Chladnokrevná brutalita kanadského systému eutanázie se již stává světově proslulou. Kanadský systém lékařsky asistované smrti byl legalizován v roce 2016 na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu a rychle se stal nejliberálnějším režimem eutanazie na světě.
Na titulní stránky novin po celém světě se dostala celá řada téměř neuvěřitelných případů, od chudých lidí, kteří se rozhodnou pro asistovanou sebevraždu, protože nemohou uhradit základní životní potřeby, přes zdravotně postižené, kteří žádají o smrtící injekce kvůli nedostatečné podpoře ze strany sociálního systému a pacienty s chronickým onemocněním, kterým byla rovnou nabídnuta smrt namísto léčby, až po veterány kanadských ozbrojených sil, kterým je nabízena MAiD (Medical Assistance in Dying) poté, co vyhledali pomoc pro posttraumatické stresové poruchy.
V reakci na tyto skandály liberální vláda Justina Trudeaua potichu přiznává, že její režim asistované sebevraždy možná zašel příliš daleko. Odložila proto zatím rozšíření asistované sebevraždy na osoby s duševním onemocněním a zahájila vysvětlovací kampaň, aby některé z nejkřiklavějších případů zahladila. Ministr pro záležitosti veteránů tak například veřejně tvrdí, že veteránům nebyla MAiD nabízena, přestože to sám ve své výpovědi před výborem Dolní sněmovny přiznal.
Tady máš omalovánku!
V této situaci kritici upozornili na existenci málo známé „knihy aktivit“ pro děti o lékařské pomoci při umírání, kterou financovala kanadská vláda.
Cílovou skupinou jsou děti ve věku od 6 do 12 let, v jejichž okolí možná brzy někdo podstoupí lékařsky asistované smrt. Kniha by neměla být dostupná ani ve školách či veřejných knihovnách.
Šestadvacetistránková barevná brožura se jmenuje „Medical Assistance in Dying (MAiD) Activity Book“ a na obálce stojí: „Vítejte! Tyto aktivity vám pomohou přemýšlet o lékařské asistenci při umírání někoho ve vašem životě“.
Takto brožura popisuje MAiD: „Slovo „medical“ znamená lékařskou vědu a „assistance“ znamená pomoc. MAiD tedy znamená, že medicína se používá k tomu, aby někomu pomohla se smrtí. Lékař nebo zdravotní sestra používají léky, aby zastavili činnost těla dotyčného člověka. Když tělo přestane fungovat, člověk zemře. Děje se tak způsobem, který člověku neublíží. Léky mu pomáhají cítit se pohodlně a klidně. Člověk musí o MAiD požádat a poté projít řadou kroků, než k ní může dojít. Tyto kroky jsou popsány v této knize.“
Život, který nestojí za to žít
Dále se píše, že o MAiD mohou požádat osoby starší 18 let, které trpí „vážnou nemocí, chorobou nebo postižením, které jim natolik ubližuje na těle nebo na duši, že jim připadá příliš těžké žít dál“. Brožura opakuje, že někteří lidé s tělesným postižením nebo s duševní nemocí se rozhodnou pro sebevraždu, protože nemohou své postižení odstranit. Poselství se zdá být jasné: Když se mluví o MAiD, je „postižení“ spojováno se slovem „nemoc“ („postižení“ je v tomto kontextu v celé brožuře použito dvanáctkrát). Podle toho tedy, pokud máte tělesné postižení, můžete mít oprávněný pocit, že váš život nestojí za to, abyste ho žili.
