Konzervativní pojetí státu je dnes ohrožováno ze dvou směrů. Na jedné straně je to přerod státu v sociálního inženýra a obrovský nárůst regulace. Na druhé straně je to delegitimizace státu jako instituce a úpadek fungování státu a jeho základních funkcí.
Sociální stát se v Evropě posunul od nástroje solidarity a obrušování hran nerovnosti ve společnosti k prosazování rovnostářství a sociálnímu inženýrství. Od ekonomických otázek směřuje k otázkám morálním a etickým. Prorůstá do soukromé sféry jednotlivců, vyvlastňuje společnost a stále více a podrobněji reguluje.
Vláda práva nebo vláda právníků?
Stát dnes přestává považovat lidi za racionálně jednající, nýbrž za neschopné o sobě rozhodovat. Lidi je nutno vychovávat a ochránit před sebou samými. Ve jménu dobra a práv jednotlivce stát reguluje jeho osobní sféru v bezprecedentní míře. Vede tak boj proti kouření, obezitě, za kulturní diverzitu, proti nenávisti.
Právo, nástroj spravedlnosti, rovnoprávnosti a společenské důvěry, se stává prostředkem k budování dokonalé společnosti. Společnost se stává těžce přeregulovanou. Snaha regulovat stále větší detaily roztáčí spirálu další a další regulace. S množstvím klesá kvalita právních předpisů a narůstá nežádoucí kazuistika.
Řada pravidel je absurdních nebo nesmyslných. Důsledkem je potřeba časté novelizace a nárůst počtu paragrafů. Snaha regulovat, předvídat a ošetřit každý detail a eventualitu paradoxně snižuje právní jistotu právě proto, že každou eventualitu a detail předvídat nelze. Komplexní regulace je nemoc, která se tváří jako léčba.
Dochází k úpadku úcty k pravidlům a právu obecně. Z vlády práva se stává vláda právníků, kteří jako jediní jsou schopni se ve složitém systému právního řádu orientovat. Obrovský nárůst podzákonných předpisů svádí k libovůli úředníků. Nekvalitní, rozsáhlé a gumové zákony vytvářejí právní nejistotu.
Každé jednání a proces se stávají složitým a výkon práva a spravedlnosti stále nákladnějším. Řada lidí se domnívá, že právo je jen pro vyvolené a že dodržovat pravidla se nevyplácí. Byrokracie a právní postupy přestávají být prostředkem funkčnosti a efektivity, a stávají se nástrojem partikulárních zájmů, kverulantů a stagnace. Preferuje se komplexnost před jednoduchostí, detailní pravidla před prostorem pro uvážení a individuální odpovědností.
Složitost a byrokracie
Vytrácí se společenská dynamika a rychlost transakcí i elementární mezilidská důvěra. Lidé přestávají uplatňovat zdravý rozum a postupně se vytrácejí pobídky k odpovědnosti. To vše paradoxně vede k další poptávce po regulaci. Nastupují tisícistránková pravidla, letité schvalovací procesy, papírování, které napříč profesemi zabírá stále více času. Složitost právního systému je známkou společenské a institucionální degenerace.
Byrokratizace natolik opředla společnost, že lidé získávají pocit bezmoci a ztrácejí víru v elementární spravedlnost. Stabilita, kterou se byrokracie snaží zajistit, se mění v křehkost a nejistotu. Omylem byrokracie je předpoklad, že právo může fungovat bez lidského úsudku, že lidský úsudek lze nahradit dopředu danými pravidly.
Do toho se ustavila třída expertů, která o sobě tvrdí, že tuto složitost dokáže ovládat a její vývoj předvídat. To je však pouze iluze. Rigidní pravidla pro právo znamenají to samé co centrální plánování pro ekonomiku. Ve skutečnosti tak společnosti hrozí, že se pod tlakem složitosti vlastních procesů a detailnosti regulace zhroutí.
Ve stejnou chvíli, kdy stát přerůstá v sociálního inženýra s přebujelou regulací, dochází k jeho strukturálnímu oslabování. Stát je vyprazdňován snahou podřídit jej tržnímu principu s jeho tlakem na efektivitu a „privatizací“ ze strany velkého byznysu a úzkých zájmových skupin. Stát má být řízen jako firma a činnosti, které neumí provozovat s dostatečnou efektivitou, má přenést na soukromého poskytovatele. Tato teze roztáčí spirálu úpadku státu a kvality veřejných služeb, kterou nelze zastavit. Stát totiž nikdy nebude efektivní jako soukromý sektor, protože takovým být nemůže, a ani být nemá.
Výsledkem delegitimujících snah je oslabování fungování státu a základních funkcí státu. Stává se otloukánkem mezi nátlakovými skupinami, nadnárodními organizacemi, velkým byznysem a kverulantskými jednotlivci. Vítězí ten, kdo umí stát nejlépe ohnout ve svůj prospěch, veřejný zájem však obvykle trpí.
Stát je náš!
Řada výzev a procesů, kterým čelí Západ i Česko bude vyžadovat silný stát. Stát již dnes zažívá velký návrat a v 21. století bude ještě hrát velkou roli. V chaosu, který přichází, se lidé budou obracet na stát. Konzervativci proto musí svůj vztah ke státu zásadně změnit.
Ideologické mantry, že stát je a priori nepřítel a vše vyřeší privatizace či deregulace, nejen nebudou stačit, ale budou potenciální voliče konzervativní pravice odrazovat. Je jen na konzervativcích, zda přijdou s vlastní vizí a podobou konzervativního státu, anebo toto téma přepustí levici a liberálům. V časech chaosu nestačí stát omezovat, ale je potřeba mu dát také kvalitní obsah.
Stát je instituce konzervativní. Nejvyšší čas, aby si jej konzervativci vzali zpět.
Autor je právník, působí ve vedení rodinné společnosti. Dlouhodobě publikuje v českých médiích. Knihu „Konzervativní revoluce – Ideové základy nové konzervativní pravice“ vydalo nakladatelství Books and Pipes.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme