Nedávno zpřísněný texaský zákon o potratech oživil v USA letité spory mezi zastánci „pro-life“ a „pro-choice“. Nejvyšší soud těsnou většinou jednoho hlasu odmítl platnost tohoto zákona zablokovat, jelikož regulace potratové praxe je podle ústavy plně v kompetenci jednotlivých států a nepřísluší o ní rozhodovat federálním orgánům.
Na obhájce potratů, včetně amerického prezidenta Bidena, a hlavně na potratové kliniky, pro něž jsou potraty velice výnosným byznysem, působí ovšem tento krok texaských zákonodárců jako červený hadr na býka a halasně se dovolávají „práva ženy nakládat s vlastním tělem“. Není asi náhodou, že ke stejnému názoru se přihlásili i satanisté z The Satanic Temple v Salemu, kteří si dokonce reklamují „náboženskou svobodu“ pro potratové rituály svých členů. Argumentem „moje tělo – moje volba“ se nicméně šermuje nejen v Americe, stejně vehementně je prosazován zejména levicovými aktivisty u nás i jinde. Vždyť také první zemí, která potraty v moderní době legalizovala, bylo sovětské Rusko v roce 1920, následované po válce všemi jeho satelity ve východním bloku.
Řekněme si tedy jednou už docela bez obalu, že právo nakládat libovolně s vlastním tělem ani americký ani český právní řád vůbec nezná. Je to jen účelový slogan, zdánlivě triviální: kdo jiný by měl mít právo nakládat s mým tělem než já, jeho majitel? Přesto takové právo kupodivu, ale vlastně docela logicky v Listině základních práv a svobod nenajdete. Sebepoškozování a sebevražda už sice trestným činem nejsou, ale za radu „klidně se zabij, se svým tělem si přece smíš dělat, co chceš“ vám soud může napařit až 12 let (§ 144 Tr. z.), pokud ji dotyčný uposlechl.
I kdyby však nakrásně právo nakládat s vlastním tělem bylo někde explicitně zakotveno, je tu neoddiskutovatelný důvod, proč je nelze uplatňovat na potraty: plod v matčině těle má jinou DNA než matka, není tudíž součástí jejího těla, nýbrž odlišným organismem, i když dočasně sídlícím v mateřské děloze a čerpajícím výživu z matčina těla. Od 6. týdne má vlastní krevní oběh (srdeční činnost) a nedá se tedy považovat za pouhý postradatelný či dokonce škodlivý shluk buněk, který můžeme bez skrupulí zlikvidovat. Ale hlavně: už od početí je to bytost lišící se od matky otcovskou polovinou svého genetického vybavení, takže namlouvat matce, že má právo se jí zbavit stejně snadno jako svého žlučníku nebo slepého střeva, je podvod neméně trestuhodný jako návod k vraždě nebo sebevraždě.
Snad už by bylo opravdu na čase, aby nehumánnost té sovětské vymoženosti, která se bohužel tak dobře ujala i na Západě, byla konečně po zásluze odsouzena a jednou provždy byl odmítnut ten populární, leč lživý argument o „svobodném nakládání s vlastním tělem“.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!