Zde je popis, jak se zabíjí: „První lék způsobí, že se člověk cítí velmi uvolněný a usne. Může zívat, chrápat nebo mumlat. Druhý lék způsobí „kóma“. Kóma vypadá jako spánek, ale je mnohem hlubší než běžný spánek. Osoba se neprobudí, neobtěžuje ji hluk ani dotyk. Třetí lék způsobí, že plíce přestanou dýchat a poté přestane bít srdce. Vzhledem ke kómatu si člověk nevšimne, že se to děje, a nebolí to. Když srdce a plíce přestanou pracovat, tělo zemře. Už nezačne znovu fungovat. Často k tomu dojde během několika minut, ale někdy (vzácně) to může trvat i několik hodin.“
Děti jsou vyzývány, aby se nepokoušely změnit názor člena rodiny, který se rozhodl pro asistovanou smrt: „Osoba, která se rozhoduje pro MAiD, si pravděpodobně stejně silně přeje, aby mohla změnit svou nemoc nebo stav a to, jak ovlivňuje její život. Když se někdo rozhodne požádat o MAiD, je to obvykle po velmi pečlivém přemýšlení a dlouhém a těžkém prožívání. Možná mají pocit, že nic nezmění, protože neexistuje nic, co by mohlo pomoci jejich tělu nebo jejich trápení zlepšit.“
To samozřejmě není pravda. Paliativní péče a vhodné emocionální a psychologické intervence mohou u vážně nemocných a postižených překonat myšlenky na sebevraždu. Těm, kteří žádají o eutanazii, je však tato základní hospicová služba odepřena. Navíc pouze 15 % Kanaďanů má odpovídající přístup k paliativní péči – což je v zemi, která prosazuje eutanazii, skutečný skandál.
Budeme si hrát, než dědeček umře?
V brožuře je pak uveden seznam otázek pro děti s možností výběru z několika odpovědí, které se ptají, zda chtějí být v místnosti, když je jejich blízký usmrcován, nebo zda si chtějí číst nebo vybarvovat pastelkami, aby si „ukrátily čas“, když jejich příbuzný umírá, nebo zda chtějí dotyčnému zavolat přes video, aby se s ním rozloučily, místo aby byly přítomny, nebo zda chtějí vidět tělo dotyčného poté, co jed vykoná svou práci a on zemře. Děti jsou také dotazovány, zda by chtěly svého blízkého na rozloučenou políbit nebo se pomodlit.
O posledních věcech člověka, o ceně a smyslu života i smrti i o bolesti spojené s nemocí a umíráním je jistě nutno s dětmi – přiměřeně jejich věku – hovořit, ani osud postiženého či dlouhodobě nemocného a umírajícího člověka v rodinnému kruhu nesmí být tabu. Avšak může být vhodným nástrojem této komunikace ona kanadská brožura?
„Jakmile jednou schválíme zabíjení jako přijatelnou odpověď na lidské utrpení, musíme děti naučit, že zabíjení je v pořádku. Protože děti nejsou hloupé a budou vědět, že jejich milovaný člověk je usmrcen – a jejich okamžitý instinkt bude pravděpodobně takový, že je to špatně“, zamýšlí se např. komentář v americkém National Review.
Je normální asistovat při zabíjení lidí?
Je tedy záměrem brožury normalizovat sebevraždu v dětské duši jako něco samozřejmého a sterilním „vědeckým“ slovníkem ospravedlnit asistované zabíjení lidí v okolí dítěte? Těžko se takovému závěru vyhnout!
Celá agenda eutanazie je morálně destruktivní. Nejenže ukončí život zoufalých lidí, kteří jsou opuštěni s výmluvou „Je to jejich volba!“. Ale jak ukazuje brožura, „může vážně ovlivnit emocionální pohodu dětí v rodině, které sledují, jak se o zabití jejich milovaného diskutuje, jak se vše plánuje a pak provádí. Kdybych byl dítě a tohle se stalo někomu, koho jsem miloval, už bych nikdy nechtěl jít k lékaři. Dobrý Bože!“, děsí se ve svém komentáři psycholog Wesley Smith.
Pandemie asistované sebevraždy odhaluje zásadní falešnost radikálního individualismu, končí komentář v National Review. Kanadská Trudeauova vláda rozhodla, že zoufalí, postižení a dlouho nemocní se mohou sami zabít. Pro děti, které po nich zůstanou, má k dispozici omalovánky s otázkami s výběrem odpovědi…
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme