Rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci prezidentské trestněprávní imunity očekávaně vyvolalo množství emocí a mnohdy přehnaných reakcí, přičemž některé z verdiktu dělají něco, čím vůbec není.
Co vlastně dnešní verdikt NS znamená a co neznamená? Znamená, že NS rozeznává 3 druhy jednání prezidenta:
1) Jednání oficiální učiněné v rámci jeho „conclusive and preclusive powers“, tj. výlučných pravomocí,
2) Jednání oficiální,
3) Jednání neoficiální.
S každým z výše uvedeného se pojí imunita v různém rozsahu.
U jednání neoficiálního je situace nejjednodušší: žádná imunita, plná odpovědnost.
U zbylých dvou druhů je to již složitější. U jednání učiněného v rámci výlučných pravomocí NS shledal absolutní imunitu.
Co jsou nicméně ony „conclusive and preclusive powers“?
Jde o pravomoci Ústavou svěřené výhradně prezidentovi, do nichž Kongres nesmí zasahovat, a které nepodléhají soudnímu přezkumu. Jde např. o pravomoc udělovat milost či pravomoc odvolat úředníky exekutivy, které sám předtím jmenoval („kdo jmenuje, odvolává“).
Kroky prezidenta podniknuté v rámci těchto výlučných pravomocí spadají dle NS pod absolutní imunitu a nelze u nich vyvozovat trestní odpovědnost. Lze tak v tomto směru hovořit spíše o indemnitě, tj. imunitě zasahující až do hmotněprávní sféry.
Ne všechny oficiální kroky prezidenta jsou však současně automaticky kroky učiněnými v rámci „conclusive and preclusive powers“. Tímto se dostáváme k poslednímu druhu jednání, jednání oficiálnímu. K tomu se NS vyjádřil následovně:
Jde o kroky, k nimž prezident potřebuje souhlas Kongresu, případně kroky v oblasti, v níž existuje souběžná pravomoc prezidenta i Kongresu. Toto je nejkomplikovanější oblast, zejména co se týče rozlišení, které jednání je oficiálním, a které již neoficiálním (nekrytým imunitou).
Zde NS shledal, že absolutní imunita není automaticky dána, existuje zde nicméně určitá „presumpce imunity“. Tuto dovodil NS z obecného principu dělby moci a specifického postavení prezidenta v ústavním systému, jakož i z precedentů Nixon v. Fitzgerald a US v. Nixon.
Co ale verdikt NS neznamená? Neznamená zastavení Trumpova stíhání. Většinové stanovisko zdůrazňuje, že usilovalo o vytvoření obecného vzorce, obecně aplikovatelného souboru principů i pro futuro, nikoli pouze pro Trumpův případ. Vyjádřilo se však i konkrétně k jeho kauze.
Většina rozdělila obvinění proti Trumpovi na několik částí, a to zejména komunikaci s Ministerstvem spravedlnosti, komunikaci s viceprezidentem, komunikaci s orgány států a komunikaci směřovanou příznivcům, respektive veřejnosti obecně.
Stran bodů obvinění týkajících se komunikace a jednání směrem k Ministerstvu spravedlnosti NS dovodil, že jde o jednání v rámci „conclusive and preclusive powers“, tedy chráněné absolutní imunitou a poukázal, že i prokuratura fakticky souhlasila, že se jedná o oficiální pravomoc.
Jde však o jediný bod, v němž NS přímo zasáhl do probíhající trestní kauzy. Ve zbytku judikoval, že bude na nižších instancích, aby znovu zkoumaly, zda se u ostatních kroků (směrem k viceprezidentovi, veřejnosti, atd.) jedná o oficiální či neoficiální jednání.
NS tak ponechal stále velký prostor pro nalézací soud, aby se věcí znovu zabýval při zohlednění závěrů NS, avšak (jak vícekrát v odůvodnění avizuje) nehodlá v této sféře činnost nalézacího soudu nahrazovat či si ji přisvojovat. Rovněž NS zdůraznil vázanost prezidenta právem.
Argumentace většiny vyzdvihuje důležitost dělby moci na straně jedné a rovněž potřebu nerušeného a bezpečného výkonu exekutivních pravomocí prezidenta, s níž dle ní tvůrci Ústavy počítali. Rozhodnutí nevychází z explicitního znění Ústavy, nýbrž z obecných principů a historie.
Předseda Roberts, autor většinového stanoviska, verdikt shrnul krátce, přičemž současně zkritizoval jednoduše řečeno „přehánění“ disentujících. Nutno podotknout, že tato kauza byla pro institucionalistu, jakým Roberts je, jako dělaná a nepřekvapivě se sám ujal sepsání stanoviska.
Dnešní, byť důležité, rozhodnutí tak není apokalypsou, není zmocňovacím aktem, který by z prezidenta činil nedotknutelného diktátora. Na druhou stranu je otázkou, zda skutečně konstrukce NS je správná, když Ústava na téma imunity mlčí.
„And where the Constitution is silent…“
Podotýkám ještě, že Trump žádal po NS dovození mnohem širší imunity, s čímž se však většina neztotožnila a interpretaci prezentovanou Trumpem odmítla.
Autor je právník, převzato z jeho Twitteru.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
