„Trumpa berou v Moskvě vážně, uvědomují si, že vše, co řekne, nakonec udělá. Nechtějí čelit další lavině sankcí,“ říká Chris Weafer, ředitel poradenské společnosti Macro-Advisory ve velkém rozhovoru pro slovenský DENNÍK POSTOJ, který připravil Juraj Kríž.
Chris Weafer pracoval v několika zemích Blízkého východu a Asie a posledních několik let působí v Moskvě. Jako občan Irska má na rozdíl od jiných evropských zemí menší potíže se získáváním a analýzou informací.
„Snažíme se zůstat neutrální, irský pas nám docela pomáhá. Irsko je neutrální a není členem NATO, Rusové nemají rádi Brity, to je ten nejhorší pas, který tam můžete mít,“ říká Weafer. „Zejména v důsledku dobových propagandistických zpráv o britské pomoci Ukrajině. Lidé s britským pasem mohou být na hranicích zadrženi na tři až osm hodin. Stále je nezákonné používat slovo ‚válka‘.“
Začněme prvními sankcemi, které USA a EU uvalily v roce 2014 během anexe Krymu a Donbasu. Byly však slabé, Rusko se naopak rozhodlo snížit svou závislost na Západu.
Po referendu o anexi Krymu se v Evropě začalo diskutovat o tom, jak snížit závislost na ruských energiích, jako je plyn, ropa a uhlí, ale také ocel nebo hnojiva. V té době jsem hovořil s jedním ruským vládním úředníkem, který mi potvrdil, že sami Rusové si uvědomili, že i oni jsou závislí na Evropě a že jakékoli narušení obchodu by mohlo vážně poškodit jejich ekonomiku.
To je rozdíl mezi autokracií a demokratickou diskusí. Demokratické státy věděly, v čem je problém, ale nedokázaly s tím nic udělat a nedokázaly se dohodnout. Ve skutečnosti až do roku 2022 neudělaly téměř nic. Zatímco Rusko se začalo připravovat, investovalo do potravinové soběstačnosti.
Podařilo se mu to?
Na konci roku 2013 Rusko dováželo 55 procent své spotřeby potravin z evropských zemí nebo z EU. V roce 2022 se blížil nule, zejména u základních potravin. Rusové také investovali hodně času a peněz do exportní infrastruktury v Asii. Rozšířili železnice, aby mohli do Číny vyvážet více zboží, uhlí, ropných produktů a dalších surovin. Začali také budovat ropovod Východní Sibiř – Tichý oceán. V roce 2013 nebyl v provozu, ale do roku 2022 jím do Číny proudilo 1,2 milionu barelů ropy denně.
Rusové také rozvíjejí své exportní sítě dále na jih přes Střední Asii. Mezinárodní severojižní dopravní koridor, který byl postupně vybudován před rokem 2013, se stal hlavní trasou pro přepravu zboží do Ruska. Dnešní trasa končí v íránském Bandar Abbásu. Rusko tak může přepravovat zboží z Dubaje přes Střední Asii do Moskvy. Rusové se tedy připravili, Evropa nikoli.
Bezprostředně po invazi se předpokládalo, že USA a EU odříznou Rusko od systémů SWIFT, tj. od mezibankovní finanční komunikace, ale neučinily tak. Čínská a ruská centrální banka vytvořily společný platební systém, který obcházel SWIFT a další globální platební platformy. Čína tak dnes může platit za dovoz energií a Rusové mohou převádět peníze za zboží, které dovážejí z Číny. Obchod mezi oběma zeměmi činí 250 miliard dolarů, je zde přibližně stejný poměr dovozu a vývozu, například Rusko je největším vývozním trhem pro čínská auta.
Takže říkáte, že únor 2022 Evropu zaskočil, ale Rusové už byli na odpojení od Evropy víceméně připraveni?
Když přišel únor 2022, evropské státy nebyly schopny vystupňovat sankce tak rychle, jak by si přály, potřebovaly čas na přípravu. Tím v podstatě pomohly Rusku vytvořit si válečné finanční rezervy. V roce 2022 měl ruský fond národního blahobytu díky dovozu ruské ropy a ropných produktů obrovský příliv zdrojů, což je jeden z hlavních důvodů, proč Rusko může při současném tempu výdajů fungovat ještě dva až tři roky.
Evropa neměla jinou možnost než naplnit všechny zásobníky ropy před prosincem 2022, kdy na ruskou ropu uvalila sankce. Kdyby do té doby nekoupila od Ruska tolik ropy, byla by dnes v mnohem slabší pozici.
Jak byste rozdělili sankce podle jejich dopadu na ruskou ekonomiku?
Existují tzv. sankce číslo 4, které se týkají vojenského vybavení a technologií. V jejich případě nikdo neočekává, že by byly v dohledné době zrušeny. Pak jsou tu sankce číslo 3, které jsou namířeny proti oligarchům a Kremlu to tolik nevadí, dokud zůstávají v platnosti. Putin si myslí, že oligarchové by stejně neměli investovat své peníze mimo Rusko.
Sankce číslo 2 jsou ty, u nichž se předpokládá, že je Západ bude chtít tak či onak zrušit – týkají se dovozu ruské ropy do Evropy, uranu do USA, tedy komodit, které Západ potřebuje. A konečně sankce číslo 1, které Rusy nejvíce trápí, jsou sankce amerického ministerstva financí uvalené na bankovní a finanční sektor.
Faktem ale je, že řada evropských společností by také ráda s Ruskem opět obchodovala, nebo ne?
Jistě, právě to se děje. Například Lotyšsko je největším dovozcem whisky a vína. Zajímavé je také pokrytectví některých západních společností. Víme, že vztahy mezi Ruskem a Dánskem nejsou dobré. Nicméně i poté, co Coca-Cola opustila ruský trh, si tento slazený nápoj můžete v Rusku bez problémů koupit. V Evropě Coca-Colu stáčí dánská společnost Carlsberg v Kodani a mimochodem na každou bednu dostává dotaci od dánské vlády. Ty putují dále k vývozci, který je vyváží do Ruska. Příkladů pokrytectví některých společností a vlád je mnoho.
Jak si v současné době vede ruská ekonomika?
Vývoj není kritický, růst se snížil v důsledku opatření centrální banky na ochlazení ekonomiky. Poklesl také prodej automobilů.
Stala se však zajímavá věc. Putin se opět začal setkávat se členy vlády. Někteří říkají, že rozhodnutí o invazi na Ukrajinu v únoru 2022 pramenilo i z toho, že se izoloval a scházel se jen s jestřáby, šéfy tajných služeb a armády. Nyní komunikuje s guvernérem centrální banky, ministrem financí a premiérem.
To, že se schází s vládou, může souviset s tím, že mu ministři sdělili problémy ruské ekonomiky a za rok budou problémy ještě viditelnější. Samozřejmě, že náklady na válku jsou prioritou, ale dostali pokyn, aby letošní deficit byl na úrovni 0,5 procenta HDP. Letos HDP Ruska poroste mírněji, o dvě procenta, a to hlavně díky nákladům na zbrojení. Loni tamní ekonomika vzrostla o 4,1 procenta. Rusové si tedy jistě přejí uvolnění sankcí, zejména ve finančním sektoru.
V období před válkou Rusové přesunuli velkou část svých rezerv – asi 600 miliard dolarů – z USA. Bylo to preventivní opatření?
Bez ohledu na geopolitiku má Putin velmi tradiční pohled na svět. Během svého 27letého pobytu v Rusku jsem pracoval s různými oligarchy a jeden z nich mi vysvětlil, že pokud jde o peníze, je Putin jako vaše babička. Vždy byl podezřívavý vůči zahraničním dluhům. Rusko zvládlo nápor sankcí relativně dobře, protože má relativně nízký zahraniční dluh.
Putin také nikdy nevěřil konceptu, že část svého bohatství máte uloženou v nespolehlivé zahraniční měně. Nikdy se mu to nelíbilo, nikdy tomu nerozuměl. Více mu vyhovuje držet rezervy ve zlatě, protože je vidět. Takže si nemyslím, že to byla jen příprava na sankce, ale také důsledek jeho osobního přesvědčení. Proto tlačil na ruskou centrální banku, aby diverzifikovala své devizové rezervy a nakupovala zlato.
Ano, Rusové investovali část svých rezerv do zlata, část jich uložili ve spřátelených zemích a asi 300 mld. je v rukou zemí G7.
Západ nechal zmrazit asi 300 miliard dolarů. Většina rezerv, asi 260 miliard, je v Euroclear v Belgii (centrální depozitář cenných papírů, pozn. autora), 20 miliard je v USA a zbytek ve Velké Británii a Japonsku.
V roce 2014 by byly všechny ruské peníze zranitelné; Rusové by neměli téměř žádné peníze na financování války. Ale jak jsem již zmínil, od té doby riziko rozložili a mají 300 miliard dolarů, které mohou použít dnes.
I to odpovídá obrazu imperialisty 19. století, který nedůvěřuje likviditě a devizovým rezervám a za nejdůležitější komoditu považuje zlato.
Ano, to je přesně tak. Kdosi použil zajímavé přirovnání: Putin si rád přepočítává peníze, než jde spát.
Lze říci, zda omezení ruské ropy ze strany G7 zafungovalo?
Fungoval, ale jen šest měsíců. V první polovině roku 2023 měli Rusové vážné problémy. Příjmy z ropy klesaly a v létě 2023 Rusové čelili finanční a rozpočtové krizi. To byla doba, kdy Evropa mohla přitlačit ještě více a prohloubit sankce. Neučinila tak, přesto mohla Rusům několikrát vážně ztížit život.
Podle ministra financí Siluanova byla rozpočtová situace neudržitelná, museli zvýšit daně, což by bylo politicky nepopulární, nebo snížit výdaje, což nebylo možné kvůli nákladům na válku.
Několik týdnů probíhala veřejná debata a nakonec se rozhodli rubl oslabit. Nahrazením zahraniční měny tak získali více rublů, kterými mohli financovat rozpočet. Nakonec je však zachránil světový trh s ropou a omezení cen ropy nemělo kýžený efekt. Od léta 2023 do podzimu 2023 (kdy vypukla válka v Gaze, pozn. autora) se cena ropy vyšplhala z 60 na 90 dolarů za barel.
Ve stejné době Rusové nasadili „stínové flotily“, tj. tankery převážející ropu, a začali ji více prodávat do Číny, Indie nebo Turecka.
Zároveň byly sankce na ropné produkty mimořádně děravé. Nepovolovaly sice nákup ruských ropných produktů, ale existovala výjimka. Evropa mohla dovážet ropné produkty, pokud se jednalo o směs, která obsahovala komponenty z jiných zemí. Neurčovaly, o jaký podíl směsí se může jednat. Existoval vtip, že ruské tankery mohly připlout do přístavu v Emirátech, koupit kanystr ropy, nalít ho do svého nákladu a legálně to stačilo.
Evropa zároveň nemohla prosadit cenový strop. Navíc díky slabému rublu, při vysokých cenách ropy na konci roku 2023, Rusové slušně vydělali. Rozpočtový deficit byl opět zvládnutelný.
V jednom rozhovoru jste zmínil, že pokud by ceny ropy klesly pod 50 dolarů za barel, prakticky by to zničilo ruskou ekonomiku.
Ropa a v menší míře i plyn jsou hlavním zdrojem financí, tvoří zhruba třetinu příjmů státního rozpočtu. Pokud by ceny ropy klesly na padesát nebo pod padesát dolarů, dostanou se do vážných problémů, protože by si hůře půjčovali. Museli by omezit výdaje, a to Putin nechce.
Jak je na tom ruský plyn?
Plyn prostřednictvím plynovodů není součástí sankcí. Proto si myslím, že Rusové budou ochotni přistoupit na mírová jednání, protože jejich ekonomické problémy se prohlubují. Až do prosince 2024 se na Gazprombank sankce nevztahovaly, a proto byl přepravní kanál pro plyn, například v případě Slovenska a Maďarska. To je jediná sankce, pokud jde o plyn přes plynovod.
Nord Stream Rusko odstavilo, což zdůvodnilo technickou údržbou, pak někdo nechal vybuchnout tři potrubí. Poláci zablokovali Jamal v roce 2022 a na konci roku 2024 přestali plynovod přes své území využívat Ukrajinci. Takže dnes je jediným funkčním plynovodem Turkstream 2, který vede přes Balkán.
