Fedor Blaščák: Liberálové to za posledních 20 let přepískli. Teď jsme dostali za uši
S Fedorem Blaščákem, ředitelem slovenské Nadace Open Society Foundation, o útoku Elona Muska na nevládní organizace, o liberálním extrémismu i o odkazu George Sorose hovořil Konzervativní DENNÍK POSTOJ. Nabízíme vám přeloženou a redakčně zkrácenou verzi rozhovoru.
Fedor Blaščák je ředitelem Nadace Open Society Foundations, která byla založena v roce 1992 jako součást sítě Sorosových nadací. V rozhovoru pro Postoj hovoří o tom, kde liberálové udělali chyby, když nyní čelí masivnímu odporu a revanšismu nejen v USA: „Liberálové to v posledních 20 letech pokazili. Byli to začátečnické chyby, nehlídali si tempo, intenzitu, dostali se do rozporu s hodnotami, které sami vyznávali. V zájmu tolerance sklouzli k netoleranci a někdy až k revanšismu vůči druhé skupině.“
V USA Elon Musk zahájil velký úder na zahraniční rozvojovou pomoc a nevládní organizace, federální rozpočet byl zcela zkrácen, mnoho organizací končí. Robert Fico nyní chce, aby vláda schvalovala každý projekt pro neziskový sektor. Problém je však hlubší. Dokonce i německá CDU, součást evropského hlavního proudu, kritizuje veřejné financování politických nevládních organizací, které prosazují levicově-liberální agendu a tvoří jakousi stínovou strukturu státu. Co se děje z vašeho pohledu?
Není to nic nového, historie se opakuje. Ve Spojených státech probíhá již desítky let boj, kdy se vliv nevládních organizací jednou omezuje a jindy rozšiřuje. Zlatou érou nevládního sektoru byla 60./70. léta 20. století, kdy se postupně prosadily tři liberální proudy
V roce 1961 prezident Kennedy vyzýval mladé Američany, aby pracovali pro vládu, vznikaly nové federální programy a agentury a najednou se objevil fenomén nevládních organizací, které, ač malé, získávaly obrovský politický vliv. Pak přišla éra Ronalda Reagana, kdy byl jejich vliv naopak eliminován.
Lze však srovnávat škrty ve federálních programech z éry Ronalda Reagana s revolucí, kterou nyní provádí Trump a Musk? USAID, založená J. F. Kennedym, prošla od té doby mnoha revizemi a audity, ale nyní byla de facto zrušena.
To, co nyní Trump a Musk dělají, je rozhodně šokující, a nejen pro americké nevládní organizace je to naprostý armagedon. O práci přijde možná sto tisíc lidí, škrtnou se desítky miliard dolarů.
Ale v něčem zásadním je to součást amerického příběhu: Ronald Reagan na počátku 80. let v opozici ke Kennedymu prohlásil, že vláda není součástí řešení, ale součástí problému. I za jeho vlády se omezovaly vládní programy, škrtaly se peníze v oblastech, kde existovaly organizace pracující ve veřejném zájmu, včetně například epidemie AIDS.
Nyní však do tohoto staršího demokraticko-republikánského sporu o míru státu vstoupil nový aspekt: USAID měla původně bojovat proti nemocem, hladomoru, chudobě a v době studené války posilovat hodnoty, jako je svoboda a demokracie, v zóně mimo Sovětský svaz. Stále však šlo z velké části o prosazování hodnot, které mají liberálové a konzervativci v USA společné. To jsme koneckonců cítili i na Slovensku v devadesátých letech. Nesetkala se tato klíčová změna v posledním desetiletí, kdy liberálové začali uvažovat o amerických hodnotách jako gender, transgender, diverzita a inkluze, s naprostým odporem? A není selháním nevládního sektoru, že se této ideologie aktivisticky chopil a nyní na to doplácí?
Dochází k souboji světonázorů, jak už jsem řekl, 60./70. léta přinesla rozkvět emancipačních hnutí a různých menšinových skupin, s Ronaldem Reaganem přišlo utlumení, pak se kyvadlo opět vychýlilo doleva. Vezměme si vývoj kolem agendy LGBTI: v roce 1996 Bill Clinton neochotně podepsal zákon o obraně manželství, který prosadili hlavně republikáni a který definoval manželství jako svazek mezi mužem a ženou a zakazoval svazky párů stejného pohlaví.
Poté však začal velký vnitroamerický boj, na jehož konci bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2013 o zrušení zákona o obraně manželství, které vedlo k federálnímu uznání homosexuálních manželství.
Nešlo tedy o nějakou nevládní agendu, ale odehrávalo se to na pozadí těžkých politických tahanic, kdy se kyvadlo během Obamovy vlády právě vychýlilo na liberální stranu. To vytvořilo novou právní situaci a také proto, aby nedošlo k různým soudním sporům, byly vytvořeny tyto programy rozmanitosti.
Mluvíte o vnitroamerických ideologických konfliktech, ale do amerických programů v zahraničí se přenesla pouze liberální a progresivistická ideologie.
To je pravda, ale je také pravda, že když liberální strana získala převahu a vznikl nový konsensus, přirozeně se přelil do všech federálních mechanismů jako nový politický standard. Ale nepředstavujme si, že to byli jen nějací aktivisté, kteří najednou něco strukturálně ovlivnili; byla za tím desetiletí kulturních a politických sporů.
Tento mechanismus chápeme, ale nebylo z amerického hlediska sebedestruktivní i to, že jedna doktrína protnula všechny agendy a degradovala obraz USA v konzervativnějších částech světa?
Z dnešního pohledu to možná skutečně bylo sebedestruktivní.
Nebyla to tehdy chyba?
(Mlčí.) Každý extrémní postoj je špatný a je jedno, zda je radikálně konzervativní nebo radikálně liberální. Prostě vyvolává masivní odpor druhé strany a revanšismus. Umírněnost je mnohem lepší politika, takže z tohoto pohledu to bylo nemoudré. Ale byla to chyba? Tito lidé to brali tak, že naplňují rozhodnutí Nejvyššího soudu v novém kontextu.
V čem je tedy chyba, když i vy sám uznáváte, že to bylo přefouknuté?
Že se ztratil rozměr konsenzuálnosti. I zmíněný zákon o obraně manželství z roku 1996 byl kontroverzní, ale hlasovala pro něj nejméně třetina demokratů. Existoval tedy alespoň nějaký konsenzus.
Současný problém spočívá v tom, že již není myslitelné, aby kulturní a etické otázky byly přijímány na základě shody alespoň části obou stran, demokratů i republikánů. Polarizace je obrovská; vede k tomu, že každá strana, která má navrch, radikalizuje svou politiku a její provádění. To je chyba.
Je to jen komplikovanější tím, že v USAID a ve federálních programech se tato radikální liberální agenda prosazuje bez ohledu na to, kdo je u moci. Dokonce i za první Trumpovy administrativy vyvěšovaly americké ambasády duhové vlajky a propagovaly duhové Pridy, a to i ve spojeneckých zemích, kde byly vlády a většinové mínění proti. Když však byli u moci Bush junior nebo Trump, kteří doma zastupovali hnutí pro život, Američané ve Velké Británii iniciativy proti potratům nepodporovali. Kdyby tak učinili, vyvolalo by to velký odpor liberální části společnosti. Tímto způsobem Američané podkopávali podporu v konzervativnější části společnosti, a to i v době, kdy v USA vládli konzervativci. Nebyla tato jednostrannost velkou chybou?
V Americe po roce 2013 se duhové vlajky běžně vyvěšovaly všude, na domech i kostelech, nebylo nutné jezdit jen do Kalifornie.
Ptáte se, zda to byla chyba – z pohledu Američanů ani ne, tam to byl nový standard, z pohledu menšin, které chtěly na Slovensku totéž co v USA, ani ne, ale určitě to byl z pohledu velké části naší společnosti nechtěný import. Neměli jsme společenský konsenzus, takže došlo k odporu.
Je pravda, že v rámci hnutí LGBTI získala v USA v posledním desetiletí společenskou většinu právě první tři písmena, tedy LGB, která se ujala i mezi republikány. Ale tady to byla ta další písmena, TI, transgenderová ideologie, která se v USA také setkala s většinovým odporem, ale Bidenova administrativa ji prosadila do federálních programů. Všudypřítomný vokismus způsobil, že druhá strana chtěla celý systém zdecimovat.
