Milí čtenáři, minulý článek byl hodně vážný, je tedy na čase trochu pootočit knoflíkem regulátoru s nápisem HUMOR a dopřát si něco, nad čím se člověk aspoň trochu usměje. Tentokrát se o vhodné téma postaral virtuálně-inteligentní “kecálek” ChatGPT.
ChatGPT má i svoji hlasovou verzi, a před pár dny zjistil někdo, kdo s ní konverzoval, že ta verze nedokáže vyslovit jméno “David Mayer”. Po kus o to, ji k tomu přimět, končí běžně kolapsem celého chatu. Zpráva o tomto se začala šířit různými obvyklými kanály, nejprve mezi klasickými počítačovými geeky, kteří obývají Hacker News, Reddit a podobná fóra. To jsou vesměs vynalézaví lidé, takže se pustili do vymýšlení všech možných způsobů, jak stydlivého robota přimět vyslovit jméno David Mayer. Marně. Problém zatím odolává všem kreativním pokusům ze strany komunity.
(Za mne si pomyslnou zlatou odnáší jeden programátor, který vložil do systému toto – jiní programátoři ocení):
Nejznámější David Mayer je členem rodu Rothschildů, jeho Wiki stránka jej popisuje slovy “britský dobrodruh”. (Koukám, že jsme byli v porodnici skoro současně, ale ta jeho asi vypadala o dost líp.)
Paranoici mají tím pádem jasno, jde o spiknutí. Normálnější jedinci jasno nemají a spekulace v IT světě neberou konce. Někdo vysvětluje záhadnou zabejčenost AI stroje tím, že podobnou přezdívku kdysi používal nějaký terorista, leč ChatGPT se jinak o teroristech baví celkem bez zábran; jiný zas tím, že původem problému je evropské GDPR, protože je možné, že nějaká osoba jménem David Mayer dala pokyn ke svému odstranění z vyhledávačů a ChatGPT nedokáže tuto právní mez překročit. Definitivní vysvětlení zatím není, ani “mateřská” firma OpenAI jej dosud (3.12.2024 ve 13:40) neposkytla.
Pro nás smrtelníky, jejichž základem není křemík, ale uhlík, je to dobrá příležitost k zasmání, ale i k zamyšlení. Nechci hlásat, že AI je k ničemu – už i v mém okolí ji někteří lidé produktivně používají. Ale zároveň je to opravdu cizí bytost, proti které jsou snad i termiti nebo chobotnice našimi blízkými příbuznými. Selže-li takový stroj, tak je to často tak bizarní selhání, že na něj můžete leda udiveně zírat. Teprve v konfrontaci s tak zvláštním fenoménem si uvědomíte, že existují i lidské a nelidské chyby.
Stručné ponaučení: zatím na tu potvoru moc nespoléhejte. Na místě je oprášit Gorbačovovo oblíbené heslo “důvěřuj, ale prověřuj”. Nikdy nevíte, kam zašije něco pofiderního, a v tom vašem případě by to nemuselo být tak do očí bijící selhání, jako neschopnost vyslovit jméno Ma- Ma- Mamma mia!
Marian Kechlibar je autorem knihy Krvavé levandule, a série sedmi dílů Zapomenutých příběhů. Publikuje na svém blogu kechlibar.net.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
