Znám vysokoškolské studenty, zejména humanitních oborů, kteří utrpěli nemalou duševní újmu, když je obránci planety zahrnuli filozofickými výčitkami za to, že patří k lidské rase. Myslím, že to více postihuje mladé muže. Jsou to privilegovaní beneficienti patriarchátu, takže jejich úspěchy platí za nezasloužené. A coby možní příznivci násilnické kultury jsou automaticky sexuálně podezřelí.
Jejich ambice mohou za drancování planety. Jsou nežádoucí osoby. Na druhém stupni základních škol, na středních školách a univerzitách zaostávají za dívkami. Když bylo mému synovi čtrnáct, promluvili jsme si o jeho známkách. Syn prohlásil, zcela věcně, že na kluka si vede výborně. Vyptával jsem se dál. Každý prý ví, že holky se učí líp než kluci. Z jeho tónu bylo znát, že jej má neznalost tak známého faktu překvapuje. Během psaní těchto řádků mi přišlo nejnovější číslo týdeníků The Economist. Titulní článek? „Slabší pohlaví“ – myšleno muži. Na vysokých školách jsou dnes dívky nadpolovičně zastoupeny ve více než dvou třetinách všech oborů.
Chlapci v dnešním světě trpí. Bývají neposlušnější (nahlíženo negativně) nebo nezávislejší (viděno pozitivně) než dívky, a ve škole za to pykají, až dokud nenastoupí na univerzitu. Jsou méně přívětiví (přívětivost – agreeableness – je osobnostní rys související se soucitem, empatií a averzí ke konfliktu) a méně náchylní k úzkosti a depresi, přinejmenším po dosažení puberty.
Zajímají se spíše o věci, zatímco dívky spíše o lidi. Je zajímavé, že tyto rozdíly, do značné míry biologicky podmíněné, jsou nejvýraznější ve skandinávských zemích, v nichž se klade největší důraz na genderovou rovnost. Tento fakt vyvrací stále hlasitější proklamace, že pohlaví je sociální konstrukt. Není. Máme tvrdá data. Je to bez debat.
Chlapci tíhnou k soutěživosti a neradi poslouchají, zejména v pubertě. V této fázi života mají nutkání utíkat od rodiny a budovat si vlastní nezávislou existenci. Mezi tím a zpochybňováním autority není velký rozdíl. Školy, které byly na konci 19. století zřízené výslovně k tomu, aby dětem vštěpovaly poslušnost, nevidí rády provokativní a opovážlivé chování, ani takové, jehož prostřednictvím se jen projevuje odolnost a kompetentnost daného chlapce (nebo dívky). K úpadku chlapců přispívají i další faktory. Dívky například mnohem častěji hrají chlapecké hry než chlapci ty dívčí. Částečně je to tím, že si dívka vyslouží obdiv, pokud v soutěži porazí chlapce. Zároveň jí neublíží, pokud prohraje. Naopak chlapci neprospěje vítězství ani prohra. Představte si, že se chlapec a dívka, oba devítiletí, začnou prát. Chlapec je okamžitě podezřelý už jen proto, že se bitky účastní. Pokud vyhraje, bude za ubožáka. V opačném případě se může rovnou zastřelit. Vždyť ho přeprala holka.
Dívky si polepší, pokud zvítězí ve své vlastní sféře, v tom, čeho si cení jako dívky. Vítězství v chlapecké sféře je pak jen hodnotný bonus. Chlapci však mohou doopravdy zvítězit jen ve své hierarchii. Pokud projeví „dívčí“ přednosti, poklesnou v očích nejen ostatních chlapců, ale i dívek. V prvním případě utrpí újmu na reputaci, v tom druhém na přitažlivosti. O chlapce, kteří jsou jen jejich přátelé, se dívky romanticky nezajímají, i když je třeba mají rády (ať už to znamená cokoli). Přitahují je ti, kteří v klání o status získají navrch nad ostatními chlapci. Muži však se ženami nehrají stejně tvrdě jako mezi sebou. Kluci s holkami nesoutěží doopravdy. Není totiž jasné, jak by mohli vyhrát. Proto jakmile se hra přesune do dívčí sféry, chlapci z ní odcházejí. Stávají se dnes univerzity, zejména humanitní obory, dívčí hrou? Opravdu je to žádoucí? Situace na vysokých školách (a ve vzdělávacích institucích obecně) je podstatně problematičtější, než jak naznačují statistiky.
Když vyloučíme vědeckotechnické, inženýrské a matematické obory (vyjma psychologie), je poměr žen a mužů ještě nerovnější.
Téměř 80 procent studentů zaměřených na zdravotnictví, veřejnou správu, psychologii a pedagogiku, které představují čtvrtinu všech studijních programů, jsou ženy. A tento nepoměr dál rychle roste. Tímto tempem zůstane za patnáct let ve většině vysokoškolských oborů již jen hrstka mužů. Pro muže to je snad přímo katastrofická zpráva. Ale radovat by se neměly ani ženy.
Úryvek pochází z knihy Jordana Petersona Dvanáct pravidel pro život, kterou vydalo nakladatelství ARGO a koupit si jí můžete třeba zde.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