Určitě vidím jako chybu, že tento import-export v situaci, kdy pro něj nemáte většinu – mám teď na mysli Slovensko – a je zřejmé, že není politická vůle ho prosadit, byl chybou.
Na druhou stranu tam byl pocit viny, že se nám někdo snaží něco vnutit. Revanšismus v Americe je nyní tak silný, že se člověk ptá, zda a kde se vlastně v minulosti stala velká chyba. Každý extrém plodí revanš.
Stala se tedy podle vás extrémem i agenda LGBTI?
Místy se extrémní stala. Pokud se nebere v úvahu druhá strana, mobilizuje ji to a hrozí, že všechny ty vrcholy, jakési územní zisky, kterých bylo dosaženo za pět až deset let, budou najednou pryč.
Takže rozumíte tomu, co teď Trump dělá s Muskem?
Na pozadí kulturních a politických dějin USA, jak je znám, tomu rozumím, i když to samozřejmě vůbec neschvaluji. Koneckonců, jak už jsem řekl, i Reagan, který pro nás zcela oprávněně symbolizuje porážku komunismu, přijal v domácí politice opatření, když tehdejší aktivisté také cítili, že se kolem nich odehrává Armagedon, že ničí jejich svět.
Samozřejmě, že intenzita a brutalita, s jakou to Trump a Musk dělají, je bezprecedentní, tehdy to mělo nějakou úroveň, trvalo to pár let, teď to trvá pár týdnů.
Co to znamená pro vaši nadaci, která i po roce 2020 dostala nějaké peníze z USA?
Pro nás to neznamená v podstatě nic. Dříve jsme dostávali peníze od americké ambasády na Novinářskou cenu.
Už je nedostáváte?
Letos už je nedostaneme. Navíc existuje fond na podporu investigativní žurnalistiky, ale jedná se o krácení nějakých 20 tisíc eur ročně. Naše nadace měla loni rozpočet kolem 2,5 milionu eur, takže se nás to příliš nedotkne. Ale ve slovenském kontextu se také nic zásadního neděje.
Protože tam už americké peníze téměř neproudí?
Ano, po vstupu do NATO a EU jsme se prostě ocitli mimo rámec americké rozvojové pomoci, která tu byla silná v 90. letech, například v podobě nákupu vybavení do nemocnic a podobně.
Od té doby je zde civilní sektor podporován pouze soukromými nadacemi, jako jsou Mott, Ford a OSF, které však postupně ustupují. Soros zde zůstal nejdéle, až do roku 2011. Jiné to bylo v případě Maďarska, kde si Američané kolem roku 2015 začali uvědomovat, že demokracie ve střední Evropě ještě není jistá, a za prvního Trumpa to nechali být, ale pak za Bidena bylo schváleno 200 milionů dolarů pro střední Evropu, ale šly především do Maďarska, Polska, Rumunska.
Také v Postoji jste nedávno udělali analýzu, opravdu sedí, že od roku 2014 přišlo na Slovensko prostřednictvím USAID asi 9 milionů dolarů, tedy necelý milion dolarů ročně. Když uvážíte, že roční příjmy neziskového sektoru na Slovensku jsou téměř jedna miliarda eur, je to zanedbatelná částka.
Omezování USAID a podobných programů je velkým problémem na Ukrajině, v Rumunsku, Arménii, Polsku a Africe, ale u nás to problém není.
Robert Fico hledá inspiraci v Moskvě; právě prosadil, že ministerstva budou muset před uzavřením smlouvy s nevládní organizací informovat vládu a ta ji schválí nebo neschválí. Co to bude znamenat pro nevládní sektor?
Přijde mi směšné z pozice premiéra napsat všem ministerstvům, aby mu poskytla informace o grantech, dotacích a transferech, a dát jim na to jeden den. V průběhu roku stát převádí do tohoto sektoru asi 600-700 milionů eur. A Slovensko nemá jednotný portál jako v USA, kde to Musk velmi usnadnil, protože všechny výdajové programy jsou shromážděny na jednom místě. Proto to slovenští úředníci nemohli zvládnout za jeden den.
Co má tedy Fico za lubem?
Jeho dopis není myšlen vážně, je to jen strategická komunikace. Stát má přece všechny informace, peníze přece neputují od státu k neziskovkám v igelitových pytlích, vše se dá vytáhnout přes centrální registr smluv, registr účtů a tak dále.
