Kandidáti byli vybráni po pečlivém zhodnocení jejich politické připravenosti, zkušeností ze soudní praxe a zejména pak angažovanosti na prosazování a uskutečňování záměrů socialistického soudnictví.
Diskuse o vhodnosti jmenovat ústavním soudce Roberta Fremra přes víkend zesílily. Někteří senátoři se upnuli k myšlence, že i přes schválení ze strany Senátu by jej prezident soudcem Ústavního soud jmenovat nemusel. To by byl panečku ústavní precedent! Vlastně nevím, jestli o něj stát.
Když už se provádí toto opožděné historické zkoumání úlohy Roberta Fremra v komunistické prorežimní justici, navrhuji zaměřit se na archiv předsednictva ústředního výboru Národní fronty a České národní rady.
Předsednictvo ústředního výboru Národní fronty totiž Roberta Fremra dne 20. února 1989 navrhlo jako kandidáta na soudce Nejvyššího soudu ČSR. Ve vztahu k němu (ale i všem dalším kandidátům, to je třeba čestně přiznat) uvedlo:
„Kandidáti byli vybráni po pečlivém zhodnocení jejich politické připravenosti, jejich zkušeností ze soudní praxe a zejména pak jejich angažovanosti na prosazování a uskutečňování záměrů socialistického soudnictví.“
Samotná volba proběhla na 14. schůzi České národní rady v úterý 28. března 1989 jako bod VIII. (sněmovní tisk 110). Místopředseda ÚV NF na ní uvedl, že „všichni kandidáti se podílejí na politickém a společenském životě na pracovištích i mimo ně“.
Samozřejmě chápu, že se takto v té době mluvilo, ale pointa je v tom, že jak ústřední výbor Národní fronty, tak Česká národní rada bez pochyby musely mít k dispozici kádrový spis nebo kádrový posudek, protože jmenování soudce nejvyššího soudu je věc, která se ani tehdy neodehrávala spontánně na členské schůzi JZD. Chce se mi věřit, že si tyto materiály prezidentův panel odborníků obstaral a že v nich nenalezl nic, co by mohlo kandidáta konfrontovat s jeho tvrzením, že nebyl prorežimním soudcem.
Pokud se tak nestalo, nemohl by se tohoto úkolu někdo zhostit? Nepředpokládám, že je to nepřekonatelně obtížná práce.
Nechci působit jako zastydlý lovec komunistů. Vím, že tahle éra už skončila. Každý má právo na pokání a obrácení. Jeho předpokladem ale je podívat se pravdě do očí. Mezi senátory patrně sílí přesvědčení, že byli obelháni.
Autor je advokát, publikuje na svém blogu Právo v dešti.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme