Kdo sledoval projev Vladimira Putina u příležitosti oslav konce druhé světové války, které Rusko standardně pořádá 9. května, musel dojít k závěru, že prakticky nic zásadního neřekl. I ruští komentátoři byli překvapení z toho, že projev byl šedivý, nudný, bez nějaké výrazné teze v podobě mobilizace či alespoň hodnocení probíhajících bojů. Putin se tak vyhnul prakticky všemu, co by mělo nějakou vyšší informační hodnotu a přednesl spíše rituální projev. Objevilo se v něm i poměrně hodně pro západního pozorovatele nelogických tvrzení, která ale ruskému publiku zpracovanému kremelskou propagandou smysl dávají.
Ruský prezident zopakoval standardní teze o tom, že se Rusko musí bránit, respektive brání, útoku ze strany Západu. Podle Putina byla na Ukrajině zakládána vojenská infrastruktura s cílem útoku na Rusko. Není opět úplně jasné, jak by NATO, které mělo problémy se domluvit i na dodávkách zbraní Ukrajině (německý či francouzský liknavý postoj byl propírán už mnohokrát) došlo ke shodě v něčem tak gigantickém a nelogickém, jako je útok proti Rusku. Mluvil přitom o „historicky ruských územích“, čímž měl nejspíš na mysli Donbas a Krym.
Standardní upravování historie
Pokud už pomineme fakt, že i z hlediska logiky by podobný útok ze strany Ukrajiny prostě nedával nejmenší smysl vzhledem k poměru sil (Ukrajina měla v oblasti Donbasu cca 50 tisíc vojáků, Rusko jich nashromáždilo od léta 2021 na ukrajinských hranicích asi 150 tisíc), je nutné si všimnout i toho, že mezi historicky ruské země řadí Putin i třeba Kyjev či Charkov. Není asi příliš těžké domýšlet, že pokud by současná válka skončila deklarovaným rozšířením tzv. DNR a LNR do administrativních hranic Doněcké a Luhanské oblasti, Putinovo, potažmo ruské snažení by i v budoucnosti zahrnovalo Kyjev a Charkov.
Zároveň došlo i na standardní upravování historie tak, aby odpovídala současným potřebám. Putin zmiňoval Minina a Požarského (vůdci milicí, které vyhnaly Poláky z Moskvy v roce 1612) či vítězství nad Napoleonem. Pochopitelně, v centru stál oblíbený příměr „Velké vlastenecké války“, který má současnou válku ospravedlnit. Z hlediska nějakých analogií přirovnání nedává příliš smysl, ale vzhledem k tomu, že současná ruská propaganda už dokázala velkou část Rusů přesvědčit, že je válka na Ukrajině podobná, protože Rusko také stálo proti celé Evropě, je zřejmé, že fakta v tom nehrají vůbec roli.
Putin prezentuje i nadále staré sovětské vidění světa, kde kdokoli, kdo nesouhlasil se sovětskou politikou, byl fašista. Takové tvrzení se neopíralo o přesně definované charakteristiky fašismu (či nacismu), ale o nárok Sovětského svazu na interpretaci druhé světové války. Putin a současné Rusko si přivlastňuje takový nárok také. Velmi zkráceně, současní Rusové mají právo říkat, kdo je nacista, protože jejich dědečkové či otcové bojovali ve válce.
Zásadní změnou tak nebylo ani to, že v projevu nemluvil o Ukrajině, popřípadě že se vrátil k oblíbenému ruskému tvrzení, že se nejedná o válku mezi Ruskem a Ukrajinou, ale mezi „milicemi DNR a LNR“, kterým ruská armáda jen poskytuje podporu, a ukrajinskými neonacisty. Stejně komentovalo i ruské ministerstvo obrany dobytí města Popasna, kdy tvrdilo, že jej provedly právě milice LNR. Fakt, že takovému tvrzení může věřit jen někdo s obrovskou dávky naivity, nechali stranou. Rusko jako jednu z rétorických pozic zastává to, že území v administrativních hranicích Doněcké a Luhanské oblasti přináleží právě oběma entitám, a to na základě jejich „ústav“.
Prakticky jedinými zajímavými věcmi tak bylo nikoli to, co na přehlídce bylo či zaznělo, ale to, co chybělo. Z přehlídky byla nakonec vyřazena její letecká část, což ruské úřady svedly na počasí. Podle spekulací ale spíše než o problém počasí šlo o to, že se Vladimir Putin bojí útoku ze vzduchu. Takové spekulace nejsou sice ničím jiným než čistými spekulacemi, protože se asi jen těžko dá čekat, že se ruský prezident s podobnými obavami bude svěřovat do světa, ale zároveň zrušení leteckých částí přehlídek i jinde spekulacím jen nahrává.
Rozhánění mraků
Nenastalo ani „oblíbené“ rozhánění mraků. O Putinově paranoie se samozřejmě mluví už delší dobu, politika „dlouhých stolů“ byla přičítána dílem covidu a dílem obavám z případného útoku. Bez zajímavosti není ani to, že zcela chyběl náčelník generálního štábu Gerasimov. O něm se spekuluje, že jej Putin sesadil poté, co Gerasimov nesplnil úkol dosáhnout reálného úspěchu do 9. května. Jedná se ale, opět, jen o spekulace. Jejich součástí totiž bylo i to, že Gerasimov bude hrát svoji funkci i nadále tak, aby se tvrzení o tom, že vše jde podle plánu, nenarušilo, ale rozhodovací pravomoci bude mít někdo jiný. Pak by jeho absence nedávala příliš smysl. Namísto toho se jen posílily teze o tom, že Gerasimov utrpěl na Ukrajině zranění.
Faktu, že Putin neoznámil mobilizaci, si všiml každý, kdo jen vzdáleně kolem těchto událostí prošel. Atmosféra před přehlídkou, která už sama nemá moc společného s vyjadřováním úcty padlým, byla extrémně vybičovaná, očekávalo se, že by mohl vyhlásit právě mobilizaci. Reálně ale Putin ani nic takového nepotřebuje. Pro boje na Ukrajině je daleko jednodušší přesvědčovat vojáky, kteří dokončili základní výcvik, aby podepsali kontrakt v armádě. Přesvědčování probíhá často formou brutálního nátlaku, pro část vojáků je ale služba v armádě jednou z mála možností, jak se dostat z mizerné reality ruské provincie k alespoň nějakému rozumnějšímu životu. Ruská propaganda, která stále nehlásí nové ztráty, se pak stará o to, aby riziko vypadalo jako docela akceptovatelné.
Projev Vladimira Putina tak byl zajímavý spíše pro odborníky na ruskou politiku než pro širší veřejnost. Zazněly v něm systémové prvky (celý Donbas patří „republikám“, Rusko se brání atd.), o kterých jsme už na Info.cz psali. Jinak šlo o projev, který byl pronesen proto, že musel být pronesen, aniž by vlastně cokoli řekl.
Převzato z Info.cz