O tom, že používání chytrých mobilů si vybírá daň, která může převyšovat jeho přínosy, se diskutuje stále častěji. Ta myšlenka není nijak nová ani šokující, příležitostně se jí věnuji od doby, co jsem přečetl Digitální minimalismus. Ve vztahu k dětem se fenoménem obrazovek zabývá letošní bestseller Jonathana Haidta s příznačným názvem The Anxious Generation.
Téma obrazovek a chytrých mobilů je zkrátka mnohovrstevnaté a mnozí hledáme strategie, jak je zkrotit. Proto mě nadchlo, když jednou do hotelového výtahu ke mně přistoupil muž, který právě ukončoval hovor a chtěl si strčit mobil do kapsy. „Počkejte,“ vyhrkl jsem na něj. Mobil v jeho ruce měl jen několik málo centimetrů.
Slovo dalo slovo, vystoupili jsme a povídali a další den jsme se sešli, abych s ním pořídil tento svůj první rozhovor. Protože vyzpovídat advokáta, který řekl ne sirénám chytrého mobilu, jsem chápal jako skvělou výzvu.
Smartphone jsi dříve používal. Jak jsi dospěl k rozhodnutí to změnit?
Já měl k technologiím vždycky docela blízko, moje matka pracovala ve velkém státním podniku, který zaváděl některá nová technologická řešení, takže jsem už v 80. letech byl vlastně takovým počítačovým pionýrem. Už tehdy jsem měl přístup k PC a začal hrát počítačové hry. Teď jsem sice advokát, ale začal jsem inženýrským vzděláním, matematikou, fyzikou, informatikou. A poté, co jsem se rozhodl studovat práva, uvědomil jsem si, že ztrácím přehledem o extrémním rozvoji technologií.
Na to, aby člověk používal chytrý mobil, ale nemusí být geek.
Pak tu bylo ještě další uvědomění. Vyhodnotil jsem si, že můj kladný vztah k technologiím přerostl v závislost. Všímal jsem si také, jak působí na mezilidské vztahy. Lidé byli čím dál tím více propojení, ale jak? Začal jsem si dělat jakousi analýzy přínosů a nákladů využívání technologií a jejich množství v mém životě, poměřoval to představou smysluplného života. Rozhodoval jsem se pomalu.
A pak se objevila nějaká poslední kapka?
Jednou jsem požádal operátora, aby mi dal nabídku na nový telefon, ideálně co nejmenší. A navrhl mi mobil velký skoro jako televize. Uvědomil jsem si, že jeho smyslem už není usnadnit komunikaci mezi lidmi. Vzpomněl jsem si, jak jsem se díval v dětství na Star Trek, kde lidé něco podobného používali a hledali v technologiích odpovědi na svoje otázky. A napadlo mě, že už jsme možná v tom bodě, kdy se sami ničíme vlastními nápady. Inspiraci v přemýšlení o technologiích jsem našel také u papeže Františka, podle nějž mají technologie sloužit lidem, ne naopak.
Nyní již tedy smartphone nemáš?
Ne. Nyní mám jen tento malý mobil. Může se s ním telefonovat a posílat klasické sms.
A co jiné technologie?
Samozřejmě nějaké využívám. Když přijdu do kanceláře, otevřu počítač a věnuji se emailům. Textové dokumenty píšu v počítači. Občas se podívám na televizi. Problém chytrých přístrojů je, že nemají jeden účel, umějí toho hodně, a to je silně návykové. Nakonec chceš dělat všechno přes chytrý mobil. Kdykoliv máme třeba vteřinu nebo pět minut volného času, už se koukáme do obrazovky a snažíme se něco dělat. Cokoliv. Prohlížet internet, kontrolovat bankovní účet, poslat e-mail, pustit si Tik-Tok nebo YouTube, prostě cokoliv. Když se na to dnes dívám, odpuzuje mě to a nechápu, co se se světem děje. Nechci být toho součástí, a tak jsem prostě řekl ne.
Necítíš nějaký tlak z okolí? Přeci jen jsi advokát a ten potřebuje komunikovat s klienty.
Musel jsme změnit způsob komunikace. Nepíšu si s klienty zprávy přes mobil, nepovažuji to za obvyklý obchodní způsob komunikace, nelíbí se mi ta kultura posílání krátkých zpráv. Říkám jim, když mě chcete zastihnout, zavolejte anebo pošlete e-mail. Vzpomínám, že když jsem ještě měl smartphone a WhatsApp, jeden klient mi poslal nějakou zprávu. Věnoval jsem se ale něčemu jinému a zprávu nechal být. A chvíli na to mi přišla sms: Odpovězte mi na WhatsApp, vím, že jste to viděl. Řekl jsem si a dost. Pokud si chci udržet osobní a rodinný život oddělený od podnikání, nemohu takhle fungovat. Rozhodl jsem se také od páté hodiny odpolední přestat odpovídat na jakékoliv příchozí informace. To je další důvod, proč volnější vztah s technologiemi považuji za lepší, technologie jsou bohužel nastaveny tak, že umožnují prolínání práce se soukromým a rodinným životem.
Schopnost udržet si soukromí a volný čas vyžaduje docela dost vynalézavosti. Dnes nosíme v kapse prakticky celou kancelář.
Jeden kolega byl nedávno v Číně. Tam již přešli z e-mailové komunikace na posílání zpráv přes jejich aplikace podobné WhatsAppu. Prakticky veškerá firemní komunikace tam běží takto. Je to sice komunistická země, ale tohle je ještě vyšší úroveň kapitalismu, než známe. Soukromý život prakticky neexistuje. Kdykoliv ti může přijít zpráva a očekává se, že budeš hned reagovat. Kolega mi vyprávěl příhodu, jak se při jednání s obchodními partnery zasekli na nějakém technickém problému. Bylo před půlnocí, ale Číňané hned psali svému technikovi, ten přišel z nějaké diskotéky, napůl namol, ale přišel, protože mu jeho zaměstnavatel napsal zprávu, že ho potřebuje. A to není v pořádku. Takže mé dvě hlavní námitky proti chytrým mobilům jsou závislost na neustálém přítoku vjemů a informací a narušení soukromí.
Myslíš, že ti tvé odpoutání od obrazovky v něčem pomáhá?
V naší profesi je celkem běžné, že řešíš nějaký rozsáhlý případ nebo problém. To si vyžaduje načíst hodně podkladů, vyhodnotit je, koncentrovat se. Kdybych měl tuto činnost přerušovat kvůli každé zprávě nebo telefonátu, nikam bych se nedostal. Takže ano, umožňuje mi to jít víc do hloubky.
Určitě ale musíš narážet na některé praktické otázky. Kdykoliv já začnu přemýšlet o tom, jak by bylo hezké hodit mobil do škarpy, hned si říkám, a co bankovnictví, navigace, jízdní řády…
Já chodím do banky osobně. Ale pro jistotu, kdyby byla nouze, mám na starém telefonu doma naistalovaný token. To využívám třeba dvakrát ročně. Je pravda, že dneska už jsme otroky nějakých návyků, ale můžeme fungovat i jinak. Neuzavírám se vůči technologiím úplně, ale myslím si, že jsou cennější věci než neustálá dosažitelnost.
Setkáváš se s lidmi, kteří ti tvůj životní styl závidí?
Když si toho všimnou, vypadají zamyšleně. Ale reakce jsou většinou pozitivní. Mnozí říkají, že by to také chtěli, ale kvůli práci nemohou. Jeden kamarád si ze mě dělá legraci a říká, že bych měl nosit na krku nějaké prohlášení.
Chytrý právník bez chytrého telefonu?
Ano, něco takového. Anebo člověk šťastný bez chytrého mobilu.
Karlo Novosel (1981) je advokátem v Záhřebu. Věnuje se obchodnímu právu a dalo by se o něm napsat ledacos podobného jako o jiných advokátech. Kromě toho, že nemá smartphone, mě zaujala také jeho znalost latiny, řečtiny a námořního práva.
Převzato z autorova substracku
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
