Tom Mutch, novozélandský novinář působící na Ukrajině, rozepsal svou zkušenost s Donatellou Rovera, vyšetřovatelkou AI zodpovědnou za zprávu o Ukrajině. Přeložil Viktor Janiš.
Ruští vládní představitelé již využívají nedávnou zprávu Amnesty International, která kritizovala obranu ukrajinské armády v ukrajinských městech, k ospravedlnění svých zvěrstev. Pracovníci Amnesty International ale nemohou tvrdit, že je před tímto nebezpečím nikdo nevaroval. Já jim totiž před třemi měsíci říkal, že právě tohle by se mohlo stát.
Byli jsme tam spolu…
Seděl jsem u stolu s Donatellou Rovera, seniorní krizovou analytičkou Amnesty International a prorokoval, že jejich připravovaná zpráva bude průšvih. Seděli jsme v kuchyni našeho hotelu v Kramatorsku, správním městě Ukrajinou ovládaného Doněcka a hodinu co hodinu jsme za okny slyšeli dunění dělostřelectva.
Místo aby pracovníci Amnesty dávali najevo šok z neutuchajícího ruského bombardování, podle všeho je mnohem více znepokojovalo to, že se ukrajinská armádní jednotka uchýlila do suterénu budovy školy.
V té budově jsme byli všichni: byla to opuštěná jazykovka ve frontovém městě Bachmut, která byla dočasně přeměněna na kasárna pro ukrajinskou jednotku. To není válečný zločin. Armáda má plné právo se usídlit v evakuované vzdělávací instituci, ačkoli si samozřejmě tato budova již následně nemůže nárokovat civilní ochranu. Přes silnici stál převážně opuštěný civilní činžák, který nebyl zcela evakuován.
Donatella však trvala na tom, že tato vojenská přítomnost v obydlené oblasti je „porušením mezinárodního humanitárního práva“. Když jsem se jí ptal, jak má ukrajinská armáda bránit obydlenou oblast, řekla, že je to irelevantní.
Podle této logiky, pokračoval jsem, by Ukrajina musela opustit významné lokality, jako je město Charkov. „No, musí se pokud možno vyhnout zaujímání pozic v obydlené oblasti,“ odpověděla. „Mezinárodní humanitární právo v tom má zcela jasno.“
Evakuace civilistů
Naznačil jsem, že její nadcházející zpráva Amnesty International bude špatně přijata, pokud nebude rozlišovat mezi obrannými a útočnými operacemi v městských oblastech. Zdálo se však, že autoři už byli rozhodnuti: Ukrajina ohrožuje své vlastní civilisty už jen tím, že se pokouší bránit svá města.
Na vlastní oči jsem viděl i další přehlédnutí ve zprávě. Pokud jde o evakuaci civilistů, Amnesty International tvrdí, že si „není vědoma toho, že by ukrajinská armáda, která se nacházela v civilních objektech v obytných oblastech, žádala civilisty o evakuaci z okolních budov nebo jim pomáhala“.
Ve skutečnosti ukrajinské úřady a armáda často naléhaly, aby civilisté opustili aktivní bojové zóny, a nabízely pomoc při evakuaci těm, kteří si to přáli.
Byl jsem na jednom z míst uvedených ve zprávě Amnesty, ve školním bloku v ostřelovaném městě Lysyčansk, s ukrajinskými vojáky, když nabízeli evakuační odvoz všem civilním obyvatelům, kteří si přáli odejít. Tři z nich tak učinili a my jsme jeli s nimi, když jsme se vraceli do bezpečnějších míst. O tom všem jsem tehdy informoval.
Podle Jacka Watlinga, vedoucího výzkumného pracovníka pro pozemní válku v Royal United Services Institute, zpráva „svědčí o chabém povědomí o zákonitostech ozbrojeného konfliktu“.
„Musíte vyvažovat vojenskou nezbytnost s proporcionalitou, takže musíte přijmout přiměřená opatření na ochranu civilistů, ale to musí být v rovnováze s vašimi rozkazy k obraně oblasti,“ uvedl pro Byline Times. „Pokud nepřítel útočí na určitou městskou oblast, pak ji budete muset obsadit. V historii neexistuje žádná válka, kdy by civilisté bojovou zónu zcela opustili.“
Watling rovněž poukázal na to, že pokud zpráva navrhuje, aby se ukrajinské síly přemístily na nedaleké pole nebo do lesa, „ukazuje to na nepochopení vojenských operací a poškozuje to důvěryhodnost výzkumu“. Tato doporučení jsou podle něj „nesmyslná, frivolní a bezvýznamná“.
Lůza a trollové
Na záplavu kritiky zprávy Amnesty International reagovala na Twitteru generální tajemnice organizace Agnes Callamardová: „Ruská a ukrajinská lůza a trollové na sociálních sítích dnes útočí na vyšetřování @amnesty.“
K této „lůze a trollům“ patřil zřejmě i vedoucí ukrajinské pobočky Amnesty International, která po zveřejnění zprávy na protest odstoupila s tím, že místní zaměstnanci měli na zprávě velmi malý podíl a že vynechává zásadní fakta a souvislosti.
Donatella Rovera také vystoupila jako odborná svědkyně v dokumentu CBS, při jehož propagaci reklamní spoty původně tvrdily, že na frontu se dostává pouze 30 % dodaných západních zbraní: zcela neověřitelný údaj, který v samotném dokumentu pocházel od neziskovky Blue Yellow, týkal se však výstroje, nikoliv výzbroje. Představitelé Blue Yellow se následně ohradili, že údaj je zkreslený.
Rovera CBS řekla, že „nemáme možnost zjistit, kam tyto zbraně putují“. Vzhledem k riziku zásahu ruskými raketami je rozmístění zbraní dodaných na Ukrajinu jedním z nejpřísněji střežených vojenských tajemství na světě a je nepravděpodobné, že by se o ně někdo s výzkumníky Amnesty International podělil.
Stanice CBS později stáhla dotyčný segment a uvedla, že dokument později znovu zveřejní s aktuálnějšími informacemi.
„Dělám tuhle práce už víc než dvacet let a zjistila jsem, že při pokrývání konfliktů je nejdůležitější následující zásada: Nikdy se nepřidávejte na žádnou stranu,“ řekla mi Rovera, když jsem v květnu odcházel od stolu. „Všechny vlády vám lžou, vaším úkolem jako reportéra nebo výzkumníka je být přísně nestranný a informovat pouze o faktech.“
Dárek pro Rusy
Snaha Amnesty International o objektivitu však podle mě vedla ke škodlivé falešné ekvivalenci, v níž se útočník neodlišuje od napadeného a agresor od obětí. Od nynějška, kdykoli ruští vojáci nevybíravě zaútočí na ukrajinské civilisty, budou své činy obhajovat dobrozdáním Amnesty International.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!