To, co se ve Spojených státech a v celém západním světě vydává za současnou „sexuální výchovu“, by bylo ještě o jednu generaci zpět – dokonce ještě před několika lety – nemyslitelné. A věřte tomu nebo ne, je to den ode dne radikálnější.
Fakta a reálná praxe ukazují, že ve státních školách po celých Spojených státech jsou dnes malé děti doslova vybízeny k experimentování s masturbací, sodomií, orálním sexem a nejrůznějšími sexuálními aktivitami. Často se s tím začíná už v mateřské a základní škole. Jak se společnost do tohoto bodu dostala a kdo stojí za těmito „programy“?
Jeden z nejvyšších představitelů školského obvodu v Kalifornii obhajoval výuku pedofilie u dětí, protože jde podle něj o jeden z mnoha „různých typů sexuální orientace“ které „v historii existovaly“. Důsledky celé této mánie sexuální výchovy jsou také zničující.
Ale nebylo tomu tak vždycky. A historie toho, jak se sem Spojené státy dostaly, vám vyrazí dech. Rozšíření „sexuální výchovy“ v amerických státních školách má kořeny v pseudovědeckém šarlatánství sexuálního revolucionáře Alfreda Kinseyho. Stovky, možná tisíce dětí byly údajně znásilňovány, zneužívány a týrány a jejich zážitky byly pod rouškou „vědy“ zaznamenávány.
Málokdo si uvědomuje, že důvodem, proč jsou dnes děti ve škole sexualizovány, je skutečnost, že pedofilové sexuálně zneužili stovky dětí a pak tvrdili, že se to obětem líbilo. Taková je skutečnost a dokumenty to dokazují.
Kinseyho „výzkum“
Sexuální pedagogové říkají, že dlouho předtím, než se Kinsey objevil na scéně, se ve školách vyučovala jakási sexuální výchova. Ale neříkalo se jí tak. Není možné ji srovnávat s tím, co Kinsey a jeho sexem posedlí kolegové chtěli v Americe rozpoutat.
Na počátku a v polovině 20. století se sexuální výchova ve Spojených státech často označovaná jako „hygiena“, skládala především z náboženských a morálních pouček na toto téma. Programy také varovaly děti před důsledky mimomanželského a předmanželského sexu – pohlavními chorobami, duševními zraněními, morálními a citovými problémy atd. To byla norma po celé generace.
Poměrně nová myšlenka, že děti musí být vyučovány názorné a obscénní sexuální výchově, se ve Spojených státech vážně objevila až v polovině minulého století. Přišel s ní Kinsey, který byl financován Rockefellerovými nadacemi a americkými daňovými poplatníky.
Ve svých „Kinseyho zprávách“ publikovaných na přelomu 40. a 50. let minulého století Kinsey svrhl na americkou společnost něco, co bylo označeno za „atomovou bombu“. Tyto „závěry“, které jsou všeobecně považovány za nejhorší knihy, jaké kdy byly v Americe vydány, rozpoutaly vlnu zvrácenosti a „sexuální revoluce“, která si každým dnem vybírá další oběti.
Odborníci dospěli k závěru, že jedním z prvků jeho „sexuálního výzkumu“ byli pedofilové, kteří při sběru „vědeckých dat“ sexuálně zneužívali děti. Kinseyho vlastní údaje ukazují, že potenciálně stovky dětí byly znásilněny nebo zneužity jedním nebo více pedofily, kteří používali stopky, aby zjistili, kdy by děti mohly zažít „orgasmus“. Mezi oběťmi bylo asi 200 chlapců mladších 12 let.
Tabulka 34 v Kinseyho zprávě například dokládá, že jeden čtyřletý chlapec údajně prodělal 26 údajných „orgasmů“ během 24 hodin.
Dokonce i několikaměsíční děti byly opakovaně zneužívány. Jedno jedenáctiměsíční dítě údajně prožilo 14 „orgasmů“ během 38 minut, což zdokumentoval sám zneužívající a následně zaznamenal jako „Kinseyho údaje“. Dokonce i čtyřměsíční holčička měla údajně „orgasmus“.
Odborníci však poznamenali, že u tak malých dětí není ani fyzicky možné, aby měly orgasmus. Místo toho Kinseyho zpráva odhaluje, že jeden ze způsobů, jak „subjekty“ definovaly orgasmus u svých „partnerů“, se vyznačoval „prudkými křečemi celého těla, těžkým dýcháním, sténáním, vzlykáním nebo prudším pláčem, někdy s hojností slz (zejména u mladších dětí)“. Zní to jako orgasmus? Možná pedofilovi, který se snaží ospravedlnit své zrůdné zločiny.
Odborníci, jako je doktorka Judith Reismanová Ph.D., přední světová odbornice na Kinseyho a autorka několika knih o jeho výzkumech, upozorňují, že ekvivalentním tvrzením by bylo, že dospělé ženy, které se staly obětmi znásilnění, si znásilnění užily, o čemž svědčí jejich křik, pláč a křeče. Přesně tohle Kinsey udělal. A Amerika, tragicky oklamaná Kinseym a jeho mediálními oblbovači, mu uvěřila.
Proč by Američané měli důvěřovat pedofilům a násilníkům, pokud jde o vhled do „dětské sexuality“, Kinsey ani jeho následovníci nikdy dostatečně nevysvětlili. Jak říká doktorka Reismanová, proč by se někdo proboha ptal násilníka, zda se to jeho oběti líbilo, a pak to světu předkládal jako „vědu“ a „důkaz“, že se dětem líbí být obtěžovány?
„Pokud by to udělal dětem, jak můžete věřit čemukoli, co by tento psychopat řekl“? ptá se doktorka Reismanová.
Kinseyho takzvaný sexuální výzkum byl široce vyvrácen a zesměšněn i jinými odborníky. Kinseyho práci odsoudil například profesor ústavního práva dr. Charles Rice z Notre Dame University. „Každý soudce, zákonodárce nebo jiný veřejný činitel, který tomuto výzkumu věří, se dopouští pochybení a zanedbává své povinnosti,“ řekl doktor Charles Rice.
Je neuvěřitelné, že Kinsey dokonce tvrdil, že dětem se toto zneužívání líbí a že sex s dospělými – dokonce i incest – jim může být prospěšný. Kromě jiných nehorázností Kinsey s odvoláním na to, co kritici označovali za jeho „brakovou vědu“, také tvrdil, že děti jsou vlastně od narození „sexuálními bytostmi“. Jako takové musí být „vychovávány“ ke všem myslitelným sexuálním aktivitám.
Tato radikální myšlenka je dnes doslova základem veškeré moderní sexuální výchovy (v USA).
Využití „dat“ pedofilů k sexualizaci dětí
Na základě svých podvodných zjištění, že děti prožívají orgasmus od narození, Kinsey prohlásil, že děti potřebují včasnou a explicitní sexuální výchovu po celý školní život. Tvrdil také, že děti by se měly učit masturbaci a homosexuálním a heterosexuálním aktům. Dokonce tvrdil, že sexuální zneužívání dětí jim nezpůsobuje vážné poškození.
Kinseyho tvrzení a pseudověda podle Reismanové způsobily nebývalou míru sexuálního zneužívání dětí, pedofilie, sexuálního mučení a dalších. Na základě Kinseyho podvodných údajů byly změněny a zrušeny zákony, což zanechalo ženy a děti bez ochrany a vyvolalo lavinu sexuální výchovy, která měla řadu závažných negativních důsledků.
V květnovém vydání časopisu „Sexology“ z roku 1954, který se stylizoval do role „autoritativního průvodce sexuální výchovou“, je citováno Kinseyho ohromující tvrzení. Poté, co tvrdil, že je možné sexuálně stimulovat již dvouměsíční nebo tříměsíční děti, Kinsey prohlásil, že je „jasné“, že „čím dříve“ se s dětmi začne se „sexuální výchovou“, tím „větší šanci budou mít“, aby se u nich údajně „vyvinula upravená osobnost a zdravý postoj k sexuálnímu chování“.
V roce 1958 se veřejné školy ve středu města, které sloužily převážně černošským dětem v okrese Columbia, staly zkušebním místem pro radikální sexuální převýchovu, kterou Kinsey a spol. zamýšleli. To zahrnovalo promítání „explicitních“ filmů, které obsahovaly detaily „páření zvířat na dvorku“, „animované kresby mužské ejakulace“ a dokonce i použití modelu těla s mužskými a ženskými genitáliemi.
Reismanová píše, že podle zpráv z dnes již zaniklých novin Sunday Star byly cílem tohoto druhu „vzdělávání“ děti ve věku od tří let.
Účinky byly předvídatelné. Prudce rostoucí počet mimomanželských těhotenství, ničení rodinné struktury, prudce rostoucí počet domácností bez otců, exploze pohlavních chorob, prudký nárůst kriminality, masivní nárůst psychických problémů a další.
Po těchto „úspěších“ se Kinseyem inspirovaná sexuální výchova začala šířit po celých Spojených státech.
Mnohé z prvních osnov sexuální výchovy – často pod zavádějícími názvy, jako například „výchova k rodinnému životu“, jak se jí říkalo ve Virginii – otevřeně uváděly jako zdroj Kinseyho údaje.
Význam Kinseyho „výzkumu“ otevřeně uznávají pro svou věc i pedofilní skupiny, jako je Severoamerická asociace lásky mezi muži a chlapci (NAMBLA).
Ještě dlouho po Kinseyho smrti jeho stoupenci pokračovali v prosazování myšlenky, že tyto podvodné poznatky dětských násilníků jsou základem sexualizace dětí ve veřejných školách. „Konkrétní zjištění o těchto dětech jsou naprosto relevantní pro moderní sexuální výchovu,“ řekl bývalý šéf Kinseyho institutu dr. John Bancroft v televizním rozhovoru pro CBS.
Kinseyho institut nereagoval na několik žádostí o komentář ze strany The Epoch Times.
Institut již dříve na své webové stránky zařadil odpovědi na polemiky Bancrofta, které sice vyjadřovaly obavy z údajů, ale zároveň potvrzovaly, že Kinsey získal informace o orgasmu u dětí od mužů, kteří „měli sexuální styky s mladými chlapci a kteří přitom pozorovali jejich orgasmy“, a to konkrétně od jednoho muže, jehož identitu odmítl Kinsey prozradit pod záminkou ochrany identity pacienta, když přišlo na otázku vyšetřování.
Zrodil se SIECUS
Jeden z Kinseyho prvních významných projevů se týkal údajné potřeby sexuální výchovy dětí, vysvětlila Reismanová, která spolupracovala s ministerstvem spravedlnosti a nyní působí jako výzkumná profesorka psychologie na Liberty University. Kinsey však tvrdil, že výuku mohou provádět pouze řádně vyškolení „odborníci“.
A tak se v roce 1964 oficiálně zrodila Rada pro sexuální informace a výchovu ve Spojených státech, dnes známá jen jako SIECUS. Tito pracovníci měli být Kinseyho speciálně vyškolenými „sexuálními experty“.
Vznik SIECUSu patřil skutečně k nejzásadnějším milníkům na cestě k všudypřítomné sexualizaci amerických dětí – a ke zničení jejich nevinnosti a budoucích rodin.
Tuto organizaci, která získala spoustu peněz od nadací osvobozených od daní a amerických daňových poplatníků, založila dr. Mary Calderoneová. Tato velmi kontroverzní osobnost dříve působila jako lékařská ředitelka organizace Planned Parenthood (Plánované rodičovství), zaměřené na poskytování interrupcí.
Koncem padesátých let Calderoneová odešla do Kinseyho institutu v Indianě. Skupina radikálních sexuálních revolucionářů tam na schůzce spřádala plány, jak prosazovat svou věc. „SIECUS vznikl z Kinseyho institutu po této schůzce, kde se rozhodlo, že SIECUS by měl realizovat sexuální výchovu, kterou si Kinsey představoval,“ řekla Reismanová. „SIECUS byl ve skutečnosti Kinseyho rukou – a rukou Kinseyho institutu – ve školách.“
Navzdory tomu, že dostával nejrůznější vládní finanční prostředky, Calderoneová podle Reismanové v roce 1979 přirovnala úkol, který měl SIECUS plnit, k „šíření ‚nového náboženství’“. Podle Calderoneové bude nejprve třeba obrátit dospělé, aby děti mohly nakonec „vzkvétat“ a mít pochopení pro to, že „sexualita“, neomezená žádnými morálními normami, je údajně „zdravá“.
SIECUS je v tomto ohledu poměrně otevřený. Ve zprávě SIECUSu z května a července r. 1982 se na straně 6 objevila šokující zpráva o spojení SIECUSu s Kinseyho institutem:
„Málokdo si uvědomuje, že při vytváření velké knihovní sbírky toho, co je dnes známo jako Kinseyho institut v Bloomingtonu v Indianě, byla vynechána jedna hlavní oblast: sexuální výchova“, uvádí se podle Reismanové ve zprávě. „Bylo tomu tak proto, že se nejen institutu, ale i jeho hlavnímu zdroji financování, Národnímu ústavu duševního zdraví, zdálo vhodné ponechat tuto oblast, aby ji vyplnil SIECUS.“
Zpráva rovněž odhalila, že SIECUS požádal Národní ústav duševního zdraví financovaný daňovými poplatníky o „velmi důležitý grant“, který „byl určen k realizaci plánované činnosti SIECUSu“. Podle téže zprávy se měl SIECUS „stát primární databází pro sexuální výchovu“.
Dnes SIECUS propaguje svou sexuální výchovu po celé zemi. Pro představu, „národní standardy sexuální výchovy“ této organizace vyzývají k zahájení tohoto procesu již v mateřské škole, kde se děti učí jejím hodnotám v oblasti homosexuality, genitálií, sexuální aktivity a dalších.
A dokonce se tím chlubí. „SIECUS není organizací zaměřenou pouze na jednu problematiku, protože sexuální výchova, jak si ji SIECUS představuje, propojuje a řeší celou řadu společenských otázek,“ uvádí skupina na svých webových stránkách. „Sexuální výchova se nachází na pomezí mnoha hnutí za sociální spravedlnost – od rasové spravedlnosti a práv LGBTQ až po hnutí #MeToo.“
Nový slogan skupiny také prozrazuje širší plán této organizace: „Sexuální výchova pro sociální změnu“.
Kromě propojení s velkými nadacemi – a zejména s těmi, které jsou spojeny s dynastií Rockefellerů – v tom všem hrálo roli i humanistické hnutí. Ve skutečnosti byly tyto vazby tak významné, že se Calderoneová, šéfka SIECUSu, stala v roce 1974 „Humanistkou roku,“ čímž pokračovala v dlouhém a dobře zdokumentovaném přebírání tzv. humanistického vlivu na vzdělávání ve Spojených státech, které započal John Dewey, jak je popsáno ve 4. části seriálu o počátcích veřejného školství v USA.
Organizace Planned Parenthood, která se dnes specializuje na potraty dětí a provádí je v řádech stovek tisíc ročmě, sehrála také klíčovou roli v sexualizaci amerických dětí pomocí sexuální výchovy.
Na střet zájmů zde upozornilo vícero kritiků: Na jedné straně tento gigant financovaný z daní nabádá děti ke smilstvu, na druhé straně vybírá velké peníze za potraty dětí, které byly počaty dětmi, které se smilstvu oddávaly.
Před Kinseyem
Ještě před Kinseym si někteří jedinci jasně uvědomovali, jaké důsledky může sexualizace dětí mít a co může podkopávání sexuální morálky ve společnosti způsobit. Bohužel své znalosti využili jako nástroje k ničení „nepřátelských“ států.
V roce 1919 založil německý homosexuální aktivista Magnus Hirschfeld Ústav pro výzkum sexu. Mezi jeho cíle patřila propagace „volné lásky“, masturbace, homosexuality, eutanazie, kontroly populace, potratů, feminismu a dalších. Ve Spojených státech byla tato agenda propagována jako způsob boje proti šíření pohlavně přenosných chorob a chudobě.
Klíčovou roli hráli také komunisté. Před bolševickou revolucí ruští komunisté důrazně v Rusku propagovali sexuální výchovu a „volnou lásku“. Poté, co si uvědomili, že pokud by v tom pokračovali, společnost (a jejich režim) by se zhroutil, to však v roce 1924 zastavili – alespoň v Rusku, zatímco se vytvářel „nový sovětský člověk“.
Mimo zotročené komunistické národy však marxisté pokračovali v prosazování své radikální sexuální revoluce ve svobodných zemích, což trvá dodnes.
Bolševický náměstek komisaře pro školství a kulturu Gyorgy Lukacs, který nastoupil do své funkce v maďarském režimu Bély Kuna v roce 1918, byl průkopníkem této strategie v Maďarsku, a to s katastrofálními výsledky. Po převzetí moci Lukacs a jeho soudruzi nařídili sexuální výchovu velmi podobnou té, která se dnes používá ve Spojených státech.
Jeho cílem bylo vyhladit maďarskou křesťanskou civilizaci a hodnoty na cestě k marxistické utopii. Mezi jeho nástroje patřilo povinné loutkové představení s sexuálními akty pro malé školáky, podpora promiskuity v sexuální výchově a zesměšňování rodinných hodnot křesťanského typu v základu civilizace.
Zatímco režim Bély Kuna v Maďarsku dlouho nevydržel, Lukacs se stal klíčovým hráčem Frankfurtské školy, jak odhalujeme v 6. díle seriálu o školství. Tato skupina také sehrála klíčovou roli při šíření sexuální výchovy na Západě. Činili tak nejen podporou sexuální výchovy, ale i záměrným a strategickým rozbíjením tradičních hodnot, zejména těch, které se týkaly sexuality, manželství, monogamie a rodinného života.
Počátkem devadesátých let 20. století začala socialisty ovládaná Národní vzdělávací asociace, o níž jsme psali v 8. díle zmiňovaného seriálu, prosazovat, aby se ve školách vyučovala také „sexuální hygiena“. Záminkou byl boj proti pohlavním chorobám, které ovšem v reálném světě explodovaly v reakci na promiskuitu, kterou rozpoutalo všeobecné sexuální uvolnění.
Další klíčovou postavou při prosazování myšlenky sexuální výchovy byl G. Stanley Hall, pokrokář, který vyškolil John Deweyho, architekta dnešního „pokrokového“ indoktrinačního programu maskovaného jako veřejné vzdělávání. Hall se při prosazování sexuální výchovy vymlouval na to, že některé dívky věřily, že mohou otěhotnět při líbání, a proto je nutné jim problematiku sexu objasňovat.
Změna hodnot
Sexuální výchova byla nakonec prostředkem k dosažení cíle. Cílem bylo změnit hodnoty dětí a podkopat rodinu, aby se společnost od základu změnila směrem od svobodné křesťanské civilizace k nové „utopii“.
Ve zprávě amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) z roku 1979 s názvem „Analýza amerických programů sexuální výchovy a metod hodnocení“ vědci skutečně odhalili, že „cíle“ sexuální výchovy na amerických školách se staly „mnohem ambicióznějšími“, než si rodiče uvědomovali. Mezi tyto cíle patřila „změna … postojů a chování“, což, jak autoři připustili, by mnoho Američanů nepodpořilo.
Ještě předtím se do sexuální výchovy pustila i Organizace spojených národů a její Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), která má zásadní podíl na indoktrinaci lidstva, jak bylo zdokumentováno v 9. díle seriálu o školství. Zpráva o Mezinárodním sympoziu o výchově ke zdraví, sexuální výchově a výchově k životu v domácnosti a rodině, které se konalo v únoru r. 1964 pod záštitou UNESCO, doporučovala, že „sexuální výchova [by měla] začínat na základní škole“.
Dokument také vyzýval k tomu, aby byla sexuální výchova „začleněna do celých učebních osnov“, a tvrdil, že „chlapci a dívky by se měli učit společně“. Vycházejíce z Kinseyho, OSN, která měla vždy blízko k dynastii Rockefellerů, jež Kinseyho financovala, vyzvala k používání „antidogmatických metod výuky“ a rovněž tvrdila, že „morální normy jsou relativní pojmy, které se časem mění“.
„Antidogmatické“ vyučování a morální relativismus měly mít zásadní význam. Veškerá sexuální výchova tak byla spojena s takzvaným „objasňováním hodnot“, což je schéma, které UNESCO (organizace ovládaná od prvního dne komunisty, socialisty a humanisty) ve vzdělávání podporovalo celá desetiletí.
Cílem tohoto podvratného procesu je přimět děti, aby odmítly morální absolutno, v oblasti sexuality i ve všem ostatním, pomocí mentální a emocionální manipulace.
Funguje tak, že dětem předkládá hypotetické situace, v nichž se jako etické řešení jeví udělat něco, o čem je učili, že je špatné. Běžným příkladem je například hypotetický záchranný člun, který pojme pouze osm lidí, ale teď je jich v něm devět. Žákům se řekne, kdo je ve člunu, lékař, inženýr, zdravotní sestra, policista atd. a pak se zeptají, kdo by měl být obětován pro „vyšší dobro“.
Lepší odpovědí než výběr oběti k vraždě by samozřejmě bylo, kdyby se cestující střídali v plavání podél voru. Ale to by zničilo celý smysl tohoto cvičení, kterým je přimět děti, aby odmítly myšlenku dobra a zla, stejně jako učení vlastních rodičů.
V kombinaci s chlípnou sexuální výchovou, která podporuje mentalitu „všechno je dovoleno“ a nabízí dětem lákavá tvrzení o „bezpečném“ potěšení bez morálních norem a následků (děti lze přece potratit), je výsledek naprosto katastrofální.
Účinky
Ovoce, které přinesla tato radikální sexuální výchova, je nyní jasně patrné. Instituce manželství a rodiny jsou před zhroucením. Polovina manželství dnes končí rozvodem. A i ty páry, které spolu zůstanou, mají často velké problémy.
Porodnost mezitím v celém západním světě klesla pod úroveň reprodukce.
Civilizace doslova umírá v koktejlu sexu bez lásky, zneužívání drog, sebevražd, zoufalství, pohlavních chorob, pornografie a sexuálního chaosu.
Důsledky pro jednotlivce jsou také strašlivé. „Mozek malých dětí není uzpůsoben ke zpracování jakýchkoli sexuálních podnětů,“ říká doktorka Reismanová a dodává, že sexuální výchova je matoucí a vyvolává úzkost u každého normálního dítěte. Tyto podněty totiž přelaďují jejich mozky tak, aby se přizpůsobily „novým“ informacím, řekla.
Způsobuje také, že děti napodobují chování, kterému jsou vystaveny, což vede k závislosti na sexuálních podnětech.
„Závislost na sexuálních podnětech a hraní vede k depresím, poruchám identity různého druhu, pohlavním chorobám, psychickým problémům, emocionálnímu strádání, hněvu, ztrátě studijních výsledků a dalším,“ uvedla Judith Reismanová, jedna z předních světových akademických odbornic v této oblasti.
„V minulosti šokující sexuální podněty často zmátly mnoho dětí, které se domnívaly, že jsou homosexuální,“ dodala. „Nyní se mnoho mladých lidí bude domnívat, že jsou transgender, zejména proto, že jsou k tomu všude povzbuzováni, a to často svými vlastními velmi problematickými rodiči.“
Údaje to již ukazují. Studie Kalifornské univerzity v Los Angeles z roku 2017 zjistila, že více než čtvrtina kalifornských dětí ve věku 12 až 17 let se identifikuje jako „genderově nekonformní“ nebo „androgynní“. Ve Švédsku, kde je sexuální výchova ještě radikálnější a všudypřítomnější než ve Spojených státech, se podle zpráv počet „transgender“ dětí každoročně zdvojnásobuje.
„Duševní zdraví mladistvých, stejně jako jejich fyzické a sexuální zdraví se zhoršilo ve všech měřítkách duševní pohody, které naše společnost historicky identifikovala,“ uvedla Reismanová a dodala, že tento sestupný trend pokračuje.
Dalším odborníkem, který zkoumal děsivé důsledky sexuální výchovy na děti, je zesnulý psychoanalytik a lékař Dr. Melvin Anchell, který napsal menšinovou zprávu pro komisi prezidenta Lyndona Johnsona pro obscénnost a pornografii a působil také jako soudní znalec pro komisi generálního prokurátora pro pornografii a obscénnost z roku 1985.
Mimo jiné uvedl, že tyto programy sexuální indoktrinace zaměřené na malé děti způsobují svým obětem „nenapravitelné škody“, které se pak nesou celý život.
Anchell, který má velké zkušenosti v oblasti sexuální výchovy, zdokumentoval škody způsobené dětem v knihách, jako jsou „Zabijáci dětí: Psychoanalytický pohled na sexuální výchovu“ a „Co je špatně se sexuální výchovou“.
S odvoláním na obrovské množství údajů a důkazů Anchell tvrdil, že sexualizace dětí způsobuje nevýslovné a často trvalé škody, které vážně poškozují budoucí manželství, rodiny, vztahy a životy dětí. V některých případech může dokonce přispět k psychopatii, sebevraždám, masovým vraždám a dalším.
Nechtěné plození dětí se také rozmohlo v době, kdy se v 60. letech 20. století rozšířila sexuální výchova. Důkazy ukazují, že děti vyrůstající bez otce jsou na tom v průměru ve všech ukazatelích mnohem hůře než děti v rodinách s matkou a otcem.
V černošské komunitě se v USA v letech 1940–1950 narodilo mimo manželství jen asi 15 % dětí. V roce 2008 se po 60 letech sexuální výchovy téměř tři ze čtyř černošských dětí narodily svobodným matkám.
Mezi bělochy se před rokem 1960 narodilo mimo manželství méně než 5 % dětí. Do roku 2008 se tento podíl zvýšil na 30 %.
Komplexní sexuální výchova je samozřejmě veřejnosti často předkládána jako nástroj boje proti těhotenství nesezdaných mladistvých a pohlavně přenosným chorobám. Ve skutečnosti jsou údaje jasné: po zavedení sexuální výchovy došlo k prudkému nárůstu pohlavně přenosných chorob a těhotenství nesezdaných mladistvých.
Je zřejmé, že snížení počtu pohlavně přenosných chorob a těhotenství nesezdaných nikdy nebylo cílem. Kdyby tomu tak bylo, experiment by byl nejpozději v šedesátých letech zastaven – nikoliv turboaktivován.
Jak dál
Komplexní sexuální výchova se ve Spojených státech a na celém světě postupně stává extrémnější a malé děti jsou nyní vystaveny obscénnosti, perverzi, sexualizaci, LGBT propagandě a dalším věcem.
V roce 2018 vydalo UNESCO „mezinárodní technické pokyny k sexuální výchově“, které nabádají školy, aby děti učily o „sexuálním potěšení“, masturbaci a „reakcích na sexuální stimulaci“ ještě před dovršením 10 let. Do dvanácti let by se podle těchto standardů měly děti učit, že „nepenetrační sexuální chování“ může být „příjemné“.
Pokud se epidemii sexualizace dětí nepodaří dostat pod kontrolu, objeví se podle Reismanové „temné“ důsledky, jako je „kulturní kolaps“. Američané také mohou očekávat pokračující rozpad rodin, explozi kriminality, mnohem více sebevražd, stupňující se vládní tyranii, ještě větší zneužívání drog, rozsáhlou chudobu a mnoho dalšího.
„Brave New World skutečně nikdy nebyl báječný,“ řekla Reismanová s odkazem na slavnou knihu Aldouse Huxleyho Brave New World (Báječnýnový svět) o budoucnosti volného sexu a totální přísné vládní regulaci všech aspektů lidského života. „Možná tu budoucnost zažijeme.“
Na otázku, proč se vlády a další mocné instituce zdají být tak odhodlané sexualizovat děti ve stále nižším věku, Reismanová odpověděla, že jde částečně o finanční motivaci. „Za vládami stojí lidé a organizace, které mají peníze, stále více pornografický průmysl, farmaceutický průmysl a sexuální průmyslový komplex,“ říká Reismanová.
„Zastánci velkých vlád se starají o to, aby na nich byly duševně otupělé subjekty závislé,“ vysvětluje doktorka Reismanová. „Pokud se dětem brzy dostane sexuální výchovy, bude mít dítě (oběť) omezenou schopnost kritického myšlení a málo skutečného vzdělání. Vláda bude mít ochotné subjekty, které budou ochotně papouškovat propagandu, jak to dělají takzvaní bojovníci za sociální spravedlnost, vysokoškoláci a profesoři, kteří opakovaně křičící urážky na každého, kdo má jiný názor.“
Řešení
K řešení existenční krize v USA navrhovala Reismanová dva hlavní kroky: Odvést děti ze státních škol a zahájit trestní vyšetřování Kinseyho sexuální výchovy.
„Odebrat děti ze státních škol; vrátit rodičům nebo prarodičům výchovu jejich dětí,“ navrhovala doktorka Reismanová. „Rodiče jsou hlavními vychovateli svých dětí a musí si tuto výsadu a odpovědnost vzít zpět.“
Kromě toho také vyzvala k obnovení židovsko-křesťanských morálních norem a ke zrušení výjimek ze zákonů o obscénnosti, které chrání pracovníky veřejných škol, kteří dětem distribuují obscénní materiály – což by ve většině jiných okolností bylo trestným činem.
Kromě toho vyzvala zákonodárce, aby obnovili zákon č. 2749 o vyšetřování Kinseyho institutu kvůli „trestné činnosti v současnosti i minulosti“. Institut argumentoval tím, že „důvěrnost informací o pacientech“ vylučuje sdílení jejich identity, ale Reismanová a další obhájci tvrdí, že je nezbytné, aby se Američané dozvěděli pravdu o tom, co se stalo.
Šílenství sexuální výchovy, které rozpoutali komunisté a kterému pak „doktor“ Kinsey dodal důvěryhodnost, spolu s „pokrokovým“ převzetím školství vládou přivedlo rodinu, civilizaci a politickou svobodu na pokraj zhroucení.
Je načase, aby se Američané těmito otázkami začali vážně zabývat, než se vše zhroutí.
POZNÁMKA: „Ve věku 84 let zemřela Judith Reismanová, vůdčí osobnost boje proti pedofilům,“ napsala 10. dubna 2021 francouzská TV Libertés. (zdroj)
Alex Newman je oceňovaný mezinárodní novinář, pedagog, autor a konzultant, který je spoluautorem knihy „Zločiny pedagogů: Jak utopisté využívají státní školy k ničení amerických dětí.“ Působí také jako generální ředitel společnosti Liberty Sentinel Media a píše pro různé publikace ve Spojených státech i v zahraničí.
Převzato z Epoch Times
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!