Výsledky krajských a senátních voleb jsou již notoricky známé, stejně jako skutečnost, že předvolební koalice v nich sehrály významnou a pozitivní roli. Před časem o tom na Konzervativních novinách vyšel článek, který probíral problematiku předvolebních koalic a spojenectví v obecné rovině. Jaké ale budou jejich praktické dopady?
Začneme u TOP09. Není žádným překvapivým odhalením, že TOP 09 v krajských volbách nepatří k silným hráčům. Přehnaná tvrzení, s oblibou šířená mimo jiné z krajských úrovní STAN, ve smyslu: „Topka mimo Prahu fakticky neexistuje, tak se s nimi nebudeme spojovat, aby nás nebrzdili v rozletu.“, jsou přirozeně přehnaná, ale faktem je, že TOP 09 byla nucena hrát v této volební partii s relativně slabými kartami. Její předchozí vedení si to v roce 2016 nedokázalo (nebo nechtělo) připustit a výsledkem byla společná tragédie fragmentované opozice s velkým množstvím propadlých hlasů. Je pozitivní, že současné vedení strany se dokázalo poučit, realisticky vyhodnotilo své možnosti a snažilo se postupovat maximálně týmově i za cenu určitých obětí na úkor ideologické čistoty, stranické prestiže či lokálních ambicí.
Až moc suverénní STAN
Situaci komplikoval v řadě případů nekooperativní a, navzdory tvrzením o nezbytném spojování opozice, aktivně odmítavý postoj nejpřirozenějšího partnera, tj. hnutí STAN, respektive jeho krajských kádrů, reprezentovaný heslem: „O místa na kandidátní listině se nehodláme dělit.“ V důsledku toho TOP 09 a STAN šly společně pouze ve dvou krajích, což je stejně jako v žalostně neúspěšných a „samostatné značky budujících“ volbách 2016. Následně byla TOP 09 nucena uzavřít spojenectví s „pochybnými“ subjekty typu Hlas nebo Strana zelených či s malými lokálními uskupeními, anebo jít kandidovat jako „podpora“ na kandidátní listině ODS. Výsledkem je, že v roce 2016 se TOP 09 nedostala do krajských zastupitelstev v sedmi krajích ze třinácti, zatímco v roce 2020 již jen ve dvou, a to konkrétně na Vysočině doslova o jeden hlas s výsledkem 4,99 % a v Libereckém kraji, který je jedním z případů, kde STAN/SLK díky své regionální pozici nemá potřebu spolupracovat, i když těch pár procent pro TOP 09 nebo KDU-ČSL mohlo být rozdílem mezi získanými 22 mandáty ze 45 a získáním absolutní většiny.
Při porovnání postupu STAN je nápadná menší ochota ke spolupráci, a to včetně té za rovných podmínek. TOP 09 šla v koalicích ve všech třinácti krajích a namísto propagování vlastní značky byla ochotna jít do „značkově neutrálních“ uskupení typu Spojenci nejen se srovnatelně silnými partnery (KDU-ČSL), ale i s výrazně slabšími subjekty. Oproti tomu STAN šel ve čtyřech ze třinácti krajů sólo, což se mu nevyplatilo v Moravskoslezském kraji, kde předvedl lokální recidivu roku 2016 a skončil mimo s 4,3 %. V ostatních krajích STAN výrazně preferoval stav, kdy slabší partneři byli nuceni kandidovat pod jeho značkou ve formě pouhé podpory, aby následný úspěch byl připisován pouze tomuto hnutí.
Zvláště výrazným příkladem této praxe je Středočeský kraj. Zde došlo ke komplikovanému vyjednávání předvolebního uskupení, kdy STAN, navzdory skutečnosti, že heslo „TOP 09 s podporou Starostů“ pro něj dodnes představuje aktivně připomínaný příklad „útlaku“, natolik trval na formě „s podporou“, že upřednostnil toto nerovné uskupení s lokálně slabými KDU-ČSL a SNK-ED namísto silnější kombinace s TOP 09 (podrobněji například v tomto článku). Výsledkem je, že Středočeský kraj je prezentován (kromě lokálně specifického Libereckého kraje) jako největší triumf STAN a jako důkaz síly a významné pozice hnutí. Nicméně skutečnost je poněkud odlišná od této mediální prezentace.
Středočeský kraj je jedním ze silnějších krajů STAN a navíc zde kandidoval i osobně Vít Rakušan, jenž zde má značnou podporu díky svému dřívějšímu působení ve funkci starosty Kolína. V kombinaci s žalostným výkonem hejtmanky Jermanové, o jejímž volebním heslu byl i Andrej Babiš nucen veřejně konstatovat, že je to nesmysl, to vzbuzovalo výrazná očekávání, k nimž přispíval i v médiích propíraný průzkum zadaný hnutím ANO, který v tomto kraji věštil pád preferencí až na 13 %. Tento kraj byl nakonec jedním z pouhých tří, kde ANO oslabilo. Ale nejednalo se o nejvýraznější pokles (ten byl v Kralovéhradeckém kraji) a výsledek 18,54 % nebyl v daném kontextu tak špatný. Oproti tomu STAN dosáhl výsledku 22,21 %, avšak z toho cca 3 % připadlo na jeho „neviditelně podporující“ partnery (výsledek jejich koalice v 2016: 3,51 %; výsledek samotné KDU-ČSL v 2017: 3,01 %). Navzdory zaklínání se „největším volebním potenciálem“, navzdory regionální výhodě, navzdory skandálům Andreje Babiše a dokonce i navzdory „úsilí“ Jermanové tedy STAN po odečtení hlasů svých spojenců posílil o méně než 1 % ve srovnání s výsledkem v roce 2016 (18,43 %). Zajímavé je, že bez KDU-ČSL a SNK-ED by tento výsledek byl dost možná nižší než 19,77 % získaných letos ODS, což by vedlo k jinému vítězi a patrně i jinému hejtmanovi.
Piráti
V této souvislosti byl přirozeně nejzajímavější Olomoucký kraj, v němž jako jediném nešli Piráti samostatně, nýbrž zvolili koalici se STAN, která byla též prezentována jako generální zkouška pro spolupráci v následujících volbách do Sněmovny. I přes před volbami deklarované sebevědomí, dosažený výsledek 19,51 % na vítězství nestačil, výrazně zaostal za ANO (27,01 %) a naopak jen těsně překonal výsledek Spojenců-Koalice pro Olomoucký kraj (18,43%), v nichž kandidovala i TOP 09. Nicméně tento dílčí neúspěch zamýšlenou budoucí spolupráci zatím neohrozil. Mediální vyjádření se pružně změnila v deklarování spokojenosti se „slušným druhým místem“.
Není bez zajímavosti, že podobná interpretační kreativita byla uplatněna i v letním průzkumu STAN, jehož výsledky byly prezentovány ve zkratce: „Voliči i členové více upřednostňují spolupráci STAN s Piráty než s ODS.“ Nicméně již bylo taktně vynecháno, že skupina respondentů preferujících spolupráci STAN s TOP 09 byla srovnatelná s podporou pro koalici s Piráty. Ovšem tito respondenti měli smůlu a tato varianta „nebyla na stole“. Předsedové Rakušan a Bartoš si předvolební spolupráci v roce 2021 zjevně přejí a zatím se zdá, že vývoj spěje tímto směrem. Vedení STAN (s drobným polodisentem Petra Gazdíka) už dalo svůj souhlas a otazník visí již jen nad vyjádřením členské základny Pirátů. Ačkoli lze, vzhledem k programovým prioritám a k vysoké míře sebevědomí a sólismu obou zúčastněných subjektů, mít pochybnosti o dlouhodobé udržitelnosti této varianty, stojí zato jí držet palce. Přinejmenším dočasně je toto spojení pro opozici jako celek přínosnější, neboť vytvoří větší uskupení, než by spolu mohly v krátkodobém horizontu vytvořit menší středové subjekty a snad zvýší kooperativnost Pirátů, kteří by samostatně mohli vzbuzovat obavy variantou „neřízená střela“.
V souvislosti s Piráty rovněž v médiích mohutně rezonovalo téma: „Kdo je nyní lídrem opozice?“ Jeho spíše bizarním projevem byly povolební mediální vstupy, které pro ODS ohlašovaly celostátní výsledek 6,97 %, jelikož za celostátní počet hlasů mylně vydávaly součet hlasů v šesti krajích, kde ODS kandidovala samostatně, a ignorovaly uzavřená předvolební spojenectví. Mnoho ohlasů se v tomto směru také vyžívalo ve výpočtech, kolikanásobně Piráti zvýšili svou podporu. Tomu přirozeně nahrávalo opticky výrazné srovnání mezi třemi mandáty získanými v roce 2016 se současným výsledkem. Nicméně věrohodnějším kritériem je srovnání výsledků v pěti krajích, kde ODS i Piráti šli samostatně. ODS byla silnější ve Středočeském (o 5,36 %), v Ústeckém (o 2,28 %) a v Jihočeském (o 4,67 %). Naopak Piráti byli silnější v Libereckém (o 1,27 %) a ve Zlínském (o 3,22 %). Tato otázka však zůstává dále otevřená, protože klíčovým faktorem může být skutečnost, která z těchto dvou stran v aktuálních volbách zmobilizovala větší procento svých příznivců a která tak má (podobně jako hnutí ANO) větší rezervu pro následující volby s předpokládanou výrazně vyšší voličskou účastí
Lidovci a Boží mlýny
Zatímco značná míra sólismu STAN zůstala díky charakteristice krajských a senátních voleb (nízká voličská účast a větší akcent na lokální a regionální témata) bez výrazně negativních dopadů, což hnutí umožňuje se před parlamentními volbami prezentovat jako silnější, než je ve skutečnosti, vůči KDU-ČSL zahrozily „Boží mlýny“ podstatně rychleji. Lidovci tradičně uplatnili v krajských volbách v podstatě stejný přístup jako STAN, tj. v silných krajích se nechtěli dělit o místa na kandidátní listině a šli sólo nebo jen s malými lokálními partnery, a výsledek byl ve srovnání s rokem 2016 následující: Moravskoslezský -0,6 %, Jihomoravský -0,4 %, Vysočina -1,45 %, Královéhradecký -1,33 %, Pardubický -2,28 % a Zlínský -4,35 %. Výjimku představují kraje, kde KDU-ČSL zvolila silnější spojenectví, mimo jiné s TOP 09, a to: Jihočeský +3,82 % a Olomoucký +7,03 %. Tato oslabení, s výjimkou Čunkovy specifické situace ve Zlínském kraji, nevypadají na první pohled příliš dramaticky, ale podstatné je, že k nim došlo ve chvíli úpadku vládních stran a že jdou zcela proti výraznému trendu obecného posílení opozice. Tento varovný signál zasáhl i předsedu Jurečku, který se ještě při svém zvolení v lednu 2020 zaklínal budováním „silné a samostatné značky“. Výsledkem se stala známá fotka „tři u piva“ společně s ODS a TOP 09, která vyvolala naděje ohledně účasti lidovců v zamýšleném konzervativním bloku, který by měl být alternativou k avizovanému projektu Piráti-STAN.
Závěrem se tedy dá říci, že koalice zafungovaly a vzniklá očekávání jsou vysoká. Ale vysoká byla rovněž míra neúčasti voličů vládních stran v právě proběhnuvších volbách. Budoucnost tedy zůstává otevřená.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!