Války se vyhrávají stejně tak v továrnách jako na bojišti. Jsou zkouškou vůle a logistiky. Na Ukrajině se za poslední řadu měsíců frontové linie pohnuly jen málo. Ale každý den se odehrává kritický boj týkající se opotřebení. Obě strany doufají, že se jim podaří zlomit kapacity té druhé pokračovat v boji. Kapacity, které jsou v tomto druhu války spojené s produkcí munice a vojenského materiálu všech druhů.
Pokud se někdo snaží predikovat, jak se válka bude vyvíjet, tak dobrým počátečním místem je otázka: Jak dobře dokáže ruský zbrojní průmysl pokrývat potřeby Ruské armády?
Ve veřejném prostoru existuje obrovský rozsah spekulací na toto téma. My k hledání odpovědi přistoupíme jako k řešení detektivní zápletky. Zdroje našich indicií si můžeme rozdělit do těchto kategorií:
Ruské zdroje:
Prohlášení ruských vedoucích činitelů
Státní rozpočet na obranu
Výkazy zbrojních korporací a data o počtech zaměstnanců
Data z Rosstatu
Nezávislé zdroje:
OSINT (otevřené zdroje) data o počtech a typu zničené techniky na bojišti
K prohlášením ruských vedoucích činitelů můžeme přistoupit jako k výpovědím podezřelých. Nejenže všichni mají očividnou motivaci lhát, ale vzhledem k povaze Ruského systému je možné, že se i oni sami stali obětí obelhávání ze strany vlastních podřízených a ve skutečnosti neznají přesná čísla.
Budeme se tak snažit dát dohromady různé dostupné střípky. Můžeme například srovnat peníze, které stát tvrdí, že z rozpočtu utrácí s tím, co vydělávají zbrojní korporace a pak s tím, co Rosstat tvrdí, že se produkuje. A tady můžeme hledat rozpory, potvrzení a indicie.
Začněme tedy tvrzeními…
Šéf Roztecu Vladimír Arťakov na akci Army 2023 v srpnu tvrdil, že Rusko během roku zečtyřnásobilo produkci obrněných vozidel.
Bohužel toto neznamená, že bychom se mohli podívat na známou předinvazní úroveň produkce, vynásobit jí čtyřmi a měli tak číslo současné produkce. Toto tvrzení je ve skutečnosti velmi vágní. Nespecifikuje se v něm, jestli se produkcí myslí výroba zcela nových strojů od nuly, nebo opravy a modernizace starých uložených obrněných vozidel.
Dokonce i v článku TASSU, kde byl zveřejněn tento rozhovor, je určitý stín, když píší: „nedostali jsme konkrétní číslo.“ Kdybychom ho dostali, tak bychom pravděpodobně byli schopni odvodit čeho se toto tvrzení týká. A toto ilustruje jeden z problémů, když se díváme na podobná ruská prohlášení o masivních nárůstech produkce. Tato prohlášení jsou často vágní a rozporuplná. Rozporuplná v tom smyslu, že se neshodují s prohlášeními z ostatních oficiálních zdrojů.
Druhý problém je vágnost. Tato prohlášení občas na první pohled vypadají, jakože obsahují nějakou užitečnou informaci, ale ve skutečnosti jsou velmi pochybná.
Příkladem je tady Putinovo prohlášení: „Rusko zvýšilo produkci hlavních typů zbraní 2,7 krát a desetinásobně u těch nejžádanějších.“
Jenže „nejžádanější typ vybavení“ může znamenat úplně cokoliv od střel Iskander až po polní lopatky ke kopání zákopů. Také tady není vysvětleno, v jakých jednotkách se ta produkce vlastně měří. Jsou to počty jednotlivých kusů vybavení? To by nedávalo smysl když člověk mluví o několika velmi rozdílných systémech. Pokud produkce tanků klesne o 100 kusů ročně a produkce kalašnikovů se zvýší o 101 kusů, tak sice můžu tvrdit, že se celková produkce o jeden kus zvýšila, ale tankisté by asi nebyli moc spokojení.
Můžeme tady mluvit o celkové peněžní hodnotě produkce. V tom případě ale zase musíme provést úpravy vzhledem k inflaci a znehodnocení měny, protože jinak by samotná hrubá čísla mohla výrazně zkreslovat velikost výroby. Pokud rubl ztratil 50% hodnoty, sankce odřízly přístup ke komponentům z dovozu a v továrnách je nutné využívat stále více přesčasů a neškolené pracovní síly, což vše ústí v menší efektivitu, pak tohle všechno vede za jinak stejných okolností k vyšší ceně za vyrobenou jednotku. Což pak v peněžním vyjádření může vypadat jako nárůst produkce.
Dalším problémem, proč jsou tato zveřejňovaná čísla problematická, je to, že se často mluví o procentním nárůstu, aniž by bylo jasné, jak vypadal onen výchozí stav.
Ukažme si to na dalším příkladu. Další ze šéfů Roztecu Bekchan Ozdojev koncem srpna prohlásil, že výroba ručních zbraní v koncernu Kalašnikov vzrostla o 40% a výroba naváděných střel Vichr, Strela a Kitolov vzrostla jeden a půlkrát.
Pokud ale nevíme, jaké číslo bylo takhle zvýšeno, tak nemůžeme posoudit, jak významný nárůst výroby to je. O 40% více Kalašnikovů bude pravděpodobně hodně pušek. Ale 150% nárůst výroby raket 9K121 Vichr může klidně znamenat, že výroba se zvedla ze 100 raket ročně na 250. Což může být nepříjemné, ale není to zrovna něco, co by mohlo otočit vývoj války. U některých systémů nárůst produkce o 800% může znamenat, že se jich ročně vyrobí osm na místo jednoho.
Příklady:
Su -34 bylo v roce 2020 vyrobeno 7 kusů.
Vrtulníků Ka-52 bylo v roce 2021 vyrobeno 15 kusů
Motorů NK-32-02, které pohání bombardér Tu-160, byly vyrobeny čtyři kusy ročně.
V jiných případech tvrzení nemusí být vágní, ale pronáší ho Dimitrij Medveděv a je tedy naprosto odloučené od reality. Medveděv nedávno tvrdil, že Ruské továrny vyrábějí víc zbraní, než Ruská armáda spotřebuje.
Co se týče západních zdrojů, tak francouzský institut Action Résilience udělal studii ruské výroby tanků v době před rokem 2022. Došel k závěru, že produkce tanků – jak nových šasi, tak modernizací, byla na maximu v roce 2014 a od té doby klesala.
Jejich současný odhad je, že Rusko má kapacitu v roce 2023 zmodernizovat a opravit ze starých zásob 700 strojů a k tomu postavit 200 nových.
Tento odhad se liší od mého, ale tato studie je dobrou ilustrací metody, s jakou se dá k tomuto problému přistoupit.
Ovšem informace, ze kterých vycházíme, jsou často celkem vágní a nespolehlivé. Takže se podle tradice nejlepších vyšetřovatelů nyní podíváme na peníze.
Ruští vojáci a tovární dělníci konec konců nepracují zadarmo. Takže ruský rozpočet může něco prozradit o celkové úrovni výroby.
Samozřejmě je tu riziko, že tato data mohou být naprosto falešná. Avšak tady je důvod, proč se vyplatí konfrontovat mezi sebou několik různých zdrojů. Za jinak stejných okolností je docela jednoduché podvádět v jedné individuální zprávě a uvést v ní falešné číslo. Podvodník může docela jednoduše změnit číslo ve výkazu zisků. Ale je velmi těžké zfalšovat všechna čísla takovým způsobem, aby zůstala navzájem konzistentní.
Pokud falešně vykazujete neexistující produkci, musíte také vykazovat neexistující zaměstnance, neexistující výdaje na vstupy a energie, neexistující příjmy vašich neexistujících dodavatelů, atd. Je snadné obelhat některé lidi někdy, je složité lhát pořád a všem.
Podívejme se na oficiální ruský rozpočet a výdaje na obranu v miliardách rublů.
rok 2022 – 4 679
rok 2023 – 4 982
rok 2024 – 4 649 (projekce)
rok 2025 – 4 208
Celkové výdaje:
rok 2022 – 27 614
rok 2023 – 29 056
Oficiální čísla v rozpočtu tedy na první pohled neukazují na nějaké masivní nárůsty zbrojení. Navíc se na to musíme dívat v rublech, protože směnný kurz mezi rublem a dolarem skákal víc než klokan po vypití redbulu a při přepočtu na dolary v současném kurzu by nám vyšel až nesmyslný propad.
Na jednu stranu můžeme říct, že výdaje na obranu v Rusku jsou vyšší než výdaje na školství nebo zdravotnictví (V USA, i s jejich mamutím rozpočtem na armádu, jsou výdaje na medicare a medicaid větší položkou v rozpočtu než zbrojení), a že v procentním vyjádření výdaje na obranu rostly rychleji než jakákoliv jiná kategorie s výjimkou výdajů na vnitřní bezpečnost. Ale při poklesu rublu a inflaci tato čísla zrovna netrhají střechu. Navíc nic neříká o Ruském odhodlání vést dlouhodobou válku víc, než projekce poklesu výdajů na zbrojení v letech 2024 a 2025.
Když jsem dříve mluvil o těchto věcech, tak jsem říkal, že tahle čísla v rozpočtu nedávají žádný smysl. 5 bilionů rublů je citelný vzestup oproti 3,5 bilionu v roce 2021 a jsem si jistý, že v Ruském rozpočtu jsou nějaké tajné položky. Jenže pořád vzestup o 1,5 bilionu rublů je při současném kurzu asi 16 miliard dolarů. To prostě nejsou peníze, se kterými jde udělat totální průmyslová mobilizace pro existenciální válku.
Taky si nedokážu představit, že by například ministerstvo financí USA v roce 1942 predikovalo pokles výdajů na obranu pro roky 1943 a 1944. Americké námořnictvo by nebylo schopné postavit stovku letadlových lodí za peníze, které najde zakopnuté pod gaučem.
Navíc pokud jde o válku, tak ta je nákladná i sama o sobě. Jsem si jistý, že velkou část toho zvýšeného rozpočtu spolykaly věci jako zvětšené výplaty. Rusko povolalo statisíce záložníků a nabírá do armády určitě desítky tisíc dobrovolníků. A zároveň s tím, co zvyšuje počty, tak zvýšilo i jejich výplaty.
Zatímco před válkou branec v základní službě dostával kapesné ani ne 100 dolarů měsíčně, tak mobilizovaný motostřelec na frontě může dostávat kolem 2000 dolarů měsíčně plus lokální příplatky. Tyto platby pomáhají přilákat a udržet lidi v uniformě. Ale také to znamená, že mužstvo teď vydělává asi tolik, kolik si před válkou vydělal armádní poručík. Takže Rusko zvyšuje počet lidí v uniformě i jejich výplaty. Takže jen tohle určitě muselo spolykat podstatnou část toho rozpočtového navýšení.
A pak je zde obrovské množství operačních nákladů. Jídlo, podpůrné služby, doprava, palivo, všechno, co udržuje válečnou mašinérii v chodu a zároveň to není výroba nových zbraní.
Takže buďto bude produkce nových zbraní omezena z hlediska rozpočtu, nebo uvidíme zásadní revizi čísel v rozpočtu.
V roce 2022 to tak Rusko udělalo. Rozpočet na obranu 3,5 bilionu rublů byl schválen ještě v roce 2021. V říjnu 2022 bylo oficiálně oznámeno, že je navýšen na 4,7 bilionu rublů a odhaduje se, že spolu s tajným financováním – v případě Ruska například platby všem žoldnéřským armádám – to bylo do konce roku vysoko přes 5 bilionů. A to bylo v době, kdy rubl výrazně posílil.
Můžeme tedy zase očekávat, že teď, když je rubl slabší, bude zase v říjnu oznámeno, že byl rozpočet výrazně překročen.
Reuters už v létě vydaly zprávu, která oznamovala masivní překročení Ruského armádního rozpočtu, jenže zatím nebylo nic oficiálně potvrzeno, takže se tím nebudu zabývat.
Něco tady nehraje…
Když si vezmeme ty největší položky z vojenských rozpočtů, tak to jsou:
-mzdy
-operační náklady
-náklady na výzkum a vývoj
-nákup nového vybavení
Ve srovnání s rokem 2022 by celkové náklady na platy v ruské armádě měly velmi výrazně stoupnout. A samozřejmě také náhrady vyplácené za zranění a smrt v akci.
Při všech těch oznámeních o investicích do výzkumu nových zbraní je nepravděpodobné, že by v téhle oblasti došlo k výrazným škrtům.
Co se týče operačních nákladů a nákladů na údržbu, válka je velmi intenzivní, takže ani tady se ušetřit nedá.
A nakonec Putin tvrdí, že nákupy nových zbraňových systémů se zvýšily 2,7 násobně.
