Připomínka 70 let od justiční vraždy Milady Horákové nabrala podivnou pachuť. Debata nad prostým faktem, že komunisté Horákovou v roce 1950 zavraždili, se stočila k tomu, že si do ní mnozí projektují své vlastní světonázory a zbožná přání. Ignorují při tom, že osobnosti dějin nelze posuzovat ryze současnou optikou bez historického kontextu a nelze si z nich dělat figury pro nešťastnou hru „co by, kdyby“.
Ze všech justičních vražd spáchaných v časech komunistické totality je vražda Milady Horákové tou nejznámější. Ani 70 let poté, co ji komunisté poslali na dvůr pankrácké věznice dlouze umírat, nejde o uzavřenou kapitolu. Ukázalo se to skrze aktivitu spolku Dekomunizace, který oslovil veřejné instituce, zda by nechtěly vyvěsit plakát s portrétem Horákové a nápisem „Zavražděna komunisty“. Říkáte si, co lze na zcela jasném konstatování historického faktu rozporovat?
Letošní kulaté výročí popravy Milady Horákové je specifické nejen samo o sobě. Navrch tu máme třicet let po sametové revoluci opět vládu, která stojí a padá spolu s komunisty. Někdo může namítnout, že dnešní komunisté přeci nejsou ti, kteří zinscenovali obludný monstrproces, ale s vědomím toho, že ona komunistická strana toliko přidala jedno písmenko v názvu, řada členů se hrdě hlásí ke svému členství ve straně předchozí a stále se v ní vyskytují jedinci, kteří celou věc bagatelizují, nebo rovnou tvrdí, že Horáková se vlastně přiznala, „a tak si provaz zasloužila,“ vezme tato námitka velmi rychle za své.
O postoje samotných „starých“ komunistů ale v současné debatě až tak moc nejde. Různí zástupci nové progresivní levice se dnes nad slovním spojením „Zavražděna komunisty“ rozčilují snad ještě víc než zástupci levice staré. Z Horákové se stává rukojmí a nástroj bizarního politického boje současnosti. Prý si ji pro sebe ukradla primitivně antikomunistická pravice, která ignoruje, že politička byla vlastně feministka a socialistka a že kdyby žila dnes, tak jí ti samí lidé určitě budou pohrdat. Inu, Horákovou si nikdo neukradl. Konstatování toho, že ji komunisté zavraždili, je asi tak stejně politické, jako připomínka toho, že Alois Eliáš byl zavražděn nacisty. Zkrátka je úplně jedno, kdo to říká. Je to nezpochybnitelný fakt a vtahovat mrtvou političku do současných sporů je prostě hloupé.
Že Horáková byla ve své době silně levicová? To nikdo nerozporuje a nerozporovali to ani tehdejší komunisté, kterým bylo ve finále úplně jedno, zda popraví pravicového politika, socialistku Horákovou, nebo vysoce postaveného funkcionáře vlastní strany, který začal být nepohodlný. Vyvozovat z toho, že by i dnes jistě byla silně levicová, že by její feminismus naplňoval nejpřísnější měřítka dneška a ona sama někde na twitteru vypisovala svá preferovaná genderfluidní zájmena, je sebestředné a naprosto odtržené od reality. Stejně je tomu s prohlášením, že by dnes zmíněná antikomunistická pravice Horákovou určitě pohrdala, což je opět ryzí výmysl, který není nijak podložený.
Nejde zdaleka jen o Horákovou. Z posuzování historických postav podle současných, kdysi neexistujících měřítek se stala mánie. Horáková se narodila na samém začátku 20. století a těžko ji tedy stavět do moderních kulis a přesvědčovat se o tom, že by dnes jistě zastávala (radikální) hodnoty 21. století. Masaryk byl také formovaný svou dobou a dnes by v mnoha ohledech sotva obstál. A nemusíme se bavit ani o mrtvých, takový Václav Klaus se za uplynulých třicet let se svým smýšlením nikam daleko neposunul, ale doba ano. Co působilo normálně v letech devadesátých, může dnes na někoho působit místy směšně, místy extrémně.
V uplynulých týdnech jsme viděli vlnu impulzivního strhávání a ničení soch osobností, které dle davu zosobňují nevhodné zpátečnické a zavrženíhodné hodnoty. Hodnoty, které ale za jejich života zkrátka byly normou stejně, jako jsou dnes normou úplně jiné hodnoty, ke kterým společnost v mezičase došla. Tehdejší otrokář by dnes sotva byl otrokářem a dnešní progresivista by před dvěma sty lety prostě nerazil genderové ideologie. Nejsou to dvě postavy z odlišných kapitol, jako spíše z úplně jiných knih a nelze je srovnávat podle jednoho současného měřítka. Poučme se tedy z toho, že Horákovou zavraždili komunisté, a nedopusťme, aby se něco podobného opakovalo. To je to jediné, co můžeme jako rozumní lidé udělat.
V rámci vzájemné spolupráce přebíráme z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!