Jak se žije ve světě, kde je 85 % zboží v obchodech místní produkce (jak by to chtěl v ČR u potravin Andrej Babiš)? Těžko říct. Pojďme se ale podívat do Norska, kde je takového zboží v důsledku všech možných protekcionistických opatření zhruba čtyřicet procent.
Oficiálně v Norsku žádná kvóta na to, jakého původu má produkce být, není. Ale nečlenství v EU, vlastní zemědělská politika a cla na jídlo – spolu s dalšími protekcionistickými opatřeními – způsobily, že v Norsku je velmi těžké být nezávislý živnostník nebo malý podnikatel. Celý norský spotřebitelský trh je totiž pod kuratelou několika málo velkých řetězců, které jsou prakticky na všechno – od výroby potravin (Orkla, Tine) přes distribuci (Asko) po obchody, od hypermarketů po malé obchůdky na rohu (Norgesgruppen, Coop a Reitangruppen). Dohromady 99 % trhu… Řetězce vlastní většinu hospod, kaváren, železářství, autoservisů a tak by se dalo pokračovat. V podstatě sen Andreje Babiše – země, v níž ti „malí živnostníci nepřekážejí“.
Babiš se bude snažit prodávat tuhle ideu tak, že to „pomůže našim zemědělcům“, ale na norském příkladu vidíme, že to tak úplně není. Co se totiž stane, když se takhle oligarchizuje trh? To můžeme vidět na čokoládovně Hval ze Sandefjordu, která má 14 zaměstnanců a chce vyrábět čokoládu pro nejbližší okolí. Před pěti lety se jejímu majiteli podařilo vzbudit vlnu solidarity, kdy si postěžoval do médií, že zaměstnává 14 lidí, dělá čokoládu, kterou místní kupují přímo z čokoládovny, ale bude muset zavřít, protože není schopen dostat své zboží do žádného obchodu. Řetězce, které v Norsku totiž jsou, odpovídají „buď budete dodávat do celého Norska, nebo nikam“. Čokoládu tak prodávalo těch pár květinářství, které ve městě byly nezávislé, obchod s cyklopotřebami, jehož majitel byl také živnostník a podobně. Tohle je přesně to, co se stane, když budou řetězce u nás přinuceny k tomu, aby prodávaly 85 % (absurdně vysoké číslo!) českých potravin – nebudou jednat s drobnými dodavateli, protože s tím nebudou chtít ztrácet čas. A drobný dodavatel pro ně bude prakticky každý kromě Agrofertu.
Bit je na tom samozřejmě spotřebitel. Není tajemstvím, že Norsko je jednou z nejdražších zemí na světě, a rozhodně to není kvůli tomu, že by tam byla vysoká cena práce. Platy se pohybují zhruba na bavorské úrovni. Ale ceny jsou proti Bavorsku 2-3x vyšší, zejména právě za potraviny. Protože Norsko není v EU, dovážet cokoliv je byrokratická (a finanční) zátěž, kterou fyzické osoby nezvládnou, respektive se jim nevyplatí. Takže dovoz zůstává opět na několika málo importérech, kteří dovážejí pro celou zemi. Celá země je tak v rukou několika málo oligarchů, kteří – když se nějak dohodnou – jsou schopni spotřebitelům nastavovat ceny i výběr toho, co najdou v regálech obchodů. A ten je v Norsku velmi úzký. Dodnes nezapomenu na pocit, když jsem vždycky vyjel „ven“, ať už šlo o švédský Strömstad, Německo nebo Česko, a najednou nebyly v normální cenové kategorii na výběr tři sýry (Norvegia, Jarlsberg a Norsk Gulost), ale padesát sýrů. Nebo když jsem přišel do Hornbachu a tam měli na výběr desítky svítidel do koupelny místo norských… dvou. Dvou, která se holt velkoimportér rozhodl vozit do země a zásobovat ním všechny řetězce.
Nemáme ve zvyku ve spojitosti s Norskem používat pojmy jako „oligarchie“, ale přesně takhle to ve výsledku vypadá. A je to něco, co si skrze Andreje Babiše pěstujeme u nás, akorát bez ropného bohatství, které Norsko má. Takže co v Norsku dosud táhla ropa, u nás potáhne Babišův dluh.
Výsledek? Budeme tu žít s mizerným výběrem za vysoké ceny, budeme skoro čistě národem zaměstnanců místo abychom tu měli dost živnostníků, nikomu se nebude chtít rozjíždět něco „velkého“, protože stejně na něj pak někdo „zaklekne“ a celé to budeme financovat z peněz našich občanů, kteří se ještě nenarodili, zatímco si budeme rok od roka zhoršovat kreditní rating.
Ale hlavně že budeme podporovat „naše lidi“, že ano.
Autor je expert na evropské právo a evropskou politiku. Pět let žil v Norsku.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!