A to vše v době, kdy hodnota rublu klesla o 50% a i Ruské oficiální odhady inflace za tento rok jsou relativně vysoké.
Ve všech oblastech tu muselo dojít k výraznému navýšení výdajů, které by se ale neprojevilo v celkovém součtu? Tajné výdaje by mohly být vysvětlením, ale jen do určité míry. Tady zkrátka něco nehraje.
Cynik by mohl říct, že z propagandistických důvodů jsou řeči o masivním navyšování platů a nákupů nových zbraní pozitivní ale projekce stabilního rozpočtu a nízkého deficitu je také pozitivní a tahle dvě oddělení propagandy se spolu nějak zapomněla domluvit.
Co tedy rozpočet říká tak, jak je – a já osobně se domnívám, že do konce roku dojde k oficiálnímu oznámení, že došlo k jeho masivnímu překročení. Jak to vypadá teď, toto je válečný rozpočet který v zásadě jen šlape vodu. Mohly by v něm být nějaké peníze – pokud budeme předpokládat utajené utrácení – na malé zvětšení produkce některých systémů oproti loňskému roku, ale nejsou tu peníze na celkové zvětšení produkce 2,7 násobně. Ani s trojnásobným rozpočtem oproti roku 2022 bych nečekal, že by se Rusové dostali na 2,7 násobek produkce, protože rozšiřování produkce vyžaduje velké množství sekundárních investic.
Při pohledu na porovnání oficiálního rozpočtu s tím, o kolik se tvrdí, že Rusko navýšilo výrobu, se zkrátka člověk neubrání pochybnostem.
Samozřejmě v Rusku bude velká část toho, za co stát utrácí peníze, podléhat utajení. Ale můžeme se naštěstí podívat na druhou stranu rovnice – jaké jsou příjmy zbrojních korporací v Rusku.
Jsou tu výroční a čtvrtletní výkazy korporace Rostec, která v sobě zkonsolidovala většinu Ruské zbrojní produkce. Rostec je sice státní korporace, ale protože podniká na mezinárodním zbrojním trhu a zakázky ze zahraničí byly do roku 2022 velkou částí jejích příjmů, bylo i její účetnictví a výkazy průhlednější než ruský státní rozpočet.
Rostec tedy zveřejňuje statistiky zakázek, které dostává a jaké systémy pro koho produkuje.
Takže zde jsou data podle webových stránek Rostecu:
V roce 2022 Rostec nesplnil cíl dodávek, ale jen asi o 0,5%. Zvýšil investice oproti roku 2021 o 20%. A jeho příjmy vzrostly na 2,12 bilionu rublů oproti 2,06 bilionu rublů v roce 2021 (ovšem oficiálně za ten rok byla dvouciferná inflace).
Platy vzrostly o 17% (při započtení inflace a přesčasů) a produktivita na zaměstnance vzrostla o 2,5% (což nenaznačuje nějakou revoluci v efektivitě využití zdrojů, ale bylo by zajímavé se podívat na to, jak se tohle číslo počítá).
Rostec zaměstnává 591 000 lidí a jeho ředitel Sergej Čemezov prohlásil, že v roce 2023 přijme dalších 23 000 lidí. Takže méně než 5% nárůst v počtu zaměstnanců.
Produkce Rostecu směřuje ze 45% na civilní trh a 55% tvoří armádní zakázky a toto rozdělení se mezi lety 2021 a 2022 vůbec neposunulo.
Nic z těchto čísel neindikuje několikanásobný nárůst celkové zbrojní výroby.
Když si čtete přepis toho, jak a co Čemezov reportuje Putinovi, tak je to téměř komické – Putin se stále snaží odvádět řeč na produkci T-90 a Lancetů, kdežto Čemezov zatvrzele mluví o produkci civilního zboží.
Z takových veřejných představení pro kamery se zase nepokoušejme číst nějaký podstatný význam. Může to být ale komická vsuvka.
Zásadní je, že víme, že Rostec dostal v roce 2022 armádní zakázky za 1,1 bilionu rublů. A toto číslo má význam kvůli větě, kterou Čemezov pronesl: „Pokud mluvíme o celkovém objemu státních armádních zakázek, tak Rostec se na nich podílí polovinou. Pokud mluvíme o produktech, které se používají ve speciální operaci, tak 80%.“
Takže když provedeme komplikovanou operaci násobení dvěma, vyjde nám, že z rozpočtu v roce 2022 4,7 bilionu rublů tvořily armádní zakázky 2,2 bilionu rublů. Takže zde pravděpodobně nebyl masivní nárůst vojenské produkce.
Uprostřed roku 2022 náměstek premiéra Borisov mluvil o tom, že ruský obranný průmysl zaměstnává asi 2 miliony lidí. Pak odhadnul, že na splnění požadavků v roce 2023 bude průmysl muset přijmout dalších 400 000 lidí. Nárůst o 20%.
Pokud zvýšíme pracovní sílu o 20% a předpokládáme, že noví zaměstnanci jsou stejně produktivní jako starší, a předpokládáme nějaké zvýšení produktivity jako důsledek úspor z rozsahu (například Rostec 2,5%), pak bychom čekali, že celková produkce stoupne o 23%.
Jak zvýšit výrobu 2,7 násobně bez zvýšení produktivity, počtu zaměstnanců, a zvýšení příjmů v prostředí vysoké inflace?
Všechna tato ruská čísla indikují nárůst produkce v řádu desítek procent, ale nikoliv návrat SSSR spamujícího svět nekonečnými stády tanků. Protože z toho, co jsme viděli – nikdo za ně neplatí, nikdo za ně není placen a neexistuje nikdo, kdo by je stavěl.
Ještě existují další Ruská data, která můžeme porovnat – průmyslové indikátory Rosstatu.
Tato čísla měří průmyslový výstup v různých sektorech. Takže pokud se odehrává několikanásobné zvětšení zbrojní výroby, mělo by v grafech Rosstatu být několik čar stoupajících strmě nahoru.
Podle Rosstatu celkový průmyslový výstup vzrostl ve druhém čtvrtletí 2023 o 2,6% oproti stejné době loňského roku. Což se zdá jako celkem uvěřitelné číslo vzhledem k tomu, že průmyslová výroba v Rusku v roce 2022 zažívala velmi těžké období.
Tato čísla samozřejmě neoddělují civilní a vojenskou produkci. Ovšem je to limit. Pokud nám Rosstat nelže tím směrem, že by záměrně snižoval Ruskou výrobní kapacitu, tak není způsob, jak by toho vojenský průmysl produkoval třikrát víc než v roce 2022 aniž by se všechna ostatní průmyslová odvětví v Rusku nenacházela ve stavu absolutního útlumu.
Když Rosstat nechává index stabilní (nebo ho zvětší o 2,5%) a zároveň tvrdí, že došlo k nárůstu produkce civilního zboží, jako je tabák, nábytek a autobusy, tak to ubírá prostor, kam mohla vojenská produkce vyrůst.
Pokud jsou data Rosstatu správná, tak naznačují jen velmi mírné zvětšení celkové zbrojní produkce.
Celkově nám tedy Ruská data dávají velmi zmatený obraz o situaci. Určitě nepodporují Putinovo tvrzení o 2,7 násobném nárůstu produkce a podobné ostatní extrémní odhady. A myslím, že je dost podkladů pro to tvrdit, že Rusko neprodukuje dost materiálu který by byl potřeba k udržení konfliktu o této intenzitě a rozsahu v dalších letech.
Jak Rusko nahrazuje svoji současnou spotřebu materiálu, aniž by na to vydávalo o tolik víc peněz nebo vyrábělo o tolik víc zbraní? Reaktivací vybavení z rezerv. Pokud vezmete tank z dlouhodobého úložiště, tak se to neobjeví ve vašem současném armádním rozpočtu, neobjeví se to jako příjem Rostecu a neobjeví se to v průmyslovém indexu Rosstatu.
Je to jistě levnější a rychlejší než budovat nová vozidla od nuly, ale jsou zde tři velké problémy:
1. Začínáte od nízko visícího ovoce – tedy od vozidel a vybavení v nejlepším stavu a jak válka postupuje, propracováváte se ke starším a méně použitelným strojům. Postupem doby se to stává těžší.
2. Staré vybavení nebude tak dobré jako to nově vyrobené.
3. Je to vyčerpatelný zdroj.
Nakonec se všechna úložiště vyprázdní a vy nebudete mít věc, která by se dala obnovit.
Podívejme se nyní na stroje, které se objevují v rukou Rusů na Ukrajině a které můžeme vizuálně identifikovat. A co se objevuje ve vizuálně potvrzených ztrátách.
V zásadě se pokusíme odhadnout to, co Rusové produkují, podle toho, co Ukrajinci vyhazují do vzduchu.
Vycházíme při tom samozřejmě z několika předpokladů:
1. Rusko nemá veškeré vybavení, které by chtělo. Pokud předvádíte improvizace jako přidělání námořního dvoukanonu z padesátých let na MT-LB, tak je racionální předpokládat, že nemáte dostatek moderních zbraní, které byste použili radši.
2. Pokud Rusko má velkou zásobu moderních zbraní, tak ta by se už na Ukrajině ukázala. A tak bychom ty zbraně viděli na záběrech z dronů a ve statistikách ztrát.
Takže jak by se projevila produkce nového vojenského materiálu na statistikách podle různých scénářů?
Medveděv – Rusko produkuje nekonečno.
Nové vybavení by vytlačilo staré. Stále méně by se na bojišti objevovaly staré tanky a BVP a většinu Ruské výzbroje by teď tvořily T-90M a BVP-3
Rusko se blíží ke konci z dechem:
Vybavení se zhoršuje. Narůstá poměr starých kusů. Nové vybavení mizí.
Dva stupně:
Produkce moderního vybavení nedostačuje na vyzbrojení celé armády ale jen její elitní části. Zbytek je vybavován stále staršími kusy.
Co se týče tankové flotily, toto jsou vizuálně potvrzená data z Warspoting, což je databáze jako Oryx, jen s přísnějšími požadavky a především se snaží přiřadit ke každé ztrátě datum, kdy k ní došlo.
Co se ukazuje je docela dramatické. Na začátku války tvořil 71% procent ruských ztrát tanků nějaký typ T-72. V poslední době toto číslo kleslo na 36%. Podíl starších kusů na ztrátách (T-62, 64, 55) je asi dvojnásobný oproti začátku specoperace.
Ale skutečným příběhem je rostoucí podíl T-80. Ten představoval 23% ztrát na začátku a v současnosti je zastoupen 53%.
To znamená, že ztráty T-72 nejsou nahrazovány dalšími T-72, ale tanky T-80. A to nemůže být důsledek nové výroby, protože poslední T-80 sjel z výrobní linky v roce 1991.
Proč T-80? Existují dvě teorie. Ruští tankisté ho preferují proti T-72 a/nebo ve skladech bylo víc T-80 v lepším stavu.
Ovšem je jedna věc, kterou můžeme říct s jistotou. Ve velké většině se tu nejedná o modernizované modely T-80.
V tomhle grafu jsou rozdělené ztráty T-80 na jednotlivé typy. T-80B/BV je nejrannější model z konce sedmdesátých let. T-80U je modernizace z prostředku osmdesátých let a T-80BVM je nejnovější modernizace s nejlepším vybavením.
Pokud by měli ruští tankisté na výběr, tak si nedovedu představit, že by někdo chtěl raději sedět v T-80B než v T-80BVM.
Co vidíme – na počátku invaze tvořily T-80B 23%, T-80U 59% a T-80BVM 18%. A v poslední době tvoří T-80B více než 80%. Podíl T-80BVM v podstatě zůstal stále stejný a T-80U úplně vyhynul.
Co ukazují data?
Probíhá nějaká modernizace T-80 na standard BVM a ten si tak drží stabilní podíl v celkové tankové flotile navzdory ztrátám. Nejsou produkovány žádné nové T-80U. Většina T-80 v ruských službách jsou staré modely vytažené ze skladu a poslané bez modernizace přímo na frontu. To naznačuje potřebu rychle nahrazovat velké ztráty a nedostatek modernizační kapacity.
Co se týče úplně nové produkce, tak tu zastupuje T-90M, který byl zařazen do služby těsně před válkou. V první fázi války tvořily většinu T-90 starší modely. Letos v létě T-90A úplně mizí a díváme se na samé T-90M.
Dále se můžeme podívat na hlavní typy bojových vozidel pěchoty. Tři pásová vozidla pěchoty jsou BMP-1, BMP-2 a BMP-3. BMP-3, jak číslo naznačuje, je nejmodernějším typem a je jediným, který se stále vyrábí. BMP-2 bylo před válkou standardem Ruské armády a nejpočetnějším typem ve službě. Existoval pro něj i modernizační program a balíček upgradů. BMP-1 bylo revolučním strojem v roce 1960 a z větší části už bylo vyřazováno ze služby. Díky sovětskému dědictví ovšem existovalo několik tisíc kusů v rezervě.
Pokud by Rusko masivně zvyšovalo výrobu, tak bychom čekali, že v průběhu doby poroste zastoupení BMP-3.
Místo toho vidíme jeho přibližně stabilní zastoupení. Na počátku války tvořilo 23% a nyní tvoří 16%. Ovšem podíl BMP-2 se výrazně snížil. Ze 65% na začátku války na 40% v letošním létě. A nejpočetnějším bojovým vozidlem Rusů se stává BMP-1 vytažené z rezerv.
Pokud by ruský průmysl byl schopen udržet krok se ztrátami, tak bychom tohle neviděli. Rusko by nemělo potřebu vytahovat BMP-1.
Co se týče obrněných vozidel, tak vyšší produkce neznamená dostatečná produkce. Pokud se před válkou produkovalo 200 BMP-3 ročně, tak ani když toto číslo ztrojnásobíte nebo zečtyřnásobíte, nepokryjete vizuálně potvrzené ztráty, která Ruská armáda během roku zaznamenala, nemluvě o ztrátách ke kterým dochází v důsledku nehod nebo opotřebení.
Obrovské měřítko spotřeby vybavení se projevuje v ruských skladech zbraní. Je to toto dědictví SSSR co Rusku pomáhá pokrýt rozdíl mezi výrobou a spotřebou. Můžeme to ilustrovat na jednom příkladu. Před několika měsíci Covet Cabal počítal ze satelitních snímků počty kusů v ruských dělostřeleckých skladech. A dopočítal se úbytku z 12 000 kusů na 7 000 kusů. To je úbytek 5000 kusů!
Ovšem některé satelitní snímky v tomto výzkumu byly staršího data. Například neměl novější snímek největšího Ruského skladu dělostřelectva než ze srpna 2022. Já jsem byl zvědavý, jestli tento trend pokračoval, takže jsem si objednal satelitní snímkování této lokality. Z analýzy pixelů na obrázku nám vyplynulo, že mezi srpnem 2022 a červencem 2023 ubylo dalších 1500 dělostřeleckých kusů.
Nejen, že toto znamenalo, že do června 2023 v Rusku zmizela ze skladů více než polovina jejich dělostřeleckých kusů, ale osvětluje ním to i rozměr tohoto výrobního problému.
Rusko má ještě tisíce kusů ve skladu a možnost dostat další od Severní Koreje. Ale žádná země na světě nedokáže produkovat dělostřelecké kusy a náhradní hlavně tempem, jakým jsou zde spotřebovávány.
Rusko mělo na skladech obrovský počet dělostřeleckých kusů. Ale pokud je nevytahují jen proto, aby je schovali někam do jeskyně, tak jim dojdou.
A co letectvo?
Co se Ruského letectva týče, tak analýza poměru mezi ztrátami a nově vyrobenými kusy může být velmi prostá. Poslední MiG-31 byl vyroben v roce 1994. Poslední Su-24 v roce 1993. Takže pokud je jakékoliv z těchto letadel, jako například Tu-22M zasaženo třeba dronem na letišti, jedná se o nenahraditelnou ztrátu.
Podobná je situace s vyloďovací lodí Minsk, která byla zničená v Sevastopolském suchém doku střelou Storm Shadow.
Co se týče nejmodernějších ruských strojů, tak v roce 2020 byly vyrobeny 3 kusy Su-35 a 2 kusy Su-34. A celková výroba byla poměrně skromná.
Někteří komentátoři zdůrazňují schopnost Ruska držet krok se Západem například ve výrobě dělostřelecké munice. Jenže Lockheed-Martin za jeden rok vyrobí víc F-35 než bylo vyrobeno Su-34 za celou dobu jejich produkce.
Zkrátka neexistuje kapacita pro to, aby Ruské letectvo znatelně expandovalo. A velkou část jeho současných letadel v provozu představují stroje, jejichž ztráta je doslova nenahraditelná.
Jedinou výjimkou z tohoto celkového obrazu Ruské vojenské produkce je výroba levných dronů. Zde pro Rusy vypadá obrázek o něco růžověji.
Existuje řada důvodů, proč jsou drony jiné než ostatní vojenská produkce. Za prvé drony jsou pro boj na Ukrajině velmi důležité a jejich význam stále roste.
