Giorgia Meloni plácla v devatenácti jako členka mládežnické organizace Italského sociálního hnutí cosi o Mussolinim. Řeší se to do omrzení v úplně každém článku nebo TV příspěvku. Ale jedna věc jsou hříchy mládí a druhá, že v Itálii se na ně dívají mnohem shovívavěji. Zvláště, když jde o bývalé komunisty, stalinisty či maoisty…
Nevzpomínám si, že by se tolik řešilo, že premiér Massimo D’Alema (přezdívaný Leader Maximo) byl vysokým funkcionářem Italské komunistické strany. Později byl šéfem Demokratické strany, nyní chápané jako hlavní progresivní, proevropská, liberální atd… síla v Itálii.
Nebo, že premiér a komisař EU Paolo Gentiloni byl v 70. létech členem maoistické skupiny Dělnické hnutí pro socialismus a později Strany proletářské jednoty. To byly hodně radikální partičky mimochodem.. Vlevo od komunistů.
Nebo, že prezident Giorgio Napolitano byl funkcionářem Italské komunistické strany dokonce v jejím stalinistickém období, kdy například podpořila rozdrcení maďarského povstání sovětskými tanky.
Nebo Giovanni Spadolini z liberální Republikánské strany (premiér i prezident), který byl v mládí skutečným fašistou, antisemitou a členem milic Italské sociální republiky. Měl blízko k filozofovi italského fašismu Giovanni Gentilemu.
A osobní vzpomínka: nezapomenu, jak nám během studií v Kolíně/Rýnem profesor vyprávěl, jak s tehdejší místopředsedkyní Bundestagu Antje Volmer ze Zelených v 70. létech z levých pozic protestovali proti návštěvě Brežněva v BRD, protože byl pro ně revizionista a oportunista…
No, nakonec se empiricky ukázalo, že nikdo z těhle radikálů, když se v pozdějším věku dostali k moci, nespáchal nějakou vyloženou katastrofu. Dokonce ani ti komanči… Takže ani s Meloniovou – i když jste třeba její názoroví oponenti – bych se tolik neděsil…
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!