Jak mám jednat, když nenávidím to, co mám? Vzpomenout si na ty, kdo nemají nic, a snažit se být vděčný. Dobře si prohlédněte své okolí. Zamyslete se – se špetkou nadsázky – nad pravidlem 12 (Když potkáte kočku…). Uvažte také, zda jste neuvázli na mrtvém bodě nikoli z nedostatku příležitostí, nýbrž protože jste příliš arogantní, než abyste plně využili vše, co máte k dispozici. To je pravidlo 6 (Než začnete kritizovat svět…).
Nedávno jsem na podobné téma mluvil s jedním mladíkem. V životě nevytáhl paty z domovského státu a málokdy se vzdálil od své rodiny. Přesto odletěl do Toronta, aby si poslechl mou přednášku a navštívil mne doma. Svůj krátký život strávil do té doby v krajní izolaci a trpěl silnou úzkostí. Když jsme se poprvé potkali, sotva ze sebe vypravil pár slov. Během posledního roku se však odhodlal k nápravě. Začal tím, že si našel místo umývače nádobí, a rozhodl se, že k té podřadné práci nebude přistupovat opovržlivě, nýbrž poctivě. Byl dostatečně inteligentní, aby v něm svět nevšímavý k jeho schopnostem vzbudil zatrpklost. Po našem setkání se však rozhodl přijmout s upřímnou pokorou první příležitost, která se mu nabídla, což je prvním krokem na cestě k životní moudrosti. Dodneška už si dokázal najít vlastní bydlení, což je lepší než žít s rodiči. A má nějaký příjem. Ne velký. Ale větší než žádný. Který si navíc sám vydělal. Teď se potýká se společenským světem a učí se z konfliktů, které z toho pramení:
Kdo zná druhé, je chytrý;
kdo zná sebe, je moudrý.
Kdo přemáhá druhé, je silný;
kdo přemáhá sebe, je mocný.
Kdo se umí spokojit, má hojnost;
kdo dovede vytrvat, má vůli.
(Tao te ťıng, překlad Berta Krebsová.)
Pokud bude onen mladík, který stále trpí úzkostí, ale vlastními silami se transformuje, pokračovat stávajícím směrem, zanedlouho se dočká podstatně větší kompetentnosti a úspěchů. To by se však nemohlo stát, kdyby si nepřiznal své podřadné postavení a s vděčností nepřijal stejně podřadnou příležitost coby první krok k nápravě. To je nesrovnatelně lepší, než donekonečna čekat na Godota. Je to lepší než arogantní, statická, neměnná existence, zatímco se kolem vás shlukují démoni hněvu, zatrpklosti a nenaplněného potenciálu.
Jak mám jednat, když mne přemůže chamtivost? Připomenout si, že je lepší dávat než brát. Svět je veřejným prostranstvím, na němž se lidé dělí a obchodují s ostatními (to je znovu pravidlo č. 7), a nikoli pokladna otevřená pro lupiče. Kdo dává, dělá vše pro to, aby byl svět lepší. Dobro v lidském nitru na to zareaguje, podpoří to a napodobí, rozvine to a zmnohonásobí a vrátí, aby se všechno zlepšovalo a šlo kupředu
Jak mám jednat, když zamořím své řeky? Vydat se hledat živou vodu, která očistí Zemi. Tato otázka a odpověď mě překvapily dvojnásob. Přijde mi, že nejtěsněji souvisejí s pravidlem č. 6 (Než začnete kritizovat…). Možná není ideální nahlížet naše environmentální problémy optikou vědy a techniky. Možná je lepší psychologický přístup. Čím víc lidí si uklidí před vlastním prahem, tím větší zodpovědnost převezmou za širší svět a tím více problémů vyřeší. Jinými slovy je lepší spravovat vlastní duši než město. Porazit nepřítele je snazší, když navíc nemusíte bojovat sami se sebou. Možná je životní prostředí v zásadě duchovní téma. Když si dáme do pořádku vlastní život, uděláme totéž s celým světem. Koneckonců co jiného by si mohl myslet psycholog?
Úryvek pochází z knihy Jordana Petersona Dvanáct pravidel pro život, kterou vydalo nakladatelství ARGO a koupit si jí můžete třeba zde.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!