V Německu se prý ženy čím dál častěji stávají obětmi sexuálních útoků ve veřejné dopravě. Řešením mají být vagony pouze pro ženy. Mě to nijak neuráží. Nevadí mně pánské kluby a má-li něco sloužit výhradně ženám nebo výhradně mužům, nemám také námitek – a to tím spíš, je-li k tomu dobrý důvod.
Odolám pokušení zasadit tuto zprávu do kontextu nedávné kampaně v pražské MHD „Zírání je obtěžování“, zejména tedy s důrazem na to, jak autoři podobných kampaní pracují s daty (totiž kreativně). Naopak připustím, že jde v Německu o reálný problém, jehož řešením se má smysl zabývat. A Zelení navrhují vagóny v metru vyhrazené pouze ženám.
Kdo je žena?
Má to dvojháček. První hrot je přímočarý: aby bylo možné cokoli vyhradit pouze ženám, musíme si odpovědět na otázku, kdo je žena. A to v dnešní době není vůbec snadné. Pochybnosti na dané téma mohou být příčinou mnohých nepříjemností. Takže prvně by bylo na místě, aby Zelení vyjasnili, kterou z definic ženy, jež se dnes nabízejí, mají v tomto případě na mysli.
Druhý hrot je podmíněný. Nerad někomu něco podsouvám, ale důvodně se domnívám, že Zelení by souhlasili s Danielem Radcliffem: „Transgender ženy jsou ženy. Jakékoli tvrzení o opaku popírá identitu a důstojnost transgender lidí a je proti všemu, co nám říkají profesionálové z řad lékařů, psychologů a dalších pracovníků, kteří jsou v tomto tématu mnohem odborněji způsobilí než Joanne nebo já.“ Tedy za předpokladu, že Zelení smýšlejí právě takto, a toto své smýšlení by vtiskli do navrhovaného řešení, vidím tento jejich návrh jako pro ženy potenciálně nebezpečný. Pro úplný pořádek: já v dané otázce nesmýšlím jako Daniel Radcliff… čili jako je (pro mě) muž „samec člověka“ (ctění pánové prominou), je pro mě žena „samicí člověka“ (ctěné dámy prominou)… a pro lidské samice tedy může zmíněný návrh být, obávám se, opravdu nebezpečný.
Kritici názorů, které má v dané otázce pan Radcliff, správně poukazují na riziko, že se muž (lidský samec) ocitne v ženské věznici, a to jen proto, že se za ženu prohlásí. Není to jen teorie, už se to řeší i v praxi, ale těch případů je – s ohledem na vážnost situace – přece jen relativně pomálu. Pod takovým drobnohledem nemohou logicky být dámské toalety, ale vstup lidských samců i do těchto prostor s sebou nese nemalá rizika. Ovšem důvody pro trvání na oddělených toaletách (dle pohlaví) jsou pádné, primárně nikoli bezpečnostní. To takové vagóny jen pro ženy jsou pouze dalším případným místem, na kterém nebudou mít ženy žádné zastání, pokud se na něm ocitnou s široko-daleko jediným lidským samcem – násilníkem vydávajícím se účelově za ženu. Důsledky jsou zkrátka podobné, jako v případě no-gun zón, tedy prostor, kam je zakázáno přinést palnou zbraň: ten, kdo je odhodlaný takový zákaz nerespektovat, si může být prakticky jistý, že je tam ozbrojený on sám a nikdo jiný; všichni odstatní jsou bezbranní a tak vydaní na jeho milost a nemilost.
Samci ve vagoně
Je-li žena (lidská samice) obtěžována mužem (lidským samcem) v běžném vagónu, může se jí zastat jiný muž (lidský samec), přičemž lhostejné, zda se takový násilnický samec vydává za ženu nebo ne. Opatření, která mají být součástí případného zřízení vagónů jen pro ženy, mohou docela dobře zafungovat, pokud do takového vagónu vstoupí muž, který se za ženu nevydává… o tom v podstatě nepochybuji. Ale jak systém zafunguje v případě, že žena bude obtěžována lidským samcem, kterého však bude – protože se tak on sám rozhodne – nutné považovat za ženu? Vždyť takového lidského samce nebude možné z vagónu jen pro ženy ani vykázat…
Autor je předsedou Konzervativní strany.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
