Paragraf 98 trestního zákona č. 140/1961 Sb., označovaný jako „Podvracení republiky“, byl jedním z nejvýznamnějších nástrojů komunistického režimu pro postih politických odpůrců. Navázal na dřívější předpisy z 50. let (zejména zákon č. 86/1950 Sb.) a také na tzv. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky z roku 1948. Byl používán během celého trvání normalizačního období, zejména k perzekuci disentu. Po roce 1989 došlo k jeho zrušení, což odráželo návrat k demokratickým principům a snahu ukončit éru politické kriminalizace odlišných názorů. Je smutnou vizitkou současné české vlády v čele s Petrem Fialou, že nechala vzniknout zákonu, který jakoby tomu tehdejšímu z oka vypadl.
Po únoru 1948 začal komunistický režim v Československu postupně zavádět právní předpisy, které měly stíhat údajné „protistátní“ či „protisocialistické“ jednání. V prvních letech komunistické moci byl základním zákonným nástrojem pro perzekuci odpůrců režimu tzv. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky (č. 231/1948 Sb.). Ten obsahoval širokou škálu trestných činů, které měly chránit „lidově demokratické zřízení“ před „rozvratnou činností“.
V roce 1950 vstoupil v účinnost nový trestní zákon (zákon č. 86/1950 Sb.), který nahradil jak meziválečné, tak poválečné právní předpisy. I on definoval řadu politických trestných činů (např. „velezradu“, „špionáž“, „sabotáž“ či právě činy zaměřené na „rozvrat republiky“). Během 50. let vrcholily politické procesy, zejména s „třídními nepřáteli“ a údajnými sabotéry. V této době byly trestní paragrafy formulovány velmi vágně, aby postihly de facto jakoukoli opoziční aktivitu.
Nový trestní zákon č. 140/1961 Sb. (účinný od 1. ledna 1962) konsolidoval dřívější ustanovení o „trestných činech proti republice“. Do tohoto zákona byl zařazen § 98 „Podvracení republiky“, který byl jedním z tzv. „politických paragrafů“. Podle něj se dopustil trestného činu ten, „kdo se pokusil rozvrátit nebo oslabit socialistické státní zřízení“ či „kdo činil kroky směřující k násilnému odstranění nebo ohrožení ústavního zřízení“. Trestní sazba byla vysoká, často až do výše mnoha let odnětí svobody (v některých případech hrozil i trest smrti, zejména pokud byl čin provázen dalšími „přitěžujícími“ okolnostmi – např. sabotáží či vyzvědačstvím).
Po potlačení pražského jara (1968) následovalo tzv. období „normalizace“, kdy byl § 98 využíván ke stíhání disidentů, signatářů Charty 77, katolických duchovních a dalších osob kritických k normalizačnímu režimu. Typickým znakem byl velice široký výklad pojmu „podvracení“, přičemž i nenásilné projevy nesouhlasu (tisky, letáky, organizování petic apod.) mohly být vykládány jako pokus o „rozvrat socialistického zřízení“. Kromě § 98 se používaly také paragrafy o „poškozování zájmů republiky v cizině“ (§ 112), „hanobení státu světové socialistické soustavy“ (§ 104) či „pobuřování“ (§ 100).
Po sametové revoluci (listopad 1989) došlo k rozsáhlé demokratizaci právního řádu.§ 98 „Podvracení republiky“ byl zrušen (respektive vypuštěn) novelou trestního zákona, která odstranila či zásadně změnila většinu tzv. politických paragrafů. V novém trestním zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., účinném od roku 2010) už takto formulovaný trestný čin neexistuje. Místo toho jsou v moderním demokratickém právu definovány trestné činy terorismu, teroristického útoku, vlastizrady či rozvracení ústavního zřízení, avšak s úzce vymezenými skutkovými podstatami.
