Kirill Grjaznov se narodil v roce 1984 v Permu, jeho otec je primářem místní nemocnice, on sám začal studovat práva na Permské univerzitě, poté se přestěhoval do Moskvy, kde v roce 2007 dokončil studium. Posléze pracoval jako právník pro společnosti poskytující finanční služby, mimo jiné v Lucembursku a ve Francii, kde je od roku 2010 držitelem trvalého pobytu. Právě v roce 2010 se mladý právník rozhodl, že už ho to nenaplňuje a že se stane kuchařem a absolvoval kurz ve Le Cordon Bleu v Paříži, po němž pracoval jako kuchař v michelinské restauraci v Courchevelu.
Po návratu do Ruska dál pracoval jako kuchař ve francouzských restauracích v Moskvě a navíc se objevil v několika ruských reality show, v jedné se například šest dívek ucházelo o jeho srdce.
Grjaznov byl psychicky notně nestabilní osobnost – úspěšná období se střídala s neúspěšnými, žil opulentním životním stylem, nebyl schopný nic ušetřit, byl promiskuitní, ale svým způsobem taky přecitlivělý, jeho rozchody byly dramatické, pocity prázdna zapíjel alkoholem a ve finále ho vždy zachraňovala jeho dobře situovaná rodina i bývalé přítelkyně, kterým ho bylo líto.
Řekli byste si, že to fakt není dobrý materiál na agenta, koneckonců třeba Sergeje Lavrova nudícího se v 70. letech na Srí Lance a Maledivách zahraniční rozvědka odmítla proto, že je „příliš snědý, výrazný, bohémský“. Správný agent měl být nenápadný a hlavně se skvěle kontrolovat.
Dokonce i Vladimir Putin, který v KGB žádnou velkou kariéru neudělal, vzpomínal, že ho poškodil jeden skupinový výcvik s psychologem, který mu napsal do papírů, že nesprávně vyhodnocuje rizika a je příliš hrrr. A to byl Putin abstinent a sebekontrolu má příkladnou.
Ale Grjaznovovi se to nějak asi podařilo.
Podle korespondence se během své cesty do Lucemburska v roce 2008 setkal s lordem Robertem Skidelskym, britským ekonomem s rusko-židovskými kořeny. Skidelsky pobíral plat z Ruska jako „nezávislý ředitel“ společnosti Russněfť a podporoval anexi Krymu. V předvečer invaze na Ukrajinu podepsal dopis zveřejněný ve Financial Times, v němž uvedl, že Rusko má oprávněné důvody obávat se o bezpečnost vlastních hranic, a po invazi vyzýval ke zrušení sankcí vůči Rusku.
Ve vzájemné korespondenci Grjaznov a lord Skidelsky vřele vzpomínají na společné setkání v Lucemburku a domlouvají se na dalším setkání v Moskvě.
Ačkoli samotný Grjaznovův životopis neuvádí žádné důkazy o jeho blízkosti ke zpravodajským službám, jeho známí, soudě podle korespondence, o jeho konexích vědí. V průběhu let ho opakovaně prosili o různé záležitosti spojené právě s tajnými službami.
V roce 2009 mu Julija Puškarevová, sekretářka ředitele společnosti Ken-Group, posílá životopis ředitelova syna, majora Andreje Běljašova, vysokého důstojníka z ministerstva obrany.
V roce 2010 zase žádá Grjaznovův známý z Permu, podnikatel Anton Michajlov, o soukromou „prověrku“ důstojníka FSB a posílá mu jeho údaje:
„Eduard Sergejevič Kolyvanov, nar. 16.12.1968. Od listopadu 1996 do května 2007 vyšší důstojník služby FSB. Můžeš prosím prověřit, co je to za člověka a zda mu mohu důvěřovat?“
Je s podivem, že sotva vystudovaný právník, který se rozhodl věnovat vaření, je považován za člověka, který dokáže zodpovědět otázku, zda tomuto důstojníkovi FSB lze věřit, a může se nějak podílet na kariérním postupu majora zaměstnaného na ministerstvu obrany.
Za své dobré kontakty vděčí Grjaznov možná svému bratrovi Dmitriji, právníkovi, který je vedoucím Hlavního oddělení právní a dokumentační podpory Parlamentního shromáždění Svazového státu Ruska a Běloruska. Málokdo chápe, čím se toto podivné integrační sdružení zabývá, ale mezi jeho funkcionáři je poměrně dost příslušníků zvláštních služeb.
Například Dmitrij Grjaznov létá společnými lety a má společného řidiče se svým kolegou Andrejem Čekanovem, který zastává neméně záhadnou funkci „vedoucího hlavního oddělení (Kanceláře vedení Parlamentního shromáždění Svazového státu Ruska a Běloruska)“.
Čekanov je přihlášen v domě č. 36 na Zorgeho ulici – ve stejném domě dostal byt například Denis Sergejev (alias Sergej Fedotov), jeden z travičů Skripalových, a také důstojníci GRU Sergej Skvorcov a Jelena Kulková, kteří byli ve Švédsku zatčeni za špionáž.
Čekanov není jediným Grjaznovovým spojením s tajnými službami. Soudě podle databáze leteckých rezervací, v roce 2019 letěl z Permu do Moskvy na letenku, kterou pro něj koupil plukovník Vladimir Bondarčuk, bývalý vrchní inspektor kontrolní služby FSB.
Grjaznov nijak zvlášť neskrýval, že není jen kuchařem. Například v roce 2012 napsal bytné ve Francii: „Bonjour Viviane! Jak se máš? Já se mám dobře, jsem v Moskvě a pracuji pro stát!“ – ačkoli neexistují žádné důkazy, že by kdy pracoval pro nějaké státní podniky nebo organizace.
Při svém pendlování mezi Ruskem a Francií Grjaznov procestoval celý svět, nějakou dobu pobýval i v New Yorku, ve Švýcarsku, Česku, Bulharsku, Velké Británii, Číně nebo Indii.
Kirilla Grjaznova nakonec dopadl jeho démon – alkohol. Dne 7. května měl letět do Paříže s přestupem v Istanbulu, ale opil se tak, že ho v Istanbulu nejenže nenasadili do letadla, ale zařadili ho na černou listinu. Z Turecka odjel autem do Bulharska, kde se opět opil a dojat bulharskou pohostinností začal náhodným lidem vyprávět, že do Paříže jede na tajnou misi. „Na tuhle olympiádu budou dlouho vzpomínat!“ vyhrožoval, aniž by vysvětlil, co tím přesně myslí.
V reakci na skeptické pohledy okolí se Grjaznov oháněl jakýmsi průkazem, který měl dokazovat, že je skutečně ve spojení se speciálními službami. Před svědky někomu zavolal a oznámil, že si na úkol najal jistého Moldavana z Kišiněva a že všechno jde podle plánu. Bulhaři upozornili na podivného hosta a prověrka odhalila, že jde o skutečně podezřelou existenci.
Francouzské úřady nebraly Grjaznova na lehkou váhu: 19. července byl zatčen na základě obvinění ze špionáže a hrozí mu až 30 let vězení. Byly u něj údajně nalezeny některé „diplomatické materiály“ a osvědčení, které naznačovalo, že patří k „divizi V“ ruských tajných služeb.
Poslední informace je obzvláště záhadná, protože odkazuje na CSN Vympel FSB, ale Grjaznov tam se svým původem nemohl sloužit a je nemyslitelné, aby důstojníci Vympelu nosili služební průkaz.
Grjaznovův dlouholetý francouzský přítel Victor řekl deníku Le Monde následující:
„Nemůžu tomu uvěřit. Znám celou jeho rodinu a vica versa. Byl jsem u něj doma v Moskvě a v Permu.
Přijel do Francie, protože nenávidí Putina a nechce jít na frontu.“
Na internetu Grjaznov politiku nekomentoval, hledal hlavně nové přítelkyně na seznamkách a postoval fotky jídla, ať už toho, které sám uvařil, nebo z návštěv restaurací.
Každopádně ho teď asi nic pěkného nečeká, nebude-li za někoho vyměněn, ale popravdě, být Putin, tak takového drahouška nechci zpátky ani zadarmo.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
