Floyd Justice in Policing Act. je od středy Sněmovnou schválený zákon z dílny Demokratické strany USA, pojmenovaný po George Floydovi (46), černém Američanovi, který zemřel loni v květnu v souvislosti s policejním zákrokem v minnesotském Minneapolis. Z jeho vraždy byli obžalováni (všichni) čtyři zasahující policisté.
Zákon však před podpisem Josepha Bidena zcela jistě narazí v Senátu Kongresu, kde bude pro jeho schválení chybět nejméně 10 hlasů. Proti zákonu hlasovali ve Sněmovně dva demokraté, Jared Golden z Maine a Ron Kind z Wisconsinu, pro zákon nehlasoval žádný republikán (Lance Gooden z Texasu svůj souhlas považoval za omyl a odvolal ho).
Jak to tehdy bylo…
George Floyd, 193 cm vysoký a 101 kg vážící osminásobný recidivista, strávil v nápravných zařízeních za držení drog, krádeže a za loupež se zbraní celkem 4 roky. Byl to také letitý narkoman, příležitostný pornoherec – zkrátka týpek, kterého potkat v noci na odlehlém místě určitě nechcete.
K zatčení došlo po jeho pokusu zaplatit cigarety padělanou 20-ti dolarovou bankovkou. Odmítl nastoupit do policejního vozu, tvrdil, že trpí klaustrofobií, což bylo okamžikem spuštění celého následného děje vedoucího až k jeho smrti. Jeden ze zasahujících policistů, Derek Chauvin, Floyda osobně znal, občas spolu pracovali jako vyhazovači v minneapoliském klubu El Nuevo Rodeo a právě tato okolnost zřejmě sehrála zásadní úlohu celého incidentu: policista věděl, co je Floyd zač a Floyd ho jako policistu při zákroku, jak vidno že zveřejněných videozáznamů, otevřeně nerespektoval.
Bylo zjištěno, že Floyd byl pravidelným užívatelem metamfetaminu a trpěl arteriosklerotickým onemocněním srdce a hypertenzí. Jeho drogová závislost, nemoc srdce, vysoký tlak a nedávno prodělané onemocnění COVID-19, vše spolu s extrémním stresem při zatčení, zřejmě vedlo k jeho smrti.
Zda jeho smrt zavinili policisté, a do jaké míry, bude známo po vynesení rozsudku. Jednání soudu (výběr poroty) je nařízeno na 8. března. Z budovy soudu se mezitím stala pevnost, hlídá jí na 3 000 policistů a příslušníků Národní gardy.
Policisté byli obžalováni z vraždy a zabití (a z dalších trestných činů). Někteří nezávislí odborníci tvrdí, že prokázat policistům byť částečné zavinění smrti Floyda, bude i v tomto plně zpolitizovaném soudním procesu pro žalobce sice těžký, ale splnitelný úkol. Soudce i přes naléhání zástupců obhajoby totiž umožnil veřejný proces, včetně živého streamování. Právní veřejnost proto očekává i na americké poměry smutné justiční divadlo – nechybět nebudou veřejné plačky a jiné řízené výjevy trapné barokní tragikomedie. Někteří komentátoři, možná „právem“, připouštějí až dehonestující průběh soudního řízení. Už při předběžném slyšení dávala obžaloba najevo, jakou úlohu v celém incidentu zahrál „systémový rasismus“, že „Floyd byl pro místní komunitu morální oporou“ a že „je pro americkou veřejnost nezbytné se hluboce zamyslet nad institucionálním postavením policie“.
Padouch nebo hrdina?
Demokratická strana prostřednictvím zákona „George Floyd Justice in Policing Act“, má tedy pro Američany dva důležité vzkazy.
První, řekněme symbolický, ten je obsažen přímo v názvu zákona. Deklaruje ochotu činovníků této politické strany spojit zásadní právní normu s člověkem, který vedl svůj život daleko za hranou zákona, představoval společenské zlo, a který skončil svůj život při zatčení, když byl přistižen při pokusu o podvod. Skutečnost, že při policejním zákroku zemřel, je samozřejmě významná, ale slušných Američanů, kteří jako nevinní nebo náhodou zemřeli při policejním zásahu, bylo v minulosti několik, přesto si takovou poctu žádný z nich nevysloužil. Přesvědčení, že si demokraté loňský letní konglomerát „spontánního občanského vzepření“ pracně vymodelovali (objednali) ve snaze zneužít ho v předvolební prezidentské kampani, je tak víc, než oprávněné.
Druhým a důležitějším vzkazem je pokus o společenskou rehabilitaci loňských nepokojů po celých Spojených státech – jde o programové úsilí změnit několik měsíců starou historii z de facto dlouhé série tisíců kriminálních příběhů na „vyslyšení proseb milionů obyčejných Američanů o zastavení nekonečné policejní brutality“. Jde tedy o to pod vedením Demokratické strany dosáhnout v oblasti policejní práce občanské spravedlnosti. A to je vlastně celý politický příběh zákona „George Floyd Justice in Policing Act.
Důležité je také sdělit, že zákon není politicky prezentován jako úlitba spojencům z řad hnutí Antifa a Black Lives Matter, Jde o přirozenou touhu Demokratické strany „nastolit rovnováhu a spravedlnost“.
Kvalifikovaná imunita
Zpět však ke stručnému exkurzu „policejní reformy“.
Karen Bassová (67), demokratická členka Sněmovny reprezentantů USA z Los Angeles se reformou policie zabývá několik let. Ve Sněmovně sedí už desátým rokem a je také členkou Podvýboru pro soudnictví, pro trestnou činnost, terorismus a vnitřní bezpečnost. V sedmdesátých letech bývala aktivní členkou Venceremos Brigade.
Venceremos Brigade je politická organizace, která desetiletí podporuje kubánský komunistický režim v očích americké veřejnosti a otevřeně vyjadřuje solidaritu s kubánskou revolucí. Tato mezinárodní komunistická organizace prostřednictvím sítě dobrovolníků pořádá pomoc kubánskému režimu se sklizní cukrové třtiny, ale především jde o plodné podhoubí kubánských tajných služeb působící na americkém území. Venceremos Brigade patří do širší rodiny radikálních hnutí „nové levicové filozofie“ tvořící revoluční politickou kulturu v USA.
Karen Bassová byla hlavní navrhovatelkou zákona George Floyda. Zásadní změna oproti dosavadnímu stavu se týká tzv. „kvalifikované imunity“.
Nejsnadnějším vysvětlením americké právní kultury nám dětem německé pozitivistické školy v případě policejní „kvalifikované imunity“, je situace, kdy zasahující policista při zákroku učiní rozumné rozhodnutí, které se ale nakonec ukáže jako mylné. Tato (svrchovaná) imunita chrání policistu výhradně před občanskoprávními spory. Nechrání ho před následky trestního řízení – policista tedy nemá a ani nikdy neměl absolutní imunitu.
Klasickým příkladem je případ patnáctiletého chlapce mířícího zbraní na policistu, který právě zasahuje v jeho domě bezprostředně po oznámené střelbě. Policista se rozhodl rozumně, když chlapce zastřelil, i když posléze vyšlo najevo, že šlo o tragický omyl – chlapec nedržel zbraň, nýbrž nefunkční repliku, a navíc se střílelo ve vedlejším domě. Rodina zastřeleného chlapce nemůže zažalovat osobu policisty v civilním sporu a žádat od něj odškodnění.
Oproti této „privilegované moci policisty“ však ve Spojených státech stojí stejně přísně vynutitelná občanská práva. Policista v USA nesmí vaše auto zastavit bezdůvodně a svůj důvod musí vždy přesně dokumentovat (tento aspekt má fatální následky v případném trestním řízení). To sice platí do jisté míry i v České republice, ale zde je policisty systémově obcházen, což je společností obecně přijímáno, neboť u Čechů došlo k přesvědčení, že bezdůvodná „silniční kontrola“ a bezdůvodná dechová zkouška slušné Čechy především chrání.
Komunistický, nesmyslný, neuvěřitelný…
Návrh zákona George Floyda tuto fakticky silnou občanskoprávní imunitu ruší. Představa, že jeden konkrétní policista bude před soudem popotahován o náhradu škody např. za to, že praštil nepokojného demonstranta při zákroku obuškem nebo proto, že proti němu použil slzný plyn, je jen těžko představitelná. Jaký by to mělo vliv na praktickou práci policistů představili republikánští kongresmani, když návrh zákona označili za komunistický, nesmyslný, neuvěřitelný, apod.
Návrh zákona také zakazuje rasové a náboženské profilování ze strany policie, přičemž na federální úrovni zakazuje použití osvědčených donucovacích chvatů (chokehold). Ve federálních drogových případech by tímto zákonem vznikl také zákaz vniknutí policie do obydlí kvůli drogovým trestným činům (no-knock).
Zákon by také zavedl různé nástroje pro „zlepšování policejní kontroly v komunitě“, zejména v menšinových čtvrtích. Také by vytvořil veřejnou databázi policistů, kteří se při výkonu služby dopustili přestupku nebo trestného činu. (Jednalo by se o podobný rejstřík, který dnes funguje u pedofilů).
Sbírka těchto novot se sice v Senátu neujme, ale jde ze strany demokratů o již druhý pokus, jak narušit nejen pořádkovou službu policie. Zákon by totiž také znemožnil vést na federální úrovni evidence členů gangů, které jsou organizované na rasovém základě, nebo by ztížil identifikaci třeba muslimských radikálů.
Policejní práce, zejména v menšinových čtvrtích a ve velkých městech je náročná a nebezpečná a policie jen těžko doplňuje stavy po těch, kteří odmítají před kýmkoliv poklekávat jen kvůli jeho barvě pleti a ze služeb policie tak hojně odcházejí. Protipolicejní nálady v Seattlu, v Portlandu nebo v Chicagu přinášejí nejen různé iracionální jevy, ale zejména zhoršenou bezpečnostní situaci, což v praxi znamená více trestných činů, více mrtvých, zraněných, unesených a znásilněných obětí.
Zvolením Josepha Bidena a jeho překotné podepisování všeho, co mu političtí poradci podstrčí, se situace ve Spojených státech nezklidnila. Předložením tohoto kontroverzního a pro média zajímavého návrhu zákona, u kterého bylo ale předem jasné, že nemá podporu Republikánské strany, socialisté celou bezpečnostní situaci jen zkomplikovali, a ještě zkomplikují, až zákon nadobro narazí na útesy Senátu a klesne na dno poseté mnoha jinými nesmyslnými návrhy Demokratické strany.
Vlastní socialistické závazky
Potom, co byl zákon schválen, ozval se stát Kalifornie, New York a pak další státy pod vládou Demokratické strany se socialistickými závazky, že už sami připravují zákony, které zamezí policejní brutalitě. Dá se tedy říci, že jsme v rámci marketingového fázování na úplném začátku celé této nebezpečné kampaně …
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!