Zajímavý článek o volbách v Rusku vyšel na stránkách Navalného fondu. Vznikl v září 2023 k volbám do místních zastupitelstev, týká se tedy primárně jich. Je to zajímavý report z voleb v zemi, kde to nemůže dopadnout jinak, ale taky je to trochu tragikomedie, z níž se dá hodně vyčíst o mentálním stavu ruské protisystémové opozice, která tone v hádkách o nesmyslech a navzájem se nesnáší víc než s Putinem.
Regionální volby se konaly po celé zemi a není pochyb o tom, že byly generální zkouškou na prezidentské volby, které se budou konat za šest měsíců.
Elektronické hlasování
Není také pochyb o tom, že nám tento volební den nastínil volební realitu, jak ji vidí náš drahý Putin. Nepříliš úspěšný vrchní velitel, ale docela úspěšný diktátor.
Rád bych řekl několik slov o této realitě a o poučení, které si z volebního dne můžeme vzít. Hlavní charakteristikou voleb byly samozřejmě podvody nebývalého rozsahu, tentokrát je však doprovázel téměř úplný nedostatek důkazů.
Jednotné Rusko a Putin si vždycky přikrádali hlasy. Otázkou bylo, zda je při tom přistihneme, nebo ne. Nyní, díky elektronickým volbám, je ale nemožné chytit je při činu. Výsledek se nám jednoduše ukáže na obrazovce. Nelze si představit bezostyšnější a otevřenější podvod. Putin by měl určitě udělit nejvyšší řád Alexeji Venědiktovovi, hlavnímu tvůrci elektronického hlasování.
Kdo by si pomyslel, že ten nejbezohlednější nástroj falzifikace, proti němuž se triky Čurova a Pamfilovové jeví jako dětská hra, vytvoří ve spoluautorství s moskevským primátorem nikoli zlý důstojník FSB, nikoli politický stratég z prezidentské administrativy, ale šéfredaktor největší a nejoblíbenější opoziční rozhlasové stanice v zemi.
Mimochodem, nejenže velká část národa hlasuje elektronicky z domova, ale už i obyčejné volební místnosti se změnily v místa, kde jsou umístěny elektronické hlasovací terminály.
Nachytat je při podvodech je už skoro nemožné.
Nicméně ti, kteří šli volit, stejně udělali správnou věc. Moje nedávná předpověď se potvrdila a 10. září se konaly volby a „volby“.
Nelítostný boj ve volbách gubernátora Chakasie vedl k tomu, že kandidát Jednotného Ruska, když si uvědomil, že s určitostí prohrává, den před volbami hodil ručník do ringu. Kontumačně tak zvítězil dosavadní gubernátor, komunista Valentin Konovalov, a Kremlu zůstaly oči pro pláč.
Zajímavý a důležitý byl také boj proti kandidátovi Jednotného Ruska v Omské oblasti. Byli jsme svědky neférových, ale soutěživých voleb do městské dumy v Jekatěrinburgu, čtvrtém největším městě v zemi. V Jakutsku, Krasnojarsku a Velikém Novgorodu byli do místních parlamentů také zvoleni politici nežádoucí pro Kreml.
Spory v opozici
Volební kampaně však většinou probíhaly tak, že si jich voliči ani nevšimli. Nejlepším příkladem je Moskva. Třetí nejdůležitější volby v zemi.
Volební účast byla tak vysoká, že se údajně celé město sešlo k hlasování. Ale zároveň nejsvětlejším momentem kampaně bylo, že jeden z kandidátů pár dní před hlasováním zveřejnil rozhovory se sebou samým, které opatřil promo kódy se slevou na ubytování. Hlavním poučením je tedy to, že slovo „volby“ je třeba vždy upřesnit. Jekatěrinburg a Moskva byly jako nebe a dudy.
Nyní o praktických lekcích, které si z toho opozice musí vzít. Já, jak víte, nemohu volit. Odsouzení nevolí. Ale pečlivě jsem si prostudoval výsledky a požádal jsem o vytištění a zaslání všeho, co o nich napsali a řekli ti, kteří chtěli volby ovlivnit. A řeknu k tomu následující.
Jaký je postoj opozice k volbám? Mluvím teď o opozici, která je nezávislá na Kremlu, tedy nesystémová. Zhruba řečeno, existují tři strany sporu:
1) První z nich je strana jednoznačného bojkotu voleb na všech úrovních. Nejvýraznější a nejdůslednější pozici zde již řadu let zastává Garry Kasparov. Jeho postoj k prezidentským volbám v příštím roce je jasný: nejsou to volby. Takže bojkot.
2) Druhá strana je „volte všude, kde jsou nějaké volby“. Nyní je nejvýraznějším hlasem této strany Maxim Katz. Jeho strategií pro prezidentské volby je pokusit se zopakovat to, co jsme udělali v prezidentských volbách v roce 2012: volit kohokoli kromě Putina. Předtím, v roce 2011, „volte jakoukoli stranu kromě Jednotného Ruska“ fungovalo dokonale.
Ale když jsme Jednotné Rusko nahradili Putinem v naději, že to bude fungovat stejně, tak to už nefungovalo. Jediným důsledkem bylo, že jsme opoziční hlasy přelili oligarchovi Prochorovovi.
Ten dostal v celostátním měřítku 8 % (a v Moskvě 20 %) a prohlásil, že vstoupil do politiky „seriózně a na dlouho“ (a pak někam zalezl, takže jeho postoj ke všemu od války po elektromobily je dnes neznámý). Ale to bylo v roce 2012. O jedenáct let později žijeme v úplně jiné zemi a samozřejmě není zaručené, že tato taktika nemůže být tentokrát optimální.
3) No a pak je tu třetí strana, ta naše. Nadace proti korupci. Nikdo nemůže popřít, že jsme za těch 11 let byli nejaktivnější ve většině významných voleb.
Nominovali jsme kandidáty. Devětkrát jsme podali dokumenty k registraci strany.
A pak jsme vymysleli „Chytré hlasování“. My se totiž domníváme, že bychom se měli účastnit pouze těch voleb, kde můžeme bojovat proti Putinovu režimu a poškodit ho. A tam, kde jde ve volbách jen o mocenské hry, bychom se účastnit neměli. O každé kampani se rozhoduje zvlášť.
V souladu s tím je naše stanovisko k prezidentským volbám v roce 2024 takové, že rozhodnutí bude muset být učiněno, až bude víc informací: kandidáti, kampaň, pozorovatelé.
Donedávna ještě existovala čtvrtá strana: „Přijďte k volbám a poškoďte/odneste si volební lístek“. To už teď není relevantní.
Popsal jsem celé toto uspořádání tak podrobně, abyste se dokázali orientovat v tom shitstormu, v něž se spor o volební strategii u nesystémové opozice brzy promění. Je to nevyhnutelné. Je to tak vždycky, na tom není nic zvláštního. Strana 2 se samozřejmě musí hádat se stranou 1. Ale protože Garryho žádné jejich argumenty nezajímají, jeho pozice je železná, stranu 2 přestane bavit hádat se se stranou 1 a bude se chtít hádat se stranou 3 a přisuzovat jí pozice strany 1.
Strana 3, tj. my, řekne: „Nechte nás být, máme spoustu práce a zatím není o čem diskutovat.“. Ale když není o čem diskutovat, tak o čem tweetovat a mluvit na YouTube, takže strana 2 se s tím nespokojí. Mezi mnoha předvolebními názory, které jsem dostal, byl i přepis jeho videa „Koho podporuješ?“ od Maxima Katze. Je to důležité video – je to volební video.
A Maxim, jak jsme si už řekli, je hlasem strany 2. Ve svém videu na 1/3 stránky (mám jen přepis) vyzývá k volbám a pak na dalších 5 stránkách polemizuje s Leonidem Volkovem.
Ale ve své polemice se dopouští pěti obrovských chyb a já bych byl rád, aby je všichni v Rusku, kdo přemýšlejí o volbách a politickém boji, pochopili a snažili se jich vyvarovat.
Chyba 1.
Maxim Katz je hlasitým zástupcem strany 2 „Kandidujte ve všech volbách“. Rád zdůrazňuje, kolik má na YouTube diváků a zhlédnutí. Nikdy nezapomene připomenout, jak obrovský dosah na diváky má společně se svým dlouholetým obchodním partnerem Iljou Varlamovem.
Je to skvělé. Strana 2 hoří nadšením: budeme bojovat s Putinem ve volbách. Ach, jak budeme bojovat s Putinem ve volbách! Dejte nám volby a my v nich budeme bojovat proti Putinovi.
Teď jsou volby a FBK (Nadace proti korupci) tu stojí sama a rozhlíží se jako John Travolta ve slavném memu. Ze strany 2 vidíme nulovou aktivitu. Nejdůležitější volby, nejdůležitější kraje, generálka na prezidentské volby. A prostě nulová aktivita jakéhokoli druhu.
Leonid Volkov píše Maximovi: „Ale Maxime, tvůj nejbližší spolupracovník jde do voleb v Jekatěrinburgu, možná ho podpoříš?“
Maxim odpověděl, že jemu stačí na YouTube vyzvat k podpoře kandidáta v předvečer hlasování. Pro mě osobně to byla novinka, vždycky jsem YouTube používal jinak. A nakonec tedy zveřejnil ono slavné video, kde výzva k volbám trvá 2 minuty a 40 sekund.
Dobrá, takže jsme se ve volbách s Putinem nepoprali. Ale možná budeme bojovat v Omsku, kde na gubernátora kandiduje velmi nechutný a velmi zkorumpovaný, ale poměrně vlažný putinovec.
A co si vzpomínám, tak náš kočovník Varlamov také kdysi kandidoval na starostu Omsku a Katz byl šéfem jeho štábu. Teď tam Varlamov porazí toho Chotěnka! Vždyť Varlamov má tolik názorů. Takový souboj s Putinem, to je teda mazec! A co jsme viděli? Nic.
Travelblogera Varlamova volby ve městě, které chtěl původně vést, nezajímají. Svůj čas tráví kulmováním vlasů, ne bojem s Putinem.
Chotěnko skončil jako jeden ze dvou gubernátorů strany Jednotné Rusko (ještě jeho kolega v Magadanu), jejichž výsledek byl ve srovnání s minulými volbami slabší. Není pochyb o tom, že kdyby ho Katz a Varlamov a celá strana 2 pořádně natřeli, byl by to dobrý boj s Putinem.
Ale nějak nebyla nálada.
Napravme to: takhle se k volbám nemotivuje. A k čemu je zpravodajství a názory, pokud se nepoužijí k tomu, aby se lidé dostavili k volbám. Tuto chybu můžeme snadno napravit. Stačí, když budeme lidi k volbám řádně svolávat.
Chyba 2.
Hlasujte hlavou, ne nohama. Maxim Katz ve svém videu dvakrát označuje „Chytré hlasování“ za geniální strategii. No, jsme rádi, že uznání přišlo alespoň po 4 letech. Tentokrát, a to jsem říkal předem, jsme plánovali udělat „Chytré hlasování“ bodově.
Jekatěrinburg byl náš hlavní cíl, ale o tom jsme mlčeli. Všechno šlo skvěle. Volkov, tady musím smeknout klobouk, opět dokázal, že je jedním z nejlepších stratégů v zemi – udělal důležité rozhodnutí. Nejenže sestavil seznam, ale také se odchýlil od základního principu Chytrého hlasování – nabízet pouze jména, nikoliv strany. Tentokrát Chytré hlasování oficiálně vyzvalo k hlasování pro „Jabloko“ na stranické kandidátce a uvedlo seznam nejsilnějších kandidátů z různých stran podle okresů. No, nevím, jestli se mám smát, nebo brečet, ale Katz ve svém předvolebním videu dvakrát označuje Chytré hlasování za geniální, ale zároveň vyzývá, aby lidé nevolili kandidáty Chytrého hlasování, ale pouze kandidáty „Jabloka“.
Navrhuje podpořit „Chytré hlasování“ pouze v těch obvodech, kde nejsou kandidáti „Jabloka“. Zároveň z nějakého důvodu označuje „Chytré hlasování“ za Volkovův seznam.
To je zaručený neúspěch.
Toto selhání vypadá obzvlášť hrozně vzhledem k tomu, že Volkov dlouho a trpělivě vysvětloval Katzovi, že volbám v Jekatěrinburgu vůbec nerozumí. Nezná lidi, nezná volební obvody a nerozumí jejich uspořádání. Celé léto jsme strávili sledováním této kampaně.
Nemluvili jsme o tom, jak ve volbách porazíme Putina, pracovali jsme na tom, abychom Putinovi sebrali pár křesel v Dumě čtvrtého největšího ruského města.
To ale není všechno. Byl to dvojnásobný neúspěch, protože se to stalo už dříve. V roce 2020 Maxim Katz proklínal Chytré hlasování a chrlil jed, protože jsme nepodpořili všechny jeho kandidáty, ale jen 20 z 35. Přitom v tom roce jsme monitorovali 66 kampaní v 39 krajích a podpořili 1171 kandidátů. Výsledky voleb pak ukázaly, že jsme měli pravdu.
Katzovi kandidáti byli hrozní. Žádný z nich se neumístil výše než na třetím místě.
Co ukázaly výsledky voleb v Jekatěrinburgu? „Jabloko“ získalo 9,5 %, což je jejich nejlepší výsledek od roku 1993. Chytré hlasování opět poskytlo velmi přesný seznam kandidátů. Volkov měl pravdu, Katz se mýlil a ti, které Chytré hlasování nepreferovalo, byli prostě špatní kandidáti. Žádný z nich se neumístil výše než na čtvrtém místě. Chytré hlasování přidalo kandidátům v průměru 6 % a v 10 obvodech se kandidáti umístili na druhém místě. Co nám chybělo? Volební účast. Kdyby k volbám přišlo dalších 6-7 % voličů, sebrali bychom Putinovi oněch 10 mandátů.
Chytré hlasování je velmi účinné. Proto bylo úřady prohlášeno za extremistické. Všechna média v Jekatěrinburgu, která jsme oslovili, odmítla náš seznam zveřejnit nebo na něj alespoň dát odkaz. A to není stížnost, protože takový odkaz je potenciálně předmětem trestního stíhání.
Moje možnosti ovlivnit volby jsou z vězení téměř nulové. Upřímně řečeno, o výsledcích, Chotěnkovi v Omsku, o tom, že Chytré hlasování podpořilo Jabloko, a o sporu mezi Volkovem a Katzem jsem se dozvěděl až týden po volbách.
Jak Katz neúnavně upozorňuje, audio mých dopisů má na YouTube méně zhlédnutí než lifestyle.
Tak proč, uznávajíc genialitu Chytrého hlasování, stále nabádat k hlasování jinak? Proč se angažovat v něčem, čemu nerozumíte, a dávat rady o něčem, čemu nerozumíte?
Místo tisíce slibů, že budou ve volbách bojovat proti Putinovi, měli poslechnout Volkova a natočit pár jasných videí: Podpořte Chytré hlasování v Jekatěrinburgu. Přesvědčit svého přítele Varlamova, aby udělal totéž. A Putin by na Urale dostal kopanec.
Napravme to: nemělo by se hlasovat rukama a nohama, ale hlavou. Zapomeňte na to, že stačí přijít a hlasovat podle stranických zásad. Nebo pro toho, kdo má na plakátu nejméně odporný obličej. Musíte přemýšlet a propočítávat šance kandidátů. Je to těžká práce a my jsme vymysleli Chytré hlasování, abychom to udělali za vás. Stáhněte si Chytré hlasování, je geniální.
Chyba 3.
Kandidáti jsou důležití!
Třetí omyl mnoha lidí a také Katze. Domnívají se, že na kandidátech nezáleží.
My nerozhodujeme o tom, kdo bude na seznamu pro Chytré hlasování. Pečlivě si prostudujeme předvolební žebříčky ve všech obvodech a zjistíme, kteří kandidáti mají nejvyšší šanci.
Potom na ně upozorníme voliče.
Chytré hlasování není Navalného seznam, je to jen ukazatel. Objektivně hodnotíme šance opozičních kandidátů a označujeme ty nejsilnější. Míra důvěry v tento systém je vysoká. Proto někdy vede k tak absurdním úspěchům, jako je porážka kandidátů Jednotného Ruska.
A tak tomu bylo i tentokrát v Jekatěrinburgu. Nebyli jsme to my, kdo přetáhl Jabloko přes pětiprocentní hranici. Viděli jsme situaci: Jekatěrinburg je protestní město, byla tam aktivní kampaň a mnozí dobří kandidáti. V důsledku toho jsme došli k názoru, že v Jekatěrinburgu bychom měli jít volit, protože je tu dobrá šance získat alespoň jednoho normálního poslance.
Bez dobrých kandidátů však nic z toho není možné. Proto by například v prezidentských volbách v roce 2018 Chytré hlasování nejspíš vůbec nefungovalo. Žádnou silou, žádným přesvědčováním nelze voliče přimět, aby volili Sobčakovou nebo Javlinského. Voliči i bez naší pomoci pochopili, že to nejsou právě chytří kandidáti a nehlasovali pro ně. Abych to zkrátil: kandidáti jsou důležití. Na nich nakonec visí všechno a Chytré hlasování je jen přehled kandidátů s největší šancí.
Chyba 4.
Volby jsou tvrdá práce.
Teď vám povím o největší a nejnebezpečnější chybě, které se Katz a jeho příznivci dopustili.
Pro mě je na jeho videích, tomto i dalších, nejnehoráznější slibovaná jednoduchost vítězství. No tak, stačí přijít a volit! A zítra už žádný Putin nebude. Všechno jsou to kecy. Najdeme kandidáta, strčíme mu do zadku brčko a nafoukneme ho jako žábu.
S takovými metodami a postoji můžete přivést k volbám možná diváky svého kanálu. Ale ti tvoří méně než 2 % voličů, a to ještě polovina z nich je v zahraničí. Právě proto měl Katz ve volbách v roce roce 2018 dvě žáby, ale nafoukly se mu jen na 1,5 procenta.
A v roce 2020 stejně čiperně ohlašoval miliony voličů a Putinův brzký útěk.
Vše skončilo očekávaným propadákem, a to nejen proto, že nápad byl hloupý, ale i proto, že pro jeho realizaci nikdo neudělal ani ťuk. Existovala jen videa a tweety. A protože Maxim Katz založil celé své volební video na příkladu voleb v Moskvě v devatenáctém roce, kdy jsme zničili Jednotné Rusko, řeknu teď Maximovi a všem, komu za to tehdejší vítězství poděkovat.
Vůbec jsem to nebyl já s nějakou geniální technologií nebo zvláštním přínosem. Moc toho nedělám a moje role se už dlouho omezuje na tři věci: nadhazovat nápady, sedět ve vězení a ležet v kómatu. Víte, proč to tehdy mělo úspěch? Protože jsme při té kampani málem umřeli.
Jestli hledáte někoho, kdo to vítězství zařídil, hledejte Pěvčikovou, která byla se svým investigativním oddělením na pokraji psychického zhroucení a dělala jedno video denně. Žádná reklama, ale skutečné, velmi dobré investigace. Jinak nebylo možné dostat lidi do volebních místností. Hledejte Volkova, který strávil bezesné noci hledáním nejlepších kandidátů ve všech 45 okrscích a zároveň bojoval s těmi, kteří v té době diskreditovali Chytré hlasování.
Tehdy jsme vyhráli, protože Sobolovou vynesli z volební komise i s pohovkou. Odmítla odejít, protestovala proti vyřazení a pak držela hladovku a platila zdravím za to, aby upozornila lidi na tuto nespravedlnost a přivedla je do volebních místností kvůli ostatním kandidátům.
K vítězství pak přispěly desetitisíce lidí, kteří vyšli do ulic, protestovali proti vyřazení kandidátů a neodešli, přestože je zbila policie.
Několik lidí se pak dostalo do skutečného hrůzného vězení bez jakékoliv viny, a i to byla cena zaplacená za úspěch. Ano, Maxime, poctivé volební kampaně proti diktátorům a jejich slouhům vždy zahrnují protesty. Bez těch, kteří protesty organizují, svolávají a účastní se jich, se žádné volby neobejdou. Těch, kteří nepodvádějí a kteří nejsou zbabělí, ale poctivě bojují.
Jen připomenu, kolik kandidátů a zaměstnanců FBK bylo tehdy zatčeno: Ilja Jašin na 50 dní, Vladimir Milov na 30 dní, Ivan Ždanov na 23 dní, Oleg Stěpanov také na 23 dní, Dmitrij Gudkov na 40 dní, Konstantin Jankauskas na 26 dní, Alexandr Solovjev na 28 dní, Julia Galjaminová na 35 dní, Boris Zolotarevskij na 30 dní, Vladimir Burmistrov na 3 dny a já sám na 30 dní.
Právě oni a mnoho dalších zatčených, ale nebojácných protestujících uspěli ve volbách. Musíme pochopit, že volby jsou tvrdá práce. Není to o videích na YouTube, rozhovorech na objednávku a nafukování žabiček. Právě tento lehkovážný přístup a lenost přivedly ruské demokratické hnutí z obrovské podpory na konci 80. let do marginálního ghetta v letech devadesátých.
Úspěšná politická kampaň je vždy tvrdá práce. A to jak offline, tak online. Ústředí, letáky, analytika, typografie, inzeráty, dobrovolníci, výjezdy, transparenty. To vše jsme dělali v rámci Chytrého hlasování v letech 2019, 2020 a 2021. Zvládli jsme to a byly výsledky. Ale pokud to neuděláme (nebo pokud to nejde), je narativ, že „kampaň uděláme na kanálu“, lží a pokrytectvím. Videa na YouTube pro lidi, kteří vás už sledují, nejsou kampaň a žádný výsledek z toho nebude.
A poslední chyba. Pátá v pořadí.
Maxim se velmi mýlí, když nám nabízí vlastní řešení těchto problémů. Za nejdůležitější považuje vytvoření jakési veřejné koalice. Jsem nesmírně rád, že se Katz sešel s Chodorkovským a Lvem Ponomarjovem. Je to velký politický úspěch.
Tito lidé totiž asi před půl rokem žádnou koalici sjednocené opozice nevytvořili. Nepodepsali Berlínskou deklaraci. Neoslavovali dlouho očekávané sjednocení opozice. Proto je nyní naléhavě nutné vytvořit další koalici ve stejném složení, aby v příštích 6 měsíců dělali zase to stejné nic, jako v těch šesti předchozích. Doslova nic, protože se ani nesešli na své druhé schůzi. A pak bude nezbytné vyhlásit nové rozdělení koalice a tak pořád dokola.
U toho doufat, že lidé jsou idioti, kteří ztratili paměť. Další koalice pro Boha koalic.
Takže ušetřím Maximovi Katzovi čas na jeho plánovanou diskusi s FBK. Řeknu to jasně: jděte s těmi svými koalicemi do háje. Je to imitace činnosti. Je to falešné. Není to práce. Vytvoříte druhou koalici za půl roku, ale volby v Jekatěrinburgu neprosadíte.
Nebudeme se podílet na imitaci činnosti. Na to není ani čas, ani chuť.
Tohle je náš plán pro prezidentské volby: průzkumy veřejného mínění, fokusní skupiny, výzkumy, analýza dat poskytnutých agitační mašinérií, na které pracuje Volkov (je to hlupák, vždyť mohl prostě jen ohlásit 777. spojení opozice). Až budeme mít jasnou představu o kandidátech, kampani, pozorovatelech a našich možnostech, rozhodneme o strategii postupu. Nepotřebujeme schůzky v Paříži a přestávky na kafe s buchtami ve společnosti dalších opozičních povalečů.
Myslím, že to jsou poučení, která si můžeme vzít z minulých voleb.
Všichni víme, že Putin je náš nepřítel, nepřítel Ruska, nepřítel ruského lidu. Tohoto nepřítele lze porazit pouze tvrdou prací: agitací, investigací, volebními kampaněmi, protestními akcemi a vzájemnou solidaritou. Čeho se nepřítel rozhodně nebojí, jsou schůzky opozice na Západě, žvanění a nafouknuté žáby. Pusťme se do tvrdé práce.
Přeložila Lucie Sulovská
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
200 Kč
500 Kč
1000 Kč