Před pár dny jsme se dozvěděli, že jedna ze škol v anglickém městě Birminghamu ustoupila rozezleným muslimským rodičům, kteří požadovali zrušení výuky o LGBT a genderu.
Lucie Sulovská v článku v týdeníku Echo správně upozorňuje na to, že jindy docela hlučná a průbojná genderová komunita sama sebe jaksi postavila do ofsajdu, protože součástí dnešního levicového myšlení je mišmaš jménem intersekcionalismus, a v jeho žebříčku ukřivděnosti má muslim tmavé pleti větší váhu než příslušníci sexuálních menšin.
Nechtěl jsem už k věci psát další článek, když ten výše zmíněný téma dobře pokryl. Ale pak mi to přesto nedalo a začal jsem pátrat po tom, jak to vlastně v tom Birminghamu s interakcí islámu a školního systému je. A objevil jsem jeden docela zajímavý a ilustrativní příběh, o kterém se u nás zatím nepsalo.
Základní škola Al-Hijrah v Birminghamu, založena jako islámská, byla v roce 2017 předmětem soudního sporu o to, zda smí nebo nesmí segregovat svoje žáky podle pohlaví. Obě pohlaví jsou ve škole důkladně oddělena. Nesmějí se stýkat ani při přestávkách a na školních výletech.
Britský úřad Ofsted, provádějící inspekce školních zařízení, tuto praktiku původně označil za nezákonnou. Prvoinstanční britský soud rozhodl, že o zakázanou diskriminaci se nejedná. Úřady se proti rozhodnutí odvolaly a o několik měsíců později odvolací soud rozhodl v jejich prospěch: tuhá segregace na škole je tedy oficiálně protizákonná a ústav si má „dát věci do pořádku“.
(Tou samou dobou správu školy dočasně převzaly státní úřady poté, co zde při výuce zemřel devítiletý chlapec. Ve školní knihovně inspekce našla knihy hlásající, že muž má právo bít svoji ženu a vynucovat si na ní sex.)
Nyní už je správa školy zase v rukou muslimů a nedávný článek na BBC se k ní vrací. Ačkoliv od pravomocného rozhodnutí soudu uplynul už rok a půl, segregace trvá – a jde dokonce tak daleko, že dívky smějí jít na oběd až poté, co chlapci dojedí. To už není ani segregace (to by se obě pohlaví aspoň střídala), ale rituální podrobení.
Update 15.3.2019 v 10.30: Kritický čtenář mne upozornil na tento článek z lokálních birminghamských novin, který jsem při své původní rešerši nenalezl. Rozebírá se zde vystoupení místního labouristického poslance, Chálida Mahmúda, který v rozhlase řekl, že je ohromen chováním školy Al-Hijrah.
„Kdyby segregovali a řekli, že černé děti budou čekat, než bílé děti dojedí, bylo by proti tomu zasáhnuto za tři minuty. Pak by došlo k soudnímu procesu, lidé by byli stíháni, přišli by o práci. Proč jednáme tak pomalu, když jde o dívky? Je to proto, že dáváme příliš volnou ruku náboženství?“ – Julia Hartley-Brewer, moderátorka pořadu.
„Myslím si, že ano. Tohle je velký problém. Těchto škol je licencováno až příliš mnoho a myslím, že musíme být mnohem přísnější při posuzování, podle jakých osnov a co se tam vlastně učí.“ – Chálid Mahmúd, poslanec.
Považuji za příznačné, že místní politik pákistánského původu si nebere servítky, kdežto úřady jsou opatrné a váhavé. Podobný jev totiž pozorujeme i v případě současného ministra vnitra Sajida Javida, který zasahuje proti sexuálním otrokářským gangům daleko tvrději, než jeho předchůdci, a nechodí kolem horké kaše ani, co se kulturních kořenů tohoto specifického zločinu týče. Mají výhodu, že proti nim nelze snadno zahrát kartu „Hnusný Rasista“, která má jinak hodnotu asi čtyř trefových es dohromady.
Ještě zpátky ke škole Al-Hijrah: správa školy se nevrátila do původních rukou. Stále se o ni ještě stará prozatímní správní rada školy (Interim Execution Board, těleso jmenované místními úřady v případě, že škola je vedena špatně). Jejím plánem je zrušit na škole druhý stupeň, jehož žáci by se rozešli do jiných škol. První stupeň by od podzimu 2019 měl konečně být desegregován a přesunut do jiné budovy.
Nu, milí čtenáři, já čtu docela často The Guardian, zejména sekci názorovou, abych věděl, co se na kulturní levici zase chystá. Ale o tom, že někde v Birminghamu musejí i čtyřletá děvčátka (protože příslušná škola má žáky ve věku 4-16 let) čekat na to, než kluci dojedí, jsem se na Guardianu nedověděl ani písmenko. Tamní profesionální stěžovatelky z řad feministek, které jinak tvrdě tepají bolestné nešvary typu nedostatečného zastoupení žen po menopauze ve filmech, se k téhle zprávě BBC vůbec nevyjádřily.
Tipoval bych zase na intersekcionalismus v akci, což si můžeme představit jako variantu kámen-papír-nůžky, kdy „islám vždycky přestřihne gender“ a „neevropský etnický původ vždycky zabalí gender“.
Přitom si představte, že by nějaká jiná škola dělila děti na černé a bílé a ty černé by musely v poledne čekat, než bílé dojedí. Myslíte si, že by ji nějaké úřady nechaly fungovat a že by kolem toho Guardian nespustil shitstorm?
Ocituji teď sám sebe, což moc často nedělám – protože příslušná pasáž z lednového článku O mezích liberalismu v teorii a praxi tu sedí jak … hidžáb na hlavě černé vdovy z Dagestánu:
Západní liberálové nepoznali včas, že islám je silný, sebevědomý, nekompatibilní a průbojný společensko-právní systém, který je vůči liberalismu expanzivní a dostane-li k tomu příležitost, nemísí se s ním, ale vytěsňuje jej. (…) Tam, kde islám posiluje, liberalismus ustupuje.
Proč liberálové nepoznali svůj problém včas? Nepoznali to proto, že podstata islámu je evropské civilizaci příliš cizí.
Podstata je nám vskutku cizí. Ale konkrétní projevy oné podstaty, ty jsou docela viditelné a pochopitelné. Pokud tedy před nimi člověk dobrovolně nezavírá oči.
Marian Kechlibar
Autor je matematik, publikuje pravidelně na svém blogu http://www.kechlibar.net/
Je autorem knihy Zapomenuté příběhy, v předprodeji si už můžete se slevou koupit Zapomenuté příběhy 2, které vyjdou v květnu.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
