Geniální návrh nestačí

Foto: YouTube (screenshot)

Prof. Stanislav Balík je zastupitelem v Bludově, celoživotním skautem (pod přezdívkou Ježek), úspěšným děkanem Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a dnes již zvoleným nezávislým senátorem za obvod č. 65 – Šumperk, když v nedávných volbách zvítězil nad obhajujícím Miroslavem Adámkem (ANO). Odborně se věnuje studiu nedemokratických režimů, církevním dějinám, moderní české politice a komunální politice. S manželkou vychovává, resp. vychoval dvě dcery. Do Senátu kandidoval jako nezávislý s podporou ODS, KDU-ČSL, Konzervativní strany a Koruny České, monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska. Rozhovor byl plánován jako předvolební, ale v důsledku povinností v kampani (do které navíc zasáhla povodeň) na něj nezbyl čas. Vedli jsme jej na dálku – on-line.

Pane senátore, i s ohledem na Vaši úspěšnou akademickou dráhu, co Vás motivuje k tomu jít s kůží na trh do vysoké politiky?

Politika mi byla blízká vždycky. Ostatně poprvé jsem do volební soutěže – tehdy ještě neúspěšně – vstoupil ve svých dvaceti letech v rodném Bludově. Schůzí obecního zastupitelstva jsem se účastnil od šestnácti, od čtyřiadvaceti jako zastupitel.

Myšlenka na vstup do vyšších úrovní politiky ve mě nějakou dobu uzrávala, přesnější podobu dostala ve chvíli, kdy mě nezávisle na sobě vyzvalo několik lidí z našeho regionu, zda bych nechtěl kandidovat do Senátu. Mám pocit, že můžu do vysoké politiky něco pozitivního vnést, že v ní můžu něco dokázat, že můžu pomoci dobrým věcem a těm špatným bránit či jim alespoň ztížit cestu.

Jak jste právě zmínil, jste dlouholetým členem obecního zastupitelstva v Bludově. Vzhledem k působení v Senátu Parlamentu ČR, kterých zkušeností z komunální politiky si nejvíce vážíte?

Asi nejvíc politických střetů se svými někdejšími levicovými protivníky ze zastupitelstva (někteří z nich přitom už zemřeli). Nutili mě, abych precizoval své argumenty, abych byl v debatách pohotový, abych si pamatoval obsah našich rozhodnutí i jejich minulých argumentů. Dále je to určitě zkušenost postupné práce. Na několika neúspěších jsem se poučil, že pro prosazení svých návrhů a představ nestačí mít geniální návrh, ale musíte s ním předem pracovat, postupně pro něj připravovat půdu a získávat podporu.

Pod přezdívkou Ježek jste znám jako stále velmi aktivní skaut. Co specifického přináší skauting do Vašeho působení v akademické sféře a co může přinést do Vašeho politického angažmá? Máte přehled, kolik skautů je mezi současnými senátory?

Skauting je zcela specifický a výjimečný výchovný systém, který kombinuje řadu dílčích prvků výchovné metody, které jednotlivě využívá kdejaká volnočasová či vzdělávací instituce, ale jako celek je unikátně skautský. Pro mé neskautské působení bylo určitě důležité, že mi skauting (jako řadě dalších lidí) dal příležitost už od brzkého mládí vést jiné lidi. Ve třinácti jsem jako rádce družiny vedl schůzky a výpravy, na nichž nebyl nikdo starší. Od šestnácti skautský oddíl, od osmnácti tábory, od dvaceti skautské středisko, což je právnická osoba se všemi povinnostmi vůči státním úřadům apod. Jako skautský rádce či vedoucí se musíte, chcete-li být úspěšný, naučit pracovat s pozitivní motivací, která se vám pak hodí v pracovních vedoucích rolích.

V obou parlamentních komorách existuje společný parlamentní skautský oddíl, který má přes dvacet členů. Jeho vedoucím je můj dobrý přítel, senátor Lumír Kantor z Olomouce. Vím, že i mezi novými senátory jsou další skauti – hned při prvním setkání mi podávali levou ruku a představovali se přezdívkami (např. Břeťa Rychlík jako Rychlonožka).

Jako děkan FSS MU v Brně jste byl konfrontován se „stávkou za klima“, které se kolem 17. listopadu 2022 zúčastnilo pár desítek studentů z několika fakult brněnských vysokých škol. Vzpomínáme si, že o co bylo stávkujících méně, o to agresivněji vystupovali. Když se pak usadili právě v budově Vámi vedené fakulty, nesouhlasil jste s tím, aby na místě přespávali, což oni odmítli akceptovat. Jak celou věc s odstupem bezmála dvou let hodnotíte? Na demonstracích zeleného hnutí je čím dál častěji akcentován odpor ke kapitalismu či podpora snaze palestinských teroristů zničit Stát Izrael. O co šlo těmto stávkujícím? A opakovala se na FSS MU „stávka za klima“ i v roce 2023?

Začnu od konce. V roce 2023 se stávka opakovala, a to v prostorách univerzitního kina Scala. Pro mě na ní bylo nejzajímavější, že tehdy proběhla po dohodě organizátorů s vedením univerzity právě v tom formátu, v jakém jsem při jednáních v roce 2022 s tehdejšími organizátory navrhoval, aby proběhla na FSS – tedy přes den prostor pro debaty a semináře s tím, že na noc se budova vyklidí. Takže v roce 2023 nespali stávkující ve Scale, ale ve stanech na Moravském náměstí. V roce 2022 na to v případě FSS z nějakého důvodu nechtěli přistoupit, o rok později již ano. Jak to bude v dalších letech, s jakými politickými tématy se spojí, uvidíme.

Co se podle Vašeho názoru současné vládě nejvíce daří? A v čem naopak nejvíce selhává?

Bez jakýchkoli pochyb je pro mě vláda nejkompetentnější v oblasti obrany a zahraniční politiky. Selháním je digitalizace stavebního řízení, stejně jako debyrokratizace státu. Ta se nemá odehrávat jen v podobě snižování počtu úředníků, ale především rušením zbytných byrokratických povinností občanů, institucí, spolků apod. Tam bohužel posun nevidím.

Dopustil se podle Vás Senát chyby, když odmítl projednat novelu občanského zákoníku, kterou se zavádí nová pravidla pro partnerství stejnopohlavních párů? Ostatně se důvodně obáváme, že zdaleka není konec a v příštích šesti letech se otázka tzv. manželství homosexuálů v Senátu opět objeví. Jaká je Vaše posice v této věci?

Nemyslím, že by se dopustil chyby. Jsem poměrně nešťastný z kulturních válek, které se v těchto věcech rozhořely a které jsou pro konzervativce dlouhodobě nevyhratelné. Pro společnost jsou vlastně úplně bezpředmětné, protože ta si žije svým vlastním životem. Vím, že tím možná některé konzervativce zklamu, ale jsem v těchto ohledech spíš liberální, jakkoli osobně tyto věci nepodporuji. Jsem v těsném kontaktu s mladými lidmi. Nejen na univerzitě, ale i ve skautu, v církvi, v rodině. Pro dnešní mladou generaci – a je jedno, jestli z města nebo venkova, z katolických nebo nekatolických rodin – je úplně absurdní, že se třeba vůbec o partnerství, příp. manželství homosexuálních párů bavíme. Pro ně je to samozřejmá věc. Jinými slovy, možná jen o pár let oddalujeme něco, co stejně přijde, resp. co už stejně reálně existuje.

Narážíme tady na zajímavý problém, co je vlastně zákon, norma. Skutečně si myslíme, že něco zákonem, který většina společnosti reálně neakceptuje, regulujeme? Vždyť partnerské soužití se dávno děje, různými právními způsoby si složitě tito partneři řeší vzájemné právní vztahy. Tím, že postavíme tyto svazky na roveň manželství, manželství samotnému neubližujeme. Mnohem víc mu ubližujeme v očích svých dětí a svého okolí, když porušujeme manželský slib vzájemné lásky, úcty a věrnosti.

Doba, kdy šlo zákonnou normou tvarovat společnost, je pryč. Jako konzervativec říkám – bohudík.

Není vyloučen ani druhý pokus o ratifikaci Istanbulské úmluvy Parlamentem ČR. Pokud bude Senátu tato mezinárodní smlouva znovu předložena, zvednete ruku pro její ratifikaci?

Skutečně nevím, a není to úhybný manévr. Nestudoval jsem ji, toto téma jsem záměrně nechával jít jen kolem sebe, aniž bych se mu věnoval. Řada lidí, kterých si vážím, byla proti ratifikaci, řada jiných, kterých si také vážím, byla naopak pro. A někteří v průběhu času dokonce změnili názor. Skutečně tedy nevím.

Hlasoval byste pro zavedení korespondenční volby pro občany ČR v zahraničí? Pokud bude následovat návrh na zavedení korespondenční volby i pro „běžné voliče“, tedy občany volící „doma“, podpoříte jej? Jaký je Váš názor na elektronickou formu hlasování?

Obecně korespondenční volbu podporuji, stejně jako případnou elektronickou formu hlasování, ale za jedné důležité podmínky – že bude dobře ošetřeno, aby nemohlo dojít ke zfalšování. Když korespondenční volbu zvládají jiné země, včetně našich sousedů či kulturně blízkých států jako je Slovensko, Maďarsko, Polsko apod., nechápu, proč by to nemohlo jít u nás.

Jiná otázka je načasování zavedení této volby. Bohužel debata byla otevřena v době, kdy je v některých zemích zpochybněna férovost tohoto institutu (a je trošku jedno, zda oprávněně, nebo neoprávněně). V takové chvíli přijít s tím, že ji zavedeme, je trošku nešťastné a já sám bych to na místě vlády nedělal, protože tím v očích části občanů volby znevěrohodní (lze očekávat jiné rozložení voličských preferencí u hlasujících korespondenčně a přímo).

Na druhou stranu je otázkou, jestli těmto lidem vlastně může někdo k důvěře vůbec pomoci. Když vidíme argumenty, které se ještě teď v těchto skupinách objevují, a sice třeba že k vítězství dnešní koalice v roce 2021 zásadně pomohl zásah Rychetského Ústavního soudu do volebního zákona před volbami, je člověku k pláči. Novela volebního zákona přece naopak vládním stranám přinejmenším jeden, dva mandáty ubrala, a přesto to nejste schopni vysvětlit a pořád žije báchorka o koaličním podvodu. Takže dost možná je to jedno, jestli se k tomu přidá ještě korespondenční volba.

Doktrína hradu (zjednodušeně) říká, že se můžeme beztrestně bránit proti lidem, kteří k nám do bytu nebo domu vniknou násilím nebo překonají překážku určenou k zabránění vniknutí, a nepřemýšlet přitom nad tím, co je přiměřená obrana. Prostě „Můj dům, můj hrad“. Novela v tomto duchu byla již předložena (senátorem Zdeňkem Hrabou) a Senát ji přijal, ale tento princip v našem právním řádu stále zakotven není – proto je možné, že na stole senátora tato otázka znovu přistane. Jaký je Váš názor na doktrínu hradu?

Tady to mám naopak velmi jednoduché – jednoznačně tuto doktrínu podporuji.

Jak hodnotíte přístup Senátu k dosavadním nominacím presidenta Petra Pavla na soudce Ústavního soudu?

Kladně oceňuji snahu naskládat ústavní soud jako pestrý z hlediska profesního zázemí ústavních soudců. Nebál bych se ale ještě více akcentovat otázky přístupu ke společnosti a k regulacím, abychom věděli, k jakým postojům se ten který kandidát na ústavního soudce kloní, jak aktivní či aktivistický by byl při výkladu, co všechno lze odvodit z Listiny základních práv a svobod a kde naopak má mít primát politická diskuse v parlamentu.

Stal jste se členem společného senátního klubu ODS a TOP 09. Proč právě tohoto klubu? A v jakých otázkách očekáváte největší odchylku své posice od většinového názoru klubu?

Jednal jsem po volbách s představiteli čtyř z pěti senátních klubů (tedy všech vyjma ANO). Ohledně vstupu do v současnosti největšího senátního klubu mě přesvědčila jeho velká „barevnost“, že v něm najdete lidi konzervativní i klasicky liberální, lidi různých profesí, věků a životních zkušeností. Už první schůze, které jsem se účastnil, mě mile překvapila hloubka a kvalita diskuse, která byla skutečně politická v pravém slova smyslu. Střetávali se tam konzervativci s liberály, lékaři s praktiky veřejné správy apod. Kde se budu lišit od většinového názoru klubu, nevím, nechám se překvapit. Každopádně skutečnost, že jsem byl zvolen jako nezávislý, občany navržený kandidát, mi dává velkou volnost pro budoucí hlasování.

Co Vám na Vaši kandidaturu řekla Vaše paní? A co řekla po Vašem volebním vítězství?

Byla první, s kým jsem myšlenku na kandidaturu probíral. Kdyby řekla ne, příp. kdybych na ní viděl rezervovaný přístup, nešel bych do toho. Naopak, podpořila mě. Její podpora, které si moc vážím, trvala i v průběhu časově nesmírně náročné předvolební kampaně, a trvá i nadále. Po vítězství se spolu se mnou radovala. A společně doufáme a věříme, že to spolu celé zvládneme.

 

Pane senátore, děkujeme za rozhovor a přejeme hodně sil.

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme

200 Kč 500 Kč 1000 Kč