Před týdnem jsem Ministerstvu vnitra položil šest dotazů k tzv. krizovému nařízení (CSFMR), které je součástí migračního paktu. CSFMR mimo jiné stanovuje mechanismus solidarity v období migračních krizí. Následuje moje posouzení na základě odpovědí, které jsem dostal.
Stát v migrační krizi
O tom, zda je určitý stát v migrační krizi rozhodne Evropská komise (Komise). Mechanismus solidarity je v CSFMR podobný jako v nařízení o řízení azylu a migrace, které je určeno pro dobu mimo krizové situace. Pokud Komise rozhodne, že nějaký stát je v migrační krizi, navrhne Radě Evropské unie (Radě) rozhodnutí, kterým Rada stanoví tzv. Plán solidární reakce. Ten bude obsahovat souhrn solidárních příspěvků, které budou státy povinny poskytovat.
Mechanismus solidarity v CSFMR
Mechanismus solidarity je upraven v čl. 4 CSFMR. Na prvním obrázku je odst. 2, který říká, jak má vypadat návrh Komise. Je tam výslovně uvedeno, že musí být postaven tak, aby státy měly možnost si vybrat mezi relokacemi, finančním příspěvky, případně materiální a jinou pomocí (tu však pouze pro případ, že ji stát v krizové situaci využije, proto ji dále pro zjednodušení vynechám). Na druhém obrázku je čl. 4 odst. 5 CSFMR, který říká, co musí být v rozhodnutí Rady, tedy i v Plánu solidární reakce. Tady však, což je podstatné, není uvedena povinnost Rady respektovat volbu států mezi relokacemi a finančními příspěvky.
Současně ale:
- Rada se může od návrhu Komise libovolně odchýlit. Potvrzeno od Ministerstvem vnitra.
- Pojem „posouzení Komise“ v písm. b) bodě i) není odkaz na návrh Komise, ve kterém volba států musí být respektována (úplně přesně: návrh Komise nesmí tuto volbu znemožňovat; jak to bude reálně, to se uvidí až se pakt bude používat). Je to odkaz na jiné posouzení (podle čl. 3 odst. 1 CSFMR). Potvrzeno Ministerstvem vnitra.
- Rada musí v Plánu solidární reakce stanovit tolik relokací, kolik jich je potřeba na vyřešení krizové situace (viz obrázek). To může být i více, než kolik relokací státy dohromady přislíbí (viz bod 1).
- Rozhodnutí Rady je pro státy závazné.
Co z toho podle mého názoru plyne? Že může nastat situace, kdy Rada stanoví více relokací (tento počet označme RR), než dohromady slíbí státy (tento počet označme RS). Pokud to může nastat, co by byl rozdíl RR a RS, tedy RR mínus RS? Ano, povinné relokace. Přesně to, co Vít Rakušan tvrdí, že ani v CSFMR není a co nemůže nastat.
Co na to Vnitro?
Samozřejmě jsem se vnitra přesně na toto ptal. Dostal jsem dva protiargumenty:
1) Vnitro napsalo, že „nedává smysl, aby Rada při svém rozhodování tuto diskreční pravomoc nerespektovala“. Diskreční pravomoc znamená právě možnost států volit mezi relokacemi a financemi. Žádná argumentace konkrétním ustanovením, tj. žádná právní argumentace. Jen názor vnitra, že to „nedává smysl“, aby Rada volbu států nerespektovala. Ale tento, podle mého, čistě politický argument nelze považovat za argument právní, resp. použitelný jako právní výklad.
2) Vnitro odkazuje na tzv. recitál č. 33 (obdobu důvodové zprávy), který vidíte na třetím obrázku. Tam je skutečně zajímavá zeleně zvýrazněná poslední věta, která se vztahuje k červeně podbarvené předposlední větě. To by mohlo znamenat, že má Vnitro pravdu. Jenže „přijímání prováděcího rozhodnutí Rady“ může chápáno také široce už od návrhu Komise. Tam skutečně volba států respektována být musí. Ale dále už ne. Otázka proto je, zda toto nutně znamená, že musí být volba států mezi relokacemi a financemi respektována až do konce „přijímání prováděcího rozhodnutí Rady“? A pak: recitál není právní normou, není ustanovením CSFMR, ale skutečně jen výkladovým vodítkem (má podobnou funkci jako v českém prostředí důvodová zpráva).
Co z toho plyne?
Pro přehlednost v bodech:
- Tento text je dalším dokladem toho, jak nejasně je migrační pakt napsán. To hrozí překvapivými výklady v době, kdy už možná lidé jako Vít Rakušan budou mimo politiku.
- Nelze vyloučit riziko, že Rada schválí tolik relokací, že jejich převis nad součtem příslibů relokací od států bude fakticky znamenat povinné relokace.
- Provádění a výklad migračního paktu v takových detailech, zvláště tak nejasně napsaného migračního paktu, nelze oddělovat od politické reality. Zdůrazňuji, že pět států EU, které jsou současně ty nejmocnější, nese až 80 % celkové migrační zátěže. Tyto státy mohou v budoucnu bouchnout do stolu a mezery, kterou v tomto článku popisuji, zneužít proti ostatním státům.
- Určitější text, než je tento článek, o věci napsat nejspíše nejde. Bohužel. Migrace z Afriky a Blízkého východu je však natolik závažná hrozba, že i pouhé riziko, že bude exportována do České republiky, je naprosto nepřijatelné.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
