Česká policie vyšetřuje případ rozsáhlého obchodu s novorozenci, v jehož rámci náhradní matky z Ukrajiny rodily v Praze děti movitým, údajně osamělým cizincům. Ministr Jurečka v této souvislosti volá po změně zákonů, které by takovou „výrobu dětí“ na zakázku v Česku neumožňovaly. Psycholožka Hana Konečná, zástupkyně Česka v Bioetické komisi Rady Evropy, upozorňuje, že se společnost až po otevření této kauzy začala překvapivě zajímat o něco, co se v republice bez jakékoliv větší pozornosti děje už roky. Ještě nedávno se dokonce takovému obchodu s kojenci v případě některých českých celebrit tleskalo a jeho aktéři byli mediálními hvězdami, říká v rozhovoru pro INFO.CZ Konečná. Podle ní může mít tolerování „výroby dětí na zakázku“ nedozírné důsledky, včetně hrozby legálního obchodování s lidskými orgány.
Pokud se nepletu, jde v celé kauze o to, že se na pražské klinice na Bulovce rodily ukrajinským matkám děti, které si po porodu odvezli jejich objednavatelé a plátci do zahraničí. Je to tak?
Podle vydané zprávy (serveru Seznam zprávy, pozn. red.) ano. Jednalo se o náhradní matky z Ukrajiny, kterým ti objednavatelé zaplatili za to, aby donosily a porodily dítě počaté z darovaného vajíčka a spermií. Ukrajinská klinika doktora Feskova (viz foto níže) takovou proceduru výroby dítěte už před několika lety nabízela veřejně na internetu za cenu zhruba 60 000 EURO (1,6 milionu korun). A to s tím, že si můžete dokonce vybrat pohlaví či barvu vlasů a očí.
Proč se ale děti v rámci tohoto mezinárodního obchodu rodily nebo možná ještě rodí v Praze?
Zřejmě z toho důvodu, že naše zdravotnictví, včetně porodnictví, má ve světě velmi dobrou pověst, pro objednavatele je porod v Praze bezpečnější než na Ukrajině. Navíc svou roli asi hraje i to, že už i před válkou u nás obecně bylo hodně Ukrajinců a Ukrajinek, takže porody ukrajinských žen v českých porodnicích nemusely být nikomu příliš nápadné.
Ti, kdo případ zveřejnili, i někteří politici hovoří o tom, že důvodem takové porodnické turistiky z Ukrajiny jsou příliš benevolentní zákony v oblasti náhradního mateřství v Česku. A ministr Jurečka proto ohlásil, že se bude snažit o jejich změnu. Pomůže změna zákonů?
To je právě velký omyl, který se tady od začátku šíří. Žádná regulace náhradního mateřství v ČR výrobu dětí na zakázku v případě cizinek neovlivní.
Tomu nerozumím. Můžete to lépe vysvětlit?
Jestliže k nám přijede jakákoliv těhotná cizinka, nejen Ukrajinka, nemocnice ji nemůže odmítnout k porodu. Ona si pak porod zaplatí, nebo má u nás zdravotní pojištění. Ve vyspělé zemi lékaři rodící ženu nepošlou pryč.
Jak to pak funguje v případě zmíněné „výroby dětí na zakázku“ s uznáním otcovství objednavatele?
S tím se z hlediska současných zákonů (nejen našich) opět nedá nic dělat. Matka může jako otce do rodného listu uvést kohokoliv, u nesezdaných párů je to běžné. Ten muž, kterého označí, to samozřejmě musí úředně potvrdit. Kdo se pak kdy a jak stará o dítě, je jejich věc, ledaže by se dělo něco, na co by poukázaly orgány sociálně právní ochrany dětí. No a otec si pak dítě odveze třeba do Kalifornie nebo do Holandska. Tím je mezinárodní obchod ukončen. Žádná změna českého zákona o asistované reprodukci, kam by spadalo i náhradní mateřství, tomu nemůže zabránit. Ztížila by to změna uznávání rodičovství, ale k té nikdo nesáhne, protože by to znamenalo neuznávání otcovství jiných dětí než těch, které se narodily v manželství.
Jihočeská univerzita společně s Ostravskou univerzitou a Fakultními nemocnicemi v Praze Motole, Plzni a Ostravě organizují výzkum veřejného mínění, týkající se názoru na dárcovství orgánů a tkání. Lidé, kteří by měli zájem se výzkumu zúčastnit, mohou vyplnit následující dotazník. Výzkum garantuje ministerstvo zdravotnictví.
Tak proč je kolem té kauzy najednou takový humbuk, ke kterému se vyjadřují i vládní politici?
To je právě to, čemu nerozumím. Na to, že se u nás obchoduje s dětmi, upozorňuji nejen já, ale i další lidé z praxe. A nic se nestalo. A najednou takový rozruch a lidé a politici se najednou ptají, jak je to u nás možné. Nechápu, proč až teď. Ještě nedávno se obchodníkům s kojenci dokonce tleskalo.
Jak to myslíte?
Možná si pamatujete na náš rozhovor před časem, kde jsme řešili odmítnutí Ústavního soudu zapsat do rodného listu dítěte dva muže, jeden byl Čech, druhý cizinec. A ti jasně řekli, že mají dítě od náhradní matky z Kalifornie. Kalifornie je známá komerčním náhradním mateřstvím a ochotou zapsat do rodného listu dítěte skoro kohokoliv.
Nebo případ takzvaného českého Kena, který už dlouho dopředu vystupoval v českých médiích a podrobně popisoval, jak čeká a následně už má dítě od náhradní matky. A nikdo se nad tím nepozastavil, naopak se řada lidí rozplývá nad tím, jak český Ken nakupuje výbavičku. I když tito muži udělali přesně to samé, co dnes policie i politici vyčítají nějakému Američanovi, kterému porodila dítě ukrajinská náhradní matka z darovaného vajíčka v Praze. A já se tedy ptám, v čem je rozdíl? V tom, že se jedná o Ukrajinky a ne o české nebo kalifornské náhradní matky?
V čem je ale tedy podle vás hlavní nebezpečí „výroby dětí na zakázku“? Podle zastánců této procedury se dítě prostě narodí a je vychováno s láskou v rodině, tvořené single osobou nebo dvěma lidmi stejného pohlaví. Tak proč takovou proceduru neumožnit…
Základní otázkou, kterou bychom se měli zabývat, je to, zda náhradní mateřství považujeme za obchod s lidmi či nikoliv. Já osobně je za obchod považuji, ať je žadatelem kdokoliv a ač tu situaci v mnoha případech lidsky velmi chápu. Když o tom vedu s někým diskusi, často se ptám, zda je ten diskutující dárce krve nebo kostní dřeně. Skoro vždy dostanu odpověď, že ne.
Přesto mají lidé pocit, že na klinikách asistované reprodukce čekají řady mladých zdravých žen připravených naprosto nezištně odnosit dítě někomu jinému. Pokud by se totiž jednalo o nezištnou pomoc bližnímu, poskytovaly by dnes bohaté třicetileté celebrity bezplatně k náhradnímu mateřství své tělo třeba chudým homosexuálním popelářům.
Slyšel jste o nějakém takovém případu? Asi ne. Takřka ve všech případech se jedná o situaci, v níž na jedné straně stojí bohatí či prostě dobře situovaní lidé a na straně druhé chudé, mladé ženy, třeba z Ukrajiny.
Dobře, v čem ale vidíte hlavní rizika takového obchodu?
Přece v tom, že se snadno můžeme dostat do situace, že se za čas bude takto běžně obchodovat s lidskými orgány. Když si někdo nechá dnes snadno vyrobit dítě s modrýma očima a zlatými vlásky, proč by si za pár let nemohla společnost odsouhlasit, že si budeme vyrábět kojence třeba k tomu, aby posloužili jako dárci orgánů? Vždyť i takové hlasy už se dnes ozývají, přečtěte si práce nejvlivnějšího současného bioetika, Petera Singera, který upozorňuje, že novorozenec je na nižší mentální úrovni než některé dospělé zvíře. Tak proč by nemohlo dítě, vyrobené v odlidštěné proceduře s pomocí darovaných spermií, vajíček a náhradní matky, posloužit k tomu, aby zachránilo život třeba jinému, nemocnému dítěti milujících rodičů? Ono přece nemá v pravém smyslu maminku ani tatínka, je to dle určité filosofie jen takové zvířátko. I k takovým koncům můžeme dojít.
To se mi, zdá, přiznám se, přece jen trochu přehnané…
Opravdu? Dovedl si někdo ještě před pár lety představit, že bude zájemce třeba ve Velké Británii sedět u počítače a vybírat si z nabídky mnoha klinik na výrobu dětí takové, které bude vyhovovat jeho představám? Vlasy, oči, pohlaví, dárkyně vajíčka s požadovanou inteligencí. I u nás máme spermabanku s možností výběru, dokonce dle astrologického znamení. Na světě je stále dost chudších, kteří těm bohatým rádi nebo z nutnosti poskytnou své tělo k naplnění jejich představy o dítěti či o svém zdraví. A bude jich přibývat, a to ne jejich vlastní vinou. To, co se ještě nedávno odehrávalo snad jen v nějakých hororech nebo sci-fi filmech, je dnes realita. Proč by se ten obchod s dětmi nemohl za pár měsíců či let posunout ještě dál? Teď na estetických klinikách frčí omlazování vlastní krevní plazmou. Myslíte, že dáma mého věku omládne vlastní zvětralou plazmou?
I kdybych ale zcela přistoupil na vaše argumenty, co s tím chcete dělat? Sama jste říkala, že prostě stát nemůže zakázat cizinkám, aby u nás jako náhradní matky rodily děti jiným cizincům. Tak co by se tedy mělo změnit?
Já jsem z toho zoufalá. Transplantační, transfúzní a regenerační medicína nabízí obrovské možnosti, ale také přináší obrovská rizika, že se na souseda budeme dívat jako na zdroj náhradních dílů a na krev či embryonální buňky jako na spotřební materiál. Pokud jde úzce o náhradní mateřství, v té zprávě z minulého týdne je pro mne nejdůležitější tato věta:
„Zjednodušeně řečeno princip, kdy muž osloví kliniku, zaplatí požadovanou částku, odevzdá sperma buď přímo na klinice, nebo je zašle na kliniku a po roce přijíždí do České republiky převzít novorozené dítě, přičemž dítě je pouhou komoditou, směnou za peníze, se skutečně z laického pohledu jeví jako obchod s dětmi, nikoli však z pohledu trestněprávního,“ vysvětluje mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu Ibehej.
Že to považuje za obchod s lidmi i z pohledu trestněprávního nějaká Konečná, je nepodstatné, podstatné je, co si myslí většina lidí, jsme přece demokratická země. A kdyby si většina lidí myslela to, co Konečná, můžeme si jako suverénní země uzákonit, že u nás doma nebude náhradní mateřství podobně jako v Německu a jiných zemích povolené. Myslím tím, že prostě nebude legální, aby v České republice někdo cíleně odnosil a porodil dítě někomu jinému. Zatím to u nás legální je.
Nezabráníme tomu, aby u nás porodila dítě nějaká náhradní matka cizinka, nezabráníme tím porodnické turistice, dáme ale jasně najevo, že s obchodem s dětmi nesouhlasíme.
Jihočeská univerzita společně s Ostravskou univerzitou a Fakultními nemocnicemi v Praze Motole, Plzni a Ostravě organizují výzkum veřejného mínění, týkající se názoru na dárcovství orgánů a tkání. Lidé, kteří by měli zájem se výzkumu zúčastnit, mohou vyplnit následující dotazník. Výzkum garantuje ministerstvo zdravotnictví.