Na přelomové definici genderu v českém právním řádu nejspíš Janě Maláčové z ministerstva práce záleží. Jinak si nelze vysvětlit zařazení hlasování o předložení mezinárodní smlouvy obsahující definici genderu k ratifikaci Parlamentu hned na prvním zasedání vlády v novém roce 2021, aniž by k této mezinárodní smlouvě byl učiněn alespoň náznak kritického přístupu.
O co jde? Jako vždy jde o zdánlivý detail s nedozírnými následky a ze směru, kde by to asi nikdo nečekal. Na 108. zasedání Mezinárodní organizace práce (což je agentura OSN) v roce 2019 byla schválena Úmluva č. 190 o odstranění násilí a obtěžování ve světě práce (dále jen „Úmluva“). Úmluva je skutečně ambiciózní a sleduje – jak jinak – chvályhodné cíle. Chránit před násilím a obtěžováním ve světě práce. Co to ale znamená konkrétně? Úmluva ve svém článku 1 písmeno a) definuje pojem násilí a obtěžování pro účely Úmluvy jako „…soubor nepřijatelného chování a praktik nebo hrozby takového chování či praktik, vyskytujících se jednorázově nebo opakovaně, jejichž cílem, důsledkem nebo pravděpodobným důsledkem je fyzická, duševní, sexuální nebo ekonomická újma, a které zahrnují genderově podmíněné násilí a obtěžování…“ Jedná se o širokou definici, která může být snadno zneužita.
Jde o dělníky nebo…?
Neméně zajímavým pojmem je právě genderově podmíněné násilí a obtěžování. Ještě před pár lety by Vám i dobře proškolené expertky a možná i pár expertů genderových studií pojem ozřejmili jako násilí motivované na základě pohlaví. Pokrok ale nezastavíš. Kategorie pohlaví jsou v očích současných genderových expertů překonané. To se projevuje i mimo zdi fakult praktickými důsledky, jako například ve znění Úmluvy. Dle článku 1 písmeno b) Úmluvy „…„pojem genderově podmíněné násilí a obtěžování“ představuje násilí a obtěžování, které je namířeno vůči osobám z důvodu jejich pohlaví nebo genderové příslušnosti nebo které má nepřiměřený dopad na osoby určitého pohlaví nebo genderové příslušnosti a které zahrnuje sexuální obtěžování“. Skeptik by si řekl, jedná se o nepřesně přeloženou pasáž Úmluvy, ale v originálním a závazném znění je totožná (závazné znění v angličtině: „the term “gender-based violence and harassment” means violence and harassment directed at persons because of their sex or gender, or affecting persons of a particular sex or gender disproportionately, and includes sexual harassment“).
Máme zde mezinárodní smlouvu, která může být pro ČR závazná, obsahující širokou a neurčitou definici násilí a obtěžování rozšířenou o genderovou identitu, tedy o konstrukty, kterých stále přibývá (jen na okraj zmiňuji některé z nich: transgender, maverique, intergender, femme, demigirl, demiboy, atd.).
Mezinárodní organizace práce, jak i název dokazuje, se zaměřuje na ochranu zaměstnanců. Působnost Úmluvy jde ale dále. Smluvním stranám ukládá povinnost chránit nejen zaměstnance, ale veškeré pracující bez ohledu na jejich smluvní postavení (včetně stážistů, dobrovolníků až po uchazeče o práci) proti násilí a obtěžování ve světě práce (viz článek 2 Úmluvy), a to bez ohledu na to, zda se jedná o soukromý nebo veřejný sektor, tudíž mají být do tohoto experimentu zataženi všichni bez výjimky.
Skvostem Úmluvy je vymezení působnosti, tedy na to, co je reálným obsahem vznosného pojmu „svět práce“. Úmluva má chránit před násilím a obtěžováním, ke kterému může docházet v průběhu výkonu práce, ale například i během dopravy mezi bydlištěm a místem výkonu práce (viz článek 3 Úmluvy písm. f). Srdce zaměstnavatele jistě zaplesá nad představou, že je třeba zaměstnance vozit speciální autobusovou linkou, kde se neobjeví ani náznak násilí a obtěžování.
Co všechno nás čeká?
Ratifikací Úmluvy by se Česká republika na základě článku 4 odst. 2 Úmluvy zavázala k přijetí inkluzivního a integrovaného přístupu zohledňujícího potřeby jednotlivých pohlaví a genderové identity (v originálním znění: „Each Member shall adopt, in accordance with national law and circumstances and in consultation with representative employers’ and workers’ organizations, an inclusive, integrated and gender-responsive approach for the prevention and elimination of violence and harassment in the world of work.“). To znamená povinnost zahrnout do našeho právního řádu zákaz násilí a obtěžování, který v současnosti není pokryt v celém rozsahu požadovaném Úmluvou. Zároveň Mezinárodní organizace práce požaduje například zavedení nebo posílení mechanismů monitorování, zajištění přístupu k opravným prostředkům a podporu obětí, stanovení sankcí, rozvoj nástrojů, vodítek, vzdělávání a odborné přípravy a zvyšování povědomí, zajištění účinných prostředků kontroly a vyšetřování případů násilí a obtěžování, a to i prostřednictvím inspektorátu práce nebo jiných orgánů.
Dále bude ve smyslu čl. 6 Úmluvy povinností České republiky přijmout „…právní a správní předpisy a politiky zajišťující právo na rovné postavení a nediskriminaci v zaměstnání a povolání, včetně pracujících žen a pracovníků a dalších osob patřících k jedné nebo více zranitelným skupinám či skupinám ve zranitelných situacích“. Článek 6 přináší požadavek na rovné zacházení na základě principu tzv. intersekcionality. Co to znamená? Teorie intersekcionality, kterou vytvořila americká právnička Kimberlé Crenshawová, je využívána pro zdůvodnění pozitivní diskriminace, kdy se „ohroženost“ jednotlivce odvozuje podle toho, do kolika kategorií skupin, které se považují za oběť diskriminace, je možné ho zařadit. Například ženy jsou oběťmi patriarchálního uspořádání společnosti, ale jako heterosexuální žena jste v ČR méně zranitelnou obětí než žena jiné sexuální orientace nebo genderové identity. Situaci pak můžete komplikovat ještě dále, například barvou pleti, zda jste jiného náboženského vyznání, cizinec, atd.
Úmluva není prvním pokusem, jak začít intersekcionalitu v ČR aplikovat. V listopadu roku 2020 Odbor rovnosti žen a mužů, vedený vládní zmocněnkyní pro lidská práva profesorkou Válkovou, zaslal do mezirezortního připomínkového řízení nelegislativní materiál s názvem Strategie rovnosti žen a mužů na léta 2021–2030, kde je úředníky navrženo používat princip intersekcionality jako jeden ze základních principů této devítiletky. Zatím nebyla vládou schválena.
Hony na čarodějnice
Ale zpět k Úmluvě. Úmluva článkem 10 písm. b) ukládá smluvnímu státu povinnost zajistit mechanismy a postupy oznamování a řešení sporů v případech násilí a obtěžování v souvislosti s výkonem práce. Stát tuto povinnost neomylně přenese na zaměstnavatele. Zároveň existuje povinnost rozšířit pravomoc inspekce práce, která má mít na základě článku 10 písm. h) „…pravomoc řešit případy násilí a obtěžování v souvislosti s výkonem práce, včetně vydávání příkazů k přijetí opatření s možností okamžitého výkonu a příkazů k zastavení práce v případech bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti, s výhradou případného práva na odvolání k soudnímu nebo správnímu orgánu, jež může být stanoveno ze zákona.“
Některé pasáže Úmluvy připomínají základní parametry nechvalně proslulých prováděcích předpisů vydaných Obamovou administrativou v případě vyšetřování sexuálních útoků na akademické půdě dle tzv. zákona Title IX. Tyto předpisy v akademickém prostředí USA doslova spustily „hony na čarodějnice, takže Betsy DeVos, ministryně školství Trumpovy administrativy, musela v roce 2017 předpisy urychleně revidovat.
Ilustrativní může být článek Breta Stephense pro New York Times. ve kterém zprostředkoval zkušenost advokátky Kimberly Lau, která zastupovala přes 100 obviněných vysokoškolských studentů ze znásilnění. Ta uvedla, že při zastupování svého klienta, studenta, obviněného ze znásilnění před univerzitním tribunálem, jí nebylo umožněno promluvit. Zároveň uvedla, že pokud jste obviněn, tak bez možnosti investovat nemalé finanční prostředky do své obrany jste bez šance svou čest uhájit.
Specializované tribunály a orgány řešící násilí a obtěžování mimo soudní soustavu jsou nebezpečným jevem, jelikož rozhodují o velmi citlivých otázkách, které mohou „obviněného“ poškodit do konce života. Zároveň tyto „kvazisoudní“ orgány a jejich regulace nedosahují kvality a záruk spravedlivého procesu garantovaných v běžném soudním systému. Přitom právě podobné externí mechanismy Úmluva zmiňuje jako možné řešení hlášených případů násilí na pracovišti. Toto prostředí ale navíc vytváří samostatná odvětví výnosného byznysu, poradenství a bobtnání aparátu, školitelů, programů a dotací, které nemusí automaticky pomoci obětem, ale k vysokým ziskům určitě.
Rozbíjení společnosti
Proto je třeba si položit otázku. K čemu je Úmluva dobrá? Můžeme si být do budoucna jisti, že nás nějaký kolega z důvodu kariérního postupu nebo prosté osobní averze neudá zvláštnímu důvěrníkovi zaměstnavatele specializovaného na ochranu před násilím a obtěžováním? Budou zaručeny alespoň elementární principy spravedlivého procesu? Jak bude pohlíženo v průběhu procesu na „obviněného“? Úmluva přinese další nárůst byrokracie, potřebu dalších školení, vnitřních předpisů, kterou ponesou zaměstnavatelé, a nejen ti velcí.
Je tato mezinárodní smlouva opravdu to, co potřebujeme k zachování dostatku pracovních míst, obzvlášť v době ekonomické krize způsobené koronavirem?
Podobné formy bující regulace mohou podřezávat konkurenceschopnost Evropy a mohou vést ke snižování pracovních míst, nejvíce v oborech s nižší marží za práci, tedy především v dělnických profesích. Jak paradoxní – Mezinárodní organizace práce ve jménu boje proti násilí může místo zkvalitnění pracovních podmínek přispět k urychlení zavírání podniků a přesunu výroby do zemí, kde regulace nedosáhla takového rozsahu.
Úmluva je jedním z dalších hřebíčků do rakve podnikatelskému prostředí a dalším nástrojem k rozbíjení společnosti. Úspěšná společnost je společností důvěry, nikoliv podezření. Jsem proti násilí, ale nejsem pro jakobínství, proto by obě komory Parlamentu měly navrhovanou ratifikaci Úmluvy odmítnout. Jistě lze najít i jiné cesty, jak bojovat proti násilí. To by však vyžadovalo, aby právní normy nepsali úředníci odtržení od reality, ale lidé s nohama na zemi. Ne jako v případě Úmluvy.
Autor je místopředsedou Aliance pro rodinu
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
