Na internetové stránce „Ruský zločinec“, napojené na telegramový kanál VČK-OGPU, vyšel zajímavý článek popisující přístup žoldnéřské skupiny Wagner k útokům na Soledar a Bachmut. Ten se dá popsat jako „sebevražedné lidské vlny někdejších trestanců“, za nimiž stojí brutální, ale racionální kalkulace… Přeložil Viktor Janiš.
Jako první přichází nejzkušenější a nejlépe připravená skupina šturmoviků s vynikajícím vybavením. Tvoří ji osm mužů, přičemž každý má „Čmeláka“ [patrně termobarický raketomet RPO-A Šmel, účinný proti opevněným pozicím].
Ať se stane cokoli, skupina se musí dostat na palebnou čáru. „Ať se stane cokoli“ není jen tak nějaký slovní obrat, ale úkol, jehož nesplnění skončí popravou [vykonanou jinými wagnerovci] bez ohledu na jakékoli polehčující okolnosti.
Po navázání palebného kontaktu s nepřítelem se skupina zakope. Zakopávání se učí stejně pečlivě jako bojové operace, takže na vojenské poměry je zakopávání téměř okamžité a velmi účinné.
Oblast, jíž skupina dosáhla, je označena (hadr na stromě nebo něco podobného). I když je skupina rozsekaná nacimprcampr, ta další už bude vědět, kam se předchozí skupina dostala. Hlavním úkolem je navázat kontakt, zakopat se a předat údaje o poloze nepřítele dělostřelectvu.
Dělostřelectvo pak střílí hodinu až několik hodin. A tady je první třecí plocha wagnerovců s ruskou armádou: pokud není dostatek munice, namísto úspěšného útoku se ze šturmoviků stane kanónenfutr.
Za první skupinou následuje druhá, rovněž osmičlenná, ale s mnohem lehčí výzbrojí. Jejich úkolem je seskočit do pozic, jakmile dělostřelecké granáty dodělají své dílo.
Někdy je vydán rozkaz nečekat na konec ostřelování – „Muzikanti“ jsou natolik disciplinovaní, že stejně vyrazí, protože mají malou, ale reálnou šanci přežít.
V současné době není dost munice a kvůli tomu první skupiny sotvakdy přežijí – hlavní úder směřuje na ně a ani výcvik tam neřeší všechny problémy.
I dříve byly ztráty v první skupině nevyhnutelné, ale nyní schopnost skupin přežít jako celek klesla na kritické hodnoty. A nahradit je jen tak někým ještě více zvyšuje náklady a příliv lidí prakticky ustal.
Skupiny o osmi lidech jdou ve vlnách – obvykle jsou na útok připraveny čtyři vlny. Ale v Soledaru se vyskytly případy, kdy na obsazení jedné oblasti bylo potřeba 14 vln. Samozřejmě někdo z nich přežil, ale ztráty přesahovaly stovku lidí. A to mluvíme o jednom úseku.
Skupiny mají k dispozici operátory dronů, kteří vedou celou skupinu na pozici k vyčištění oblasti. Lehce zranění se neflákají a nezůstanou ležet – za to by člověka mohli střelit do nohou a opustit je.
Tato taktika je jediný možný způsob, jak v takových podmínkách dosáhnout výsledků a postupu. Obranná linie v Soledaru se budovala celá léta, a to velmi chytře, a tak velení ruské armády nemá možnost ani chuť tam postupovat.
Právě proto byl úkol svěřen wagnerovcům.
Zvenčí může vypadat nerozumně, že se počítá s tak vysokými ztrátami, ale zkuste se na to podívat jinak: i 4 vlny po 8 mužích – to je v nejhorším případě 32 padlých.
Když k nim přidáte ještě pluk, ztratí mnohem víc a ani oni se s úkolem nedokážou vypořádat. V procentech ztratí méně, ale v absolutních číslech více. Proto ztráty přes 50 % při útoku nejsou špatné, pokud se dosáhne výsledku.
Mužstva pro útočné skupiny je nyní mnohem méně, nábojů je také nedostatek. A pokud je dělostřelectvo potlačeno, pak stejně nikdo bouřliváky zpět nepřivolá, prostě se bez krytí vytratí.
Pokud je v záloze více skupin, můžete poslat 5 a 6 a 7 vln, jen abyste dotáhli výsledek. Tohle není armáda, tady je lepší mít více iniciativy než ji podcenit.
„Muzikanti“ mají vlastní výcvik – se šílenou intenzitou, pokud jste bez zkušeností – ale učí velmi úzký okruh úkolů.
A nováčci z trestaneckých kolonií jsou velmi dobře disciplinovaní: nejprve jim ukazují popravy na videu, pak se velmi brzy setkají s prvními skutečnými ukázkami a pak si na takovou disciplínu úplně zvyknou.
Dalším plusem oproti ruské armádě je, že u wagnerovců není zvykem přeřazovat dělostřelce mezi šturmoviky, pokud to není za trest. Dobří dělostřelci se totiž vyvažují zlatem.
Armáda nebude s to nahradit wagnerovce v oblastech nejprudších bojů, o tom se ani neuvažuje. V moderní válce není počet vojáků vůbec žádný ukazatel. Ale opět zůstává otevřená otázka – co dělat s nedostatkem munice (120 a 80 mm)?
Existuje pojem „účinnost vzhledem k situaci“, a tak tato účinnost může být vysoká, ale pokud je situace patová, pak hlavní otázka stále není vyřešena.
Výměna lidí za území je výhodná, když je území malé a lidí v záloze je dostatek. Pokud se naopak musí rubat o každý metr a lidí je nedostatek, začínají vznikat problémy.
Proto pak rostou ztráty a postup se zpomaluje. Díky náboru trestanců zpočátku přitekla celá řeka lidí, ti už jsou ale pryč. Na začátku války se mluvilo o syrských žoldácích, někteří dokonce přišli. Ti se ale do téhle války nehodí.
Mezi „Muzikanty“ se nahlas říká , že „přitlačíme a všechno dobydeme“. Ale ve skutečnosti všichni očekávají, že budeme z útoku vyřazeni v celé řadě směrů.
A i kdyby hned zítra začala velká mobilizace, nebude možné okamžitě naverbovat odmítače v potřebném počtu, ale i tak je potřeba je zaběhnout, dostat je do formy, protože jinak je nebude možné ani efektivně utratit. Chce to čas, chce to hodně munice. A my nemáme ani jedno, ani druhé.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme