Není to tak dávno, co Lidové noviny rozšířily svým čtenářům obzory článkem o tom, jak určitá mobilní aplikace mění molekulární strukturu vody, čímž vzniká voda živá, která posiluje imunitu. Po silné kritice se sice redakce za tento pseudovědecký paskvil omluvila, ale podezření, že na stránky těchto (dříve seriózních) novin může proniknout ledacos, jen posílilo.
Dalším textem, nad kterým zůstává rozum stát, je zpráva, převzatá skoro bez úprav a bez kritického zhodnocení z levicového Guardianu. V převzatém článku se popisuje, jak prostí lidé v Británii úpí pod těžkou knutou pozůstatku feudalismu, neboť – jaká nespravedlnost! – si nemohou koupit do soukromého vlastnictví pronajatý majetek, i když by chtěli. Zlí majitelé – rozuměj královská rodina – však nemovitosti prodávat nehodlá.
Že zaměstnancům Guardianu stačí kdokoliv, kdo nadává na monarchii, k upletení článku, nijak nepřekvapí. Nespokojený nájemník nemovitosti, patřící královské rodině, svou nespokojeností jen slouží jako vhodný prostředek k prezentování redaktorova názoru na monarchii. Pozoruhodné ale je, že český novinář převezme tuto zprávu, aniž by si položil některé důležité otázky: Opravdu má mít nájemník právo odkoupit majetek, který má v nájmu, jen proto, že chce, bez ohledu na majitele? Je skutečně v britském zákonodárství právo na automatický odkup pronajímaného majetku? Co by asi znamenala důsledná aplikace tohoto práva pro nájemní vztahy? Může se někdo považovat za poškozeného jen proto, že si nevynutil prodej najaté nemovitosti do osobního vlastnictví?
V reálném světě, kde žije většina osob, jsou odpovědi celkem jasné. Soukromý majetek je majitelem buď užíván nebo najímán, nájemce pak má možnost pronajatý majetek užívat, nevzniká mu ale žádné předkupní právo. Jak se ale ukazuje, redaktoři LN a Guardianu žijí ve světě, kde nájem nemovitosti zakládá právo na její odkup. Stanovisko selského rozumu, že majitel může majetek pronajmou či prodat, kdykoliv se mu zachce, či naopak nemusí pronajmout či prodat, pokud nechce, je v žargonu angažované žurnalistiky nazváno „lobbingem za udržení realitního impéria.“ Jak vidno, vyvlastňování má i v dnešní době své příznivce.
Aby však tato krátká výprava do hlubin novinářských myslí neskončila ve zbytečně pesimistickém tónu, dovolil bych si připojit optimistický závěr – Guardian už v Británii skoro nikdo nečte (mezi deníky se pohybuje nákladem až na 21. místě), Lidové noviny, pokud nezmění směr a redaktory, ho budou jistě následovat.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!