Kdysi se říkalo, že „svět po 11.září už nebude jako dřív“. Teď můžeme říct, že „svět po 22. únoru 2022 už nebude jako dřív“. I když možná – naopak bude takový, jaký byl, než jsme propadli iluzi o „konci dějin“ a celosvětovém triumfu liberální demokracie. Byla to příjemná iluze, ale Putin nás z ní vytrhnul.
Zbavil nás mnoha iluzí. Zbavil nás iluze, že zbraně už tak moc nejsou potřeba (mnohé státy NATO se třeba zbavily tanků či raketového vojska). Zbavil nás iluze, že nacionalismus patří do starého železa (zeptejte se Ukrajinců, za co bojují – bojují za národ). Zbavil nás iluzí, že válka už nemůže nastat, protože „we are the happy Erasmus generation“ (tímto moudrem nás svého času oblažila komisařka EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Frederica Morgherini), popřípadě, že přece není možná „politika jako v 19. století“ (Hillary Clinton). Zjevně možná je… Putin nám to 24.2.2022 dokázal.
Hodně lidem se otevřely oči, ale zároveň jsou tu dvě skupiny, které mě fascinují.
1. Liberálové, kteří fandí Ukrajině, ale uniká jim, že válku vyhrává průmyslová základna a že Green Deal a ESG (společenská zodpovědnost a ekologická udržitelnost firem) je s tím v přímém protikladu.
Nejenže Green Deal podrývá naši průmyslovou základnu, ale za zlomek ceny Green Dealu by už měli Ukrajinci válku vyhranou. A ty banky, na které nadáváme, že kvůli ESG odmítají financovat zbrojní výrobu, si ta pravidla udělaly proč? Aby odpovídaly duchu doby a připravované legislativě EU.
Takže pokud chcete pomoci Ukrajině, méně nadávejte na dezoláty (ti jsou otravní, ale celkem bezvýznamní) a více řešte zbrojní výrobu. A děkujte Bohu za ziskuchtivé zbrojaře, díky kterým tu nějaký zbrojní průmysl vůbec zůstal.
2. Tzv. národní konzervativci u nás nebo v Maďarsku (nikoliv třeba v Polsku, tam chápou, kde je sever), kteří pokládají národní stát za přirozené (a nejlepší) prostředí pro rozvoj národa, ale obrana ukrajinského národního státu před multietnickým impériem (ano, to je Rusko, Putin se tím veřejně chlubí) je jim jaksi proti srsti.
Ukrajinci jsou přitom vlastenci (mnohé bychom označili za nacionalisty), jsou ve své většině přirozeně konzervativní, jsou ochotni bránit svůj stát a národ.
Ale z nějakého zvláštního důvodu nechává naši tzv. vlasteneckou scénu, která jinak brojí proti každému odevzdání naší suverenity do Bruselu, zcela chladnou snaha o naprostou negaci samotné existence čtyřicetimilionového národa, který se statečně brání převaze. Když slyším Maďary, kteří jinak slaví každé svoje národní povstání, jak s vážnou tváří navrhují Ukrajincům kompromis a odevzdání části území, nevěřím svým uším.
S kým jiným by se už národní konzervativec měl identifikovat, než s národem, který statečně brání svojí existenci?
Autor je válečný reportér a vedoucí zahraniční reakce na CNN Prima News.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
