EU, vánoce, hoaxy a Helena Langšádlová

 

Pojďme si tedy udělat takové malé Otázky a odpovědi:

 

Paní Helena Dalliová je socialistka z Malty. Tato původně silně katolická země prošla stejně jako Irsko či Španělsko v posledních letech pod vedením levicových vlád prudkou společenskou transformací a v současnosti není mnoho zemí EU, které by Maltu, Irsko a Španělsko, někdy v médiích dosud mylně označované za konzervativní či katolické, v žebříčku přijímání nejradikálnějších progresivních politik předháněly.

Paní Dalliová byla v maltském parlamentu od roku 1996 a prst na tepu pokroku měla vždy. Ve letech 2013-2017 byla paní Dalliová maltskou ministryní pro sociální dialog, ochranu spotřebitele a občanské svobody. Věnovala se hlavně přijímání nové antidiskriminační legislativy s velkým důrazem na gender a sexuální orientaci.

V roce 2015 předložila zákon, který umožnil transgenderovým osobám dosáhnout úřední změny pohlaví bez toho, aby musely podstoupit hormonální nebo operativní změnu, v praxi tak pouze na základě sebeurčení. Byla předkladatelkou maltského zákona o stejnopohlavním manželství, který byl záhy parlamentem schválen.

Na ministerstvu také zřídila Ředitelství pro lidská práva a rovnost, které bylo vybaveno rozsáhlými pravomocemi a pověřeno agendou „sexuální rovnosti, gender mainstreamingu, rovnosti LGBTIQ osob, integrace migrantů a boje proti rasismu.“

Po volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 byl Dalliová maltskou socialistickou vládou nominována jako kandidátka Malty na post eurokomisaře.

Jedna zajímavost: Helena Dalliová dostala v roce 2021 cenu od české LGBT organizace Proud (Platforma pro uznání a diverzitu).

 

27, tedy obvykle jeden za každý členský stát. Nás reprezentuje paní Věra Jourová, komisařka pro hodnoty a transparentnost.

 

Může. V roce 2019 byl odmítnut například maďarský kandidát László Trócsányi a Rumunka Rovana Plumbová. Nejzajímavější z dnešního hlediska asi je, že už v roce 2004 byl odmítnut italský kandidát Rocco Buttiglione, a to za mainstreamové katolické názory. Ty byly označeny za extrémistické. Proti Heleně Dalliové nikdo námitky nevznesl. Je potřeba si uvědomit, že Evropský parlament obvykle zastává a prosazuje ještě progresivističtější politiku než sama Evropská komise.

 

Je eurokomisařkou pro rovnost, tedy zastává podobný post jako doma na Maltě. Jejím deklarovaným cílem, jemuž se spolu s tisíci úředníků věnuje, je proměnit EU v „Unii rovnosti“. Tak byl nadepsán i příslušný dokument, jímž se sama komisařka pochlubila na svém Twitteru. Paní Langšádlová si jej může zkontrolovat zde.

 

Existují jisté náznaky, že paní Dalliová, ačkoliv má neustále plná ústa inkluze a rovnosti, se ke svým podřízeným chová spíše jako Dolores Umbridgeová, jak je ostatně u těchto ostentativně útlocitných jedinců typické. Patrně některý z jejích podřízených proto obsah dokumentu vyfotografoval a poslal italskému pravicovému deníku Il Giornale, jenž je ve vlastnictví bývalého italského premiéra Berlusconiho. Odtud se zpráva rozletěla do médií po celé Evropě, vyjádřila se k ní široká plejáda politiků, včetně bývalého předsedy Evropského parlamentu Tajaniho nebo někdejšího levicového italského premiéra Renziho, Vatikán i samotný papež.

Až poté přišla paní Helena Langšádlová a prohlásila zprávu za hoax.

 

Dokument vznikl jako „pravidla pro vyjadřování“ určená zhruba 32 tisícům zaměstnanců Evropské komise. Nehovoří se v něm jen o Vánocích.

Podle komisařky Dalliové je urážlivý například i pojem homosexuál nebo gay. Namísto něj se má používat zkratka LGBT, ačkoliv je zřejmé, že většina gayů a leseb nemá nic společného s transgenderem a pojem LGBT (nejnověji LGBT2SQQPIANU+) je výhradně beranidlem progresivní levice pro další a další požadavky poté, co homosexuálové již ve většině západních zemí získali všechna práva, o něž žádali.

Dále by úředníci také neměli používat oslovení „dámy a pánové“, aby neuráželi případná další pohlaví, měli by se vyhnout všem tvarům slov obsahujícím slovo „man“ (člověk, ale také muž) apod. Tak například namísto „umělé tkaniny“ (v angličtině „man-made fabrics“) se má používat pojem „syntetické tkaniny“.

Ve svých projevech si mají úředníci hlídat, aby mimoděk třeba stále nepoužívali to či ono pohlaví na prvním místě, mají to střídat.

Také by texty či projevy neměli nevědomky doprovázet obrázky, které vykreslují muže jako „aktivní, dobrodružné“, zatímco ženy a dívky vypadají „pasivní, v domácnosti“. A další nešvar: Oslovovat jedno pohlaví křestním jménem, zato druhé příjmením. A samozřejmě: pojem „křestní jméno“ je taky zakázán.

Dokument postihuje doslova všechny oblasti zájmu. Vyhnout se je třeba pojmům jako „kolonizace Marsu“, namísto toho hovořit o „posílání lidí na Mars“.

To jsou jen některé příklady, ve skutečnosti je příručka mnohem obsáhlejší a zřetelně z ní vystupuje touha kontrolovat doslova každou vyřčenou větu. A to nejen v oficiálních dokumentech, ale i v běžné přátelské mluvě mezi úředníky.

 

∗ Rozhodla se Dalliová dokument stáhnout?

Ne. Po vlně kritiky, která se na ni snesla, se Dalliová vyjádřila na Twitteru těmito slovy: „Byly vzneseny obavy ohledně některých příkladů uvedených v pokynech pro inkluzivní komunikaci, na kterých se, jak je u těchto pokynů obvyklé, pracuje. Těmito obavami se zabýváme s cílem vyřešit je v aktualizované verzi pokynů.“