Homosexuální pár tvrdí, že městská politika zdravotního pojištění umožňuje podstoupit léčbu neplodnosti pouze lesbickým párům, nikoli však homosexuálním mužům.
Homosexuální pár podal minulý týden hromadnou žalobu na město New York, v níž tvrdí, že je městská pojistná politika diskriminační, neboť nehradí umělé oplodnění (IVF) homosexuálním párům.
Corey Briskin a Nicholas Maggipinto uvedli, že spolu o založení rodiny začali hovořit téměř před deseti lety, což v prosinci roku 2014 vedlo k jejich zasnoubení.
„Ani jeden z nás by jinak neuvažoval o svatbě s tím druhým, kdybychom neměli zájem založit rodinu a mít spolu děti,“ řekl Briskin.
Vzali se tedy v březnu 2016 a doufali, že již brzy po svatbě začnou budovat vysněnou rodinu.
Pár k získání vysněných potomků plánoval uskutečnit dvoudílný proces. Nejprve by se pokusili o IVF, což je metoda umělého oplodnění, při které se v laboratoři spojí vajíčko se spermií. Následně by si ve spolupráci s agenturou najali náhradní matku, která by dítě donosila. Pár v surogátním mateřství nevidí žádný morální problém, a to navzdory překvapivě silnému proudu, který upozorňuje na případnou etickou kontroverzi této metody. Kritici poukazují na to, že surogátní mateřství defacto legitimizuje obchod s lidmi a dělá z ženy pouhopouhou „věc na odnošení dítěte“. Proti surogátnímu mateřství vystupuje i řada liberálních feministek jako Phyllis Chesler, profesorka psychologie a ženských studií. Tyto feministky prohlašují, že surogátní mateřství je v rozporu s ženskými právy, neboť jsou k němu často využívány ženy, které se ocitly ve špatné ekonomické situaci. Oponenti včetně manželského páru však zdůrazňují, že ženy podstupují surogátní mateřství zcela dobrovolně a za finanční náhradu. Nejsou tedy nijak vykořisťovány a kritika surogátního mateřství se opírá o zastaralé hodnoty, které již nemají v moderní společnosti místo.
Ambiciózní plány mladého manželského páru byly každopádně přerušeny v roce 2017, tedy poté, co Briskin nastoupil na místo asistenta okresního prokurátora newyorského okresního státního zastupitelství na Manhattanu a manželé se podle svých slov dozvěděli, že městská pojišťovna homosexuálním párům IVF neproplácí.
Briskin v březnu z této pozice odešel a nyní pracuje jako koncipient pro federálního soudce, ale stále je pojištěn v rámci městského pojistného plánu díky federálnímu zákonu zvanému COBRA, který umožňuje zaměstnancům pokračovat v pojištění od jejich bývalého zaměstnavatele až po dobu tří let, pokud platí plné pojistné.
Podle předpisů města New York musí být jednotlivci diagnostikována neplodnost, aby mu vznikl nárok na pokrytí IVF nebo jiných technologií asistované reprodukce. Politika, stejně jako většina pojistných smluv v celé zemi, definuje neplodnost jako „neschopnost otěhotnět po 12 měsících nechráněného pohlavního styku“ nebo po 12 cyklech nitroděložní inseminace (IUI) v průběhu 12 měsíců.
Pojistná smlouva nedefinuje pojem „pohlavní styk“, ale v obvinění páru podaném u Komise pro rovné příležitosti v zaměstnávání padlo, že „město a jeho pojišťovny si jej vykládají tak, že znamená pohlavní styk mezi mužem a ženou, čímž znemožňují, aby pan Briskin a pan Maggipinto splňovali tuto definici“.
Mluvčí radnice ve svém e-mailovém prohlášení uvedl, že administrativa newyorského starosty Erica Adamse „hrdě podporuje práva Newyorčanů LGBTQ+ na přístup ke zdravotní péči, kterou potřebují“. V demokratické baště prohlášení zcela očekávatelné.
„Město New York je lídrem v nabídce léčby IVF pro všechny zaměstnance města nebo závislé osoby, na které se vztahuje městský zdravotní plán a kteří prokáží neplodnost. Naše pravidla se ke všem lidem, na které se program vztahuje, chovají stejně, bez ohledu na pohlavní identitu nebo sexuální orientaci,“ uvedl mluvčí. „Město také pečlivě přezkoumá podrobnosti stížnosti.“
Briskin uvedl, že se snažil požádat o pokrytí IVF navzdory definici neplodnosti, ale byl dvakrát odmítnut. Dne 8. června se Briskin obrátil na městský úřad pro pracovní vztahy a na zástupce personálního oddělení okresní prokuratury v New Yorku s žádostí o pokrytí nákladů, ale úřad pro pracovní vztahy uvedl, že on a Maggipinto nemají na tyto služby nárok, a žádost zamítl, uvádí se v obvinění Komise pro rovné příležitosti v zaměstnávání.
Poté se Briskin 12. července obrátil na právní oddělení města New York, které zastupuje město v právních sporech, a požádal, aby právní zástupce změnil městskou politiku IVF způsobem, aby byla v souladu s antidiskriminačními zákony. Tato žádost však byla podle obvinění rovněž zamítnuta.
Briskin řekl, že po těchto zamítnutích měl pocit, že už nemůže mlčet.
„Očekávalo se ode mě, že druhý den půjdu do práce a jako státní zástupce, což je práce, kterou jsem v té době vykonával, budu chránit životy a blaho obyvatel na Manhattanu. Měl jsem tedy pocit, že došlo k velkému rozchodu,“ řekl Briskin. „Je to prostě neuvěřitelně nespravedlivé a neexistuje pro to žádné dobré vysvětlení.“
Maggipinto řekl, že ho reakce města zarmoutila a že se jedná o „chování, které v pokrokovém světě nemá co dělat“. Dodal, že Briskin zasvětil svou kariéru veřejné službě, přičemž vydělával mnohem méně peněz, než by vydělával v soukromém sektoru. Manželé si mysleli, že jednou z mála výhod, kterou získají, bude úhrada 95 % nákladů na zdravotní péči.
„Požádali jsme tedy o jejich využití a bylo nám řečeno, že nemůžeme, protože jsme dva muži, a ne muž a žena nebo dvě ženy,“ řekl Maggipinto.
Manželé uvedli, že bez pojištění by je IVF stálo 70 000 až 100 000 dolarů, což pro ně z IVF činí něco nedostupného. Již nyní plánují platit náhradní mateřství z vlastní kapsy, což s darováním vajíček může stát dalších 165 000 dolarů, jak vyplývá z dokumentů předložených k obvinění Komise pro rovné příležitosti v zaměstnávání.
„Kdybychom si to mohli dovolit, garantuji vám, že bychom již měli alespoň jedno dítě. Představoval jsem si, že už budeme mít dvě děti,“ říká Briskin.
Peter Romer-Friedman, právník z washingtonské firmy Gupta Wessler PLLC, který pár zastupuje, uvedl, že pokud je mu dobře známo, je to poprvé, co bylo u Komise pro rovné příležitosti v zaměstnávání podáno podobné obvinění, ačkoli páry stejného pohlaví již dlouho bojují za úhradu IVF a dalších léčebných metod neplodnosti ze zdravotního pojištění.
Peter Romer-Friedman dále uvedl, že je „zvláštní“, že městská politika umožňuje lesbickým ženám podstoupit IUI po dobu jednoho roku, avšak homosexuálním mužům nikoliv.
„Takže si myslíme, že se jedná o velmi jednoduchý případ,“ řekla Romer-Friedmanová. „Pokud by se město New York rozhodlo, že nebude poskytovat léky na srdce nebo jiné typy určitých zdravotních služeb pro homosexuální muže, myslím, že by bylo zcela zřejmé, jak moc je to diskriminační. V tomto případě tomu ale není jinak. Corey a Nicholas potřebují IVF stejně jako jiné neplodné páry, které spolu nemohou biologicky vytvořit dítě. Přesto patří do skupiny homosexuálních mužů, která je z nároku na dávky na úhradu IVF kategoricky vyloučena. To není jen špatné, to je do očí bijící diskriminace.“
Tím, že město neposkytuje krytí IVF homosexuálním mužům, „vdechuje život zastaralému stereotypu, že homosexuální muži nejsou vhodní k tomu, aby se stali rodiči,“ uvádí se v obvinění. Obžaloba rovněž tvrdí, že politika města porušuje federální, státní a městské antidiskriminační zákony.
Obhajoba tohoto manželského páru stojí na předpokladu, že existence tradiční rodiny, kterou tvoří matka a otec, je již přežitým konstruktem. Jak sdělil Briskin deníku The Guardin, plnohodnotnými rodiči mohou být lidé rozmanitých genderových identit a sexuálních orientací. Nedostupnost IVF v důsledku uznávání zastaralých genderových stereotypů je podle Briskina diskriminační. Maggipinto doplnil, že na rozdíl od předchozích generací, on a Briskin považovali za samozřejmost, že se mohou vzít a vychovat vlastní potomky.
Nyní se však jejich rodinný plán již několik let odkládá.
„Město mě připravilo o právo určit, kdy budu mít rodinu, po které toužím,“ řekl Maggipinto.
Doplnil, že si představoval, že se stane otcem ve svých 30 letech, ale příští měsíc mu bude 37 let a teprve teď vstoupili do právního procesu, který se může táhnout roky.
„Než se stanu tátou, může mi být čtyřicet. Jsem z toho smutný, ale to nic nemění na tom, že se pořád chci stát tátou. Drží mě to při životě,“ řekl.
Briskin se svěřil, že tato zkušenost „námi opravdu otřásla, pokud jde o to, jak by náš život v tomto okamžiku mohl vypadat“, ale že se jim dostalo obrovského přílivu podpory, která jim dává naději.
„Stále doufám, že se staneme rodiči, a to brzy,“ zakončil.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!