Zastavme se nad výsledkem jednoduchého vyhledávání pod heslem „evropské umění“. Google vám nabídne enormní množství příkladů, pokud vás ale zajímají obrazy, předpokládali bychom, že se objeví nejdříve ty nejslavnější: Mona Lisa nebo Van Goghovy Slunečnice. Ve skutečnosti se jako první objeví Diego Velázquez. Je to samozřejmě slavný malíř, ale obraz, který nám vyhledávač nejprve ukáže, není, jak bychom očekávali, Dvorní dámy nebo portrét papeže Innocence X., ale portrét umělcova černošského pomocníka Juana de Pareji.
Portrét je to nepochybně úžasný, ale vystavený na prvním místě neodpovídá evropské typologii. Teprve po něm mi algoritmy naservírovaly pětici obrazů i s očekávanou Monou Lisou a objevila se i Madona s děťátkem (teprve první) a ta madona je černá. Z jakéhosi oddílu „barevní lidé v dějinách evropského výtvarného umění“ se představí další obraz černošky a také skupinový portrét tří černochů a ještě další dva s Afričany a konečně se objeví první Vincent van Gogh a tak ta všehochuť nápadně pokračuje. Každá sekce představuje evropské malířství mnoha portréty černochů. Ukázky jsou nepochybně zajímavé a „reprezentativní“, možná si je někteří lidé přejí vidět, ale určitě nejsou typickými příklady naší minulosti. Dějiny evropského malířství netvoří ani pětina takových portrétů, natož třetina nebo polovina. Obrazy s černochy se vyskytují vzácně a občas se objevují teprve v několika posledních desetiletích, kdy se evropská populace začala proměňovat. Tahle podivná interpretace naší minulosti je hrozivá, zírá na nás naprogramované vědomí stroje naučeného „férově“ zobrazovat odlišné skupiny společnosti. S dějinami evropského výtvarného umění však nemá nic společného. A nejedná se ani o žádnou výjimku, i při vyhledávání podle zadání „umění západního lidu“ na nás jako první vyskočí černoch a mezi slavnými jmény se objeví značný počet obrazů amerických indiánů.
Požádáme-li Google o obrázky černochů, objeví se obrázky černochů, chceme-li vidět bělochy, jistě nás překvapí, že už ten druhý po anglickém fotbalistovi Davidu Beckhamovi je černý model. A každá následující pětice obsahuje jednoho nebo dva Afričany. A co je ještě nehoráznější, mezi obrázky bělochů se nacházejí odsouzení zločinci a pod nimi poučné nápisy „Pozor na průměrného bělocha“ nebo „Běloši jsou zlí“. Půjdete-li po této bizarní cestě dále, budou nalezené výsledky stále absurdnější vzhledem k tomu, jaké nálezy jste si přáli a očekávali.
Jestliže chcete po Glooglu vyhledat „homosexuální páry“, objeví se řady fotografií na první pohled šťastných pohledných dvojic. Zadáte-li „heterosexuální páry“, pak nejméně jeden nebo i dva z každé pětice obrázků představují lesbickou dvojici nebo dva gaye, a když postoupíme dál, už fotografie gayů naprosto převažují. Jak je možné, že při zadání spojení „heterosexuálnípáry“ mezi ně vyhledávač zamíchal dvojice gayů a lesbiček?
Tím to ale zdaleka nekončí. První fotografie heterosexuálního páru představuje černošskou dvojici, druhá však zobrazuje lesbickou dvojici s dítětem, čtvrtá černošský pár gayů a pátá opět lesbický pár. Kdo by si myslel, že to tak je pouze v první řadě obrázků, ke svému překvapení zjistí, že se heterosexuální páry nevyskytují ani v řadě druhé, ani ve třetí.
Pod jednou fotografií rasově smíšené dvojice gayů se objeví vysvětlení „Gayové nás učí, jak spolu žít“. A aby toho nebylo málo, objeví se ještě popisek „Heterosexuální páry se učí od homosexuálních“ a nad ním obrázek šťastné dvojice gayů s adoptovaným miminem. A dále fotografie skvělého mužského páru z luxusního lifestylového magazínu Winq. Není to zvláštní? Stačilo se podívat na tři řady obrázků a na požadavek „heterosexuální páry“ nám Google přináší téměř samé gaye.
Při zadání „heterosexuální páry bělochů“ jsou nálezy čím dál podivnější, vyhledávač předvádí obrázky tak bizarní, že lze mít oprávněné podezření, co se za tím skrývá. Na druhé fotografii nabízí detail kloubu prstu s nápisem NENÁVIST. Na třetím obrázku je černošská dvojice, následuje rasově smíšený pár gayů (jeden černoch a jeden běloch) a na rukou drží dvě černošské děti. Další fotografie homosexuálních párů prezentují nápisy „Mezirasové páry“, „Roztomilé páry gayů“ a „Proč jsou homosexuální páry šťastnější než heterosexuální“.
Douglas Murray je rodák z Londýna, známá postava britské intelektuální scény. Vystudoval anglistiku v Oxfordu. Je autorem jedné divadelní hry (o švédském diplomatu Raoulu Wallenbergovi) a šesti knih. Podivná smrt Evropy (o masové imigraci) vyšla česky v roce 2018, Šílenství davů (odkud je tato ukázka) vychází v těchto dnech v nakladatelství Leda. Murray je otevřený homosexuál, označuje se za neokonzervativce a křesťanského ateistu.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!