§ 98 „Podvracení republiky“ se stal jedním ze symbolů komunistické perzekuce a potlačování občanských práv a svobod v Československu. Byl používán k umlčení opozice a k zastrašení jakýchkoli projevů nesouhlasu s režimem. Dodnes tak § 98 představuje varovný příklad, jak může vágní a ideologicky motivované ustanovení trestního práva sloužit k omezování politických a lidských práv.
Paragraf 98 trestního zákona č. 140/1961 Sb., označovaný jako „Podvracení republiky“, byl jedním z nejvýznamnějších nástrojů komunistického režimu pro postih politických odpůrců. Navázal na dřívější předpisy z 50. let (zejména zákon č. 86/1950 Sb.) a také na tzv. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky z roku 1948. Byl používán během celého trvání normalizačního období, zejména k perzekuci disentu. Po roce 1989 došlo k jeho zrušení, což odráželo návrat k demokratickým principům a snahu ukončit éru politické kriminalizace odlišných názorů.
Neoprávněná činnost pro cizí moc
§ 98 byl v roce 1990 zrušen jako symbol bezpráví a tisíce nevinných byly rehabilitovány. Byl kritizován právě pro své vágní formulace, které umožňovaly kriminalizovat prakticky jakýkoliv nesouhlas s režimem. O 34 let později tak naše vládnoucí koalice, která sama sebe označuje za jediné demokraty a veškerou opozici neustále diskredituje a označuje za extrémisty, populisty, proruské síly anebo fašisty, připravila normu s překvapivě podobnou konstrukcí. Je tak podobná, že je těžké uvěřit, že ji autoři opravdu nenapodobili. Nový paragraf 318a jde v některých ohledech dokonce dál než její předchůdce z dob totality, ale zachovává jeho gumovou povahu. Nově dokonce explicitně stanoví, že „příprava je trestná“. To znamená, že lze stíhat i jednání, které k samotné „činnosti pro cizí moc“ teprve směřuje. Kuriozitou je, že naopak zákon se vztahuje v duchu někdejšího paragrafu 99 i na ochranu zájmů jakýchsi mezinárodních organizací, tehdy to bylo označeno jako „státy socialistické soustavy“, dnes je to „mezinárodní organizace, k ochraně jejichž zájmů se Česká republika zavázala“.
Co je naprosto zarážející je téměř totožná konstrukce těchto paragrafů, a to možná o to víc, že jedním ze předkladatelů je poslanec ODS Pavel Žáček, který je odborníkem, který se na studium komunistické totality přímo zaměřil a věnoval se mu dlouhá léta. Byl dokonce ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů.
Když položíme oba paragrafy vedle sebe, podobnosti jsou až zarážející:
Skutková podstata
1961: „Kdo z nepřátelství… provádí podvratnou činnost proti společenskému a státnímu zřízení…“
2024: „Kdo v úmyslu ohrozit… ústavní zřízení… vykonává činnost pro cizí moc…“ Nově trestné již ve stadiu přípravy.
Trestní sazby
Oba začínají na 1-5 letech
Oba mají odstupňované kvalifikované skutkové podstaty
Oba umožňují vysoké tresty v případě „závažných následků“
Neurčité pojmy
1961: „podvratná činnost“, „nepřátelství“
2024: „činnost pro cizí moc“, „ohrožení ústavního zřízení“
Demokracii si rozvracet nedáme
Zůstává mi rozum stát, že toto se děje za vlády Petra Fialy, který má ve svém okolí i bývalé disidenty anebo jejich příbuzné. Ale všichni dělají, že jsou slepí a hluší. Nezbývá tak, než si přát, aby se podařilo naší zemi najít cestu ven. Senát a prezident ještě mohou tuto hanbu napravit, anebo i Ústavní soud.
Volby budou již brzy, podle toho, kdy a kde tento článek čtete, to bude příští rok anebo už letos. Tak nám všem přeji šťastnou ruku a šťastný nový rok 2025.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