Fico má tvrdou rétoriku proti nevládním organizacím od počátku této vlády, ale teprve nyní se zřejmě chystá něco udělat. Jak to podle vás bude vypadat?
Od té doby, co se vrátil z USA, je to koordinovaný útok. Probíhá jednak komunikačně, což vidíme na facebookových stránkách ministrů nebo v dezinformačních médiích, ale existuje i právní akt, usnesení vlády, což je nástroj, který má za cíl sektor rozdělit.
Co tím myslíte?
Potřebují umlčet kritické hlasy a budou sankcionovat ty, kteří podepisují petice, organizují protesty a kritizují vládu.
Ale jak to podle vás udělají?
Vezměte si, že Fond na podporu umění, což je jen jeden fond, má každý rok podpořeno asi dva a půl tisíce projektů. Když sečtete všechny programy, jsou to tisíce a tisíce projektů. Není fyzicky možné, aby se tím vláda zabývala na svých zasedáních, protože od toho jsou všechny ty komise a orgány.
Takže pravděpodobně bude existovat nějaká neuznaná černá listina a ta se bude porovnávat s dlouhým seznamem předem schválené podpory. Těm nepohodlným se prostě jejich projekt vyškrtne a nedostanou nic.
Co by to znamenalo pro váš OSF?
Pro nás nic, protože nemáme žádné veřejné zdroje. V roce 2023 jsme měli velký projekt na pomoc ukrajinským uprchlíkům.
Ano, a čelili jste za to velké kritice, a to i ze strany této vlády.
Ministr vnitra nedávno řekl, opět jako blázen, že jsme vzali peníze z evropského projektu na pomoc ukrajinským uprchlíkům a používáme je na financování protestů. To říká ministr, pod kterého spadá celý neziskový sektor. Asi chápe, jak fungují evropské projekty, že každá žádost o platbu má podfuk
Měli jsme řadu kontrol, jak administrativních, tak na místě, schválenou závěrečnou monitorovací zprávu atd.
Představa, že by tady někdo něco vzal z evropských peněz a pak to po roce a půl dal na protest, je naprosto absurdní. Nedávno jsem tady s otevřenou náručí vítal pány z vládního auditu s tím, že konečně přijeli. Já už ty lži nemůžu poslouchat. Zvlášť když uvážíme, že se na tom podílelo více než 110 organizací a o jak důležitý a užitečný projekt šlo.
Divím se premiérovi Ficovi, že to tak dlouho protahoval, s tím, že on nebo někdo z koalice to zašil a ještě s tím přišel po funuse. Co na něj říkal Viktor Orbán? Zrezivěl.
Vaše nadace je napojená na George Sorose, i když vás Soros už 14 let nefinancuje. Vy jste na Sorose stále hrdý, před časem jste řekl deníku SME, že Sorosovu nálepku považujete za vyznamenání, dokonce jste řekl, že by Soros měl dostat nejvyšší státní vyznamenání v naší zemi. Myslel jste to jako provokaci?
Ne, zcela vážně. Vždyť nedávno dostal státní vyznamenání i v Bílém domě. Soros je velké globální téma, které zahrnuje mnoho kontroverzí. Ale Sorosova filantropie na Slovensku je zcela čistá. A je zajímavé, že Soros se ve svých knihách a mnoha rozhovorech o Slovensku nezmiňuje.
Alespoň já jsem nenašel jedinou zmínku, kde by o Slovensku mluvil. Je to člověk, který změnil filantropii ve světě a také při tom udělal spoustu prkotin.
Myslíte způsob, jakým zbohatl na kurzových šocích a ožebračil desítky milionů lidí?
To se netýká filantropie, já to vidím na obchodní stránku, kde je jako tisíce jiných, a pokud vím, nedělal nic nezákonného.
Jen v tomto případě se k tomu Soros rád přiznává a ve svých knihách to označuje za nemorální čin.
Je v tom zcela otevřený. Desetitisíce dalších finančníků také ošidily jiné lidi o miliardy. Je to Sorosova obchodní hra, která nemá s filantropií nic společného; ostatně on sám pojem čisté filantropie zpochybnil. I o sobě tvrdil, že za rozdáváním peněz jsou obvykle zájmy.
