Když je svět černobílý…

Projev, o němž se teď tolik mluví, jste viděl. Co si o něm myslíte?

Nezralé dítě s autistickými problémy bez sebemenšího sociálního cítění.

Greta má mírnější formu nemoci – takzvaný Aspergerův syndrom. Není to autistka, jako byl třeba Dustin Hofmann ve slavném filmu Rainman…

To je pouze podmnožina téhož. Jen ten Asperger zní kultivovaněji. Je to autismus s velmi dobrým intelektem. V každém případě je to vážná psychická porucha osobnosti a já u ní vidím všechny typické symptomy.

Víte, já mám z té své tisícovky pacientů celkem 450 autistů. Troufám si říct, že s nimi mám opravdu dlouholetou zkušenost. Oni nerozpoznají, co je dobro a co je zlo. Oni nechápou, co je spravedlnost. Když se Grety zeptáte, co tím myslí, když řekne: „Vzali mi dětství“, tak vám to nebude schopna vysvětlit. Tedy ano – technologicky. Čili od kdy do kdy dětství trvá. Jsou to pouze naučené a získané formulace, ale ne prožitek. Jako když se jí zeptáte, jestli je šťastná. Lidé jako ona neumí na takovou snadnou otázku nic říct, tam jejich odkoukaný mechanismus nesahá.

Mám mimochodem v péči pacienta, jemuž maminka řekla: „Já jsem tvoje všechno.“ A pak se sbalí a jde s někým večer pryč a on není schopen to pochopit, že nejde s ní. Bere vše, co se mu řekne, naprosto doslovně. Tomu, aby to člověk chápal, se říká sociální inteligence. Ten pro život důležitý kontext, který lidé jako Greta nemají.

 

Takže co s tím?

Víte, je málo géniů, kteří pohnuli světem. Ano, mnozí z nich skutečně byli taky nemocní. Ale měli kolem sebe takové sociální okolí, které ho udrží v nějakých mantinelech. 

Míříte tím k jejím rodičům…

Jistě. Ona pojmenovala a otevřela téma. Udělal to člověk se zvláštní povahou. Celosvětově. Dobře. Co je špatné, je, že generace jejího věku se v tom identifikuje. On to skutečně může být hodný člověk, který chce pomáhat lidstvu, byť fanaticky, jenže bez znalostí pravidel to je těžké. Rozlet toho autistického dítěte se špatně mění.

Pokud vím, ona se veřejně přiznala, že má obsedantně kompulzivní poruchu, Aspergera a ADHD. To ale normální člověk neudělá. Udělá to jen člověk, jemuž je úplně jedno, jaký to má sociální dopad. A udělá to právě proto, že jej někdo instruoval, aby to právě takto řekl. 

Jak velkou roli tedy rodiče v tom příběhu hrají? Říkáte, že ty pomyslné mantinely nemocným někdo musí dát?

Jistě, to ale celé okolí. Lidé si neuvědomují, že pod každou duševní poruchou je nějaká povaha člověka. Mám autisty, kteří jsou hodní. Pak mám ty, které baví ubližovat jiným. Záleží na tom, aby se ten autista potkal s tématem, na kterém ulpívá a je mu blízké, a aby mu tedy rodina vysvětlila, kde jsou hranice.

U Grety je problém, že rodina nezachytila ten moment ulpívání na jednom tématu, jemuž se autisté obvykle začnou věnovat v pubertě. Ať už je to sex, zvířata, fašismus nebo cokoliv takového. Je fajn, že má pozitivní téma. Jistě. Ale je třeba tomu dát společenský rámec, protože později se ten rozlet autistického dítěte velice těžko mění. Ona má obavy o osud Švédska a osud lidstva, ve tváři jí ale čtu strach o sebe sama. Je to těžká psychoterapeutická práce, takovou ulpívavost myšlení pozměnit jinam. Tady vidím, že to rodiče spíš potencovali.

Mám pacienta, který byl v Americe takový tichý klidný kluk. Také Asperger, což má být ta lehká forma autismu. Já s tím zásadně nesouhlasím – Asperger se jen s přibývajícími lety lépe sociálně kompenzuje, což neznamená, že ten člověk začne mít najednou sociální cítění. Jen se prostě naučí chovat. Ale zpět k pacientovi. Ten mi tady vyprávěl, že Osvětim bychom měli založit znovu, jako to bylo dřív, protože cikáni by měli jít prostě do plynu a neměli bychom si s tím dělat žádné vrásky. Tři roky jsem s ním pracoval. Nechci říct, že marně, jenže u autistů strašně záleží na tom, s jakou informací se potkají jako s první. A s tou pak pracují dál. A to nekompromisně. Takže buď se z něj stane fašista a nacista, nebo třeba neohrožený spasitel lidstva, který si jde za tím, čemu slepě věří.

Což je bohužel i příběh Grety. Když se podíváte na její umělou mimiku, přehnanou gestikulaci, nacvičené úšklebky, lpění na stejných slovech a větách, intonacích… Všimněte si, jak málem brečí a pak se to okamžitě srovná. To je typické pro autismus. Stejně tak když se zaposloucháte do řeči. Typické pro autisty je, že jsou schopni ocitovat celé pasáže o čemkoliv, co je jejich téma. Třeba z pohádkové knihy celé kapitoly. Ale je to jen plochá intonace. Bez emocí.

Jasná námitka zní, zda to můžete diagnostikovat takto jasně na dálku, aniž byste ji viděl? Je to etické? 

Zaprvé: nedovolil bych si to u člověka, který svou diagnózu takto veřejně nepřizná. A celkovou diagnózu na dálku taky ne. Nemám právo komentovat diagnózu jakéhokoliv člověka veřejně. U ní je to ale jiné. Protože za druhé: ona svou diagnózu dost podrobně zveřejnila sama. A je jasně čitelná.

Já dělám soudního znalce už mnoho let. Na první pohled skutečně nepoznáte psychopaty, nebo spíš sociopaty, kteří týrají své rodiny. Ani ty, co jsou ve vedení firem, a týrají zaměstnance. Co se ale dá poznat velmi rychle, je právě diagnóza Grety. Takže jsem stejný jako automechanik, který léta zná svou práci, a když si to auto poslechne, tak řekne: toto je vadná převodovka. A každý zkušený psychiatr nebo klinický psycholog by tady poznal to, co vidím já. Rozhodně by to tedy poznat měl.

Zmínil jste ještě před rozhovorem, že sledujete, zda se usmála…

Nejen usmála, ale skutečně smála se. A to je další typický znak této vážné nemoci, i když i ten pouhý chybějící úsměv je varovné znamení. Když se takový člověk raduje, je to velice krátké, vteřinové. Ani smutek, ani radost neprožívají, emoce jsou ploché. Naopak dlouhé jsou úzkostné poruchy. Hlavně ovšem k sobě samému. Ne k okolí. Oni mají strach hlavně sami o sebe. A Greta ho prožívá. Má úzkost samu o sebe. 

Říkal jste mi, že ta „nemoc je geneticky naprogramovaná jako porucha mozku a nikdo neumí předvídat, jak se ten mozek bude vyvíjet a kterým směrem se zvrtne“. Jak se to tedy stane?

Jak říkám – genetika. Narodíte se s mozkem, který je předurčen pro úzkostné poruchy, pro vývoj schizofrenie, s mozkem naprogramovaným na ADHD… To tak prostě je. Všechno jsou to velmi vážné poruchy mozku. Podstatou u autismu však je sociální plochost. A terapie prakticky není.

Emoce se totiž nikdy nemůžete naučit, ty buď máte nebo nemáte. Mozek je sice živý orgán a je schopen vývoje, ale řeknu to na příkladu: mozek je schopen se ve vhodném prostředí, kde se bude učit rozvíjet řečové centrum, naučit mluvit. Když najdete vlčí dítě v deseti, dvanácti letech, už to dítě nerozmluvíte. Můžete mozku jen ve vhodnou chvíli pomoci a matička příroda se buď rozhodne, že to půjde dobrou cestou, nebo taky ne.

Léčba existuje?

Není. To vážně nevyléčíte.

Napadá mě ale, že autisté můžou právě kvůli svým schopnostem v přesvědčování a buldočí vytrvalosti mít našlápnuto do vysokých funkcí.

To je naprostá pravda. Kolega Radkin Honzák to říká už dlouho, že nemocné sociopaty máme v nejvyšších politických funkcích. Většinou ale končí v čistě technologických oblastech, jako jsou IT firmy, banky a podobně. Existují na to i statistiky. Jdou tam, kde se svět dělí na černou a bílou. Ale on takový není, je barevný.

A není to moc přísné hodnocení jedné holky, co poukázala jen na to, že si ničíme vlastní planetu?

Jasně, zpět ke Gretě. Jestliže budete mít jednu myšlenku, kterou si vezmete za správnou, a rigidně a obsedantně za tím jdete, tak je to skutečně vážná diagnóza. K tomu se velmi často přidává paranoia, protože 70 procent autistů je zároveň paranoidních, ale v psychiatrii bohužel platí, že s paranoikem se nedomluvíte.

Celý svět jí ovšem naslouchá. Ať už je, jaká chce, nyní ovlivňuje miliony lidí.

Víte, mně bytostně vadí, že politici, kteří se s ní stýkají, nezkonzultují celý problém s odborníky na tuto problematiku a nedají tomu rozumný rámec. Měli by říct: „Děkujeme, že jste nás na to upozornila, chápeme, že máte, Greto, jen černé a bílé vidění, ale takto svět nefunguje a nemůže fungovat.“

Jenže jí skutečně tleskají miliony lidí – od dětí až k politikům, pardon.

Běžná populace neumí číst tyto formálně emoční procesy. A u autistů to jsou jen formálně emoční projevy, deklarace.

To je lidsky dost citlivé téma, o čem se bavíme.

No to možná pro vás, pro mne jako pro odborníka ne. A můžu vám říct, že psychiatry už to hodně vytáčí. Máme plné ordinace autistů. A vadí nám, co se kolem té nemoci děje. Vidím to jako velmi časté zneužívání autistů.

Myslíte si, že Greta potřebuje spíš psychiatrickou pomoc?

Nejen ona. Celá ta rodina. To totiž není jen o dítěti, ale mnohem podstatnější jsou ti rodiče. Jenže mnohdy jsou to rodiče, kteří asi chtějí cítit publicitu. Herci. Velmi často se s tím setkávám i ve vlastní ordinaci. Kdo ten sociálně ekonomický kontext vysvětlí Gretě v rodině? Nevím. Jen vím, že se velmi těžce napravuje, co se u malého autisty zanedbá a v čem se mu nedají hranice.