Autor na svém osobním blogu popsal svoji zkušenost s kandidaturou na zástupce veřejného ochránce práv.
Přelom září a října jsem strávil akademickým pobytem v zahraničí se vším, co k tomu patří: nočními přípravami přednášek, cestováním a překonáváním jazykové bariéry. Nikoliv tedy obcházením senátorů, na to jsem byl příliš daleko.
Že se něco chystá, jsem poznal docela brzy. Ve čtvrtek 22. září mi zavolala Kateřina Frouzová z Hospodářských novin.
Do svého tehdejšího experimentálního deníku jsem si poznamenal:
A ona hned na mě, že už má od senátorů ověřeno, že zvažují moji kandidaturu na veřejného ochránce práva – což je pokrok, protože asi před čtrnácti dny mi volala s legrační otázku, zda se mnou o této věci mluvil někdo z okolí prezidenta Zemana nebo kardinála Duky, asi si říkala, že někdo jako já může být jen kandidátem tajemného spiknutí – a hned se mě ptala, zda nemám obavu, že moje extrémně konzervativní názory by mohly někoho ranit, přeci jen jako zástupce ombudsmana bych se měl věnovat i sexuálním menšinám a translidem. A zajímala se o moji víru, zda jsem z Opus Dei, a zda toto a vůbec všechny moje ošklivé názory, například na potraty, by nějak negativně nemohly ovlivnit výkon funkce, a já byl zrovna na lavičce ve stínu na Plaza de Colón v Córdobě a měl jsem chvílí čas a její otázky mě namíchly, a tak jsem začal mluvit, a to je samozřejmě chyba. A ptám se jí, proč se mě nezeptala, jestli nejsem gay, protože to by výkon funkce mohlo ovlivnit stejně jako mé náboženské vyznání, a ona, že si poslouchá mé přednášky a čte mé texty a má obavu, že LGBTIQA+ menšina by mě nemusela přijmout a já ji vysvětlovat, jaká je působnost ombudsmana a jeho oprávnění, a ona znovu, zda moje názory na potraty by nějak výkon funkce ovlivnit nemohly, a moje fantazie se dostala ke svým limitům, to snad už je podstatnější vesmírný výzkum, při něm se aspoň zaměstnávají lidi. A vyprávěl jsem jí o tom, že existují u nás lidé, kteří jsou katolíky, muslimy, evangelikály, a pro mnohé z nich je rozvod nepřijatelný, na mormony jsem zapomněl, a že někteří z nich jsou soudci, a to i soudci civilního úseku a že rozhodují o rozvodech a že jsem neslyšel o případu, že by kvůli svému náboženství některý soudce někoho nerozvedl, protože soudce je nástrojem v rukou zákona a rozvádí se ti lidé a soudce musí dělat, co mu zákon ukládá, a že pokud bych byl do funkce zástupce zvolen (a to by mě musel nejdřív někdo navrhnout), vykonával bych ji v souladu se zákonem a jako služebník zákona a práva a nic jiného si představit nedokážu a ona zněla chápavě, jestli mi věřila to nevím, a vůbec mám pocit, že je to docela fajn holka, jenom má jednoduše jiné názory, a když někde padlo v souvislosti s funkcí zástupce mé jméno, někdo jí to donesl a říkal, pozor, pozor, tohle je nebezpečné, a ona aha, aha, dobře, podíváme se mu na zoubek, nonkonformnímu křesťanovi, protože veřejné funkce mají vykonávat buď lidé bez názoru, anebo s názorem jedním, tím druhým už ne, a hlavně se dá z toho udělat zajímavý článek.
A vlastně nevím, jaké si vzít z toho poučení, jestli novináře ignorovat, anebo je přijmout za partnery dialogu, což je hezké a více by to odpovídalo jejich lidské důstojnosti, jenže to vyžaduje také určitou vzájemnou důvěru a bezpečné prostředí, a ne chytání za slovíčka, vystřihování vět, zamlčování odpovědí, které se nehodí.
