Poslanec Jaroslav Foldyna (SDP, dříve ČSSD) se u Xavera Veselého pustil do historického exkurzu, kde se tady vzal neomarxismus… Začal Frankfurtskou školou, ale pokračoval tím, že „ten bolševismus přišel ze západní Evropy. Ty Leniny, Trocké a tyto magory, kteří dělali revoluci a rozvrátili svět, tak to je výsledek ideologie, kterou jim nalili do kebulí v té západní Evropě samozřejmě“. Takže jak to bylo ve skutečnosti?
Lenin byl za revoluční aktivity vyloučen z univerzity v Kazani a poslán do vyhnanství ve vesnici Kokuškino. Dálkově si dodělal práva na univerzitě v Petrohradu. Ve vyhnanství zhltal Hegela a Marxe a první kniha, kterou sepsal a vydal ještě v Rusku (Vývoj kapitalismu v Rusku, 1899) je už úplně Marxistická.
Lenin odešel do exilu z Ruska v roce 1900 jen aby s hrůzou zjistil, že se celá socialistická scéna v západní Evropě od ortodoxního Marxismu posunula. Bernstein provedl svůj „Revizionistický“ obrat veřejně koncem roku 1898, zavrhnul revoluční jádro Marxismu a řekl, že socialismus se bude budovat evoluční a parlamentní cestou. Podobně pak ve Velké Británii bylo na vrcholu vlivu Fabiánské hnutí, které mělo stejný cíl – budovat socialismus evoluční cestou.
Lenin okamžitě proti těmto proudům začal válčit z ortodoxně-Marxistických pozic. Evoluční parlamentarismus pro něj byla zrada na Marxovi. Nevybíravými urážkami zahrnul Bernsteina, Kautského i Fabiánce.
Citace ze Socialistické tradice:
„Pan Christopher Hollis má pravděpodobně pravdu, když říká, že navzdory dlouhému období, které Lenin strávil v zahraničním exilu, se nikdy skutečně neseznámil s politikou a kulturou Západní Evropy. Jeho odkazy na život a politiku v Anglii – a těch existuje dost – naznačují, že Lenin ani nestál na prahu jejich pochopení. Například Leninovi odkazy na Fabiánce toto dobře ilustrují. Když říká, že jsou skupinou buržoazních humpoláků, tak to můžeme ještě přijmout. Když říká, že jsou tou nejnižší a nejpodlejší formou sociálního šovinismu, tak máme pocit, že už zachází příliš daleko. Ale říkat jim špinavá pěna na povrhu světového dělnického hnutí prozrazuje nedostatek smyslu pro uměřenost.“
Nebylo to tedy tak, že by se Lenin dostal do exilu, v západní Evropě načichl revolučními myšlenkami a pak se je vrátil realizovat. Lenin z Ruska v roce 1900 odcházel jako naprosto přesvědčený revolucionář a ortodoxní Marxista a ani pobyt na Západě, kde se už v té době prosazoval daleko umírněnější výklad Marxova učení, ho naopak nedokázal zkultivovat.
A případ Trockého byl naprosto shodný. Radikálním Marxistickým revolucionářem se stal už v Rusku a když na Západě narazil na ty umírněnější proudy v Sociálně-demokratickém hnutí, tak si udělal jméno tím, že je divoce zkritizoval.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