Za druhé na rozdíl například od tanků, kde je ve hře jen rozšiřování stávajících výrobních kapacit, celá výroba dronů je úplně nebo z větší části nová.
Ukrajinci byli z počátku v užívání dronů napřed a vyvinuli nové postupy a taktiky. Ale jejich produkce zůstala z větší části fragmentovaná a závislá na dobrovolnictví.
Ruská vláda oproti tomu plánuje vytvořit velkou továrnu na svůj klon dronů Shahed, investovat do pořádného kapitálového vybavení a rozběhnout hromadnou výrobu. Tento podnik nyní vzniká v Tatarstánu.
Vlády mohou být pomalé a nepružné – obzvláště v Rusku. Ale vlády mohou na problém hodit obrovské množství peněz a jednat ve velkém měřítku.
Co se týče hodnocení toho, jak Rusko pokročilo už teď – to je obtížné. Je to Rusko, a tak tu máme spoustu kouře a zrcadel – někdy doslovně, jako v reportáži o výrobě dronů Lancet, kde byla ukázaná hala obložená zrcadly, aby se tak počet jevil opticky co největší.
Jsou ale důvody ke znepokojení. V neposlední řadě proto, že z hlediska potřebných dílů a dodavatelských řetězců jsou základní drony velmi snadno vyrobitelné. A protože drony jsou levné, tak i kdyby Rusko nelhalo ve svém rozpočtu a dalších hospodářských datech, tak výroba dronů by tvořila jen zlomek z těchto čísel.
A na výrobu dronů si můžete dovézt všechno, co je třeba, protože díly k tomu nejsou vojenským vybavením a nejsou kontrolované. Některé ukořistěné Ruské drony obsahují hodně západních komponent. Ale toto nejsou citlivé technologie a nepodléhají vývozním kontrolám.
Jestli se na straně Západu pracuje na účinných protiopatřeních nebo alespoň na podobném škálování masové produkce dronů je zatím otevřenou otázkou.
Na závěr je dobré zopakovat – ne všechno vojenské vybavení se opotřebovává stejným tempem. „Něco“ dojde jako první a pokud toto „něco“ je kritické pro úspěšné splnění mise, je to bod selhání. Ruská armáda má své potenciální body selhání.
Sklady tanků a děl se v Rusku například velmi viditelně vyprazdňují. Což znamená, že pokud bude zachována intenzita bojů, tak Rusku tento zdroj dojde. A až se to stane – nebude mít Rusko žádné dobré možnosti.
Kritická podmínka aby se toto splnilo je přesně tato – pokud bude zachován dostatečný tlak. Pokud nebude Ukrajina schopná působit Rusku ztráty stejným nebo vyšším tempem jako dosud, pokud nebude mít dost munice, vybavení, střel s dalekým dosahem a vlastních zásob, pak existuje riziko, že intenzita konfliktu klesne do bodu, kdy ruský průmysl bude schopen nahrazovat utrpěné ztráty a válka se pro něj – alespoň z hospodářského hlediska – stane udržitelná.
Pokud bychom se snažili předpovědět přesný čas selhání, tak narážíme do tohoto problému – závisí to na tom, jak bude vypadat míra opotřebení, která se může měnit podle toho, co Ukrajinci dostanou a podle toho, jak se tomu budou Rusové schopni přizpůsobit. Tak lze vytvořit několik scénářů.
Vytrvat!
Čísla, která dnes máme, indikují, že pro Západ je zcela možné dodat Ukrajině dostatek vojenského materiálu, aby tato vyhrála v opotřebovací válce. Ale není jisté, že se to stane.
Toto je možná ta nejméně příjemná možnost pro západní politické vedení. Kdyby byla Ukrajina už tak silná, že by její vítězství bylo jisté, tak by nemuseli udělat už žádné složité rozhodnutí. Kdyby bylo Rusko tak silné, že by vítězství Ukrajiny bylo nemožné, tak by mohli říkat, že nemá žádnou cenu posílat další pomoc. Jenže ve scénáři, kde můžeme v reálném čase pomocí satelitů vidět, jak Rusku ubývají síly a ztenčují se mu kritické zásoby v úložištích a je zcela očividné, že ruský průmysl nedokáže produkovat dost, aby pokryl současnou úroveň ztrát, tak toto rozhodnutí, co s tím udělat, zde existuje.
Překlad originálního videa Vláďa Krupa
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!