Takže Sorose nepovažujete za filantropa s nejlepšími zájmy?
Soros se v 90. letech rozhodl, že chce být vlivnou osobou. V roce 1969 měl čtyři miliony dolarů, z nichž do roku 1992 udělal miliardu a půl.
Sám vypráví, jak našel legální způsob, jak až do roku 1986 neplatit v USA daně, za což podporoval disidenty v Československu a Maďarsku, zakládal nadace v Polsku, v Číně, v Sovětském svazu.
Přiznává, že vydělal peníze okradením milionů lidí, ale kvůli tomu dal 100 milionů Ruské akademii věd nebo 250 milionů na demokratické vzdělávání v Rusku. To je Soros, vnitřně rozporuplný člověk.
Jeho příspěvek na Slovensku však považuji za učebnicový příklad filantropie.
Zkuste to vysvětlit.
Soros přijel do Prahy poprvé v prosinci 1989 jako první z amerických dárců. Setkal se s premiérem Čalfou, nabídl mu stipendia pro studenty, aby se mohli vzdělávat.
Soros přijel do Prahy poprvé v prosinci 1989 jako první americký dárce. Setkal se s premiérem Čalfou, nabídl mu stipendia pro studenty, vybavení počítačových učeben a zřejmě už tehdy věřil myšlence internetu. Víme, kolik peněz tu prostřednictvím nadace zanechal.
Kolik?
Od roku 1992 do roku 2012 zhruba 60 milionů dolarů. Vlastně možná víc, protože přímo podporoval i různé instituce nebo různá média. Neměl zde žádné přímé politické zájmy. Slovensko pro něj bylo příliš malou zemí, jezdil sem spíše sporadicky ve srovnání s Budapeští, Ukrajinou nebo Balkánem.
A co boj proti Mečiarovi, v němž podporoval opozici?
V tomto boji si ale nevybral jen jednu stranu, podporoval aktivity celé občanské společnosti prostřednictvím stipendií, vydávání knih, podpory Romů nebo podpory reforem, například v soudnictví. Mnohé z toho, co se v tomto směru udělalo v 90. letech, se určitým způsobem otřelo o OSF; na tu dobu zde vynakládal opravdu velké peníze.
Ale na Slovensku ve srovnání s Makedonií nebo Ukrajinou, kde vysloveně vsadil na svého kandidáta, na Ukrajině to byl zejména Leonid Kučma, neměl žádné vlastní politické koně. V tomto smyslu je jeho vystoupení zde čistým příběhem. Na Slovensku neměl vůbec žádný obchodní zájem. Obecně platilo, že nepodnikal v zemích, kde měl nadace.
Takže Ukrajinu nebo Makedonii považujete za jeho špinavé příběhy?
Mnohem více politicky exponované. A takových zemí je více. Například Albánie, tam se přímo vměšoval do politiky. Budování vlivu pos
Politicky mnohem exponovanější. A takových zemí je více. Například Albánie přímo zasahuje do tamní politiky. Svůj vliv postavil na podpoře vzdělání, výuce lidí v byznysu a 30 procent lidí v ukrajinské vládě prošlo těmito kurzy.
V postsovětském prostoru vznikaly nové země, které neměly nic, takže Soros přišel s penězi a mnozí úředníci také dostávali platy jen díky němu. Nešlo o úplatky. Platy.
To samé v Rusku, kde platil skoro celou akademii věd po dobu jednoho roku, jinak by neměli platy. Hodně prostředků šlo do Maďarska, zejména podporou Středoevropské univerzity. Neměl v těch zemích žádné obchodní zájmy, nedostal za to levně nějakou hliníkárnu, ale zasahoval do politiky někdy přímo a většinou nepřímo svým vlivem nebo penězi, aby prosadil koncept otevřené společnosti. Své peníze investoval do prosazování svých politických myšlenek.
A přesto považujete jeho označení za vyznamenání?
Ano. Z určitého pohledu si myslím, že je to slovenský vlastenec.
I když, jak říkáte, o nás se nikdy ani nezmínil…
To s tím nemá nic společného. Když se podíváme, o co mu šlo a kde byla naše země v 90. letech, tak ano. Bez jeho peněz by se tu nevybudovaly demokratické pilíře občanské společnosti. Od toho jsou státní vyznamenání, jako projev vděčnosti člověku, který pro stát něco udělal, a Soros pro náš stát po roce 1993 evidentně něco udělal.
Bez něj bychom přece Mečiara porazili, nebo ne?
Co kdyby, podle mého názoru ne. Pomohl vštípit základní základy našeho demokratického režimu.
Co kdyby. Podle mého názoru ne. Pomohl vštípit základní základy našeho demokratického režimu.
Soros má filantropický, politický a finančně-spekulativní rozměr s mnoha kontroverzemi, ale když je jeho činnost v posledních letech kritizována, zejména z konzervativního spektra, druhý liberální tábor takovou kritiku reflexivně považuje za naprosto neadekvátní až konspirační. A jeho kritiku okamžitě spojují s antisemitismem nebo s útokem na svobodu a demokracii. Není to tak, že jeho liberální apologeti jsou ve vztahu k Sorosovi také konspirativní?
Pokud v něm lidé vidí jen nositele myšlenek čisté filantropie, asi o něm mnoho nevědí. Nejpozoruhodnější je, že nemusíme zkoumat, jaký byl, on sám nám to říká, píše o tom. Nepotřebujeme k tomu žádnou CIA ani investigativní novináře. Největší odhalení o Sorosovi učinil on sám.
Jednostrannost v pohledu na svět, tedy i na Sorose, je vždy velkou chybou. Pokud to někteří lidé, a je jedno, jestli jsou z liberálního tábora, takhle vidí, asi nečetli knihy a nestudovali to. Téměř nic není černobílé.
Soros je nesmírně zajímavý případ právě proto, jakou morální ambivalenci ztělesňuje a jak otevřeně se k ní staví.
Jak to myslíte?
Ztělesňuje morální ambivalenci, směs dobra a zla, a to, jak o tom otevřeně mluví, ho činí svým způsobem jedinečným. To, že z něj dnes mnozí dělají satana, je jeho vlastní chyba. Udělal to vědomě.
Nezměnil se také jeho popperovský koncept otevřené společnosti? Soros nejprve prosazoval
Nezměnil se jeho popperovský koncept otevřené společnosti? Soros nejprve podporoval boj proti komunismu, svobodu proti totalitě. Poté podporoval jiné typy programů, kde jeho protivníkem již nebyl komunistický stát, ale také instituce, jako jsou církve a národní státy, které považoval za překážky v budování globální občanské společnosti. Stal se velkým podporovatelem potratové americké organizace Planned Parenthood a jí podobných organizací jinde ve světě. V době migrační krize pro Evropu navrhoval masové přijímání migrantů a kvóty na přerozdělování uprchlíků po Evropě. Nebyl to už jiný koncept otevřené společnosti, bez církví, bez národních států, bez hranic?
Podívejte, Soros je liberální člověk, který podporoval liberální hodnoty ve smyslu otevřené, tolerantní společnosti, kde menšiny měly mít svá práva.
Až na to, že některé menšiny jsou stále netolerantnější k názorům většiny.
Mohli bychom najít mnoho protipříkladů, kdy pomohl lidem z konzervativního prostředí nebo bývalým komunistům. Předsudky v sobě podle mého názoru nepěstoval. To byl jeden z důvodů, proč byl v mnoha věcech průkopníkem filantropie.
V některých ohledech i v politice, když se v nultých letech postavil proti americkým republikánům. Po léta podporoval progresivní prokurátory a celý soudní aparát a postavil se na stranu demokratů v míře, která byla dlouho nevídaná, dokud nepřišel Musk. V čem je Soros jiný než Musk?
Soros i Musk jsou produkty své doby. Soros jako politicko-filantropický start-up, v podstatě malý hráč, hrál svou roli na straně svobody a boje proti komunismu ve hře s Reaganem, Gorbačovem, Thatcherovou. Tam, kam ministerstvo zahraničí nedosáhlo, Soros podporoval disent prostřednictvím grantů, knih a kopírek. V tom sehrál jednoznačně pozitivní historickou roli.
Přesto jeho názory nebyly brány vážně, takže když zbohatl, koupil si vliv. A když už dáváte půl miliardy ročně na aktivity, které šíří vaše myšlenky, a jste už taková malá OSN, už vás začínají brát vážně. Musk dnes představuje politické zlo.
Musk si také koupil vliv, je majitelem sítě X, podporuje Trumpa a lidé ho dnes také musí brát vážně. Není vlastně jen opačným pólem a revanšistickou odpovědí na Sorose?
Muskovy hodnoty jsou někde úplně jinde. Já jsem Soros, protože to, co dnes prosazuje, je svět, který chci i já – otevřenější, tolerantnější, demokratičtější, svobodnější. To je velký rozdíl oproti Muskovi a jeho hodnotovým motivacím.
Ale to, že je mi sympatické, co Soros dělá a reprezentuje, neznamená, že ztratím kritický odstup.
Muskovo angažmá v politice má na rozdíl od Sorose také zcela jasné obchodní zájmy. Naposledy prohlásil, že neziskový a nevládní sektor ničí demokracii. Jak ničíme demokracii? Je to právě naopak, bez nevládních organizací by žádná demokracie nebyla.
Zejména Musk se svým pojetím svobody a reakcí na radikální vlnu woke v Americe, která je spojena i s mnoha nevládními aktivisty, stal ztělesněním hnutí anti-woke.
To je však zcela jiná debata. Soros reprezentuje otevřenou společnost, Musk je jejím nepřítelem. Pointa konfliktu mezi Muskem a Sorosem je podle mého názoru velmi osobní.
Soros je například pro regulaci sociálních sítí, protože ohrožují demokracii, a v tomto ohledu na Muska přímo zaútočil, když chtěl koupit Twitter. Řekl, že se to nesmí stát.
Dnes jde Musk po Sorosovi, po jeho lidech. Prověřují jeho nadaci a její aktivity, co se dá.
Takže Soros pomohl vytvořit Muska jako svého antipoda?
Ano, ale tak je to vždycky. Existují dobří a zlí hoši.
Sorosův syn Alex otevřeně říká, že bude více politický, bude dál dávat peníze na boj proti Trumpovi a bude se stavět do pozice anti-Muskova. Je to začátek války dynastií?
Mluví o tom v duchu, že jsme v situaci „kdo jiný než my“. Když se podíváte na Alexův Instagram, má na něm jen setkání s politiky, až to vypadá divně.
Starý Soros byl svého času zajímavý pro premiéry a prezidenty, protože se vyznal ve financích. Zatímco on s nimi chtěl mluvit o geopolitice, je zajímalo, jak zbohatl na finančních trzích a jak nastavit měnovou politiku. Mladý Soros si nyní musí vynucovat pozornost jiným způsobem.
Vrátil se ke svým kořenům v rámci OSF, a to dokonce do té míry, že drasticky snížil počet zaměstnanců, stejně jako tomu bylo v dobách, kdy se George Soros věnoval OSF na plný úvazek. Takže v tomto ohledu je jako Musk. (Úsměv.)
Co udělá brutální nástup Trumpa a Muska s liberály v Americe a Evropě? Stanou se ještě progresivnějšími, nebo bude odpovědí návrat ke kořenům liberalismu?
Já nevím. Podle mého názoru se to nedá zastavit. Zejména emancipace žen, menšin. Všechno to kulturní a politické dědictví 60. let.
Tři generace si zvykly na svobodu volby vlastního osudu. Kultura se už změnila a politika je jen její ozvěnou. Starý svět mužské dominance se to snaží zvrátit, ale změněná kultura Západu se nevrací zpět.
Hnutí šedesátých let však také vytvořilo kulturní politiku, která v posledních letech vyvolala v americké společnosti velkou nelibost, a právě tato nelibost přispěla i k vítězství tak nepopulární osobnosti, jakou je Donald Trump. Tato debata již probíhá mezi americkými liberály, dojde k nějakému liberálnímu obratu?
Liberálové to za posledních 20 let zkazili. Chybovali jako nováčci, nehlídali si tempo, intenzitu, střetávali se s hodnotami, které sami vyznávali. V zájmu tolerance sklouzli k netoleranci a někdy až k revanšismu vůči druhé skupině. Nyní jsme dostali facku za uši.
A co z toho vyplývá pro liberály?
Myslím, že se poučí a budou schopni se díky tomu, co se nyní děje, polepšit.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
