I v roce 2024 bude trvat souboj zeleného přesvědčení s nezvratnými zákonitostmi a argumenty. Proto přinášíme přehled těch zásadních sporů.
Pravda vítězí, stojí na české prezidentské standartě. Aby pravda mohla zvítězit, musí existovat svobodná diskuze. Aby se svobodná diskuze omezovala hůř, nabízíme seznam hlavních konfliktů mezi zelenou ideologií a přírodními a ekonomickými zákonitostmi, jakož i požadavky bezpečnosti. Tyto body ukazují, proč „klimatická“ řešení nemůžou fungovat tak, jak politici a aktivisté tvrdí a proč nemůžou „zachránit klima“.
1.Finance
Požadavky na dekarbonizaci a „zelenou transformaci“ (také tranzici, protože nová víra potřebuje nová slova) jsou tak finančně náročné, že není v silách států a to ani těch Spojených je ufinancovat. Bruselská centrála EU na tom není jinak. Sice se neustále argumentuje tím, kolik peněz třeba Česko dostane z Bruselu, ale ty peníze nerostou na stromech. Jsou z unijního rozpočtu, který plní příspěvky členských států, nebo půjčky.
Jen Česko má prý dostat z EU až bilion korun (!). Jenže ani to zdaleka nestačí. Celkové náklady plánu Green Deal dosud nikdo nevyčíslil, ale již nyní je zřejmé, že půjde o biliony euro. Při současném poklesu konkurenceschopnosti a rozvratu hospodářství členských států.
2.Nejdražší řešení
Základní ideou je přechod na občasné zdroje energie (OZE). Ty jsou závislé na počasí a denní a roční době. Z podstaty je tedy nezbytné je kompletně zálohovat, ať už současnými konvenčními elektrárnami a teplárnami, nebo bateriovými úložišti nebo výrobou zeleného vodíku. Jinak bude elektřiny a tepla nedostatek. Jenže zálohování běžnými elektrárnami (uhlí, jádro, plyn) znamená, že souběžně fungují dvě zdrojové sítě, které si na sebe musí vydělat. Výsledkem je drahá a ještě dražší elektřina.
Bateriová úložiště jsou pekelně drahá (záloha pro Česko na 14 zimních dnů vychází asi na 20 bilionů korun), pro výrobu dostatku zeleného vodíku není reálné postavit dost OZE a k tomu je potřeba rekonstruovat stávající plynovody a postavit nové.
3.Neekologické
Uhelné i plynové elektrárny kouří. Škodlivin je v jejich kouři čím dál tím méně, což vyžaduje značné náklady. Obdobná situace je u spalování ropných produktů. Exhalace z těchto zdrojů máme více méně pod kontrolou a dále je snižujeme.
Ekologická likvidace fotovoltaických panelů, plných jedů, je však jen zbožným přáním. Nad jejich výrobou a likvidací v Číně a Asii neprosto nemáme kontrolu a sami máme s jejich ekologickou likvidací potíže. Navíc je potřeba je měnit minimálně třikrát rychleji, než konvenční energetické zdroje.
Větrné elektrárny mají také životnost asi 20 let, pak je potřeba je demontovat. Jejich listy však neumí ekologicky zlikvidovat nikdo. Tak se zahrabávají do písku, nebo hází do zrušených dolů. Větrné elektrárny navíc ve velkém vybíjejí hmyz i ptáky. Životnost baterií je oproti OZE asi poloviční a jejich ekolikvidace je spíš přáním, než realitou. Zároveň je problém s nedostatkem surovin pro jejich výrobu, což se týká i fotovoltaiky. Jejich těžba je však spojena s devastací životního prostředí horší, než je tomu v případě těžby uhlí, plynu či ropy.
Stavba OZE je navíc násobně náročnější na spotřebu oceli a cementu, než klasické elektrárny.
4.Závislost na dovozu technologií
Přechod na OZE vrhá státy EU do naprosté závislosti na dovozu. V EU se nevyrábí ani jedno procento světové fotovoltaiky, z velkých výrobců větrných elektráren jsou v unii dva. Siemens má však s touto divizí (Gamesa) obrovské finanční problémy, takže zdravý výrobce je pouze dánský Vestas. Ostatní větrníky se vyrábějí v USA, nebo v Asii.
