Ve 40. letech minulého století vznikla slavná reklama v podobě komiksového stripu na tréninkový program legendárního kulturisty Charlese Atlase. Strip nesl název „Urážka, která z Maca udělala muže“ a v následujících dekádách byl v rozličných obměnách neodmyslitelnou součástí prakticky všech komiksů, které v té době vyšly (většinu komiksového čtenářstva tvoří chlapci). Hlavní hrdina Mac sedí na pláži vedle pohledné mladé ženy. Vtom kolem proběhne jakýsi hulvát a oběma kopne do tváře písek.
Útlý Mac se ohradí. Mnohem urostlejší muž jej popadne za paži a řekne: „Hele, jednu bych ti fláknul… jenže seš tak hubenej, že by tě to mohlo odfouknout.“ Muž odejde a Mac si dívce postěžuje. „Surovec. Však já mu jednou ukážu!“ Dívka provokativně odpoví: „Netrap se tím, chlapečku.“ Mac se vrátí domů, v zrcadle si prohlédne svou žalostnou postavu a zakoupí Atlasův program. Brzy je z něj svalovec. Když příště na pláži potká hulváta, praští ho do tváře. Dívka je najednou plná obdivu a pověsí se mu na paži. „Ach Macu,“ říká, „přece jen jsi pravý muž.“
O co vlastně jde…
Tato reklama se neproslavila náhodou. V sedmi jednoduchých obrazech shrnuje lidskou sexuální psychologii. Slabý mladík je ponížen a stydí se – a má zač. Vždyť k čemu je taková padavka dobrá? Neváží si ho ani ostatní muži, ani krásné ženy. Místo aby však podlehl zatrpklosti a od rána do večera seděl v pyžamu ve svém pokoji, hrál videohry a chroupal brambůrky, vykonstruuje si takzvanou „kompenzační smyšlenku“, jak to nazval nejpraktičtější Freudův kolega Alfred Adler. Cílem takové fantastické představy není ani tak naplnit nějakou touhu, jako si spíš ujasnit tu nejlepší, nejryzejší cestu vpřed. Mac kriticky zhodnotí svou postavu připomínající strašáka do zelí a rozhodne se, že nabere svalovou hmotu. A hlavně – jak řekne, tak i udělá. Ztotožní se s tou částí svého já, která může současný stav překonat, a stane se hrdinou vlastního dobrodružství. Vrátí se na pláž a praští neurvalce do nosu. Zvítězí nejen on, ale i jeho pozdější přítelkyně a všichni ostatní.
Ženy mají přirozený zájem na tom, aby muži byli silní a nezávislí. Jak jsem již naznačil, ženy z nižší střední třídy dnes zůstávají tak často samy také proto, že se kromě dětí nechtějí starat ještě i o nezaměstnaného muže. A to je v pořádku. Žena by měla pečovat o děti, ačkoli to samozřejmě nemusí být její jediná činnost. A mužby se měl starat o ni i o děti, ačkoliv to samozřejmě nemusí být jeho jediná činnost. Žena by však neměla pečovat o muže a muž by se neměl chovat jako dítě, což znamená, že musí být nezávislý. To je jeden z důvodů, proč nezávislí muži nestrpí ty závislé. V této souvislosti znovu připomínám, že špatné ženy vychovávají závislé muže, živí je a někdy se za ně i provdají. Nicméně probuzená a vědomá žena chce pouze probuzeného a vědomého muže.
Proto je školní postrach Nelson Muntz ze Simpsonových tak důležitou součástí nepočetné společenské skupiny, v níž se pohybuje Homerův nezdárný syn Bart. Bez Nelsona, krále rváčů, by se ve škole brzy přemnožily ufňukané citlivky jako Milhouse, intelektuální narcisové jako Martin Prince, změkčilí čokoládožrouti jako výměnný student z Německa Üter Zörker nebo infantilní hňupové jako Ralph Wiggum. Muntz je korekční element, otrlý, nezávislý kluk, využívá svou schopnost posměchu k určení hranice, jaké nezralé či slabošské chování už prostě nelze tolerovat. Simpsonovi jsou geniální také proto, že scénáristé nepodlehli nutkání vykreslit Nelsona výhradně jako nenapravitelného zloducha. Jeho otec, naprosté budižkničemu, od rodiny odešel a ta bezduchá flundra, co jej porodila, jej zanedbávala – naštěstí. Vzhledem ke svým rodinným poměrům je na tom Nelson ještě docela dobře. Dokonce se stane objektem romantického zájmu bytostně fenoménem pokrokářské Lízy (třebaže ta je z toho zoufalá a zmatená) – z téhož důvodu, proč se globálním stalo Padesát odstínů šedi.
Když se nekonfliktnost a poddajnost stanou jedinými vědomě přijatelnými ctnostmi, pak nás tvrdost a dominance začnou fascinovat podvědomě. Pro budoucnost to mimo jiné znamená, že čím více budou muži tlačeni k feminizaci, tím větší zájem začnou jevit o surovou, fašistickou politickou ideologii. Klub rváčů, zřejmě nejvíce fašistický hollywoodský fi lm moderní doby, snad s výjimkou fi lmů o Iron Manovi, je názorným příkladem této nevyhnutelné přitažlivosti. Vlna populismu a zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem je důsledkem téhož procesu, který stojí (v mnohem zlověstnější podobě) za nedávným vzestupem krajně pravicových stran i v tak tradičně liberálních zemích jako Nizozemí, Švédsko a Norsko.
Muž musí být chlap
Muž musí být chlap, zocelit se. Sami muži to vyžadují a ženy si to přejí, i když třeba neschvalují drsný a posměšný přístup, který je nedílnou součástí společensky náročného procesu, který takové zocelení podporuje a pak i vynucuje. Některé ženy nechtějí přijít o své milované synáčky, a tak si je navěky drží pod mateřskými křídly. Jiné cítí k mužům averzi a dávají přednost submisivním, neschopným partnerům. Alespoň pak mají přesvědčivou záminku utápět se v sebelítosti, což může být pro leckoho překvapivě silným zdrojem slasti.
Muži se zocelují tím, že sami sebe a jeden druhého neustále zkoušejí. Když jsem byl teenager, mladí řidiči vykazovali mnohem vyšší nehodovost než řidičky (to platí i dnes), protože po nocích smykovali na zledovatělých parkovištích, závodili po vzoru dragsterů a jezdili v terénu do kopců, od nejbližší řeky až na vrcholy o stovky metrů výše. Častěji se prali, chodili za školu, ve třídě byli drzejší a ze školy odcházeli dřív, protože už je nebavilo zvedat ruku a ptát se učitelů, zda smějí na záchod, když už byli natolik urostlí a silní, že mohli pracovat na ropném vrtu. Častěji v zimě jezdili na motorkách po zamrzlých jezerech. Stejně jako dnes skateboardisté a fandové do parkouru, freerunningu a šplhání po jeřábech měli rádi nebezpečí, protože tak trénovali kompetentnost. Pravda, když to přeženou, sklouznou k asociálnímu chování, které je také mnohem častější u mužů (a chlapců) než žen. To však neznamená, že každý projev troufalosti a odvahy je zločinný.
Když kluci smykují po parkovištích, zároveň tím zkoušejí možnosti svých aut, své řidičské dovednosti a svou schopnost zachovat chladnou hlavu v kritické situaci. Když odmlouvají učitelům, testují autoritu, aby se přesvědčili, zda na druhé straně nějaká vůbec je – taková, na kterou je v krizi spolehnutí. A když odejdou ze školy, najdou si místo na ropném vrtu, kde pak dřou i ve čtyřicetistupňových mrazech. Ze školních škamen je nevyhnala lenost, nýbrž síla. Vyhlídka na lepší budoucnost.
Záludný duch
Zdravé ženy nechtějí nedospělé chlapce, nýbrž muže. Někoho, s kým by mohly zápolit, soutěžit. Pokud jsou silné, chtějí někoho silnějšího. Jsou-li chytré, někoho chytřejšího. Chtějí muže, který do domácnosti přispěje něčím, čím ony nemohou. Proto si silné, chytré a přitažlivé ženy hledají vhodné partnery jen obtížně – málokdy najdou muže o tolik lepšího, že by pro ně byl přitažlivý (neboli takového, jak se píše v jedné studii, který by je převyšoval „příjmem, vzděláním, sebevědomím, inteligencí, dominancí a společenským postavením“). Proto onen záludný duch, který zasahuje, kdykoli se chlapci snaží vyrůst v muže, není přítelem ani mužů, ani žen. Stejně důrazně a mravokárně totiž protestuje („to nesmíš, to je moc nebezpečné“), kdykoli se dívky snaží postavit se na vlastní nohy. Snaží se potlačit vědomí. Je antihumanistický, dychtí po selhání, je žárlivý, zatrpklý a destruktivní. Nikdo, kdo stojí pevně na straně humanismu, by s ním nikdy neuzavřel spojenectví. Nikdo, kdo chce v životě stoupat stále výš, by nikdy nepřipustil, aby jej něco takového posedlo. A pokud si myslíte, že silní muži jsou nebezpeční, pak ještě asi netušíte, čeho jsou schopní slaboši.
Nechte děti, ať si jezdí na skateboardu.
Úryvek pochází z knihy Jordana Petersona Dvanáct pravidel pro život, kterou vydalo nakladatelství ARGO a koupit si jí můžete třeba zde.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!