Ačkoliv kandidatury členů mediálních rad v různých typech voleb nejsou ničím novým, kandidatura Hany Lipovské a Josefa Nerušila, členů Rady České televize a Rady Českého rozhlasu, v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyvolala velké množství reakcí, mnohdy velice emotivních.
Pozornost vzbudila mimo jiných Olga Sommerová z Liberálně ekologické strany, která ve Sněmovně nahradila Dominika Feriho, jež by v době, kdy Sněmovna díky obstrukcím neplní svou zákonnou povinnost zvolit chybějící členy Rady České televize, chtěla tyto dva členy mediálních rad z jejich funkcí odvolat pro „střet zájmů a etickou kolizi jednání“. Též bývalý ministr školství za Stranu zelených Ondřej Liška v textu následně sdíleném Tomášem Halíkem uvedl, že taková kandidatura je „na hraně zákona či dokonce v rozporu s ním“, a tuto tezi ve veřejném prostoru hlásí i další lidé.
Cílem tohoto článku není analyzovat veškeré mediální a politické reakce na dané kandidatury ani hodnotit lidskou úroveň projevů Tomáše Halíka a Ondřeje Lišky, na kterou si jistě dokáže každý čtenář udělat názor sám, ale odpověď na otázku, zda kandidatura člena některé z mediálních rad ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je skutečně v rozporu se zákonem.
Co stanoví právní řád?
Platné a účinné znění ustanovení § 5 odst. 1 a 2 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve vztahu k politické angažovanosti členů Rady České televize uvádí:
Členství v Radě je neslučitelné s funkcí prezidenta republiky, poslance nebo senátora, člena vlády, soudce, státního zástupce, člena Nejvyššího kontrolního úřadu, člena bankovní rady České národní banky, s jakoukoli funkcí ve veřejné správě, s funkcí člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, člena Rady Českého rozhlasu, člena Rady České tiskové kanceláře, s funkcí generálního ředitele Českého rozhlasu a s funkcí člena dozorčí komise České televize nebo člena dozorčí komise Českého rozhlasu.
Člen Rady nesmí zastávat žádnou funkci v politických stranách, politických hnutích nebo občanských sdruženích, ani nesmí při výkonu své funkce v Radě jejich jménem vystupovat nebo působit v jejich prospěch nebo ve prospěch jiných skupinových zájmů; dále se nesmí podílet na podnikání v oblasti hromadných sdělovacích prostředků, ani nesmí zastupovat obchodní zájmy, které by mohly být v rozporu s výkonem jeho funkce nebo by mohly ohrozit důvěru v nezávislost nebo nestrannost jeho rozhodování v Radě
Ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, a § 5 odst. 2 zákona č. 517/1992 Sb., o České tiskové kanceláři obsahují ve vztahu k politické angažovanosti členů Rady Českého rozhlasu a Rady České tiskové kanceláře takřka identicky formulovaná kritéria, jejichž zásadní rozdíl spočívá v tom, že nezapovídají členům rad těchto institucí zastávat funkci ve spolcích, dřívější terminologií občanských sdružení.
Z uvedeného plyne, že členové uvedených rad nesmějí zastávat žádnou funkci v politických stranách a vystupovat jejich jménem při výkonu své funkce v příslušné radě, které jsou členy, nikoliv jejich jménem či v jejich prospěch vystupovat kupříkladu v rámci volební kampani či kdekoliv mimo činnost příslušné mediální rady. Kandidatura za politickou stranu a členství v ní členům Rady Českého rozhlasu, Rady České televize ani Rady České tiskové kanceláře zapovězena platnými právními normami není.
Co říká náměstek?
Náměstek ministra vnitra pro státní službu ve svém stanovisku k aplikaci § 80 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, který představeným podle tohoto zákona, stejně jako je tomu v případě členů mediálních rad, zakazuje po dobu trvání služebního poměru vykonávat funkci v politické straně, dospěl k závěru, že jako výkon funkce nelze hodnotit nejen pouhé faktické pasivní členství spočívající pouze v plnění základních povinností člena podle stanov příslušné politické strany nebo politického hnutí, ale též výkon jednorázové „funkce“, která není spojena s členstvím v orgánu strany podle stanov nebo nemá trvalý charakter ani „funkční období“, což se typicky týká funkcí jednorázových volebních delegátů.
Taktéž neslučitelnost funkcí spočívá v zákonném zákazu souběžného výkonu funkce poslance a člena mediální rady, nikoliv v zákazu z pozice člena mediální rady, popř. obráceně z pozice poslance, na odlišnou funkci kandidovat.
V otázce, zda je členovi mediální rady umožněno vystupovat ve prospěch politické strany i mimo jeho působení v dané radě, vyvolává nejasnosti toliko § 7 odst. 11 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, dle kterého „členové Rady nesmějí zastávat funkce v politických stranách nebo hnutích a vystupovat v jejich prospěch“, aniž by zákon výslovně stanovil, že se, jako v případě ostatních tří mediální rad, jedná toliko o zákaz vystupování na půdě dané rady. Dosavadní praxe však i v tomto ohledu byla ve vztahu k členům Rady pro rozhlasové a televizní vysílání silně liberální, když fakticky nikomu doposud nevadilo ani působení členů této rady v pozici stínového ministra kultury či primátorky krajského města.
Pro srovnání je zajímavé uvést, že ustanovení § 7 odst. 6 věta poslední zákona č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů, dokonce stanoví, že členství v Radě Ústavu pro studium totalitních režimů, je neslučitelné s členstvím v politické straně nebo v politickém hnutí, ale kandidaturu na kandidátní listině politické strany v různých typech voleb též nezapovídá.
Jak to bylo v minulosti?
Mediální rady za dobu své existence mají tendenci fungovat spíše opačným směrem, tj. jako místo, kam politické strany odkládají své politiky, kterým se nepodařilo získat jinou veřejnou funkci, popř. do nich fakticky dosazují své podporovatele. Dle údajů Respektu v minulosti posloužila volba člena Rady České televize Vratislava Dostála dokonce i jako součást schématu financování činnosti Deníku Referendum z veřejných zdrojů, který svému ideově blízkému médiu zařídili představitelé ČSSD.
I přesto nejsou případy kandidatur členů mediálních rad v různých volbách ničím vzácným. Jen pro ilustraci lze zmínit, že Vladimír Cisár z Rady České tiskové kanceláře byl v roce 2010 za ČSSD zvolen do zastupitelstva města Bystřice nad Pernštejnem, Ivan Krejčí z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání působil v době výkonu funkce v této radě ve stínové vládě ČSSD a usiloval o kandidaturu v předčasných sněmovních volbách v roce 2013, Irena Ondrová kombinovala působení v téže radě s působením primátorky a zastupitelky za ODS ve Zlíně a ve volbách v roce 2013 kandidovala za ODS do Sněmovny, Vítězslav Jandák jako člen Rady Českého rozhlasu v roce 2020 kandidoval za ANO do Senátu, stejně jako v témže roce Petr Žantovský z Rady České tiskové kanceláře za SPD či o čtyři roky dříve Michal Stehlík z Rady Českého rozhlasu za KDU-ČSL.
Martin Přibáň v lednu roku 2002 na členství v radě ČTK rezignoval s odkazem na to, že v následujících sněmovních volbách kandiduje za Unii svobody a nechce spojovat své politické angažmá s postem v radě ČTK, ale o 4 roky dříve neměl problém jako člen rady kandidovat do zastupitelstva města Břeclav. Pro zajímavost lze i uvést, že v komunálních volbách v roce 2010 neměla Strana zelných problém, aby za ni v komunálních volbách do zastupitelstva hlavního města Prahy a zároveň i do zastupitelstva Prahy 2 kandidoval Michal Uhl, které byl v té době členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, což i na celopražské kandidátní listině výslovně uváděl jako svou profesi.
Institut svobody a demokracie
Další otázky a výhrady vzbuzuje angažování se Hany Lipovské v Institutu svobody a demokracie. Vynecháme-li ty osobního či ideového charakteru, tak často zaznívají domněnky, že jím Hana Lipovská porušuje zákon. V tomto případě si je však třeba z hlediska zákona uvědomit, že jednak zákaz dle § 5 odst. 2 zákona o České televizi se týká výkonu funkce, nikoliv aktivního výkonu členství ve spolku, a minimálně dle údajů ve Veřejném rejstříku Hana Lipovská v Institutu svobody a demokracie žádnou funkci nezastává. Především však platí, že zákonný zákaz se týká výkonu funkce ve spolku, nikoliv zapsaném ústavu, kterým je Institut pro svobodu a demokracii z hlediska své právní formy.
Zákon o České televizi sice užívá onačení „občanské sdružení“, ale dle přechodového § 3045 odst. 1 občanského zákoníku došlo k transformaci občanských sdružení právě na spolky. U zapsaných ústavů zákaz výkonu funkce v nich pro členy Rady České televize zákon neobsahuje a z hlediska ústavních zásad nelze takový zákaz dovodit analogií v neprospěch člena Rady.
Co s tím?
Každý má právo a má mít právo ke kandidatuře člena mediální rady ve sněmovních volbách vyjadřovat své výhrady. Někdo v tom opravdu vidí problém v principu, někomu spíše než kandidatura člena mediální rady vadí kandidátem učiněná volba politického subjektu či jím zastávané názory a hodnoty, další zkrátka může považovat tu či onu kandidaturu za netaktickou a někdo jiný v tom žádný problém nevidí.
Pokud ovšem některým veřejně činným osobám najednou zrovna vadí kandidatura Josefa Nerušila a Hany Lipovské, ačkoliv k běžné praxi kandidatur členů mediálních rad ti samí lidé nevyjádřili doposud žádné výhrady či dokonce tyto kandidáty jim sympatických stran podporovali, lze takový postoj považovat jen za účelový či licoměrný.
Byť se lze v případě některých osob s velkou mírou jistoty domnívat, že primárním motivem jejich prohlášení není skutečná snaha o odvolání těchto členů mediálních rad, ale daleko spíše snaha upozornit na své vlastní politické postoje, dobrým korektivem pro snahy o odvolávání členů mediálních rad by měla být zkušenost s nezákonným odvoláním členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Zdeňka Duspivy, Pavla Foltána, Josefa Musila, Jiřího Novotného, Petra Štěpánka a Petra Žantovského ze strany Vladimíra Špidly na základě návrhu poslanců.
Je zcela legitimní usilovat o úpravu zákonů a pasivního volebního práva tak, aby člen mediální rady ve volbách či některých volbách nesměl kandidovat. Stejně tak mohou jít jednotlivé strany, pokud jim taková kandidatura vadí, samy příkladem a takové kandidáty do voleb nestavět.
Jistě je dnes nelogický a dílčí změnu zasluhující stav, kdy členové Rady České televize nemohou zastávat funkce ve spolcích, ale zároveň jim zákon nezapovídá výkon funkce u neziskových organizací jiným právních forem typu zapsaných ústavů, nadací a nadačních fondů. Takováto nelogičnost však může být napravena jen změnou zákona, nikoliv účelovým analogickým výkladem zákona znamenajícím omezení práv člena Rady České televize.
Tvrzení, že člen Rady Českého rozhlasu či Rady České televize porušuje kandidaturou ve sněmovních volbách zákony, však není jen v rozporu s dosavadními zvyklostmi, ale především nemá oporu v dnes platných právních předpisech.
Autor je právník
P.S. text byl psán před rezignací pana Nerušila na členství v Radě ČRo
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!