Čína je hegemonem jak v dodávkách surovin pro výrobu fotovoltaiky, tak v její výrobě. Ve větrnících ovládá víc, než polovinu světového trhu. A baterie, nezbytné pro úložiště, bez kterých se OZE neobejdou (pokud se mají zrušit uhelné a plynové zdroje) se bez čínských dodávek také jaksi nekonají. Což platí i pro elektromobily. Jež se mají napájet elektřinou z OZE. Ve zkratce jde o výměnu závislosti na Rusku za ještě větší závislost na Číně. Ze závislosti na dovozu do ještě větší závislosti na dovozu.
5.Závislost na dovozu elektřiny
Dovoz elektřiny napříč státy v EU má být tím, co umožní co nejrychlejší dekarbonizaci (což světu ubere asi tři a půl procenta nynějších emisí oxidu uhličitého). Jenže podle analýz zdrojové přiměřenosti napříč EU je evidentní, že mezi lety 2040 – 2050 už budou unijní státy s produkcí elektřiny celkově v mínusu. Takže ji nebude odkud dovážet. Rozhodně ne v dostatečném množství. Nic na tom nemění prohlášení o nutnosti rychlého budování OZE.
6.Závislost na počasí
Počasí prostě poručit nedokážeme. Nepodařilo se to komunistům V SSSR, ani v ČSSR, nedokáže to ani EU. Jenže provoz OZE je závislý právě na počasí.
Fotovoltaika tak nedodává elektřinu v noci, ani při velké oblačnosti. Při menší oblačnosti pak dodává méně. I v létě se proto její dodávky pohybují někde okolo 70procent instalovaného výkonu.
Větrníky nedodávají při mírném větru (cca pod 5 metrů za sekundu) a samozřejmě za bezvětří. Velká oblačnost a bezvětří se, bohužel, scházívají v zimě, kdy je největší spotřeba elektřiny.
Takže kromě závislosti na Číně máme být závislí ještě na rozmarech počasí.
7.Nedostatek plochy
Občasné zdroje mají velké nároky na prostor. Pro představu, pro získání stejného instalovaného výkonu, jako má jaderný Temelín, zaokrouhleně 2000 megawatt, je potřeba postavit 1000 dvoumegavattových větrníků, Jenže jejich průměrná roční dodávka je asi čtvrtina instalovaného výkonu. Takže by se jich měly postavit 4000. A když bude bezvětří, bude to stejně houby platné. Nejlepší představu asi poskytuje srovnání od sdružení Foratom. Podle něj na instalovaný výkon 1800 megawatt potřebuje jaderný elektrárna čtyři kilometr čtvereční, fotovoltaika si jich vezme 56 a větrníky 437 kilometrů čtverečních.
Evropská komise si však dodnes nenechala spočítat (ač je to její povinností), jakou plochu by OZE zabraly a kolik by jich vlastně muselo být, aby dokázaly pokrýt současnou spotřebu. Zvýšenou ovšem o elektromobilitu, výrobu zeleného vodíku a kompletní přechod na elektřinu ve všech sférách života člověka žijícího v prostoru EU. K dispozici však je recenzovaná studie, jejímž zadavatelem je europoslanec Ondřej Knotek (ANO), ze které vychází, že v Česku není dost volné půdy na to, aby OZE mohly uspokojit energetické nároky Česka (zde).
8.Vodík
V současných plánech EU a Německa, největší unijní ekonomiky, má zásadní roli výroba vodíku z občasných zdrojů. Jak je z výše uvedeného patrné, tento plán má zásadní nedostatky. Právě proto, že stojí na energii z OZE. Protože její dodávky jsou nestabilní. Přitom dosavadní představy jsou takové, že zelený vodík se bude vyrábět prostřednictvím přebytků produkce z větrných elektráren na severu Německa. Což je samozřejmě možné. Jen to nikdy nemůže pokrýt spotřebu Německa.
Pro pohon vodíkových elektrolyzérů se musí postavit zvláštní soustava energetických zdrojů. Jak velká? To zatím nikdo neví. Evropská komise, ani německá vláda takové údaje nemají.
