Položil na kolena vládu Theresy May. Za Borisem Johnsonem stál až do konce. Pomohl k moci Liz Truss. Ikona pravého křídla Konzervativní strany. Nemesis všech levičáků od Cornwallu až po Skotskou vysočinu. V nové roli ministra obchodu má jediný úkol – zachránit britskou energetiku. Jaký ale skutečně je Jacob Rees-Mogg?
Přezdívá se mu „ctihodný poslanec za 18. století“. Takový je totiž jeho styl. Dvouřadé obleky. Archaické výrazivo. Jacob vždy hájil základní konzervativní hodnoty, které například Cornerstone Group, jejímž je členem, vystihuje ve svém mottu jako tři F – Faith, Flag and Family (víra, vlajka a rodina).
Rees-Mogg tak například nesouhlasí se stejnopohlavními sňatky a je jedním z patronů Right 4 Life (Právo na život) – neziskové organizace bojující za přísnější regulaci potratů. (Ty jsou přitom v Británii de facto legální i na základě pouhého rozhodnutí matky až do šestého měsíce těhotenství).
Tyto jeho názory podle mnohých dávno patří do minulosti. Nenechte se ale zmást. Rees-Mogg je sice tradicionalista, ale internet je jeho moře.
Začalo to v létě 2017. Tehdy se na internetu zrodilo Moggmentum – spontánní hnutí konzervativních aktivistů, pro které se Jacob díky svému vystupování a své komunikaci na sociálních sítích (hlavně na Instagramu) stal symbolem odporu proti tehdejšímu ultralevicovému lídrovi labouristů Jeremymu Corbynovi a obecně proti woke hnutí.
Jacob Rees-Mogg byl v té době jen řadovým poslancem. Poprvé zvoleným teprve v roce 2010 za Severovýchodní Sommerset v jihozápadní Anglii hned vedle Bristolu. Moggmentum ho ale (znovu) katapultovalo do středu pozornosti médií i veřejnosti.
Kat Theresy May
Dlužno podotknout, že v červnu 2017 proběhly všeobecné volby, které premiérka Theresa May svolala toužíc získat nový mandát od voličů po referendu o vystoupení z EU z předešlého roku, a hlavně ve snaze posílit svou křehkou parlamentní většinu.
Zpackaná předvolební kampaň však vedla ke ztrátě většiny. Nová menšinová vláda se musela opírat o podporu ulsterských unionistů z DUP. V reakci na volební fiasko začaly ve straně sílit hlasy po výměně Theresy May.
Průzkum z konzervativního webu ConservativeHome ze září 2017 mezi členy strany pasoval právě Rees-Mogga do role favorita. Výměna stráží v čísle 10 na Downing Street se ale nakonec nekonala. Zatím.
Místo toho si Rees-Mogga v lednu 2018 poslanci sdružení v ERG (European Research Group; Evropská výzkumná skupina) vybrali za svého předsedu a Jacob se tak stal oficiálním vůdcem tvrdého jádra Konzervativní strany.
Právě ERG je totiž stranická frakce, která prosazovala brexit za každou cenu, tedy i bez dohody s Evropskou unií. A právě ERG vedená Rees-Moggem stála za pádem premiérky, která se na třikrát neúspěšně snažila svou brexitovou dohodu protlačit parlamentem.
Zde je potřeba zdůraznit, že oproti v Česku převažujícímu mínění nebyl brexit výrazem nějaké snahy Spojeného království uzavřít se do sebe, ale naopak snahou opustit zatuchlý žalář EU a otevřít se světu a vybudovat skutečnou globální Británii.
Theresa May
Wunderkind
A odbočme ještě o trochu víc. Abychom totiž mohli Rees-Mogga skutečně pochopit, musíme se podívat více do historie. Ostatně, on sám na první pohled působí jako gentleman z viktoriánské epochy.
Rád se prohání ve svém Bentley z roku 1936 a ve svém domě má údajně zbudovanou soukromou kapli. Jeho manželka má modrou krev, ale on sám je buržoa. Jeho předci nikdy nevlastnili statky ani dědičný titul. Jeho otec byl dlouholetým šéfredaktorem Timesů a dotáhl to až do Sněmovny lordů. Děd z matčiny strany byl však řidič náklaďáků.
Jacob ale měl talent přitahovat mediální pozornost už od dětství. V jedenácti letech se dostal do novin, když coby akcionář v doprovodu své chůvy vystoupil na valné hromadě společnosti Lonrho a dožadoval se detailů plánované akvizice ztrátového deníku Observer.
Mimochodem, ta chůva je fakticky členem rodiny, a krom Jacoba a jeho sourozenců pomohla vychovat i šest dětí, které katolík Rees-Mogg má se svou anglikánskou manželkou.
Výstup na valné hromadě zopakoval Jacob o necelý rok později, když mučil představenstvo General Electric Company dotazy, proč navrhují výplatu tak „ubohé“ dividendy. Právě akcie a finance obecně byly jeho vášní už od útlého dětství.
Jak jsem ho poznal osobně?
Po studiích na Oxfordu zamířil do investičního byznysu. Nejprve od roku 1991 pracoval pro Rotschildy, a v roce 1993 přesídlil na tři roky pod křídly Lloyd George Management do Hongkongu. Společnost opustil v roce 2007, když společně s dalšími společníky založil investiční fond Somerset Capital Management.
Spolu s dědictvím své ženy je jeho jmění odhadováno na více než sto milionů liber (zhruba tři miliardy korun). Takže byste možná čekali zazobance úplně odtrženého od reality. Rees-Mogg je ale naproti tomu neuvěřitelně pracovitý politik, který stejně jako řada jeho kolegů tráví víkendy a volný čas setkáváním s voliči, chozením ode dveří ke dveřím nebo telefonováním voličům ze stranické centrály.
Ostatně právě tam jsem se s ním setkal poprvé osobně. Žádný namyšlený panák, ale normální člověk, který se upřímně zajímal, jak jsem se na velitelství ocitnul a co si myslím o stranické komunikaci na sociálních sítích.
Znovu jsem měl možnost s ním mluvit o pár let později, když přijel podpořit naši místní buňku Konzervativní strany před komunálními volbami. A opět i tady působil jako člověk jasných názorů, silných vizí a vysokých morálních nároků. Zkrátka ryzí konzervativec.
Vyprávěl nám tehdy, jak je potřeba využít příležitostí, které přinesl brexit.
Na jedné lodi s Borisem
To bylo na podzim 2021 a Jacob Rees-Mogg byl tehdy už skoro dva roky vůdcem Dolní Sněmovny (českým ekvivalentem téhle funkce by bylo něco mezi šéfem poslaneckého klubu a předsedou Poslanecké sněmovny) a Lordem Presidentem Rady (formální poradní sbor panovníka Spojeného království).
Do funkce ho vyneslo pragmatické spojenectví s Borisem Johnsonem. Ve vnitrostranickém výběru nového premiéra po pádu Theresy May se totiž Rees-Mogg rozhodl nekandidovat. A místo toho podpořil bývalého liberálního starostu Londýna a někdejšího probrexitového ministra zahraničí Borise Johnsona.
Právě snaha dotáhnout brexit byla hlavním pojítkem jejich spojenectví. A právě tehdy, na podzim 2021, začínaly vztahy mezi oběma muži skřípat. Rees-Mogg totiž veřejně vystoupil proti vládním plánům na zvýšení daní (konkrétně National Insurance, což je britská obdoba sociálního a zdravotního pojištění sloučená do jedné platby).
A kritický byl i vůči úvahám o zavedení nových lockdownových opatření v souvislosti s šířením covidové varianty delta. Veřejná kritika vlády ze strany ministrů se neodpouští. Rees-Mogg byl ale cenný spojenec. Při rekonstrukci vlády v únoru 2022 byl proto sice zbaven vedení Dolní sněmovny i předsednictví královské rady, zůstal však v kabinetu, když přijal roli ministra pro brexitové příležitosti a efektivitu státní správy.
K široké rebelii, která nakonec o pár měsíců později Johnsona svrhla, se Rees-Mogg nepřipojil. Naopak zůstal s Borisem až do hořkého konce. V následné volbě šéfa Konzervativní strany se opět rozhodl nevyslyšet přání mnoha spolustraníků a nekandidoval. Patrně proto, že chápe stranický apetit vybrat někoho přijatelnějšího pro širokou veřejnost. Podpořil však Liz Truss. A ta z něj po svém uvedení do úřadu udělala ministra obchodu.
Britská premiérka Liz Truss
Zelená kontrarevoluce
Jacob-Rees Mogg se tak opět, jako již tolikrát ve svém životě, ocitl v centru dění. Tentokrát není jeho úkolem nic menšího než vyřešení energetické krize. Ta Británii trápí podobně jako Česko.
Rees-Moggova situace je však o to složitější, že konsensus britského veřejného mínění je mnohem blíže zeleným ideálům o bezuhlíkaté a bezemisní ekonomice, než na co jsme z Česka zvyklí.
Navíc byli to konzervativci, kdo spolu s Davidem Cameronem vnesl tohle téma pořádně do politického diskursu, a ostatně i do zákona, když v červnu 2019 uzákonili závazek dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050.
V tomhle prostředí nemá Jacob na růžích ustláno. Ostatně už jeho nástupnickou řeč určenou zaměstnancům ministerstva obchodu, energetiky a průmyslové strategie (BEIS) někdo z politicky aktivistických úředníků vypustil do médií.
Rees-Mogg přitom z českého kontextu neříkal nic kontroverzního. Jen uvedl, že plyn vytěžený v Severním moři a spotřebovaný v Británii je pro životní prostředí lepší než plyn importovaný z míst tisíce mil vzdálených.
Právě důraz na využívání dostupných místních zdrojů je spolu s energetickou bezpečností imperativem nové vlády. Ta se přitom nebojí prolamovat ani tabu, když plánuje umožnit frakování břidličného plynu všude tam, kde těžba získá souhlas místních.
Zatím ale nevíme, jakým způsobem by tenhle souhlas měl být vyjadřován. Ostatně spolu s Jacobem bude na zasedání kabinetu nově docházet i jemu podřízený ministr pro klima Graham Stuart. A není moc jasné, jestli je smyslem téhle změny vyslat signál, že to vláda s klimatickými závazky myslí vážně, nebo jestli bude Stuartovým úkolem brzdit Rees-Moggovy vize.
Jisté však je, že můžeme v přímém přenosu pozorovat další dějství střetu pragmatické konzervativní politiky ochrany životního prostředí pro člověka s ideologickou zelenou politikou bez ohledu na skutečné důsledky a přínosy pro životní prostředí.
Jak v téhle zkoušce Jacob Rees-Mogg obstojí, teprve uvidíme. Jako náctiletý se médiím svěřil, že by chtěl být v sedmdesáti premiérem. Teď má příležitost ukázat, že na to skutečně má a že není jen provokatér z internetu, ale skutečný lídr, který dokáže doručit výsledky pro svou zemi a její lidi.
Autor je politolog a člen britské Konzervativní strany. Žije v Anglii, kde pracuje v komunikační agentuře, která se specializuje na obranný průmysl.
Převzato z Info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme