Je snadné být ukvapený. Je těžké být statečný. Je hanebné být zbabělý. Musíme si vybrat – budeme jako Jefta a jeho dcera, nebo uděláme správná rozhodnutí?
Společenská akceptace manželství bez ohledu na pohlaví vede společnost k značnému přesunu moci z jednotlivců na stát. Kampaň „manželství pro všechny“ a hnutí genderové identity, které je s ní propojeno, budou mít existenciální dopad na společnost v měřítku národním i celosvětovém. Bezstarostná většina si tento dopad neuvědomuje, ale ti, kteří usilují o centralizovanou moc byrokratického státu, ho všeobecně oslavují.
Málo lidí si uvědomuje, že autonomní rodina slouží jako útočiště, jako ochranné pásmo mezi jednotlivcem a státem. Pojem stejnopohlavního manželství se pak jeví jako dokonalý nástroj ke zničení této autonomie a převedení moci na stát.
Uznání a zvýhodnění manželství je způsob, jak stát povzbuzuje biologické rodiče k tomu, aby zodpovědně plodili, přiváděli na svět a vychovávali vlastní děti, a to nikoliv kvůli sobě, ale kvůli dětem samotným. Jde o jediný legitimní zájem, který stát na manželství má. Jediný platný způsob tohoto uznání má paušální dosah, bez ohledu na úmysl konkrétního páru děti mít. Opodstatněného zájmu státu na manželství se romantická láska žádným způsobem netýká a při představě, že by tomu bylo jinak, bychom se všichni měli třást strachy.
Je ironií, že koncepce stejnopohlavního manželství v sobě přechovává zárodek vlastního sebezničení. Protože stejnopohlavní manželství nevede přirozeně ke vzniku dětí, stát může – či vlastně musí – použít naprosto novou právní normu k tomu, aby prakticky jakékoli uskupení jednotlivců uznal za rodinu.
Jelikož stejnopohlavní spojení závisí, pokud jde o reprodukci, na třech osobách, vyvolávají státní regulaci v masivním měřítku nejen pro stejnopohlavní dvojice, ale v konečném důsledku a ve jménu „rovnosti“ pro všechny rodiny.
Právě tak se kampaň za ukončení právního uznání manželství jako svazku muže a ženy chystá oslabit automatické právní uznání biologického otce a matky dítěte za jeho rodiče. Jakmile se stát rozhodne uznávat stále různorodější vztahy a rodiny, zmizí důvody pro uznání „rodiny“, která má jedinečný účel. A za nepřítomnosti takovéhoto odůvodnění se dříve či později dostaneme do bodu, kdy nebude uznávána vůbec žádná forma rodiny. V tomto kontextu se biologická matka a otec nepokládají za rodiče v právním smyslu, i když svou rodičovskou odpovědnost chtějí s nadšením společně přijmout.
Chaos na obzoru
V současné době se nacházíme v přechodné fázi narůstajícího chaosu. Už teď můžeme vidět v naší americké společnosti některé, do značné míry neočekávané, důsledky stejnopohlavního manželství; mnohé z nich jsou tragické a všechny navýsost nebezpečné pro autonomii rodiny a lidskou svobodu.
Argumenty pro stejnopohlavní manželství jsou nyní používány k propagaci polygamie, incestu a různých dalších sexuálních „orientací“, které si žádají rovná práva. Mainstreamová médi a Hollywood oslavují a propagují změny pohlaví nejen u dospělých, ale i u dětí. A také u rodičů. Transgenderoví aktivisté rovněž prosazují „genderově neutrální“ veřejná zařízení, která poškozují soukromí, zejména žen a dětí.
Jsme také svědky narůstající legislativy, která uznává tři a více rodičů jednoho dítěte. Stoupá obchodování s dětmi i s biologickými materiály potřebnými k jejich produkci. Ženy v rozvojových zemích se prodávají jako náhradní matky, do jejichž děloh se implantují dárcovská vajíčka, a mezi matku a dítě se tak vnáší další stupeň separace. Anonymní dárce spermatu může v jedné geografické oblasti zplodit desítky, ba stovky polovičních sourozenců, kteří nevědí o svém pokrevním spojení.
LGBT lobby navíc přerostla do globálních rozměrů a hodlá celý soubor „práv“ nuceně vyvážet do rozvojových zemí, které o žádnou jeho část nestojí. Současná americká administrativa mezitím hrozí, že zastaví podporu chudším zemím, které v oblasti LGBT nepůjdou s dobou.
Rozpadem instituce manželství může do vzniklého vakua vstoupit stát s větší regulací osobních vztahů. Směřujeme k takové redefinici manželství, v níž primární právní pravomoc nad dětmi bude mít stát, nikoliv rodiče. Ve skutečnosti jde o vrcholně falešnou vábničku a předzvěst puče centrálního plánování.
Jde o válku na mnoha společenských frontách: proti jazyku, identitě, svobodě projevu, soukromí a svobodě sdružování.
Tyto body snadno propojíme, všimneme-li si, jak hnutí za stejnopohlavní manželství už teď ovlivňuje a ovládá mnoho oblastí našeho života ve společnosti. Vize, která vznikne, však není obrazem společnosti sestávající z dobrovolných pospolitostí – místo toho vidíme společenství atomizovaných jednotlivců, kteří se sdružují výlučně podle libovůle státu.
Skutečnost, že hnutí za stejnopohlavní manželství jakoby přes noc přerostlo v molocha, odhaluje, že nikdy nešlo o přirozený vývoj, ale v podstatě o velmi křehkou kampaň, která nemůže tolerovat žádný disent. Udržuje se při životě ovládáním jazyka a vztahů – především pomocí tvrdých trestů pro disidenty – a mezitím kolonizuje každý národ a každou mysl.
Jsme společností, jež se potýká s proměnou, kterou si nezvolila z vlastní vůle, ale pod virtuálním mečem.
Ovládnutí identity
„Manželství pro všechny“ je založeno na právním zrušení rozdílu pohlaví u partnerů v manželství a opírá se také o myšlenku zrušení identity každého člověka jako muže či ženy.
Až do rozhodnutí Nejvyššího soudu USA v případě Windsor (v roce 2013), které zvrátilo zákon o obraně manželství, písmeno T jako transgender ve zkratce LGBT ve veřejnosti téměř nikdo nevnímal. Dnes dělá transgenderová lobby co může, aby prosadila další antidiskriminační zákony související s genderovou identitou.
Každý z těchto zákonů obsahuje předpoklad, že se nikdo nerodí jako muž či žena a pohlaví je mu možno libovolně „přiřknout“ neboli „určit“ při narození. Toto tvrzení má rozměry seismického otřesu, které si – jak se zdá – zákonodárci v první chvíli nevšimli. Redefinuje totiž lidskou přirozenost univerzálně, takže nakonec nikdo není právně mužem či ženou. A jelikož nikdo není právně mužem či ženou, pak právně není ani otcem a matkou, anebo synem či dcerou. Mnohé vlády již skutečně termíny „otec“ a „matka“ ve formulářích nahrazují pojmy „rodič 1“ a „rodič 2“.
Každý člověk přichází na svět stejně a bez výjimky jako dítě v důsledku biologického spojení jednoho muže a jedné ženy. Občanské manželství je způsobem, jímž společnost tuto skutečnost uznává jednotně pro všechny své občany. Toto uznání rovněž předpokládá, že jednotka matka-otec-dítě, která vychází z biologického svazku, má právo společně žít a růst jako autonomní rodina.
Toto přirozené právo – právo, které odjakživa chápeme jako nezcizitelné a samozřejmé – je však dnes terčem vážného útoku.
Zničení soukromí a kontrola osobních vztahů
Celý pojem „nediskriminace na základě genderové identity“ (plod stejnopohlavního manželství) je receptem na vymazání soukromí z našeho života. Zatímco stále více a více lidí, podněcovaných popkulturou – obzvláště mladých – sdílí na internetu bez zábran své sexuální zvyky, vidíme mizet přesvědčení, že sex je soukromá záležitost. Někteří dokonce dospěli až k akceptování myšlenky, že jsme ztratili nejen soukromí, ale dokonce i právo činit si na něj nárok.
Stejnopohlavní manželství a transgenderový projekt prosazují etatizaci sexuality, která připomíná slavný román Konec civilizace aneb překrásný nový svět od Aldouse Huxleyho. Svědčí o tom zejména nárůst legislativy sloužící k míšení pohlaví na veřejných toaletách, v šatnách a středoškolských sportovních týmech, což v podstatě znamená, že muži mají automaticky přístup do zařízení pro dívky a ženy.
Stále více se umožňuje měnit pouhým prohlášením „genderovou identitu“, která je chápána jako proměnlivá. Neničí se tím jen soukromí sexuální, ale soukromí ve všech našich osobních vztazích. Politická korektnost je režim, který působí tím, že diktuje veškerou osobní komunikaci celé společnosti. Podporuje dohlížecí stát, který zabíjí důvěru a intimitu.
Zatímco vstupujeme do doby, která v rostoucí míře schvaluje polygamii, incest a obchodování s dětmi, je dítě stále opuštěnější. Vrháme ho do moře bez jakékoliv předpokládané vazby na matku, která ho porodila či otce, který ho zplodil. Na existenciální otázku – kdo jsem a odkud jsem přišel – je odpovědí jen mlčení.
Ve společnosti, která neuznává rozdíly mezi pohlavími, nemohou existovat žádné automaticky uznávané matky a otcové nebo synové a dcery. Uvolnění rodinných vztahů povede k řetězové reakci, která oslabí veškeré osobní vztahy ve společnosti. A jsme-li všichni zákonem vykleštěni, nezbývá nám než zcela osamoceně čelit státu.
Pojem stejnopohlavního manželství poskytuje precedent, podle kterého mohou aktivisté za práva „singles“ argumentovat tím, že sama existence manželství představuje diskriminaci osaměle žijících jednotlivců. To by umožnilo soudům dát ránu z milosti jakémukoliv státnímu uznání manželství, a tedy i rodiny. Jakmile k tomu dojde, bude stát uznávat naše manželské a rodičovské vztahy jen podle vlastní libovůle. Je to program, podle něhož by pokrevní svazky byly stále bezvýznamnější a všechny „rodiny“ by musely být registrovaným partnerstvím, založeným na smlouvě regulované státem.
Oddělení dětí od základní biologické jednotky – od jejich původu, od povědomí o tom, kdo jsou rodiče, kteří jim dali život i od jejich péče – povede s určitostí ke vzniku celé řady patologií ve společnosti. A LGBT lobby má v úmyslu exportovat je do celého světa.
Vždycky šlo o centrální plánování
Stejnopohlavní manželství vzniklo jako vnitřně rozporné v důsledku nepříjemné skutečnosti, že stejnopohlavní páry nemohou samy o sobě plodit děti. Takto pojaté manželství vyžaduje, aby stát na počátku zásadně redefinoval manželství jako sterilní vztah pro všechny zúčastněné. Rovněž potřebuje, aby děti – které biologicky počne, zplodí a porodí jen pár – přestaly být tím zájmem, který má stát na manželství. Je to recept na rozdělení rodin, nikoliv na jejich spojování. Dokonalý recept pro centralizovaný stát.
Tyto skryté skutečnosti nevypadají na denním světle dobře. Proto kampaň za stejnopohlavní manželství do značné míry závisí na pastování ignorance veřejnosti a na výrazně omezované veřejné diskusi. A ačkoliv se tato kampaň svou rétorikou o „rovnoprávnosti“ dovolává morálky, potřebuje k vlastnímu přežití zničení všech náboženských mravních kodexů.
Stejně jako u všech totalitních revolucí, může LGBT lobby vyhrát jen pomocí útoků ze zálohy, úskoků a vynucené spolupráce, a také pomocí značné neinformovanosti a dobré vůle mas. Nemůže strpět žádnou opozici, a proto se vnucuje celosvětově formou jednoho z nejdalekosáhlejších hnutí kulturního imperialismu, jaké kdy svět poznal.
Aby se tato kampaň prosadila, musela proniknout prakticky do všech komunikačních prostředků. Je to rozsáhlá síť, která zahrnuje média, Hollywood, akademická prostředí, školní vzdělávání, zdravotnické a právní instituce, korporátní Ameriku i náboženské semináře. Abychom uvedli alespoň některé z nich. Jejich agenda závisí do značné míry na potlačení a ovládnutí komunikace, na diktátu politické korektnosti, a to v tak masivním měřítku, že prostě není možné, aby byla založena na pravdě.
Třebaže myšlenka stejnopohlavního manželství byla při svém vzniku křehká, hlásá se v nových předpisech, které státu umožní upevnit dostatečně centralizovanou moc, aby rodinu jako přirozenou zprostředkující instituci dokázal zcela zničit. Jestliže k tomu dojde, ocitneme se na neprobádaném území…
* * *
Text je zkrácenou kapitolou „Společnost a svět“ z knihy Jeftovy děti: Právo na dítě nebo práva dítěte?, kterou v českém překladu vydala v roce 2021 Aliance pro rodinu.
„Když homosexuální pár svůj celoživotní vztah začíná, je si vědom, že nebude mít vlastní děti. Rozhodl se proto, že si tak či onak opatří dítě někoho jiného, čímž bezbrannému dítěti způsobí dvojí pohromu.
Pohroma č. 1: Dítě bylo více či méně násilně odtrženo nejméně od jednoho z rodičů, kteří mu dali život. A pohroma č. 2: Dítě je zajatcem falešné rodičovské autority nejméně jednoho dospělého, který není jeho rodičem.“
Takto tvrdě a bez servítků popisuje hlavní editor knihy Robert Oscar Lopez osudy dětí, jež se ocitnou v soukolí stejnopohlavních vztahů. Ví, o čem hovoří, sám v takovém svazku vyrostl. Po neklidném mládí pak až na hraně zralého věku nakonec nahlédl „nepochopitelnost“ mnoha oblastí svého vlastního života jako odraz „nepochopitelných a bizarních životních podmínek“, v nichž se nacházel jako dítě ve věku, kdy byl ještě příliš malý na to, aby do toho mohl mluvit.
Toto poznání určilo jeho další životní i tvůrčí směrování. V roce 2015 spolu se spisovatelkou Brittany Kleinovou napsal a z textů mnoha dalších přispěvatelů sestavil knihu o Jeftových dětech. Autoři v knize popisují způsob, jakým se nejen do americké legislativy dostalo tzv. stejnopohlavní manželství a varují před nezamýšlenými, leč nevyhnutelnými důsledky…
Jeftovy děti. Tak Lopez označuje děti vyrůstající ve stejnopohlavních partnerstvích. To podle kratičkého příběhu ze starozákonní knihy Soudců. Bývalého pobudu a hejska Jefta po letech odloučení povolají bratři, ve chvíli naléhavé potřeby, aby šel spolu s nimi do bitvy, a když se pak vítězně vracejí, Jefta rozjařen a bez rozmyslu přísahá, že obětuje to, co mu první vyjde vstříc – a vůbec mu nepřišlo na mysl, že první vyběhne jeho dcera… Tak vidí autoři osud dětí v homosexuálních párech: nevinné děti, obětované (lidem, ne bohům), aby byl dodržen ukvapený slib…
„Je snadné být ukvapený. Je těžké být statečný. Je hanebné být zbabělý“, píše Lopez v úvodu. „Musíme si vybrat – budeme jako Jefta a jeho dcera, nebo uděláme správná rozhodnutí?“
* * *
Knihu lze zakoupit v e-shopu na www.alipro.cz.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!