Rusové doufají, že budou moci do Evropy vyvážet alespoň nějaký plyn, i když nikdo neočekává, že to bude v tak velkém množství jako před rokem 2022. Doufají, že by se mohl obnovit na zhruba 50 % předchozího objemu. Uvažuje se také o tom, že by Nord Stream mohl být během několika měsíců znovu zprovozněn.
Z předchozích zkušeností také víme, že Putin se bude snažit nalákat staré odběratele výraznými cenovými ústupky. Již v lednu v telefonickém rozhovoru s kancléřem Scholzem uvedl, že nabízí slevu na plyn po dobu 12 až 24 měsíců. To je jejich strategie již delší dobu, slevy poskytli Uzbekistánu, Kazachstánu a nyní Íránu, i když přesné podmínky neznáme.
Příjmy Gazpromu klesly o 25 procent, co to znamená pro Putina?
Poprvé v historii začíná Gazprom snižovat stavy, propouští zaměstnance. Ještě před několika lety byla práce v Gazpromu jistotou od mládí do hrobu. Pro Putina to není snadné. Nepochybně se považuje za cara, který chrání zemi, za což ho národ zbožňuje jako každého cara bez ohledu na nevolnictví. Snaží se zabránit jakýmkoli otřesům v životě lidí, dobrým příkladem je inflace. Neznepokojuje ho ani tak z ekonomických důvodů, ale proto, že podkopává stabilitu.
Ve skutečnosti je „společenská smlouva“…
Přesně tak. Proto podporuje centrální banku ve snaze omezit inflaci, i když to může poškodit některé obchodní společnosti, ale ochrání to obyčejné lidi. Jinak může dojít ke zdražení základních potravin, nedostupnosti některých komponentů nebo propouštění, a toho se obává.
Proto si myslím, že i přes silná prohlášení o tom, v jak dobré pozici Rusko je, by uvítalo určitý klid.
Propouštění v Gazpromu je však jen část problému. Velké korporace dnes nemohou najít dostatek pracovních sil.
Proč?
Kvůli špatnému demografickému vývoji a kvůli nasazení lidí na frontě. Nedaleko naší kanceláře je staveniště s velkými billboardy, na kterých hledají kvalifikované pracovníky: „Jste tesař, instalatér nebo elektrikář? Najděte si u nás práci, dobře platíme.“
Společnosti Yandexcab (která poskytuje aplikaci pro přivolání taxi, pozn. autora) chybí 30 tisíc řidičů, takže dostat se někam po Moskvě trvá dlouho a vše je zpomalené.
Když už jste zmínil potraviny, často se mluví o vysoké inflaci a o tom, že ruská spotřební ekonomika je před kolapsem. A že se nakonec Putin bude muset rozhodnout mezi „chlebem“ a „puškou“. Přes to všechno se však zdá, že před tímto dilematem zatím vůbec nestojí.
Ano, protože v roce 2014 začal více pracovat na své potravinové soběstačnosti a rozvíjet zemědělství. Byli tedy připraveni lépe, než kdyby se sankce důsledně uplatňovaly v roce 2014 nebo 2015. Samozřejmě je třeba rozlišovat mezi dostupností potravin v centru Moskvy a na periferii. Zhruba 80 % lidí, kteří Putina do značné míry podporují, žije velmi skromně, necestují, nevadí jim, že neexistuje přímá linka do Evropy nebo že si nemohou koupit drahou parmskou šunku či iPhone.
Občas se objeví nedostatek zboží nebo zvýšení cen. V roce 2023 byly vysoké ceny vajec, loni byly vysoké ceny másla. Přestože je ruský agrární sektor soběstačný, má velký problém s mléčnými výrobky. Zemědělství bylo v loňském roce negativně ovlivněno počasím, kdy v dubnu a květnu byly silné mrazy. Jídelníčky restaurací jsou skromnější. Nicméně řeči o tom, že máslo hlídají ozbrojenci, jsou fantaskní.
Jak se díváte na problém inflace v Rusku nebo na pád rublu?
Odpojenou ekonomiku nelze řídit donekonečna. V minulosti tvořil rozpočet na válku a bezpečnost 25 procent běžných výdajů, dnes je to až 40 procent. Důsledkem těchto investic v kombinaci s nedostatkem pracovních sil je výrazné zvýšení platů. Jde o vládní výdaje, kdy se platí lidem za vstup do armády nebo za práci ve zbrojních továrnách, což zase vytváří nepříznivé prostředí pro soukromé filmy. Takže loni nastal spotřebitelský boom, lidé si mohli snadno půjčit peníze, například prodej aut loni stoupl o 70 procent.
Ale to je pro ekonomiku nepřirozený stav…
Proto už v polovině loňského roku začala centrální banka varovat před riziky tohoto vývoje, že by se ekonomika mohla přehřát. Pokud tato nepřirozená bublina praskne, ruská ekonomika se může zhroutit a může nastat recese. Protože Putin nechce, aby byla narušena společenská smlouva, vyzval ruskou centrální banku, aby se tímto problémem zabývala.
Jedním z důsledků byly velmi vysoké úrokové sazby, které nyní dosahují 21 %, aby se zastavila vysoká spotřeba domácností. Hovoří se o tom, že se pokusí snížit inflaci, ale zatím se ji daří držet na vysoké úrovni 10 až 10,5 procenta, i když se zdá, že bude postupně klesat. Také strategie zvyšování úrokových sazeb zatím funguje, spotřeba klesla a banky zpřísnily pravidla pro poskytování úvěrů.
Jaký to má dopad na podnikatelské prostředí?
Z dlouhodobého hlediska je to pro průmysl a zpracovatelský průmysl zničující vývoj. Podniky si kvůli vysokým úrokovým sazbám nepůjčují, investice do produktivity klesají. Zvýšil se počet bankrotů a insolvencí. Nastavení vysokých úrokových sazeb je velmi riskantní strategie. Velké podniky i Hospodářská komora varují, že pokud zůstanou úrokové sazby dlouhodobě vysoké, způsobí to ekonomice dlouhodobé a zásadní problémy.
Je zřejmé, že bude mnohem méně investic do jiných než vojenských oblastí.
Ještě před paktem se plánovalo, že Rusko bude investovat 400 miliard USD do třinácti různých oblastí, z nichž nejdůležitější byly demografie a zdravotnictví. Snažilo se zvýšit porodnost, zvýšit počet pracovních sil a kvalifikaci a zavést inovace v oblasti technologií. Všechny tyto výdaje však byly přesměrovány do zbrojení. Dlouhodobé hospodářské plánování se zastavilo.
Jaký dopad mají na ruskou ekonomiku úvahy o příměří a nový postoj USA k Rusku za Trumpa?
Ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil, že Rusové nechtějí dočasné příměří a že budou požadovat kontrolu nad všemi anektovanými regiony, že chtějí zpět rezervy centrální banky, které zmrazili, a že je třeba odstranit „základní příčiny“ války.
Putin často cituje knihu Umění války od autora Sun Tzu‘, kde se píše: ,,Válka je válka: „Nikdy nepřerušujte nepřítele, když dělá chyby“.
Rusové také poznamenávají, že Trump dělá přesně to, co řekl, že bude dělat. Velmi pozorně sledují, co oznámil. Všímají si například článku Trumpova emisara pro Ukrajinu o tom, že pokud Rusové nebudou spolupracovat při jednáních o příměří, Američané uvalí mnohem tvrdší sankce. Nechtějí čelit další lavině.
Zatím však Trump více tlačí na Ukrajinu než na Rusko…
Máme pobočky v Moskvě, Londýně, Taškentu a Abú Zabí, takže máme dobré pokrytí a informace. Slyšíme o významu schůzky v Rijádu. USA sdělily Rusku, že mu pomohou s mírovými rozhovory o Ukrajině, ale na oplátku musí projevit určitou zdrženlivost vůči Pekingu.
Zejména pokud jde o výměnu pokročilých vojenských technologií, jako jsou ponorky stealth, které by byly velmi důležité v případě války v Tichomoří, nebo hypersonické rakety. Rusové mají v této oblasti odborné znalosti a Číňané nikoli.
Američané také chtějí zabránit čínské přítomnosti za polárním kruhem v Arktidě, kde čínské společnosti chtěly od Rusů spolupráci při využívání potenciálu Arktidy. Američané uvedli: „Pokud s námi budete spolupracovat na velkých problémech, jako je Čína nebo Írán, pomůžeme vám s Ukrajinou.“ A zdá se, že souhlasili, proto byla ruská strana nezvykle tichá.
V Moskvě berou Trumpa vážně, uvědomují si, že vše, co řekne, nakonec udělá. Proto se snaží sledovat zejména výroky, které pravidelně opakuje. Kdysi mi jeden oligarcha řekl, abych ignoroval, co Putin spontánně řekne na brífinku nebo tiskové konferenci. Měl bych však pozorně poslouchat jeho oficiální projevy, které prošly koncepční proměnou, protože to jsou věci, kterým skutečně věří. Zdá se, že Rusové to s Trumpem cítí podobně. Obávají se hrozby zpřísnění sankcí, ale zároveň si myslí, že je zmírní, pokud dojde k pokroku.
Můžeme tedy očekávat skutečná jednání o příměří nebo míru?
V Moskvě se často hovoří o tom, že podmínky příměří mohou být oznámeny 9. května, tedy na Den vítězství. Putin má rád symboliku; nemělo by se zapomínat, že invazi na Ukrajinu zahájil 23. až 24. února 2022, což byl kdysi Den Rudé armády a nyní se slaví jako Den obránců vlasti.
Naskýtá se tedy příležitost oslavit 80. výročí vítězství, jehož se Si Ťin-pching po dlouhé době slíbil zúčastnit. Předpokládá se, že pokud budou příznivé podmínky a bude uzavřeno příměří, zúčastní se i další hlavy států, zejména ze zemí BRICS.
To neznamená, že k příměří dojde 9. května, ale že v té době bude oficiálně stanoveno datum příměří, například 1. června nebo 1. července, a poté se uskuteční mírové rozhovory. Lidé, se kterými jsem mluvil, mi také řekli, že počítají s tím, že Trump začne souběžně postupně uvolňovat některé sankce.
V každém případě k určitému uvolnění dojde. Trump oznámil, že rozhodně nezruší všechny sankce okamžitě a najednou; některými se bude zabývat až po několika letech, až bude dodržováno příměří. Z rozhovorů, které jsme vedli v Moskvě, se zdá, že Rusové by to byli schopni akceptovat za předpokladu, že nejprve budou zrušeny sankce uvalené na bankovní a finanční sektor. Jedná se o sankce vůči Gazprombank, které byly uvaleny Bidenovou administrativou v listopadu a prosinci 2024. Později by zřejmě došlo k opětovnému připojení Ruska k platebnímu systému SWIFT a tak dále.
Putin a Lavrov také hovoří o nutnosti vyřešit „zásadní problémy“, což je jen kód pro kontrolu Ukrajiny.
Je jisté, že pokud budou Rusové trvat na svém, jednání se protáhnou na pět let.
Představy obou stran však bude poměrně obtížné sladit.
Existují totiž velká úskalí. Rusové požadují čtyři ukrajinské regiony, i když je ve skutečnosti neovládají. Není jisté, zda na tom budou trvat, ale Ukrajina samozřejmě tato území neopustí. Rozhodně by jejich zábor Ruskem nezískal mezinárodní uznání, takže se předpokládá, že získají status „sporných území“, podobně jako severní Kypr. Tvrdí také, že chtějí zrušit všechny sankce, ačkoli nikdo reálně neočekává, že se tak stane. Všechny tyto věci lze vyřešit.
Jediné, co je pro Rusy neprůchodné, jsou zmrazené rezervy centrálních bank. Pokud se EU rozhodne po nich sáhnout a dát je Ukrajině, žádná mírová dohoda nebude. V takovém případě by Rusko nemohlo zrušit kontrolu toku kapitálu, dělat měnovou politiku a tak dále.
Myslíte si, že je takový vývoj reálný?
Zdá se, že Evropská komise, Evropská centrální banka a několik vedoucích představitelů včetně Macrona prohlásili, že něco takového je nepravděpodobné. Podkopalo by to důvěryhodnost mezinárodního finančního systému.
Nastala však paradoxní situace: čím více Trump stahuje podporu USA z Ukrajiny, tím pravděpodobnější je, že by o tomto řešení uvažovali i evropští lídři.
To by však vyslalo špatný signál ostatním zemím, ohrozilo by to eurozónu, jiné země by mohly přesunout peníze do Singapuru nebo Hongkongu. Vzhledem k tomu, jak dlouho tato debata trvá a že se stále nerozhodli, je nepravděpodobné, že by k tomu došlo.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