Jen v Německu je pro tento pilíř energetiky potřeba rekonstruovat 5820 kilometrů stávajících plynovodů a k tomu postavit dalších 3880 kilometrů vodíkovodů. Podle spolkového ministra hospodářství Roberta Habecka (Zelení) to má stát 20 miliard euro. Výsledkem ovšem bude jen páteřní vodíkovodní síť, nikoli rozvod do každého domu. Kolik budou stát velkokapacitní elektrolyzéry, které ještě nejsou ve výrobě, není zřejmé. Již nyní je však německému zelenému ministrovi jasné, že jich ani velké Německo nebude mít dost. Předpokládá se totiž, že nejbohatší unijní stát si dokáže sám vyrobit 30 až 50 procent potřebného vodíku. Ostatní bude muset dovézt. Odkud? Nikdo neví…
Kolik vodíku z OZE si při tom asi dokáže vyrobit Česko či Rakousko, Slovinsko, Maďarsko, nebo zelené Lucembursko?
9.Úspory energie
Důležitým bodem v plánech EU jsou úspory energií. Což zní rozumně. (V kontextu Green Dealu jde primárně o elektřinu a teplo.) Například zateplením budov by se nemělo nic zkazit. Jenže, zatepluje se z velké míry plasty, což samo o sobě není z ekologického pohledu to nejrozumnější. Zároveň to vyžaduje značné částky ze státních či osobních prostředků majitelů budov. Protože zateplovat se nemají jen budovy ve vlastnictví státu či firem, ale i bytové domy, rodinné domy, chalupy či chaty.
Ano, jsou na to dotace. Ale ani tyto dotace nerostou na stromech, nýbrž pocházejí ze státního rozpočtu či z rozpočtu EU. Oba rozpočty přitom musí nejdřív někdo naplnit, což je čím dál větší problém. A když nebudou dotace, protože na ně nebude věčně, budou si muset stavby zateplit lidé sami. Bez ohledu, zda na to budou mít. Současně se ovšem nedostává výrobních a instalačních kapacit, nezbytných k tomu, aby se vzletné bruselské plány daly rychle uskutečnit. (V Česku má být nyní zatepleno asi 50% domů a bytů.)
Zároveň Green Deal obsahuje základní rozpor. Na jedné straně požaduje úspory energie, na straně druhé chce vše převést na elektrický pohon. Čímž mimo veškerou pochybnost a navzdory požadovaným úsporám zvýší spotřebu elektřiny. Té komodity, jejíž zajištění za přijatelnou cenu je problém již nyní. Při zachování současného trendu se k tomu za pár let přidá i problém se zajištěním jejího dostatečného množství. A to i bez rozsáhlé plánované elektrifikace, včetně nařízené elektromobility.
10.Energetická účinnost
Na zvyšování účinnosti lze samozřejmě pracovat, leč není možné jej nadiktovat nějakým usnesením. Což však je cesta, kterou zatím unie kráčí a snažila si ji prosadit i na COP28. Nicméně, proti samotnému zvyšování účinnosti není důvod něco namítat.
Bohužel, dosavadní „klimatické“ kroky EU a pár dalších angažovaných vlád, svůj vlastní požadavek na zvyšování účinnosti ignorují. Neboť sází na energetické zdroje, jež jsou v důsledku méně účinné, než ty současné a ještě k tomu mají násobně větší nároky na energie potřebné pro jejich vznik.
To platí pro fotovoltaiku i větrníky, jež na jednotku instalovaného výkonu nejen zaberou více prostoru, ale spotřebují daleko více materiálů. Propočet porovnávající spotřebu oceli a betonu u jaderné a fotovoltaické a větrné elektrárny je doslova mementem zaslepenosti celé zelené fronty. Protože tuto spotřebu materiálu je potřeba opakovat každých 20 let. Při nekvalitní fotovoltaice ještě častěji.
Stranou není ani vodík, který nyní představuje hlavní monstranci v čele průvodu Green Dealu, protože by mohl rozptýlit obavy lidí z toho, čím budou topit a svítit, až bude elektřina jen z občasných zdrojů. Jenže při bližším pohledu se obavy naopak zvětší. Výroba zeleného vodíku, tedy toho vyráběného pouze díky elektřině z OZE, je energeticky velmi náročná. Dokonce natolik, že spotřebuje víc energie, než jí dodá.
„Abychom získali jednu kilowatthodinu elektřiny ve vodíku, musíme do její výroby vložit tři kilowatthodiny elektřiny,“
upozorňuje profesor František Hrdlička z ČVUT
I kdyby se však EU řídila kritérii účinnosti a skutečně by pracovala – ovšem při respektování přírodních zákonitostí – na zvyšování účinnosti, stejně by narazila na problém. Ten se jmenuje Jevonsův paradox. Ten konstatuje, že čím vyšší je účinnost stroje, tím vyšší je nakonec spotřeba energie. Jednoduše proto, že ty účinné technologie se začnou používat masově. Právě proto, že jsou účinné. Jenže když je nasadíme masově, tak tím nakonec stejně zvýšíme spotřebu energie.
11.Hustota výkonu
Vše předchozí podtrhují fyzikální zákony. Z nich je pro Green Deal zřejmě nejdůležitější ten o hustotě výkonu (Kapica, Pielke Jr.). Jen díky tomu, že se lidstvo naučilo využívat koncentrovanou energii v uhlí, ropě, plynu či jádru, mohlo se dostat na současnou úroveň (zde). Kdybychom stále měli energii pouze z pálení dřeva, nikdy bychom se na ni nedostali. A nejspíš bychom už také neměli dřevo, které bychom mohli pálit.
Jenže Zelená fronta, včetně EU a OSN nebo současné americké vlády tvrdí, že vysoce koncentrovanou energii můžeme nahradit energií koncentrovanou daleko méně, tedy větrnou a sluneční. Což je fyzikální nesmysl. Proto například zelené Německo stále není schopné zajistit si elektřinu pouze z OZE, byť v nich má instalovaný výkon asi o třetinu vyšší, než v konvenčních zdrojích. Protože tato energie OZE má nesrovnatelně menší hustotu výkonu. A navíc ještě závisí na počasí.
Zákon o hustotě výkonu, ani další fyzikální zákony není možné změnit. Stejně jako zákony ekonomické. Je možné je pouze ignorovat. A pak splakat nad výdělkem.
12.EU nic nezmění
Všichni progresivní politici (v tuzemsku především Piráti nebo ministr Petr Hladík) tvrdí, že musíme. Že musíme snižovat emise oxidu uhličitého, protože jinak nezachráníme klima. V mírnější a méně časté podobě jen musíme přispívat ke světovému úsilí zachránit klima. Jenže ono žádné světové úsilí, obdobné tomu unijnímu, neexistuje. Leckde neexistuje dokonce vůbec žádné. Důkazem toho je setrvale rostoucí množství lidmi vypouštěného oxidu uhličitého navzdory tomu, že státy v EU tyto své emise setrvale snižují.
Celkové emise oxidu uhličitého ze států EU jsou již jen někde mezi 7-9 procenty těch globálních. Spalování uhlí v členských státech, do kterého Zelená fronta personifikovala hlavní důvod globálního oteplování překřtěného později na změnu klimatu, stojí za méně než polovinou celkových emisí CO2. Okamžité odstavení uhelné energetiky včetně tepláren a hutí by tak mohlo snížit globální emise řekněme o 2,5-4 procenta. Ale ty jen za loňský rok, bez ohledu na snahu EU, USA a několika dalších států vzrostou o 1,1 procenta. Zkrátka, i kdyby Brusel srazil ekonomiku unijních států na kolena, nemá sílu ovlivnit globální bilanci oxidu uhličitého. A tím ani jakkoli ovlivnit klimatické procesy. Ty mají v rukou státy, jež emise nesnižují. Především Čína (31-33% emisí) a Indie (6-8%), ale také Írán, Saúdská Arábie nebo Rusko.
Jakékoli tlaky na co nejrychlejší ukončení uhelné energetiky – za kterou nebudeme mít včas náhradu – nemají nejmenší oporu v ověřitelných údajích. A nejen, že jsou ověřitelné, dokonce se na nich shodují i vědci (což je v případu „klimatu“ důležitější, než skutečná zjištění). Jde pouze o ideologii. Ideologii, jež klima nijak neovlivní. Jen v důsledku zavede v prostoru EU klimatickou socialistickou diktaturu. Všechny dosavadní kroky k tomu, bohužel, směřují.
Převzato z iUhli.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
200 Kč
500 Kč
1000 Kč
