Dva přístupy na protivládní pravici: Motoristé versus „čtyřkolka“ SPD

Česká protivládní pravice se před nadcházejícími volbami rozdělila na dva odlišné strategické tábory. Na jedné straně Motoristé sobě, kteří se rozhodli jít vlastní cestou a budovat sebevědomou politickou značku. Na straně druhé se formuje široké spojenectví kolem SPD, které ji sdružuje s Trikolorou, Svobodnými a PRO.

Každý z těchto přístupů má své nesporné výhody, ale i rizika. Takto o vyhlídkách konzervativní pravice v Česku uvažují kolegové v Deníku TO

Motoristé sobě: Samostatná kandidatura a budování sebevědomé politické značky

Motoristé sobě se profilují jako strana hájící práva řidičů. Alespoň to by se mohlo na první pohled zdát, ale ve skutečnosti pokrývají všechna myslitelná politická témata. Samozřejmě, oficiální program pro parlamentní volby v letošním roce ještě nezveřejnili, ale již dnes je patrné, že se nebude jednat o stranu jednoho populistického tématu. Jsou to odpůrci regulací, které omezují individuální dopravu. Jejich politické priority zdůrazňují boj proti zvyšování daní, snahu o zjednodušení legislativy a odpor k evropským směrnicím zasahujícím do automobilového průmyslu. Tato strana vsází na jednoduchou a jasně srozumitelnou agendu, která může oslovit nejen motoristy, ale také voliče, kteří jsou dlouhodobě nespokojení s vládní politikou, a především se situací současné pravice. Ti hledají novou alternativu, kterou jim mohou nabídnout právě motoristé.

Rozhodnutí nekandidovat v koalici, ale jít do voleb samostatně, vychází z přesvědčení, že je potřeba vybudovat silnou značku bez kompromisů. Spojování s jinými subjekty by mohlo znamenat nutnost ustoupit v některých fundamentálních tématech, nebo se přizpůsobit širší agendě, což by mohlo oslabit jasně definovanou identitu strany. Tento přístup se může vyplatit v dlouhodobém horizontu, protože Motoristé sobě získají vlastní prostor na politické mapě, kde nebudou muset soupeřit o dominantní roli s jinými pravicovými stranami. Na druhou stranu, samostatná kandidatura s sebou nese potenciálně vysoké riziko, že nepřekročí pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do Sněmovny. V případě neúspěchu by se Motoristé mohli stát jedním z mnoha neúspěšných politických projektů, které zůstaly pod čarou a jejichž voliči byli nakonec rozmělněni mezi větší více či méně pravicové subjekty.

Fúzní strategie SPD, Svobodných, PRO a Trikolory

Na druhé straně barikády stojí projekt širokého spojení několika více či méně pravicových stran pod vedením SPD. Tomio Okamura se rozhodl jít cestou fúze a spojit síly s menšími subjekty, které samostatně nemají reálnou šanci na překročení pětiprocentní hranice. Tímto krokem chce vytvořit silný protivládní blok, který by měl šanci stát se hlavním reprezentantem protestních voličů na konzervativní pravici. Hlavní výhodou tohoto spojenectví je synergie voličských základen většiny zmíněných stran s výjimkou Svobodných.

SPD disponuje poměrně stabilním voličským elektorátem. Spojení těchto sil může přilákat relativně širší spektrum voličů a zajistit vyšší volební zisk než v případě, že by strany kandidovaly samostatně. Tento přístup je tak pragmatickým pokusem o maximalizaci hlasů, což je v českém volebním systému často klíčem k úspěchu. Problémem zmíněné strategie je však ideová nejednotnost jednotlivých stran. Zatímco SPD se profiluje jako nacionálně-sociální, Svobodní se hlásí k ekonomickému liberalismu a menší roli státu, což může v budoucnu vést k vnitřním konfliktům. Naopak Trikolora a Pro jsou s SPD ideově poměrně sladění. Spojenectví tak může být účinné z volebního hlediska, ale otázkou zůstává, jak dlouho se dokáže udržet pohromadě bez vnitřních rozporů.

Klady a zápory obou přístupů

Samostatná kandidatura Motoristů sobě umožňuje jasné vymezení a autonomii v politických postojích. Strana si může budovat vlastní značku bez kompromisů a oslovovat specifickou voličskou skupinu. Nevýhodou však je reálné riziko, že nepřekročí volební práh, což by znamenalo ztrátu hlasů pro protivládní pravici.

Naopak spojenectví SPD, Trikolory, Svobodných a PRO sice přináší vyšší volební potenciál, ale zároveň vyžaduje kompromisy mezi jednotlivými subjekty. To může znamenat, že některé z jejich kmenových či skalních voličů ztratí kvůli rozmělnění programových priorit. Tento přístup je efektivní z hlediska volební matematiky, ale jeho dlouhodobá udržitelnost je nejistá.

Rozhodující bude, který model lépe osloví voliče a nabídne jim srozumitelnou alternativu vůči současné asociální vládě. Pokud Motoristé dokážou prorazit s výraznou kampaní a podaří se jim přesvědčit Filipa Turka pro parlamentní kandidaturu, tak se mohou stát novou silou na pravici. Pokud však fúze kolem SPD přesvědčí voliče, že je jediným reálným protivládním blokem, může menší strany definitivně pohltit. Otázkou zůstává, zda si to představitelé menších subjektů opravdu uvědomují.

Které strany získají, nebo ztratí voliče?

SPD si díky spojení pravděpodobně udrží nezanedbatelnou pozici, a možná tak získá i nové příznivce, kteří by jinak volili některou z menších stran vznikající koalice. Díky tomu si může zajistit stálé postavení v parlamentu a bude schopna konkurovat současným vládním stranám i pravicové konkurenci. Je zde však stále otázka – jedná se o vážně míněný ideologický projekt, nebo o prodloužení životnosti jednomu skomírajícímu marketingovému rádoby počinu?

Trikolora a PRO jsou dvě stany, které mohou díky spojení získat větší viditelnost, což jim může pomoci k lepšímu volebnímu výsledku (přepočítáno na mandáty). Otázkou ale zůstává, zda jejich voliči přijmou kompromisy, které fúze přinese. Jejich rétorika vůči voličům však jasně naznačuje, že je s SPD velmi kompatibilní. Což ve výsledku znamená, že ze vznikajícího spojenectví můžou jedině profitovat.

Svobodní jsou malý subjekt, který však trpí nezanedbatelnými vnitřními problémy. Přesně tak se dá charakterizovat tato pravicová/libertariánská strana s letitou působností, ale s nejednoznačnými volebními výsledky. Uvnitř strany samotné probíhá dlouhodobě souboj tří hlavních ideologických proudů. Hlavním z nich je kapitalisticky nacionálně konzervativní ideologický směr, který reprezentuje aktuální vedení strany v čele s předsedou Liborem Vondráčkem. Právě on nasměroval stranu ke spolupráci s SPD, Trikolorou a PRO.

Další významnou frakcí uvnitř strany je skupina straníků, která se přiklání ke spolupráci se současnou vládní koalicí Spolu – můžeme je tak nazvat Fialovci. Třetí odnoží jsou pak „praví“ krajní pravičáci, libertariáni. Právě toto trojí rozdělení limituje přijetí nedávno uzavřeného spojenectví voličstva Svobodných, čímž stranu staví do pozice, kdy v avizované koalici může získat poslanecká křesla, ale dlouhodobě ji kompromituje u kmenového voličstva.

Publikováno v Deníku TO

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme

200 Kč 500 Kč 1000 Kč