Co jsou švédské no-go zóny, kde se vzaly, jak to tam vypadá, proč je to problém a kdo za to může? To, čemu se mimo Švédsko v tomto kontextu říká „no-go zóny“, se ve švédštině jmenuje „utsatta områden“, tedy volně přeloženo „znevýhodněné oblasti“. Jsou to čtvrti velkých měst, kde bydlí téměř samí přistěhovalci, popřípadě „přistěhovalci druhé a třetí generace“ a kde se koncentruje kriminalita a další patologické jevy. Třeba radikální islám.
Ptáte se, proč se ti přistěhovalci neintegrují a proč jdou někam do Rinkeby, Husby, Backy nebo Rosengårdu (abychom jmenovali typické „utsatta områden“)? Proč nebydlí mezi ostatními Švédy? Odpověď je: protože nemají jak. Švédsko má – podobně, jako Dánsko, a na rozdíl od Norska – velmi regulovaný trh s nájemním bydlením. Proč? Protože se kdysi socialisté rozhodli, že občan má právo na nájemní bydlení a zároveň je nemorální, aby někdo vlastnil byt, kde nebydlí. Výsledek? Nájemní byty jsou obecní, popřípadě vlastněné firmami, které jsou veřejným sektorem regulovány. A protože peněz ve veřejném sektoru od začátku devadesátých let pro tyhle účely není ani zdaleka tolik, kolik by člověk chtěl, jsou tam dlouhé pořadníky. První věc, co mladý Švéd úderem osmnáctých narozenin udělá je, že se zapíše do pořadníku na nějaký takový nájemní byt. A na ten pak čeká klidně deset let. Jenže takový čerstvý přistěhovalec musí někde bydlet ne za deset let, ale hned. A rozhodně nemá peníze na to, aby si bral hypotéku (pokud by mu ji nějaká banka vůbec dala). Má tak jedinou možnost: jít bydlet tam, kde je (regulovaných, protože jiné nejsou) nájemních bytů dostatek a to za cenu, jakou si může dovolit. Jistě chápete kam – do Rinkeby, Rosengårdu, atd. Tohle není problém unikátní pro přistěhovalce z chudých zemí; i jako celkem zajištěný, vysoce kvalifikovaný občan EU se pořádně při hledání bydlení do začátku zapotíte. Natož oni.
No a tak se přistěhovalci stěhují k jiným přistěhovalcům. Ne proto, že by nutně chtěli, ale proto, že je k tomu systém v podstatě nutí. A jak se mají integrovat, když nemají v místě bydliště s kým? Jak se mají integrovat v práci, když tyto čtvrti jsou geograficky celkem daleko od míst, kde se dá rozumně pracovat? A hlavně – jak se mají integrovat, když Švédové, stejně jako Norové, kteří mají navenek plná ústa tolerance a otevřenosti k cizincům, hodí životopis i na prosté pracovní pozice rovnou do koše, jen co uvidí neskandinávské jméno? Nemusí být ani arabské; takový Čech nebo Portugalec na tom nebudou o nic lépe.
No a kde je chudoba, kde nejsou perspektivy a kde není integrace, bují co? Únik z reality. Protože muslimové nepijí alkohol, budou se oddávat čemu? Drogám. A ty drogy dodává kdo? Mafie. Jsou to právě drogové mafie, které ovládají tyto čtvrti. Ovšem jim jde hlavně o to, aby měly „klid na práci“, takže když tam přijdete jako normální civil, nic se vám nestane – vy rozhodně jejich příjmy neohrožujete. Ovšem když tam přijde policie, nebo jakýkoliv jiný reprezentant veřejné moci, hned se ukáže někdo, kdo po nich bude házet kamení, střílet či na ně jiným způsobem útočit. Stát nemá tato území pořádně pod kontrolou právě kvůli tomuto.
A jistě se ptáte, jaká je v tom všem role islámu? Taková, že každý mladý místní narkoman dobře ví, že své rodině moc velkou radost nedělá. Že se za něj rodina stydí. No a toho využívají saláfističtí verbíři, kteří slouží jako „pomocná ruka“ těmto lidem. Přijdou za narkomanem a řeknou mu „podívej se na sebe, že se nestydíš, děláš rodině ostudu, ale jestli chceš, my ti pomůžeme, staneš se dobrým muslimem a rodina na tebe bude zase moct být hrdá, budeš někam patřit a dostaneš zpět svoji důstojnost“. A takhle ho zradikalizují.
Nic z výše uvedeného nemuselo být, kdyby ve Švédsku nebylo to nesmyslné rovnostářství a socialismus, který znemožňuje lidem legálně pronajímat byty v normálních čtvrtích, vlastnit jich více a žít z toho. Nic z toho nemuselo být, kdyby ve Švédsku lidé, kteří se zaklínají samou tolerancí k cizincům, dokázali zaměstnat někoho s neskandinávsky znějícím příjmením. Nic z toho by se nestalo, kdyby švédská protidrogová politika nebyla tak nesmyslně restriktivní a kdyby místo toho brala závislé jako lidi, kterým je potřeba pomoct místo lidí, kteří půjdou sedět za to, že se u nich našly drogy.
Celé slavné „no-go zóny“ ve Švédsku jsou výrazem špatného svědomí švédské společnosti a velkých, strukturálních problémů, které má. Kdyby švédský stát měl trochu větší důvěru v jednotlivce a umožnil lidem podnikat s bydlením, mohlo být podstatně lépe.
Mějme tohle na paměti, když naši Piráti nebo Zelení vykládají něco o tom, že by lidé neměli mít možnost (tak snadno) kupovat byty za účelem pronájmu.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme