Vypadalo to v podstatě normálně: německý kancléř Olaf Scholz přivítal nedávno představitele skupiny nejsilnějších ekonomik světa G7 a další hosty na zámku Elmau v bavorských Alpách. Ale zdání klame. Německo čelí nejvážnějším problémům od vzniku Spolkové republiky po druhé světové válce.
Děje se to překotně. Ještě v roce 2020 svět v zásadě souhlasil se samolibým vlastním německým hodnocením, že země má nejúspěšnější hospodářský model ze všech, že se pustila do nejambicióznější – a do značné míry úspěšné – iniciativy za záchranu klimatu a že zdokonalila zahraniční politiku založenou na hodnotách, která zemi zajišťuje bezpečnost a mezinárodní postavení za mimořádně nízkou cenu.
Nic z toho nebyla pravda.
Německý hospodářský model se zakládal na nerealistických předpokladech o světové politice a je nepravděpodobné, že by přežil dnešní otřesy. Německá energetická politika je chaotická spoušť – pro zbytek světa příklad, jak se to dělat nemá. Pověst německé zahraniční politiky založené na hodnotách byla vážně pošramocena váháním Berlína ohledně pomoci Ukrajině. A němečtí bezpečnostní experti se smiřují s velmi nepříjemnou skutečností: Německo, stejně jako Evropa obecně, je tváří v tvář agresivnímu Rusku závislé na USA, pokud jde o bezpečnost. V době, kdy americká zahraniční politika stále více upíná pozornost na Asii a kdy to vypadá, že izolacionistické nálady mezi republikány i demokraty dále rostou, bude v případě návratu Donalda Trumpa do Bílého domu v roce 2025 německá bezpečnost záviset na dobré vůli.
Kancléř Scholz a jeho vláda reagovali na Putinovu invazi řadou – na německé poměry – revolučních změn. Berlín začíná znovu zbrojit. Po několika „falešných startech“ začal posílat zbraně na Ukrajinu. Podnikl první kroky k energetické nezávislosti na Rusku, a to i na úkor svého ambiciózního klimatického programu: uhelné elektrárny obnovují činnost, staví se nová zařízení na zpracování plynu a Německo žádá Evropu, aby odložila dekarbonizační závazky, které se již nezdají být realistické.
Skutečná práce však zůstává. Moderní Německo bylo především ekonomickým projektem. Po pádu Třetí říše zůstalo morálně i fyzicky zdevastované a ekonomicky zkrachovalé. Od založení v roce 1949 byl hlavním cílem země hospodářský růst. Právě tento růst mohl napravit válečnou zkázu, podpořit mírovou integraci Německa do západní Evropy, otupit přitažlivost komunismu a vybudovat národní identitu nezávislou na zhoubných fantaziích Hitlerovy éry a bombastickém stylu císaře Viléma II.
Tvrdá práce Němců, pragmatická politika, schopnosti a odhodlání německých manažerů a příznivé mezinárodní klima, vyplývající z tehdejšího vývoje světového řádu pod vedením Američanů, vynesly Německo a jeho hospodářství do výšin.
V posledních letech závisel německý hospodářský zázrak na kombinaci vlastní průmyslové zdatnosti, přísunu levné energie z Ruska a přístupu na světové trhy, zejména do Číny. Dnes jsou ale všechny tři tyto pilíře zásadně ohroženy. Německá excelence v autoprůmyslu je v obklíčení nastupující elektromobility. Chemický průmysl, v němž německá technologie drží vedoucí postavení již od 19. století, je pod tlakem ekologických požadavků, zatímco mu roste globální konkurence.
Tyto výzvy se dále komplikují kvůli ztrátě levného a snadno dostupného ruského zemního plynu. Obnovitelné zdroje, navzdory masivním investicím, nebudou ještě dlouho schopné dodávat německému průmyslu spolehlivou a levnou energii. Alternativy k ruskému plynu jsou zatím drahé a obtížně prosaditelné. Z jaderné energie mají němečtí zelení husí kůži, uhlí je neúnosné z ekologického hlediska a zkapalněný zemní plyn vyžaduje dlouhodobé závazky a obrovské investice.
Navrch se mění k horšímu hospodářský vztah Německa s Čínou. Ta byla dlouho ideálním trhem pro německé výrobky. Tamní nová bohatá střední třída si zamilovala německá luxusní auta. Rychle se rozvíjející výrobní sektor hltal německé obráběcí stroje a další podobné zboží. Růst Číny se však zpomaluje. Její dozrávající průmyslová ekonomika se snaží konkurovat špičkovým německým výrobcům – často s využitím přístrojů zkonstruovaných na základě německého dovozu.
Ti zástupci Bidenovy administrativy, kteří sní o tom, že se Německo bezvýhradně připojí k novému americkému tažení za západní hodnoty, by měli držet své nadšení na uzdě. Kancléř Scholz může s prezidentem Bidenem neurčitě souhlasit ohledně významu liberálních hodnot a nebezpečí klimatických změn, ale jeho plány musí zohledňovat ekonomickou realitu dnešního Německa. To přirozeně vede k úvahám o tom, jak urovnat vztahy s Ruskem a Čínou.
Úkolem Bidena není prozpěvovat se Scholzem chválu na západní hodnoty; jeho úkolem je přimět Berlín, aby pochopil, že americké bezpečnostní záruky mají svou cenu. Vzhledem k realitě americké politiky nemůže Německo počítat s trvalou americkou podporou, pokud nebude více podporovat USA v době vážného a rostoucího globálního nebezpečí.
Původní článek The Wall Street Journal převzat z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!