Pracuje ruský ministr zahraničí pro ukrajinskou vládu? Zní to jako hodně divoká spekulace, občas to tak ale vypadá. Svými historickými výklady Sergej Lavrov poničil rusko-izraelské vztahy a prospěl Kyjevu.
Není tak docela jasné, o co šéf kremelské diplomacie vlastně usiloval, když mluvil o své víře v židovský původ Adolfa Hitlera. Měl obrovskou šanci před západním publikem vysvětlit ruské postoje, místo toho ale vyvolal skandál, který zastínil všechno ostatní, co řekl.
Možná si neuvědomil, že zrovna nemluví v ruské televizi, kde se rozdíl mezi pravdou a smyšlenkou už zcela setřel. Lze tam pábit o Hitlerovi, Židech, nacistech, Ukrajině -, a není třeba se bát výsměchu ani oponentury.
I pokud se jednalo o omyl, ruská strana se rozhodla nelitovat. Tak to dělá i v jiných případech – nikdy se neomlouvá, nic nebere zpátky, naopak. Když se jménem Židů ohradili Izraelci, z ruské strany přišlo obvinění, že Jeruzalém podporuje neonacisty. Z velké diplomatické chyby se tak stala chyba kolosální.
Mrak přichází z Kremlu
Druhou možností je, že Lavrov přesně věděl, co říká, a své šokující tvrzení měl předem připravené. Proč by to dělal? Snad testoval Izrael a jeho reakci. Moskva ví, že Izraelci jsou kvůli svým vlastním bezpečnostním zájmům v choulostivé situaci.
Navíc jeruzalémské vládě hrozí rozpad. Její těsná většina v parlamentu padla po dezerci jedné poslankyně, arabská strana Raam kvůli nepokojům na Chrámové hoře pozastavila svou účast v koalici a v pozadí číhá agilní expremiér Benjamin Netanjahu, kdy se zas bude moci vrátit.
Kreml takto zkouší židovský stát už nějakou dobu. Nedávno například Putin velmi nevybíravým způsobem začal od Izraelců žádat vydání části budov, které kdysi v Jeruzalémě patřily carskému Rusku. Netanjahu je ruskému prezidentovi předloni nabídl znovu darovat v rámci budování dobrých vztahů, ale věc se místo toho dostala před soud.
Izrael je tak zdánlivě jednou ze zemí, které se nerozhodly mezi Západem a Ruskem, což vyvolává kritiku na obou stranách. Moskva zřejmě není ani s tímto stavem spokojena a snažila se Izraelce vyprovokovat, i když není jasné, k čemu. Situace je totiž trochu jiná, než jak je obvykle líčena.
Jeruzalém od počátku stojí na straně Kyjeva, včetně hlasování v OSN – s tou výhradou, že se nevyjadřuje příliš nahlas a že nedodává Ukrajině zbraně. Zatímco ale posílá na Ukrajinu masivní humanitární pomoc, jiné státy, od Irska po Japonsko, neudělaly pro napadenou zemi skoro nic – a nikdo to po nich ani veřejně nežádá.
Spíše než by se Rusko snažilo strhnout Izrael na svou stranu, veřejně jej trestá za nedostatečnou podporu svých pozic, případně hrozí eskalací protiizraelských kroků.
Telegram z Moskvy
Anonymní skupina fungující na ruské sociální síti Telegram pod jménem „Rybář“ v minulých dnech zveřejnila seznam dvaceti Izraelců, včetně jejich osobních údajů a čísel pasů, kteří údajně slouží jako žoldnéři v ukrajinské armádě. Tím je vystavila nebezpečí.
Ve skutečnosti jde o soupis osob, které Jeruzalém vyslal na Ukrajinu, aby tam zajišťovali evakuaci izraelských občanů nebo židovských uprchlíků, případně distribuovali pomoc. K těmto údajům se zřejmě dostal ruský krtek v ukrajinských úřadech – a předal je do Moskvy.
Krátce předtím mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marie Zacharovová verbálně zaútočila na Izrael za to, že jeho ambasáda v Kyjevě je ochotna podílet se na přejmenovávání ulic a dávat jim názvy například po ukrajinských zachráncích Židů v době německé okupace. Pravda je, že v rámci „desovětizace“ a „odrušťování“ mají být některé ulice pojmenovány i po ukrajinských nacionalistech, včetně těch antisemitských, což samozřejmě není nic, s čím by izraelská ambasáda souhlasila.
Kreml do Jeruzaléma vyslal i další vzkazy. Například zrušil telefonát mezi ruským a izraelským ministrem obrany Šojguem a Gantzem. Nejde o formalitu, protože Izraelci s Rusy potřebují koordinovat leteckou činnost nad Sýrií a Moskva zatím umožňovala izraelské armádě zasahovat proti íránským jednotkám.
V tom spočívá její nejsilnější páka, kterou nyní vůči židovskému státu disponuje. Pokud íránské Revoluční gardy a jejich spojenci z libanonského Hizballáhu budou dále pokračovat v budování raketových kapacit těsně za izraelskými hranicemi, bude to znamenat pro tamní civilisty obrovské nebezpečí v příští válce.
V době, kdy západní svět i Ukrajinci vzkazují do Izraele, že čekají změnu jeho politiky, Moskva tímto – ale i dalšími způsoby – signalizuje, že je s Jeruzalémem nespokojena a hodlá prohloubit spolupráci s Teheránem.
Židovským pohledem
Lavrovovy úvahy o Hitlerovi si nelze odmyslet od širšího kontextu. Izraelce a obecně Židy dlouhodobě dráždila snaha obou stran, ukrajinské i ruské, zatáhnout „židovskou otázku“, případně vzpomínku na holokaust, do aktuální debaty o probíhající válce. Učinil tak nešťastně i Zelenskyj ve svém projevu ke Knessetu. Souběžně s tím zas Moskva tvrdí, že její agrese je vlastně jen pokračováním sovětské války s nacistickým Německem, kterou by každý Žid měl podporovat.
Ať už chtěl Lavrov docílit čehokoliv, vyvolal vlnu nevole. Snad každý izraelský ministr cítil potřebu jeho slova veřejně odmítnout, případně ještě žádat omluvu, jíž se samozřejmě země nedočká. Velmi nelibě se vyjádřil i ředitel Památníku holokaustu v Jeruzalémě Dany Dajan nebo předseda Světového židovského kongresu Ronald S. Lauder.
Izraelci byli pravděpodobně tak jako tak na cestě k otevřenější podpoře Ukrajiny. Dokonce se mluvilo o možnosti zbrojních dodávek, i když není jasné, zda by ukrajinská armáda mohla izraelské zbraně reálně využít.
Část Izraelců, kteří měli o tomto kroku pochybnosti, je možná nyní odloží. Ne, Lavrov asi není ukrajinský agent v ruské vládě. Ale nepřekvapilo by, kdyby mu teď Zelenskyj nechal poslat lahev dobrého koňaku. Třeba gruzínského.
Autor je zahraničněpolitickým komentátorem Českého rozhlasu.
Převzato z Aktuálně.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!