Magazín o vzdělávání EDUzín, provozovaný vlivnou organizací EDUIn, publikoval text Tomáše Vokáče „Současné přijímací zkoušky jsou trápením dětí, rodičů i škol“ , ve kterém si autor výslovně stěžuje, že současné přijímací zkoušky primárně ověřují znalosti uchazečů, ale vůbec žádným způsobem jejich hodnotové postoje. Samotný EDUin měl potřebu na svém webu následně ještě označit a propagovat právě onu část článku autora jako „výrok týdne“. To by nemělo zapadnout. Může jít o vypuštěný pokusný balónek něčeho mnohem většího…
Samozřejmě mohou existovat legitimní otázky typu, zda má mít právo církevní škola do přijímacích kritérií promítat víru uchazeče, popř. kam až by měly mít právo z hlediska kritérií výběru uchazečů zajít soukromé školy nemající dominantní postavení na trhu. Ale ve vztahu k přijímání na státní a veřejné školy působí požadavek ověřování hodnotových postojů jako závan z padesátých či sedmdesátých let minulého století.
Ozvěna minulých časů?
Hned se nabízí otázky typu: Jaký je Váš vztah k bratrské pomoci zemí Varšavské smlouvy? Jaký k socialistickému zřízení a Sovětskému svazu? Jaký k vládním narativům k tomu či onomu tématu? Jaký k invazi Ruska na Ukrajinu či Spojených států od Iráku? Jaký k členství ve Varšavské smlouvě, v Radě vzájemní hospodářské pomoci, Evropské unii, Severoatlantické alianci či třeba Mezinárodním chladírenském ústavu? Jaký je Váš vztah ke Green Dealu a neevropské imigraci?
Málokdo by dnes zcela otevřeně deklaroval, že chce kádrovat uchazeče na základě politických postojů ve stylu „dochází k reálnému ohrožení konceptu liberální demokracie (Brexit, Trump, měnící se situace v zemích střední Evropy)… je nutné, aby se student zaujal občanský postoj.“, ale spíše by se to skrývalo pod frázemi ve stylu „Školy chtějí aktivní studenty, kterým není svět kolem jedno“. Nejde však jen o hodnotové postoje takto přímo politické. Měla by škola v rámci přijímacího řízení mít právo posuzovat, zda je lepší či horší, když někdo z uchazečů preferuje kariéru, jiný rodinu, další prožitek, další materiální statky a někdo zkrátka ještě neví?
Kdo by daná kritéria pro ověřování hodnotových postojů uchazečů nastavoval? Stát prostřednictvím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a jemu podřízených organizací? Zřizovatel podle hodnotové orientace pana hejtmana či zrovna vládnoucí koalice (jako když minulá v Praze vládnoucí koalice tlačila ředitele škol k omlouvání účasti studentů politických na akcích Fridays for Future a větší politizaci vyučování na školách)? Bylo by v pořádku, kdyby nějaký kraj jednostranně podporoval třeba takové Hnutí pro život a jím zřizovaná škola pod jeho vlivem hodnotila hodnotové postoje uchazečů k interrupcím?
Nabízí se též otázka, zda by se ten, kdo by splnění kritérií hodnotových postojů u uchazeče vyhodnocoval, jen ptal a věřil tomu, co mu uchazeč řekne, nebo sám informace o uchazeči aktivně dohledával či od někoho jiného v rámci nějakého kádrového spisu dostával. Sociální sítě nabízí ke zjišťování hodnotové orientace hodně materiálu…
U studentů jsou jejich hodnotové postoje často odrazem postojů jejich rodiny, zvláště v případě mladých uchazečů o přijetí na víceletá gymnázia. Nebylo by pak při posuzování hodnotových postojů uchazečů logické vzít rovnou do úvah i původ, politické aktivity či postoje rodiny takových uchazečů? Z minulosti to již známe…
Takhle ne!
Riziko skrytého politického kádrování v sobě nesou i jiná možná kritéria hodnocení uchazeče, například hodnocení tematicky zaměřených esejů, mimoškolních aktivit či osobního portfolia. Zkušenosti ze Spojených států amerických při přijímání na vysoké školy v tomto varují nejen před sofistikovanými podvody ze strany některých ambiciózních rodin studentů, ale i před cílenou manipulací ze strany škol, které tam chtějí na základě v nich vládnoucí ideologie dosahovat takzvané „diverzity“ mezi přijatými studenty a tomu systematicky podřizují hodnocení takovýchto kritérií.
Z hlediska místa politiky na středních školách je zcela v pořádku řešit otázku míry svobody učitele při vyjadřování jeho osobních hodnotových postojů a politických názorů. Stejně tak, zda mají mít přístup do škol nevládní organizace či politici prezentující své hodnotové postoje, a pokud ano, jak zajistit obsahovou vyváženost prezentovaných sdělení. Otázka specifického profilování středních škol z hlediska diverzity přístupů je i v rámci veřejného školství při dodržení některých zásad zcela na místě. Logicky by ale ve výsledku vedla k tomu, že uchazeč by musel být určitým způsobem srozuměn, na jakým způsobem fungující školu se hlásí.
Kádrování českých uchazečů o přijetí na veřejné a státní školy na základě jejich postojů by mělo představovat něco, co je zcela za pomyslnou čarou, kterou ve svobodné společnosti nelze překročit. Ať při přijímacím řízení nejen na střední školy rozhodují znalosti a dovednosti uchazečů, ne jejich hodnotové postoje.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme