Představte si dva lidi za letního večera. První sedí na zahradě, snaží se vyluštit křížovku, než zapadne slunce, a je hluboce zamyšlen, zatímco si za ním na terase hrají vnoučata. Druhý právě vyskočil z letadla a řítí se k zemi šílenou rychlostí, obdivuje výhled pod sebou a křičí nadšením. Která osoba se vám zdá šťastnější?
To záleží na tom, co si představujete pod pojmem štěstí. Pokud si ho spojujete se slovy jako zábava, smích, euforie, radost, bujaré veselí, nadšení a vzrušení, pak se vám zřejmě zdá šťastnější onen parašutista. Pokud si naopak pod pojmem štěstí představíte spokojenost, klid, uspokojení, mír, harmonii, odpočinek a blaženost, bude vás přitahovat spíše křížovkářská babička.
Tom Hanks a Tom Cruise
Nejde o to, že by nás křížovky činily šťastnějšími než seskoky padákem nebo naopak. Jde o to, že slovo štěstí používáme v mnoha různých významech, z nichž některé se od sebe nápadně liší (či jsou dokonce neslučitelné). Například život strávený honbou za euforií a vzrušením bude vypadat jinak než život strávený honbou za rozkvětem a spokojeností. Takto vyjádřeno je to rozdíl mezi filmem s Tomem Cruisem z 80. let (Top Gun) a filmem s Tomem Hanksem z 90. let (Forrest Gump).
Otázku, o jaký druh štěstí usilujeme, řešíme neustále: v každodenních kompromisech mezi časem a penězi; v duševních úvahách znuděného ženatého muže, o něhož projevuje zájem mladší kolegyně; v běžných rozpočtových otázkách kolem utrácení a spoření, nakupování teď a placení později; ve volbě mezi přijetím podnětnější práce nebo trávení více času s dětmi; v množství času, který trávíme u obrazovky. Všichni máme své každodenní křižovatky, jakkoli se mohou zdát triviální: Mám zůstat, nebo odejít? Je čas budovat, nebo čas bořit?
Štěstí má mnoho příchutí. Například hebrejská Bible obsahuje asi 20 různých slov, které lze překládat jako „štěstí“. Řecký Nový zákon jich má asi 15. Angličtina, přebohatý jazyk, jich má kolem 50! Je pravda, že mnohá z nich jsou si tak podobná, že je téměř nelze rozlišit. (Dokážete popsat rozdíl mezi veselím a radostí? Nebojte, já také ne.) A všechna ta slova mají také nápadné nuance. Tušíme například, že je jakýsi rozdíl mezi blažeností a štěstím nebo mezi veselostí a rozkvětem, i když se nám to těžko popisuje.
Proto může být užitečné tato slova seskupit a pokusit se určit hlavní „příchutě“ nebo „odstíny“ štěstí. Pokus o definování, co máme na mysli, když mluvíme o štěstí, může být užitečné jak při identifikaci toho, k čemu jsme (či nejsme) povoláni, tak při přemýšlení o praktikách, přesvědčeních a zkušenostech, které toto usilování usnadňují.
Nuže, jak tedy může štěstí chutnat?
Štěstí zakoušené
Často se vyjadřuje slovy jako radost, potěšení, veselí nebo požitek. To je pravděpodobně základní význam tohoto slova pro většinu lidí.
Je možné, že řada křesťanů bude trvat na tom, že radost (hluboká, vážná, trvalá) by se měla odlišovat od štěstí (lehké, banální, pomíjivé), ale to je poměrně nedávné – a podle mého názoru neužitečné – rozlišování. Nepřežije porovnání s Písmem, ba ani s jinými evropskými jazyky: Angličané říkají „happy birthday“, zatímco Francouzi „joyeux anniversaire“, Španělé „feliz cumpleaños“ a Řekové říkají „charoúmena genéthlia“ (chara je slovo pro radost v řeckém Novém zákoně).
Štěstí, radost a potěšení lze používat zaměnitelně; být šťastný znamená radovat se a v jazyce biblických žalmů mít „plnost radosti“ znamená prožívat „potěšení navěky“. Není tedy třeba se domnívat, že štěstí je plané nebo že skutečná „radost“ je tak hluboká, že je neviditelná. Jak jednou řekl jeden můj přítel, chceme radost, která dosahuje až do tváře.
Štěstí vyjádřené
Druhou příchutí je to, co nastane, když se ta první příchuť projeví. Když lidé dávají na odiv svou radost, potěšení, štěstí a blaženost, používáme expresivnější výrazy, jako je veselí, jásot, radost, nadšení, zábava, oslava…
V tomto smyslu je rozdíl mezi první a druhou příchutí rozdílem mezi pociťováním emocí a jejich projevováním: rozdíl mezi smutkem a nářkem, uznáním a chválou. První je prožitek, zatímco to druhé je jeho slyšitelným, viditelným a hmatatelným vyjádřením. Druhý pocit často přirozeně vyplývá z prvního, ale ne vždy. Někdy potřebujeme povzbuzení, abychom jednali v souladu se svými emocemi, a proto hebrejské Písmo tak pravidelně vybízí lidi k oslavě, veselí, jásotu, jásání a radostnému hluku. Nechť je slyšet radost a jásot! Proměňte své posty ve svátky! Bůh vám dopřej veselí, dámy a pánové!
Štěstí jako extáze
Třetí příchuti jsme se již dotkli – intenzivní, opojné, ohromující, ale krátkodobé záplavy endorfinů, která přichází v reakci na fyzické podněty a kterou můžeme popsat slovy jako vzrušení, nadšení, nával, opojení, euforie, extáze. Na rozdíl od prvních dvou příchutí, které jsou jednoznačně pozitivní, je tato příchuť morálně nejednoznačná.
Euforie může být důsledkem dobrých věcí (fyzické cvičení, triumfální úspěchy, sex v manželství), které přinášejí dobré výsledky (kondice, pracovitost, intimita). Může být důsledkem špatných věcí (zneužívání návykových látek, sexuální promiskuita, nelegální drogy), které mají škodlivé důsledky (závislost, rozpad vztahu, ztráta kontroly, deprese, finanční krach). Nebo může vyplývat z věcí, které nejsou ani morálně dobré, ani morálně špatné (hudební festivaly, horské dráhy, bungee jumping) a které lze přijímat jako dary, aniž by se příjemcům staly bohy.
Štěstí jako klika
Čtvrtou a pátou příchuť nejlépe představíme prostřednictvím dvojice bratrů, s nimiž se setkáváme v knize Genesis. Jejich jména, Gád a Ašer, odrážejí další dva možné odstíny štěstí, které byly v dobách před Kristem pravděpodobně dominantní:
Když Lea viděla, že přestala rodit, vzala svou služebnou Zilfu a dala ji Jákobovi za ženu. Leina služebnice Zilpa porodila Jákobovi syna. Tehdy si Lea řekla: „Jaké štěstí!“ Dala mu jméno Gád. Leina služebnice Zilpa porodila Jákobovi druhého syna. Tehdy Lea řekla: „Jak jsem šťastná! Ženy mi budou říkat šťastná.“ Dala mu tedy jméno Ašer. (Gn 30,9-13)
Čtvrtá příchuť, kterou ztělesňuje Gád, znamená štěstí ve smyslu „mít kliku“ nebo zažít „šťastnou náhodu“. Je zřejmé, že na moderním Západě máme tendenci rozlišovat mezi být šťastný a mít štěstí. Pro mnoho lidí v historii, zejména ve starověkém pohanském světě, by však tyto dva prožitky byly nerozlišitelné.
Tento pohled na štěstí stojí za různými biblickými jmény: Gad (hebrejsky), Felix (latinsky), Tychikus a Eutychus (řecky) – a dokonce i za samotným anglickým slovem happiness. Hap původně znamenalo štěstí, proto hapless znamená nešťastný, perhaps znamená se štěstím a happenstance znamená to, co se „náhodou“ přihodilo.
Štěstí jako zdar
Ašer naproti tomu znamená šťastný ve smyslu vzkvétající, prosperující nebo blahobytný. Vzpomeňme si na první řádek Žaltáře: „Blahoslavený [Ašer] je člověk, který nechodí podle rady bezbožných“ (Ž 1,1). A jak vypadá být Ašerem? „Jako strom zasazený u vodních toků, který vydává své plody ve svůj čas a jeho list neopadává. Ve všem, co dělá, se mu daří“.
To není popis citového stavu nebo nálady. Je to holistický popis rozkvětu života jako celku: prospívání, prosperita, prožívání zdraví a vitality, prožívání života tak, jak má být prožíván.
Štěstí jako spokojenost
Šestou příchutí štěstí je pocit spokojenosti, uspokojení, klidu, blaženosti, míru a odpočinku, který zažíváte, když máte vše, co potřebujete. Vaše přání byla splněna. Netoužíte ani nehledáte to, co nemáte, ale klidně spočíváte v tom, co máte.
Žaltář nám opět poskytuje krásný biblický obraz: „Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu. Ale uklidnil jsem a ztišil svou duši jako odstavené dítě u své matky; jako odstavené dítě je má duše ve mně“ (Ž 131). Když se malé dítě kojí, tráví většinu času povykováním a pláčem, když se domáhá potravy. Když je však odstaveno a přechází na pevnou stravu, jeho potřeba neustálého krmení se snižuje. Může klidně a spokojeně spočívat v matčině náručí.
Takové to je, říká David, když se přestanete starat o věci, které jsou nad vaše síly, a jednoduše spočinete v Boží náruči. Podobnou zkušenost měl i apoštol Pavel: „Naučil jsem se tajemství, jak být spokojený v každé situaci“ (Fil 4,12).
Štěstí jako plnost
Štěstí můžeme prožívat jako plnost, bohatství, celistvost, smysluplnost, naplnění a jednotu. To je nejtěžší popsat, protože v tomto životě je to něco, co spíše zahlédneme, než prožijeme – i když tyto záblesky často patří k nejsmysluplnějším okamžikům našeho života.
Možná jste zažili záblesky transcendence, situace, kdy máte pocit, že se dotýkáte něčeho vyššího nebo hlubšího, než jste vy sami, a kdy na chvíli zapomenete na sebe a jste uchváceni něčím, co vás přesahuje. Filozof Charles Taylor ji popisuje jako místo, kde „je život plnější, bohatší, hlubší, hodnotnější, obdivuhodnější, takový, jaký by měl být“, ať už se vyznačuje „integritou nebo velkorysostí nebo opuštěním či zapomenutím na sebe sama“.
Nejlépe se to vysvětluje pomocí metafory tekutiny: zážitek přetékání, vyvěrání, tryskání, kdy jsme tak plní něčeho (nebo Někoho) jiného, že už nezbývá místo pro naši malost a sobectví.
Není štěstí jako štěstí
Těch sedm chutí štěstí spolu zjevně souvisí. Nemá smysl mezi nimi příliš rozlišovat, protože mnohé se překrývají a zakoušíme je současně. Pochopení toho, co si pod pojmem štěstí představujeme, nám však nakonec pomůže stát se lepšími hledači štěstí. Než za ním vyrazíte, je dobré si ujasnit, o jaký druh štěstí stojí za to usilovat.
(Andrew Wilson, PhD, je pastorem King’s Church v Londýně, sloupkařem časopisu Christianity Today a autorem několika knih. Publikováno na portále The Gospel Coalition, překlad a úprava – df)
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