A to jsem ještě nevěděl, že se na mě chystá Česká televize, slavná redaktorka Zuzana Černá, která má za sebou už nějaké to klepnutí přes prsty od Rady ČT za nevyvážené a neobjektivní reportáže. Dělala na mě jakoby investigativu, ale fakt nevím, v čem spočívala – jeden telefonát a trocha klikání na internetu, to mi přijde slabé – zavolala mi, a já se jí snažil vysvětlit, že nemám čas, ať mi pošle otázky e-mailem a dost jsem u toho koktal. A když mi je poslala, odpověděl jsem jí, ale do reportáže z toho nedala nic, jen to mé koktání a svoje bláboly, a to myslím, že je podraz, ať žije etický kodex ČT a zásada audiatur et altera pars.
A mezitím se objevila petice neziskových organizací, ať už to slovo znamená cokoliv, nejdříve jich bylo 35, pak snad prý až k padesáti, samí milí lidé to podepsali, o jejich subjektivním přesvědčení, že konají dobro, nijak nepochybuji. Dopis mě nepřekvapil, přeci jen jsem ho četl s týdenním předstihem, ale zklamal, to ano. Nemám rád odfláknutou práci! Já bych tedy dopis proti sobě napsal mnohem lépe! Možná bych v něm citoval alespoň jeden svůj výrok, a ne názory někoho jiného. Svůj účel ale splnil, a to je poučení pro perfekcionisty mezi námi.
A myslím, že je vlastně docela dobře, že byl hnojomet uveden do pohybu, máme přeci svobodu, doufám, a každý, ať si protestuje proti komukoliv, jakkoliv a kdykoliv, jen jedna věc byla nová a nezvyklá, a to, že vadilo náboženství. Což asi nejlépe vystihla senátorka Šípová, když řekla, „v takto významné funkci bych se bála, že jeho náboženské přesvědčení, které bych označila za fundamentalistické, bude na překážku dobrého výkonu té funkce“.
A myslím, že je dobře, že tohle všechno zaznělo a že bychom si z toho měli odnést jednoduchý postřeh, že někdo tady dělí lidi podle náboženství a katolické křesťanství papežů od Petra po Františka je podle nich to špatné, extremistické, každopádně něco, čeho by se měl kandidát na veřejnou funkci zřeknout anebo alespoň se k němu nehlásit.
A věděl jsem, že ta „náboženská otázka“ je něco, k čemu se musím vyjádřit a udělal jsem to při svém nominačním projevu před senátem:
Vážený pane předsedo,
dobrý den.
Přání dobrého dne nám dnes již zevšednělo. Přesto: odkazuje k jedné ze tří hodnot, které člověka přesahují a k nímž se lidský život vztahuje. Mám na mysli krásu, pravdu a právě dobro. To se v kontextu mezilidského vztahování zpřítomňuje v úsilí o spravedlivou společnost.
Aby společnost byla spravedlivá, potřebuje férová pravidla, efektivní instituce, které je uvádějí v život a vymáhají, a alespoň základní míru společenského morálně-kulturního porozumění.
Nastavování pravidel je Vaše práce. Nejtěžší na ní je nalézt náležitou rovnováhu mezi svobodou a rovností.
Pokud jde o instituce, prvním ochráncem práv je soustava obecných soudů a samozřejmě Ústavní soud.
Role ombudsmana je podpůrná. Ne, tím nesnižuji tím roli instituce, jež může udělat mnoho užitečné práce. Pomáhá těm, kteří nemají dost sil prát se s přesilou byrokracie nebo s nepřízní osudu. A také účinně přispívá ke kultivaci právního prostředí, když poukazuje na systémová selhání.
Jestliže o ombudsmanovi hovořím jako o instituci, hlásím se k myšlence, že výkon jeho funkce nemá být privatizován. Nemá záviset na jednom člověku, jeho názorech, náladách. Má probíhat formou dialogu, jehož účastníky jsou nejen ochránce a jeho zástupce, ale také odborný aparát úřadu, veřejnost, a ve zvláštní míře obě komory Parlamentu.
Přitom zástupce veřejného ochránce práv nemá být politickým aktivistou. Má být služebníkem práva a spravedlnosti, má být odborníkem, důvěryhodnou osobou, svému poslání věrný a v tlaku na státní správu vytrvalý.
Mohu tak vysokým nárokům dostát?
Člověk se osvědčí či neosvědčí až tváří v tvář výzvám, před které je postaven. V tuto chvíli mohu pouze deklarovat, že jsem ochoten dát své síly a schopnosti do služeb tomuto poslání.
Opřít se přitom mohu o své dosavadní profesní zkušenosti.
Působil jsem jako právník ve státní správě a posledních deset let jsem činný v advokacii. Vedl jsem stovky soudních sporů se státními orgány, uspěl v lidskoprávních otázkách u Evropského soudu pro lidská práva i u českého Ústavního soudu, věnoval se ochraně dětí a zvlášť zranitelných obětí sexuálního násilí nebo lidem nacházejícím se v místech omezené osobní svobody.
Tématu lidských práv se věnuji nejen v praxi, ale také akademicky.
Zdá se mi proto, že když se ucházím o kandidaturu na post zástupce veřejného ochránce práv, nestojím před Vámi se zcela prázdnýma rukama.
A konečně je třeba zmínit otázku společenského morálně-kulturního porozumění. V bouřlivém období morální neshody a kulturních proměn je třeba být katalyzátorem konsensu a pozorně naslouchat všem.
Dočetl jsem se v médiích, že to nesvedu, protože jsem na to až příliš velký pánbíčkář. Odbornost neodbornost, ten člověk se modlí a kandiduje za nějakou katolickou organizaci. Ne, kandiduji pouze za sebe. Ano, modlím se.
Mám se za co stydět? Ano: ne vždy se mi daří žít v souladu s křesťanskými ideály. Ale tím spíše se nestydím za to, že součástí mého osobního zápasu s Bohem, mé cesty útěků, návratů, hledání a pochybností je katolická církev. A ještě méně za to, že v dobách, kdy jsem se jako vysokoškolský student věnoval aktivně rozvojové spolupráci a byl ve střední Americe pomáhat negramotným – ano, takoví dosud existují – jsem se v Opus Dei seznámil s dalšími lidmi, kteří svůj volný čas velkoryse věnují pomoci druhým.
Ovlivní mě má víra při výkonu funkce zástupce veřejného ochránce práv?
V jednom určitě. Jestli mě totiž něčemu naučila, tak je to pohled na člověka jako na jedinečnou bytost. Každý člověk je pro mě výjimečný. Člověk mě nezajímá jako příslušník nějaké skupiny; jako ten, kdo je buď se mnou, nebo proti mně: to je mentalita těch, kteří stavějí barikády kulturních válek.
Pro mě je každý člověk celý vesmír. To je étos, který chci úřadu vtisknout.
Dámy a pánové, na začátku 90. let jsem jako malý kluk hltal televizní předvolební spoty. Jedno dnes již zaniklé politické hnutí si za své heslo zvolilo „Jeden hlas pro Moravu“. Já Moravan nejsem, pocházím z Jizerských hor, ale i tak před vás předstupuji s žádostí o jeden z Vašich hlasů.
Bylo mi ctí před Vámi vystoupit.
A to je všechno. Někteří se mě zastali veřejně, mnozí soukromě a já jsem za tu kandidátskou zkušenost rád, vypil jsme si kávu v senátní restauraci a potkal se s mnoha inspirativními lidmi, to člověka vždycky obohatí, ale ten jeden hlas chyběl, takže konec příběhu a už vás s ním nebudu obtěžovat, maximálně dám vědět, pokud z toho budou nějaké zajímavé právní důsledky, protože tento blog má být víc o právu než o pocitech a protože agresivnímu jedinci i davu je třeba nastavovat limity a volat ho k odpovědnosti.
Převzato z blogu autora.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!