Veřejná ochránkyně práv (ombudsmanka) se zjevně s končícím mandátem (v prosinci tohoto roku) vrací zpět do kůže aktivistky. Ve spolupráci s Prague Pride a organizací Queer geography, a za peníze Evropské unie, nechala vytvořit průzkum, který popisuje život LGBTI komunity v ČR (je těžký) a navrhuje řešení (homomanželství), ke kterému vyzývá i Parlament ČR. její požadavky ale směřují i do školství, policie a soukromé sféry. Výzkum je přitom metodologicky dost pochybný.
Výzkum situace české LGBT+ komunity, který nedělala žádná ze zavedených agentur, ale malá česká aktivistická organizace Queer Geography, údajně dokazuje značné problémy, kterým sexuální menšiny u nás čelí. Jeho relevance je ovšem pochybná. Dotazníky se distribuovaly cíleně přes aktivistické LGBTI organizace. Vyplnil je tedy jen ten, komu se dostaly do ruky a kdo je chtěl vyplnit chtěl. Logicky ti nejaktivističtější z homosexuální komunity (kde jinak drtivá většina lidí žije své běžné životy a necítí potřebu bojovat stále nové války). Nikoliv překvapivě byla nadpoloviční většina studenti. Těžko si představit, že by více než tři čtvrtiny LGBT populace opravdu věřily, že by „se jim žilo lépe, kdyby byla přijata strategie diverzity.“ Už jen proto, že pochybuji, že tři čtvrtiny homosexuálů vůbec tuší, co to je. Pokud ale patříte k aktivistické menšině, tak nejen tušíte, ale jste samozřejmě pro.
Smažíme si gaye k večeři?
Opravdu je to u nás pro LGBTI populaci tak hrozné? Pokud jako nejhorší příklady vypíchne zpráva křik staré paní na dvě lesby nádraží, posměšky transgeder/transsex osoby v brigádě ve skladu nebo příliš mnoho práce, které v zaměstnání (oproti ostatním) dostávala nebinární osoba, tak si nemůžu pomoct, ale není to s námi tak zlé. Jistě, řada z popisovaných situací musí být lidsky velmi nepříjemná. Ale těžké to mají často Romové, ženy, lidé tlustí, postižení, nemocní, staří, zrzaví, chudí, zadlužení… Jinými slovy těžké to občas má skoro každý. Stát má bránit institucionální diskriminaci. Zabránit ale tomu, aby se někdo na někoho neušklíbal nebo aby maminka nebyla poněkud nešťastná z toho, že jí její syn oznámí, že chce být dcerou, může vyvolat o dost víc škody než užitku.
Na tu strašnou diskriminaci samozřejmě existuje lék – manželství osob stejného pohlaví. Opravdu je ale pro LGBTI komunitu manželství tak zásadní, jak tvrdí průzkum? „Nejdůležitější opatření, která by podle dotázaných LGBT+ lidí pomohla, aby se jim v České republice žilo lépe, se týkají rodinného života. Největší podporu má v tomto směru zpřístupnění manželství i párům stejného pohlaví (to by pomohlo podle 96 % dotázaných).“ Napadá mě k tomu jediná věc: proč si tedy za deset let registrovaného partnerství řeklo své „ANO“ jen 2 500 párů? ¨
Změna pohlaví a přesun důkazního břemene
Nicméně to nejzajímavější není ve shrnutí (ze kterého bude většina novinářů čerpat), ale v samotné devadesáti šesti stránkové zprávě. Takže začneme: Úřední změna pohlaví bez chirurgického zákroku (prohlásím se za ženu a v občance mi to prostě změní), posun důkazního břemene v diskriminačních sporech na žalovanou stranu i v případě sexuální identity (dokaž, že jsi nediskriminoval, protože jsem gay) nebo možnost, aby antidiskriminační žaloby podávaly neziskovky a to i pro domnělou diskriminaci (nikdo konkrétně poškozený být nemusí), pokud prokáží „závažný veřejný zájem.“
Zákony proti nenávisti…
Další perličkou je zakotvení odvozené diskriminace (neboli když váš někdo údajně diskriminuje za to, že třeba vás strýček je trans) a finanční odškodnění za diskriminaci. A pokračujeme uvedením LGBT+ skupin do skutkové podstaty nenávistných trestných činů. Co to znamená? Stejně jako dnes například bitka, kde padne cosi o Cikánech, může být kvalifikována jako ublížen na zdraví s rasovým podtextem, tak to samé se nyní může stát i v případě bitky s gayem. Jde ale i o verbální činy (hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, a podněcování k nenávisti), kam se podle ombudsmanky mají mezi skupiny, které mohou být tímto jednáním postiženy, začadit i LGBT+ skupiny. Zda se to týká všech 63 nebo 71 či kolika genderů, ovšem není jasné …
Firmy…
Stranou nejsou ani zaměstnavatelé: ombudsmanka navrhuje podnikům s více než 250 zaměstnanci , aby zajistili pro své vedoucí pracovníky vzdělávání v oblasti LGBT+ a přihlásili se k Chartě diverzity (iniciativa Evropské komise) a prováděli „periodické průzkumy diverzity na pracovišti a sociometrická šetření a zajistili pro vedoucí zaměstnance trénink ´měkkých´ dovedností, jež jim umožní lépe pracovat s předsudky, klimatem na pracovišti a důkladně (ale citlivě) prověřovat a řešit obtěžování na pracovišti.“ A o si představit pod pojmem „Realizovat opatření na podporu diverzity na pracovišti, vytvořit efektivní mechanismus předcházení obtěžování na pracovišti a plán postupu pro případ, že se obtěžování na pracovišti objeví“? Politická školení, jaká již probíhají třeba v amerických firmách nebo nadnárodních korporacích.
Školství…
Každého rodiče asi potěší, že Šabatová doporučila Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy a Národnímu ústavu pro vzdělávání, aby „upravily rámcové vzdělávací programy pro základní a střední vzdělávání tak, aby zde byla explicitně obsažena témata a výstupy vzdělávání bezprostředně související s LGBT+ komunitou a specifiky jednotlivých sexuálních minorit.“ Jistě nepřekvapí, že doporučuje problematiku “blíže konzultovat s odborníky a neziskovými organizacemi.“ A protože je potřeba začít u Adama, doporučuje pedagogickým fakultám, aby zvážily možnost zařazení problematiky LGBT+ do studijních plánů a Národnímu institutu pro další vzdělávání začlenění tématu menšinové sexuality, společenského postavení LGBT+ komunity, heteronormativity, homofobie, transfobie atd. do celoživotního vzdělávání a profesního rozvoje učitelů základních a středních škol.
Zdravotnictví…
Nesmí se zapomínat ani na HIV pacienty. Z účastníků šetření bylo totiž jedno procento HIV pozitivní a tři čtvrtiny z nich pocítily „stigmatizaci ze strany institucí“. Musí mít přístup k zdravotní péči jako každý pacient a lékař je nesmí odmítnout (to ocení zvláště zubaři…). A LGBT+ lidí jsou samozřejmě úplně stejní jako všichni ostatní (nedej Bože, aby jste to rozporovali!), ale zároveň „mohou mít, a v praxi i mají, některé zcela specifické zdravotní potřeby“ a proto je potřeba šířit „Doporučený postup pro psychologickou praxi s lesbami, gayi a bisexuálními klient-y/kami“ . Je poměrně vtipné, že se ombudsmanka cítí silná i v medicíně. U transsexuality, která je ve smyslu 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí chápána jako porucha pohlavní identity spočívající v nesouladu mezi duševním a biologickým pohlavím, upozorňuje, že to „nepřesně slučuje problematiku genderu a sexuality.“
Státní úředníci a policisté…
Nesmí se zapomenou na státní zaměstnance! Chce to „do konce roku 2019 zařadit školení o výše uvedených základních otázkách týkajících se LGBT+ komunity do plánu vstupního vzdělávání úvodního na rok 2020.“ A školení o LGBT+ by mělo patřit i do vstupního vzdělávání úředníků územních samosprávných celků. Pozadu nesmí zůstat ani policisté. I ti by se měli školit. A „zástupci a zástupkyně“ Policejního prezidia České republiky by se měli sejít k „osobnímu projednání této záležitosti se zástupci LGBT+ komunity“ a uveřejnit „tiskové prohlášení určené pro LGBT+ komunitu,jež by mělo přispět k rozptýlení obav LGBT+ osob z bagatelizace, nepřátelství či zesměšnění ze strany příslušníků policie.“
Reakce
Poslanec za ODS Marek Benda zprávu označil za „čistou ideologii a čistý progresivistický přístup. “ Předseda KDU-ČSL Marek Výborný nám sdělil: „Annu Šabatovou před pěti lety podpořila většina lidoveckých poslanců. Soudím, že především z úcty k její předlistopadové činnosti. Bohužel nás přesvědčila, že si při další volbě veřejného ochránce práv musíme velmi dobře zjistit, zda chce ombudsman práva hájit nebo místo nich vnucovat společnosti jakási nová pseudopráva.“ Doufejme tedy, že se žádná doporučení nesplní (i když to nyní záleží hlavně na hnutí ANO, což znamená na tom, jak se rozhodne zcela nepředvídatelný Andrej Babiš). Krajní levice má ale s dlouhým pochodem institucemi své zkušenosti a vývoj ve zbytku vyspělého světa jim hraje do karet. Pokud by se některé kroky naplnily, může se například tvrzení „homosexualita je hřích“ snadno ocitnout na stejné úrovni jako antisemitismus či rasismus. A ještě se to budou naše děti učit ve školách. V úvodu zprávy Šabatová píše: „S napětím očekávám, kam se v tomto ohledu společnost posune za dalších několik let.“ My na závěr dodáváme, že to snad raději ani nechceme vidět…
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!